PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Dostávám otázku, zda se zkušenost s chorálem promítá do mého hraní. Já si toho nejsem příliš vědom, ale podle bratrova názoru ano. Snad se to může odrazit ve frázování a představě souvislé melodické linky.“

„Zásadní rozdíl spočívá v tom, že v chorálu neexistuje pravidelná rytmická jednotka – doby, čtvrtky, osminky a podobně. Mávat nějaká taktová schémata nedává smysl.“

„Nejvíce fascinující je na gregoriánském chorálu právě čistota a průzračnost jednohlasé melodie, která je zcela samostatná a soběstačná.“

Kombinace nejvyšších met akademických s elitním aktivním muzikantstvím u jediného člověka není častá. Prof. PhDr. David Eben, Ph.D. ji však naplňuje. Jediný profesor Ústavu hudební vědy pražské Filozofické fakulty a zakladatel Scholy Gregoriany Pragensis,…

„Čím to, že barokní soubory působící na českém území nějak automaticky disponují interpretačním nadšením a elánem?“

„Snadno mohla naskočit myšlenka o tuzemském podceňování hudby španělské provenience.“

„V posledním čísle večera Beatriz Lafont předvedla mimořádnou ohebnost a pohyblivost hlasu, jakož i možnosti rozsahu.“

Soubor Musica Florea uspořádal nevšední koncert na neobvyklém místě. Rytířský sál Velkopřevorského paláce na Malé Straně byl 6. prosince svědkem vystoupení španělské sopranistky Beatriz Lafont Murcia. Umělecký vedoucí, violoncellista a tentokrát také kytarista Marek Štryncl společně s ansámblem představil francouzskou a španělskou hudbu v Evropě 17. a 18. století.

„Hráči předvedli výjimečnou technickou vyspělost, důmyslnou práci s časem a obdivuhodně jednotný rytmický cit a sehranost.“

„Smyčec Václava Petra se definitivně prozpíval do nástroje i do prostoru a duo společně vtáhlo publikum do děje příběhu.“

„Při druhém přídavku Václav Petr odložil violoncello, usedl ke klavíru a zahrál secondo čtyřruční polky Sergeje Rachmaninova s Markem Kozákem v primu.“

Festival Dny Bohuslava Martinů v úterý 5. prosince pokračoval vystoupením dvojice umělců. Trojici sonát pro violoncello a klavír – každou v jiném stylu – zahráli etablovaní Marek Kozák a Václav Petr. Někdejší semifinalista prestižní varšavské „Chopinky“ a nynější koncertní mistr skupiny violoncell v České filharmonii připravili padesátce diváků v Sále Martinů na pražské HAMU vysoce kvalitní zážitek.

„Šéfdramaturg Ondřej Hučín text musel škrtat nemilosrdně.“

„Předností inscenace je jistě její mnohotvárnost a pestrost.“

„Situovanost orchestřiště výše je velmi diskutabilní.“

Záslužný počin má nově na kontě Opera Národního divadla a Státní opera v rámci projektu Musica non grata. 30. listopadu se ve Stavovském divadle uskutečnily obě premiéry inscenace LouTkáček, vánoční pohádky se zpěvem, tancem a loutkami. Jedná se o adaptaci díla s původním názvem Tuttifäntchen na text Hedwigy Michel a Franzisky Becker – německý text přebásnil a výrazně pokrátil Ondřej Hučín – a s hudbou Paula Hindemitha, který je koncipoval pro dětského diváka, čemuž odpovídá i režijní koncept Radima Vizváryho…

„Už zkraje večera se ukázalo, jak náročné je v takovém obsazení udržet čistotu intonace.“

„Dvanáct nástrojů si rozdělilo čtyři vokální linky a zahrálo s pokorou a procítěně.“

„Další z vrcholů vystoupení, Clair de Lune Clauda Debussyho, přinesl poetický, lyrický, křišťálový zvuk s flažoletem jakožto jedním ze základních stavebních prvků.“

