PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Symfonii č.2 B dur ‚Lobgesang‘ dal autor označení symfonie-kantáta.“

„Český filharmonický sbor Brno byl výborně připravený sbormistrem Joelem Hánou.“

„Tenorista Sung Min Song s bravurou zvládal i obtížné pěvecké nástrahy.“

Svatováclavský hudební festival v Ostravě 4. září vstoupil do 21. ročníku. Symfonický orchestr Českého rozhlasu v katedrále Božského Spasitele řídil lotyšský dirigent Guntis Kuzma, zpívali Simona Šaturová, Štěpánka Pučálková, Sung Min Song a Český filharmonický sbor Brno. Majestátní dílo se stalo důstojným zahájením festivalu.

„Příběh o tajuplném kapitánovi pojala režisérka Florentine Klepper z perspektivy Senty, kterou ztělesňují Senty hned dvě.“

„Role Ascania se skvěle zhostila Štěpánka Pučálková. Pouze označení ‚kalhotová‘ je v tomto případě nepřesná, protože je oblečená jako robot.“

„Barbora Horáková Joly připravila nápaditou a vtipnou inscenaci.“

Rtuť teploměru se v centru Florencie na Labi, jak se Drážďanům přezdívá, vyšplhala na pětatřicet stupňů Celsia. V okolí Semperovy opery je navíc hodně dusno kvůli horkým hlavám účastníků jednoho z posledních předvolebních mítinků. V podvečer se sice vzduch už netetelí, vzrušením a radostí se ale nejspíš chvěje nejeden návštěvník mířící přes Divadelní náměstí do jednoho z nejkrásnějších divadel v Německu. Semperova opera totiž společně s orchestrem a sborem Staatskapelle zahajuje novou sezónu 2024/2025, navíc s novým uměleckým vedením a ještě před prvními koncerty pod taktovkou Daniela Gattiho uvedla dvě atraktivní operní představení.

„Režisér jde na dřeň a empatii nechává stranou – respektive poměrně cynicky nechává na divákovi, jestli k ní sám dospěje.“

„Dirigent Alejo Pérez vyhmátl Janáčkovu vyhrocenou, emocí plnou estetiku s naprostou jistotou. Samozřejmě i díky skvělému orchestru.“

„Jedinou Češkou v drážďanském projektu je Štěpánka Pučálková v roli Varvary. Mladá pěvkyně hlasově krásně zraje.“

Plakát k nové drážďanské inscenaci Janáčkovy Káti Kabanové má sice podobu poetické lesní scény, ale divadelní realita je takové kráse na hony vzdálena. Režisér Calixto Bieito nachází v příběhu především syrovost a tělesnost, scénografka Aida Leonor Guardia chlad a dirigent Alejo Pérez expresi. Až překvapivě jim to však funguje a nedělní premiéra měla v ne zcela zaplněné Semperově opeře právem velmi vstřícný ohlas.

„Rosenkavalier je více než tříhodinový monument, jehož dráždivá přitažlivost pramení z jakéhosi těžko definovatelného kouzla loučení.“

„Skutečným vokálním vrcholem večera byl závěrečný tercet v podání Štěpánky Pučálkové, Olgy Jelínkové a Solen Mainguené.

„Poněkud v rozpacích jsem byl pouze z výkonu orchestru Gewandhausu.“

„Čas, to je divná věc. Když se jen tak žije, jako by ani nebyl. Ale pak je najednou všude kolem, i v nás… Plyne i mezi námi dvěma, tiše, jak v přesýpacích hodinách…“ Jak veselé může být operní libreto, v němž zazní takovéto zamyšlení? Kupodivu nemálo, nicméně je třeba mít na paměti, že je základem jedné z nejpodivuhodnějších hudebních komedií, jaké kdy spatřily světlo světa.

„Podľa Roberta Jindry to bol takisto jeden zo zámerov – ukázať to, ako Smetanu spieva súčasná generácia.“

„Koncert k pocte Bedřicha Smetany asi nemôže končiť inak, než Libušiným Proroctvím, ktoré sa v sobotu stalo silným vyvrcholením koncertu.“

„Každý tón od Petra Kellnera mal svoje presné miesto a pre mňa bol spevák jedným z tých, u ktorých som si naozaj priala, aby spievali čo najdlhšie.“

Dvojsté výročie narodenia niekoho tak nedoceniteľne významného, ako Bedřicha Smetany, sa automaticky musí spájať s celou plejádou názorov, predstáv a odporúčaní na to, ako by oslavy mali prebehnúť. Presne v deň skladateľovho narodenia ponúklo svoj narodeninový koncept Národní divadlo v Prahe. V ambicióznom galakoncerte,…

