„Jde o trochu jiný žánr než opera, vyžaduje jiný interpretační přístup, mírně rozdílný zpěv – byť samozřejmě pěvecká technika je v podstatě jedna –, řekl bych, že je to práce dalece preciznější, možná detailnější.“

„Došli jsme k přesvědčení, že pro hodinovou, hodinu a čtvrt dlouhou plochu je pro posluchače zajímavější vnímat více zpěváků, umělců. Ti si tak také mohou chvíli odpočinout.“

„V zimě jsme si vyzkoušeli provedením Zimní cesty akustické možnosti jeviště Stavovského divadla se staženou železnou oponou a usoudili jsme, že jeho podmínky jsou nejvhodnější.“

Dramaturg Opery Národního divadla v Praze Beno Blachut ml. před začátkem pilotního cyklu písňových recitálů  na jevišti Stavovského divadla přibližuje jeho vznik a motivaci. Podnět ke vzniku řady přišel částečně od samotných zpěváků, z části se jedná o jev kontinuity z pandemických let, kdy se operní pěvci písňové tvorbě věnovali přirozeně více. Existujícím písňovým spolkům divadlo nechce konkurovat, spíše chce spolusplácet dluh opomíjenému žánru. První písňové matiné se koná v sobotu 23. září.

Beno, mám základní otázku, proč vlastně ty písňové recitály budou? Totiž, představím si Národní divadlo, představím si operu – obojí je spojené se scénickým prvkem a písňové recitály přirozeně tento prvek nemají. Tedy, proč se Národní divadlo pustilo do písňového projektu?

Je pravda, že naší stěžejní činností je divadelní činnost, ale pěvci i klavíristé mají touhu se písním, písňové literatuře věnovat. Jde o trochu jiný žánr než opera, vyžaduje jiný interpretační přístup, mírně rozdílný zpěv – byť samozřejmě pěvecká technika je v podstatě jedna –, řekl bych, že je to práce dalece preciznější, možná detailnější, zpěvák nemusí překonávat orchestr. Mezi zpěvákem na jevišti a divákem v hledišti je vždy orchestr, který je samozřejmě silný. To u písní a recitálů odpadá a zpěvák se může soustředit zase na jiné stránky pěveckého výkonu.

Dá se říct, že úplně prvopočáteční podnět vzešel od zpěváků samotných?

Myslím, že šlo o souhru různých okolností jak ze strany zpěváků, tak samozřejmě i kvůli covidu, kdy jsme byli nuceni vyhýbat se hromadným akcím. Mohli jsme se scházet v malých uskupeních a věnovat se písním – teď to přenášíme do dnešních dnů.

Trochu narážím na zpěvačku Tamaru Morozovou, kterou jistě znáte. Ta má svůj mladý projekt Lieder Society, existuje samozřejmě i jiný mladý projekt Lieder Company Prague. Napadá mě, do jaké míry jste se jimi inspirovali? Teď jim trochu „šlapete do zelí“…

Nechceme konkurovat těmto dvěma uskupením. Myslím, že kdyby jich bylo třeba pět, je to dobře – diváky přivádí ke klasické hudbě, mnohdy k písním, které nejsou tak známé a se kterými posluchači nemají možnost se tak často setkávat; minimálně ne živě, samozřejmě existují nahrávky… Živých provedení písní je poměrně málo. Nutno také říct, že na písňové recitály – nebo obecně recitály komorní hudby – nechodí tolik lidí jako na operní představení. Myslím si, že v Praze je pořád dost lidí, kteří mohou mít o tyto koncerty zájem.

Existuje nějaký speciální důvod, proč to v případě Národního divadla budou matiné, a ne večery?

Časový termín koncertů vychází z provozních možností Národního divadla, protože většina našich představení se koná večer, některá jsou odpoledne. V sobotu dopoledne se nezkouší, takže jeviště jsou volná. Ale i tak bylo cyklus poměrně obtížné naplánovat, protože stavby našich inscenací jsou stále náročnější. Najít čas pro písňové koncerty bylo složité – a varianta sobotního dopoledne se nám jevila jako nejpříhodnější.

Všiml jsem si, že všechny recitály zahrnují alespoň dva zpěváky, přičemž na nich vystupují některé skutečné hvězdy, jako jsou paní Kněžíková a Pučálková. Uvažovali jste o tom, že by měl někdo sólový pěvecký recitál?

O tom jsme také uvažovali, ale pak jsme došli k přesvědčení, že pro hodinovou, hodinu a čtvrt dlouhou plochu je pro posluchače zajímavější vnímat více zpěváků, umělců. Ti si tak také mohou chvíli odpočinout.

A ke zvolenému prostoru Stavovského divadla: Jaká kritéria jste uplatnili na výběr místa konání recitálů?

Uvažovali jsme i o foyer Národního divadla, Státní opery a tak dále. Jsou to krásné prostory, bohužel jsou často ale v blízkosti rušných komunikací a nejsou akusticky izolovány, tak by provoz koncerty rušil. V zimě jsme si vyzkoušeli provedením Zimní cesty akustické možnosti jeviště Stavovského divadla se staženou železnou oponou a usoudili jsme, že jeho podmínky jsou nejvhodnější.

Foto: Adam Mráček