Panochovo kvarteto ve Španělském sále Pražského hradu převzalo už prestižní ocenění, byť udělované teprve od roku 2009 – Cenu Antonína Dvořáka. České smyčcové těleso má za sebou snad nepřekonatelnou padesátiletou koncertní kariéru v nezměněném složení a proklamovaný účel ceny vyzdvihnout umělecké subjekty zaslouživší se o celosvětové budování jména české klasické hudby jistě naplňuje; ocenění je tak už i fyzicky ve správných rukou. Potud žádný problém. Otázky však tanou při zamýšlení se nad vystoupením tělesa dvanácti violoncellistů Berlínských filharmoniků, které ceremonii dalo náležitý slavnostní ráz.

„Pianistka dokázala svou duchovní ‚prorostlost‘ s příjmením Páleníček.“

„Dílo s temným námětem a ponurého vyznění hrála citlivě i s rozmyslem, přesto však mohla sušší pedalizací podtrhnout jeho naturalismus.“

„Tzv. ‚perličkovou‘ techniku a schopnost rovné hry v závratném tempu Jitka Čechová projevila v kratší Toccatě Jaroslava Ježka. Kratší, o to více však hutné.“

Nejen Klavírní festival Rudolfa Firkušného v těchto dnech sytí Prahu klavírním uměním. 6. listopadu se v Anežském klášteře o slovo přihlásil i bechsteinovský cyklus Hybatelé rezonance, představující tuzemské pianistické špičky, a tentokrát program obstarala Jitka Čechová, známá specialistika přes dílo Bedřicha Smetany. V poslední době se však „první dáma českého klavíru“ vydává i do mladších českých vod a právě poslední pondělí představila pečlivě dramaturgicky vystavěný recitál zahrnující například i skladbu Josefa Páleníčka, jejího tchána.

„Projektoval jsem si vlastní představy do vnímání Bartošovy hry, anebo i on cítil apel naplnit přednášenou skladbu něčím navíc?“

„Uvažoval jsem, zda nějak zádumčivě podzimního melancholického tónu neznělo první půlí až příliš.“

„Jan Bartoš zajisté přesvědčil o svém prvotřídním umu a koncertnímu křídlu C. Bechstein D 282 zároveň s tím udělal tu nejlepší reklamu.“

Hybatelé rezonance je řada klavírních recitálů pořadatelské organizace C. Bechstein, výrobce klavírů a pianin. Šestou sérii řady zahájil 2. října v prostorách Anežského kláštera přední český interpret Jan Bartoš. Zajímavostí jeho vlastní dramaturgie zahrnující čtyři kompoziční celky byl klavírní cyklus Osm preludií Miloslava Kabeláče.

„Hudba byla pevně v Muellerových rukou, mohla však dýchat.“

„Invence z díla prýští v takové míře, že posluchače nenechává odpočinout. Ten se nemusí nutit k pozornosti.“

„Dramatický náboj inherentně přítomný se dirigentu Muellerovi energickým gestem podařilo ještě zdůraznit.“

Orchestr s původním názvem Pražská komorní filharmonie, u jehož zrodu stál v roce 1994 již zesnulý dirigent Jiří Bělohlávek, oslavil předčasně své třicáté narozeniny. Těleso s dnešním názvem PKF – Prague Philharmonia v úvodu jubilejní sezony hrálo bez externích sólistů díla 18. a 19. století; v centru večera stála hudební epocha klasicismu (s občasnými výlety do bystrých vod romantismu), vkusu tělesa patrně nejblíže. Provedení řídil rodák z Peru Christoph-Mathias Mueller.