„V posledních letech určuje dramaturgii stále častěji snaha zaujmout posluchače co nejpestřejším výběrem skladeb většího množství autorů a často i hudebních žánrů.“

„Hlavními vokálními sólisty koncertu jsou dvě nastupující hvězdy světové opery, jihoafrická sopranistka Golda Schultz a ukrajinský barytonista Iurii Samoilov.“

„V závěru koncertu se připojí i mezzosopranistka a sólistka Semperovy opery Štěpánka Pučálková.“

V drážďanské Semperově opeře se dne 29. prosince konal první ze tří silvestrovských koncertů Staatskapelle Dresden. Jejich tradici v současné podobě – tedy jako gala představení hvězd klasické hudby, určených primárně pro vysílání televizní stanicí ZDF, v některých případech i k vydání na nosičích firmy Deutsche Grammophon – založil v roce 2010 hudební ředitel orchestru Christian Thielemann…

„Nelehký part Pavla Tesařová přednesla s potřebnou suverenitou a celý soubor projevil pokročilý komorní cit; znát byla dobrá sehranost muzikantů, dýchají spolu pěkně.“

„Šrejma má k písňové poloze se svým lyrickým témbrem přirozeně blízko – přepnutí z operní fazóny na písňový žánr v jeho případě patrně nebylo bolavé.“

„V hlubších pasážích se však Pučálkové hlas čarokrásně probarvoval ve skutečně nevšední krásu, se kterou přirozeně výmluvněji nesl sdělení.“

Opera Národního divadla má za sebou další svého druhu premiéru. Pod dohledem svého ředitele při sobotním matiné zahájila zbrusu nový cyklus písňových recitálů, které jsou situovány v prostoře jeviště Stavovského divadla. Při prvním z osmi letošních koncertů této řady vystoupili pěvci Štěpánka Pučálková, Tereza Papoušková a Martin Šrejma. Na klavír citlivě doprovázel klavírista a dirigent Zdeněk Klauda, noty mu otáčel druhý z duchovních otců projektu, dramaturg Beno Blachut.

„Jde o trochu jiný žánr než opera, vyžaduje jiný interpretační přístup, mírně rozdílný zpěv – byť samozřejmě pěvecká technika je v podstatě jedna –, řekl bych, že je to práce dalece preciznější, možná detailnější.“

„Došli jsme k přesvědčení, že pro hodinovou, hodinu a čtvrt dlouhou plochu je pro posluchače zajímavější vnímat více zpěváků, umělců. Ti si tak také mohou chvíli odpočinout.“

„V zimě jsme si vyzkoušeli provedením Zimní cesty akustické možnosti jeviště Stavovského divadla se staženou železnou oponou a usoudili jsme, že jeho podmínky jsou nejvhodnější.“

Dramaturg Opery Národního divadla v Praze Beno Blachut ml. před začátkem pilotního cyklu písňových recitálů  na jevišti Stavovského divadla přibližuje jeho vznik a motivaci. Podnět ke vzniku řady přišel částečně od samotných zpěváků, z části se jedná o jev kontinuity z pandemických let, kdy se operní pěvci písňové tvorbě věnovali přirozeně více. Existujícím písňovým spolkům divadlo nechce konkurovat, spíše chce spolusplácet dluh opomíjenému žánru. První písňové matiné se koná v sobotu 23. září.

„Kdo však v prvním díle zcela zazářil, byla mezzosopranistka Štěpánka Pučálková, jejíž ztvárnění Lesní holubice bylo od prvních tónů dechberoucí a naprosto věrohodné.“

„Představitel krále Waldemara, tenorista Michael Weinius, jehož postava se objevuje na rozdíl od ostatních v celém díle, bohužel dle mého názoru nebyl úplně dobrou volbou.“

„Ve třetím dílu jednoznačně zaujal barytonista Yngve Søberg, který svým sytým hlasem bravurně ztvárnil bohužel velmi stručnou postavu Sedláka.“

Slavná celovečerní kantáta Arnolda Schönberga zazněla v pražské Státní opeře v úterý 20. června v rámci projektu Musica non grata. Obří obsazení zajistil Symfonický orchestr Českého rozhlasu, Norský rozhlasový orchestr, dále Český filharmonický sbor Brno (sbormistr Petr Fiala) a Slovenský filharmonický sbor (sbormistr Jozef Chabroň). Sólových partů se ujali tenorista Michael Weinius, sopranistka Susanne Bernhard, mezzosopranistka Štěpánka Pučálková, barytonista Yngve Søberg, tenorista Kevin Conners a barytonista Dietrich Henschel. Dílo nastudoval a provedl dirigent Petr Popelka.