„Nelehký part Pavla Tesařová přednesla s potřebnou suverenitou a celý soubor projevil pokročilý komorní cit; znát byla dobrá sehranost muzikantů, dýchají spolu pěkně.“

„Šrejma má k písňové poloze se svým lyrickým témbrem přirozeně blízko – přepnutí z operní fazóny na písňový žánr v jeho případě patrně nebylo bolavé.“

„V hlubších pasážích se však Pučálkové hlas čarokrásně probarvoval ve skutečně nevšední krásu, se kterou přirozeně výmluvněji nesl sdělení.“

Opera Národního divadla má za sebou další svého druhu premiéru. Pod dohledem svého ředitele při sobotním matiné zahájila zbrusu nový cyklus písňových recitálů, které jsou situovány v prostoře jeviště Stavovského divadla. Při prvním z osmi letošních koncertů této řady vystoupili pěvci Štěpánka Pučálková, Tereza Papoušková a Martin Šrejma. Na klavír citlivě doprovázel klavírista a dirigent Zdeněk Klauda, noty mu otáčel druhý z duchovních otců projektu, dramaturg Beno Blachut.

„Jde o trochu jiný žánr než opera, vyžaduje jiný interpretační přístup, mírně rozdílný zpěv – byť samozřejmě pěvecká technika je v podstatě jedna –, řekl bych, že je to práce dalece preciznější, možná detailnější.“

„Došli jsme k přesvědčení, že pro hodinovou, hodinu a čtvrt dlouhou plochu je pro posluchače zajímavější vnímat více zpěváků, umělců. Ti si tak také mohou chvíli odpočinout.“

„V zimě jsme si vyzkoušeli provedením Zimní cesty akustické možnosti jeviště Stavovského divadla se staženou železnou oponou a usoudili jsme, že jeho podmínky jsou nejvhodnější.“

Dramaturg Opery Národního divadla v Praze Beno Blachut ml. před začátkem pilotního cyklu písňových recitálů  na jevišti Stavovského divadla přibližuje jeho vznik a motivaci. Podnět ke vzniku řady přišel částečně od samotných zpěváků, z části se jedná o jev kontinuity z pandemických let, kdy se operní pěvci písňové tvorbě věnovali přirozeně více. Existujícím písňovým spolkům divadlo nechce konkurovat, spíše chce spolusplácet dluh opomíjenému žánru. První písňové matiné se koná v sobotu 23. září.

„Velmi důkladně vypracované slovo programu předestřelo hlavní dramaturgický záměr: Představit průřezově české operní autory, a to včetně těch, jejichž dílo snad upadlo v částečné zapomnění navzdory počáteční popularitě. Chvályhodný záměr.“

„Vystoupení Kněžíkové bylo svrchovaně vkusné a bezproblémové. V první půli večera jistě zaujala více než její choť.“

„Dechberoucí je Plachetkova schopnost rozrezonovat každý kousíček tělesné schrány.“

Mecenášským koncertem pokračoval v pondělí 18. září festival Dvořákova Praha. Rodinný podnik manželů a předních českých pěvců Kateřiny Kněžíkové a Adama Plachetky umožnil svou většinově doprovodnou rolí Orchestr Národního divadla v Praze pod vedením hudebního ředitele Opery Národního divadla Roberta Jindry.

„Nemorino – to je nádherné zpívání.“

„Od každého velkého tenora se snažím vzít si něco svého a stvořit cosi vlastního nového.“

„Každá role, do které investujete všechno, vás určitým způsobem unaví, ať je to mentálně, nebo fyzicky.“

Další milník na úspěšné kariérní cestě zdolá český tenorista Petr Nekoranec. V nové inscenaci pražského Národního divadla ztvární part Nemorina v Nápoji lásky, ve čtyřicáté z celkových přibližně sedmdesáti oper Gaetana Donizettiho. V krátkém rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz dává najevo upřímné nadšení z toho, že po letech přednesů pouhých úryvků a výňatků z této belcantové opery konečně dochází i na celou roli. První pěvecké obsazení v hudebním nastudování dirigenta Andrije Jurkevyče a v režii německé režisérky Julie Burbach čeká premiéra 22. září ve Státní opeře.

„Je vedle vlastní techniky přítomný i prožitek? Je jim základem láska k hudbě, anebo staví na základech zvládnutého řemesla ve víře, že výraz bude jednou jeho nadstavbou?“

„Temperamentní poloha hry Martinu Bernáškovi velmi sluší a nápadné je i jeho hráčské sebevědomí.“

„Se zavřenýma očima bych Matěje Kotala tipl na čtvrtý ročník akademie.“

Festival Zlatá Pecka pojmenovaný po své umělecké vedoucí Dagmar Peckové se většinově koná v Pardubickém kraji a zejména v okolí Chrudimska, rodném kraji známé pěvkyně, částečně však také v Praze. Talentissimo byl prvním ze dvou pražských koncertů v rámci festivalu a představila se při něm šestice výrazně talentovaných mladých umělců – věk žádného z nich zatím nepřekročil hranici šestnácti let…

„Ti největší interpreti vykazují dvě protichůdné charakteristiky současně: spolehlivý nadhled a zároveň maximální prožitek.“

„Järviho pojetí mi vzbuzuje hlavní dojem pestrosti. Některá dirigentská rozhodnutí mohou přizvednout obočí, na druhou stranu nebojí se toho.“

„Dirigent aplikuje energické gesto a až nervózně popohánějící vůdcovství, které na poměrně krátké časové ploše smění za strnutí a jakési hudební bezčasí, kdy v souladu s aktuální náladou nehne rukou.“

Slavobrána vymalovaná barvou žesťovou a vystlaná jasně červeným běhounem, podobizna pana skladatele shlíží na příchozí s typickou důstojností, zvláštní černá krychle před domem umělců a pojízdné domky zaoblenějších tvarů svítící na cestu ke zdárnému vstupu. Ke vstupu do dveří letošního turnusu události s názvem Dvořákova Praha. Dvořák v názvu, Dvořák na náměstí, Dvořákova síň a Dvořákovo dílo v ní hrané. Slavnostní zahájení obstaral Tonhalle-Orchester a violoncellistka Anastasia Kobekina pod vedením Paava Järviho.

„Soutěžení v jakýchkoli uměleckých disciplínách mi přijde zbytečné a na hlavu postavené.“

„Mám osobní vnitřní obdiv k národu, který dokázal přežít z toho mála, co mu bylo nabídnuto.“

„Vrzání skleničky pro spoustu lidí není hudba.“

Téměř dvacet let trvající spolupráce skladatelky a pedagožky Jany Vöröšové s orchestrem Berg, který se specializuje zejména na uvádění soudobých skladeb, vykrystalizovala v další jejich společný počin. Stále stejný příběh je název nového hudebně-tanečního či zvukově-pohybového představení v divadle pro tanec Ponec, ke kterému Vöröšová napsala hudbu, choreografka Mirka Eliášová je pak autorkou taneční složky…

„K nejen mému potěšení nabrala inscenace spolehlivě vzestupnou tendenci.“

„Aleš Briscein se definitivně rozezpíval v pátém výstupu druhého dějství a dále už jen zářil. Nakonec znamenité, byť o intonaci se u něj stále tak nějak bojím.“

„Kdyby Prodanou nevěstu neměli všichni dávno spolehlivě zažitou, těžko by za daných omezených časových možností příprav vznikla v provedené solidní kvalitě.“

Obnovená tradice Opery v Šárce v neděli 3. září oslavila 110. narozeniny první produkce v tomto přírodním amfiteátru. Volba takřka v předvečer smetanovské výroční sezony padla vcelku přirozeně po pěti letech znovu na operu Prodaná nevěsta, vždyť právě ta zněla v daných místech historicky poprvé.

„Matouškova technika je obecně dobře podchycená. Posluchač si až říká: ‚Vždyť na tom zpěvu nic není!‘ To je přesně známka zvládnutého řemesla.“

„V kombinaci s faktem, že otevřený prostor zahrady je příliš rozlehlý na to, aby ho naplnil pouze základní, nezesílený zvuk tělesa, člověk může získat dojem, že v místech bez smyčců poslouchá nahrávku, na kterou pan řídící tancuje.“

„Kučera neměl velké pochopení pro rozsáhlou kodu, kterou prostřednictvím svěžího tempa časově zestručnil.“

Po obnovení tradice založené hobojistou a bývalým šéfdirigentem Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK Václavem Smetáčkem se open-air souboru konal už podeváté. Hlavní slovo měl ve Valdštejnské zahradě dirigent Jan Kučera, který spolehlivý výkon vedoucího tělesa střídal s podobně jistou, uměřenou a vkusnou moderací. Orchestr během podvečera poslední srpnovou středu vyhověl všem třem písmenům ve svém názvu (F – film, O – opera, K – koncert) a byť tomu jeho čas na pódiu neodpovídal, nejvýraznější stopu v celkovém zážitku zanechal mladý tenorista Daniel Matoušek.

„Mám teorii spokojeného orchestru. Věnuji se jí od té doby, co jsem do filharmonie nastoupil jako produkční. Naslouchám potřebám jednotlivých členů instituce a hledám způsob, jak vše sladit v jeden harmonický organismus.“

„Plocha naší střechy je poměrně veliká a zároveň spotřeba elektrické energie je značná, tak bych velice rád dotáhl svou ideu fotovoltaiky.“

„Crossover je funkční nástroj k přivedení dalšího segmentu publika.“

Plný vizí a ideálů. Člověk, který nezná, co to je netěšit se do práce. Zodpovědný, pokorný a zároveň rozechvělý před velkou výzvou: Zvládnu to? Hlavně nezklamat důvěru. Strach ale nijak neumenšuje jeho natěšení a pozitivní přístup. Vladimír Šrámek, jazzový kytarista, člen skupiny Jazz Police a v posledních letech člen managementu orchestru, po třiadvaceti letech po Václavu Dernerovi „převzal kormidlo“ Filharmonie Hradec Králové a stal se jejím dalším ředitelem. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz Šrámek dává přičichnout ke svému voňavému elánu a čtenář upřímně fandí, aby entusiasmus nevyprchal.

„Opera Ernani se moc často neuvádí – nejspíš proto, že hudba je velmi konvenční a příběh poměrně naivní.“

„Sbor toho má v Ernanim strašně moc.“

„Nárokům dirigenta Enriqueho Mazzoly někdy není snadné dostát, ale když se to pak povede, má to úžasný švih.“

Pražský filharmonický sbor i letos účinkuje v Bregenzu na tamním letním festivalu. A i letos ho umělecky vede Lukáš Vasilek, už přes patnáct let hlavní sbormistr pražského tělesa. Festival začíná 19. července premiérou díla, do níž je český sbor obsazen, a to Verdiho operou Ernani. A i tomto případě se historie opakuje. Už poněkolikáté sbor zpívá pod vedením italského dirigenta Enriqueho Mazzoly a podruhé ho režíruje nizozemská umělkyně Lotte de Beer. Vedle scénického provedení opery Ernani sbor účinkuje také v hlavní festivalové produkci prováděné na jezerní scéně už druhým rokem, v Madame Butterfly Giacoma Pucciniho.

„Mnohdy musíme vyčlenit místo, aby první řada nebyla zraněna smyčcem vášnivého hudebníka. Až takovéto extrémy v rámci festivalu máme.“

„Tam, kde komorní cykly přirozeným vývojem zanikají, to je vždy smutný pohled. Co kdyby v Poličce nebylo nic k připomenutí Bohuslava Martinů?“

„Koncert Joyce DiDonato je pro nás všechny velkou odměnou a oceněním, kam Lípa Musica došla.“

Jako o košatém stromu mluví Martin Prokeš, ředitel festivalu Lípa Musica a rovněž aktivní zpěvák, o akci, jejíž dvaadvacátý ročník začíná ihned po letních prázdninách 1. září vystoupením klavíristy Lukáše Vondráčka. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se věnuje mimojiné svému vystoupení na festivalu, prý se od něj do značné míry umělecký příspěvek očekává. Přibližuje též dramatugircké úvahy i to, jak je festival velmi úzce partnersky provázaný, v této souvislosti používá slovo ‚rodina‘. Na závěr prozrazuje, čím je festival v českém prostředí unikátní.

„Aktivity spojené s kandidaturou si vyžádaly zapojení skoro tisíce lidí.“

„V roce 2000 jsem žil coby školák v Praze, v roce 2015 jsem vedl operu v Plzni a nyní ji vedu v Českých Budějovicích. Evropská hlavní města kultury mě jaksi záhadně přitahují!“

„Cílem našich programů je reformovat umělecké prostředí Českých Budějovic, resp. celého kraje, tak, aby se zde jednotlivé aspekty kultury prostupující veřejným prostorem, městskými organizacemi, sférou sociální, vzdělávací, zdravotní, komunitní či sportovní vzájemně podporovaly a souvisely jedna s druhou.“

Tomáš Ondřej Pilař, umělecký šéf opery Jihočeského divadla a jeden z renomovaných českých operních režisérů, je jedním z lidí, co se zasloužili o úspěch Českých Budějovic. V roce 2028 totiž budou držitelem titulu Evropského hlavního města kultury. Ve finálovém kole porazily město Broumov. Okolnosti naplňování požadavků projektu i předpokládaný průběh roku 2028 i roků následných režisér přiblížil pro portál KlasikaPlus.cz.

„Je vždycky dobré, když se vám věc podaří dostat do tvaru, který přibližně chcete, a pak si říct: Co takhle odejít dřív, než mě budou vynášet nohama napřed?‘“

„Pětaosmdesát hudebníků plus dalších patnáct lidí – to je malá fabrika a trochu pytel blech.“

„Jako ředitel nemáte čas myslet na čas.“

Dlouholetý ředitel Filharmonie Hradec Králové Václav Derner k 30. červnu odchází z funkce a činí tak z vlastního rozhodnutí po dosažení důchodového věku a nikoli s vypršením mandátu. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje, co vše se během jeho funkčního období podařilo a jakým způsobem do jeho éry zasáhla epidemie koronaviru. Dále hovoří mimo jiné o Hudebním fóru Hradec Králové, platformě k provádění soudobých orchestrálních děl mezinárodního renomé, u jejíhož zrodu stál. Nástupce doktora Dernera, absolventa Matematicko-fyzikální fakulty UK, je už jmenován a je jím Vladimír Šrámek, dosavadní manažer orchestru.

„Všem vedoucím patří velký dík, protože se zde dost možná rodí budoucí lídři celé naší země; bez přehánění. Jiří Chvála by mohl vyprávět.“

„Dětskou píseň je možno psát jako skladbu, jejíž náročnost záměrně snížím, aby ji děti zvládly. Anebo můžu dětský hlas považovat za svého druhu svébytný a nenahraditelný materiál a pracovat s ním úplně jinak.“

„Čtyřicet jedna čísel a durata koncertu více než hodina a půl bez přestávky. Není to trochu moc?“

Závěrečné koncerty sezony Kühnova dětského sboru, co do počtu členů největšího pěveckého tělesa v České republice, které letos oslavilo 90 let od svého založení, se uskutečnily v sobotu v Dvořákově síni pražského Rudolfina. Bohatý program představující činnost jednotlivých oddělení sboru od nejmladších po nejstarší se zakončil společným zpěvem všech účinkujících. Závěrečné koncerty se 17. června 2023 uskutečnily dva: první od půl dvanácté a druhý v podvečer. Reflektován bude onen první.

„Při Magnificat Jana Hanuše mi šel mráz po zádech. Polyfonická práce v kombinaci s transcendentálním námětem v kompozici bez aspirace na efekt, zato však silné svou čistotou, mě uchvátily.“

„To byl moment, kdy nastoupili avizovaní hosté, totiž bývalí členové sboru, a nám se naskytl velkolepý pohled a hmatatelný důkaz dosahu sbormistrovy, šestapadesát let trvající práce. Na pódiu totiž v tu chvíli stálo, včetně empory, jistě tři sta zpěváků.“

„Pan sbormistr skutečně stále umí. Gesto je jasné, přináší jen to nutné, nenajdeme v něm žádný dirigentský ‚plevel‘; když je potřeba, mávne energičtěji, naopak zas ví, kde inspirovat k jemnému vyjádření.“

Pražské Rudolfinum se 12. května 2023 stalo dějištěm koncertní oslavy. Jeho Dvořákova síň se zcela zaplnila při příležitosti výročního představení Kühnova dětského sboru, který před devíti dekádami založil sbormistr a zpěvák Jan Kühn. Jeho pokračovatel, Jiří Chvála, který sbor vede už více než půlstoletí, během večera vystřídal roli diváka s rolí vedoucího tělesa. Tato legenda českého sborového zpěvu před třemi dny oslavila zase svoje jubileum – rovněž devadesáté – a i na tento milník bylo v závěru večera decentně vzpomenuto. O podium se s jubilantem podělil sbormistr Petr Louženský, aby s koncertním oddělením Kühnova dětského sboru provedl skladby výhradně českých autorů – těch, jejichž tvorba je s existencí sboru spjata.

„Jedním z nejoddanějších příznivců sboru byl Václav Trojan, kterého veřejnost zná hlavně z loutkových filmů Jiřího Trnky. Spolupráce s Jiřím Trnkou ve Starých pověstech českých, Princovi Bajajovi, Špalíčku a dalších byla další doménou našeho sboru.“

„Někdy jsem si vyčítal, že mám až moc velké, možná přehnané, nároky, a že jsem neúprosný; ve výsledku vidím, že to nebylo zbytečné.“

„Ale pozor, to za Kühna nebylo! Jeho založení jednak dětského sboru a potom založení sboru dospělých, to bylo světové unikum. On byl sám zpěvák a žádný sbormistr nedovedl to, co dovedl Kühn: Naučit amatérské pěvce profesionálnímu pěveckému projevu.“

Právě dnes, 9. května, slaví narozeniny jedna z našich nejvýznačnějších osobností v oboru sborového zpěvu, zejména dětského, Jiří Chvála. Tři dny po jubilantových devadesátých narozeninách se v Dvořákově síni pražského Rudolfina uskuteční výroční koncert k založení Kühnova dětského sboru. Sbormistra i sbor spojuje číslovka devadesát. „Koncert je k výročí sboru, svoje narozeniny se snažím tutlat,“ říká neobyčejně vitální a noblesní pán, notně bilancující i vděčně vzpomínající na zakladatele sboru, Jana Kühna.

„Marek Štryncl se chopil smyčce, jímž ve „švech“ skladby neváhal mávnout k zajištění rytmické shody celého souboru.“

„Snadno si představím popularitu kusu u laické veřejnosti, kohokoli s jen malým skladatelským vhledem však takováto hudba nezasytí.“

„Když se prý hobojisté podívají do not, obvykle řeknou: „Ne, to není pro hoboj.“ A tak se stalo, že part musel být upraven, aby bylo možné toto Concerto zahrát.“

Soubor Musica Florea 3. května 2023 v Pálffy paláci, tedy v prostorách Pražské konzervatoře, představil program dvou Italů, skladatelů vrcholného baroka, jmenovců – Carla Tessariniho a Carla Zuccariho. A právě k výběru repertoáru lze mít výhrady. V sólových rolích se představily Magdalena Malá (housle) a Tereza Samsonová (hoboj). Večerem pomocí decentní a jako vždy milé moderace provedl umělecký vedoucí Marek Štryncl.