„Dílo hudebně nezapře, že vznikalo po Wagnerovi a Mahlerovi a v době, ve které tvořil Richard Strauss.“

„Petr Popelka neúnavně inicioval hudební vlny a proměny, modeloval a tvořil, budoval a stavěl velkolepou architekturu.“

„Téměř zjevením byl výstup barytonisty Yngveho Søberga v roli Sedláka.“

Schönbergovy Písně z Gurre nezklamaly. Grandiózní vokálně-instrumentální dílo přineslo už čtvrtý den festivalu Smetanova Litomyšl hned jeden z jeho absolutních vrcholů. Petr Popelka za dirigentským pultem mimořádně velkého interpretačního aparátu předestřel partituru z roku 1913 jako sled básnivé lyrických obrazů vyprávějících dramatický příběh, jako mimořádně emotivní baladu. K provedení díla, které zaznívá jen jednou za několik desetiletí, se v litomyšlské festivalové hale v neděli večer sešly dva orchestry, dva sbory a šestice sólistů. Proti nim seděla tisícovka posluchačů, podmanivou hudbou zcela pohlcených a zasažených.

„Přiznávám, že Schönbergovo dílo jsem znal doposud spíše okrajově. Teď se cítím povzbuzen, ba možná povinován se poněkud dovzdělat.“

„Druhá část předznamenala a třetí definitivně doslova odpálila ohňostroj nápadů a jasnozřivých hudebních myšlenek, z nichž i ta zdánlivě nejnepatrnější dokázala být neskutečně efektní i efektivní zároveň.“

„Toho nedělního večera se v Litomyšli pod vedením dirigenta Petra Popelky zrodil výkon naprosto hodný těch několika vteřin užaslého ticha po doznění posledních tónů i dlouhých minut trvajících standing ovations.“

Dramaturg Národního festivalu Smetanova Litomyšl pan Vojtěch Stříteský vyprávěl v rámci ouvertury k Písním z Gurre o tom, že když je poprvé slyšel živě, dobrou hodinu pak chodil a vstřebával, co vlastně vyslechl. My jsme bezprostředně po litomyšlském provedení Schönbergova monumentálního opusu hodinu času neměli, zážitky z vyslechnutého však vstřebáváme ještě teď, když píšu tyto řádky…

„Dveře s hanebným X stojí varovně v popředí, zatímco poslední Aminin úkryt se nedosažitelně vznáší ve vzduchu.“

„Máme tedy co do činění s příběhem o emancipaci a touze po rozbití okovů, čili o hodnotách, které jsou extrovertnímu režisérovi nepochybně blízké.“

„To je jen skromný výběr ze zástupu slavných zpěvaček, které fascinovala Amina, ústřední hrdinka opery Vincenza Belliniho La sonnambula neboli Náměsíčná.“

Libretista Felice Romani byl často takřka kongeniálním spolupracovníkem Rossiniho, Donizettiho, mladého Verdiho či zmíněného Belliniho. Tím spíše tedy překvapí, že našel roku 1831 zalíbení v prostinké anekdotě o švýcarské venkovance, jejíž svatbu s ctnostným mladíkem Elvinem téměř překazí pikantní skutečnost, že se jednoho dne náhle probudí v posteli jistého hraběte. Zmíněný šlechtic jménem Rudolf ovšem dívčinu čest zachrání, když zjistí, že její noční toulky po cizích ložnicích způsobuje nemoc zvaná somnabulismus čili náměsíčnost. Třikrát sláva, svatba se tedy může konat! Vážně stačí tak chatrná konstrukce pro udržení divácké pozornosti po dobu celých dvou hodin? Nebo že by byly hudební kvality Náměsíčné skutečně natolik fenomenální, aby strčily absentující děj hravě do kapsy? Možnost pokusit se najít na tyto otázky odpovědi mají diváci nově v Semperově opeře v Drážďanech, kde se dne 19. března 2023 konala premiéra nové inscenace opery Vincenza Belliniho La sonnambula.

„Dramaturgie si vybrala na úvod dílo málo hrané a neustále diskutované – Pražský karneval.“

„Orchestr se pod vedením Roberta Jindry vypjal k výbornému výkonu. Zvuk byl homogenní, místy až opulentní.“

„O závěrečném Vivace se nedá říci nic jiného, než že bylo brilantní.“

Za existenci pražského Národního divadla se za jeho dirigentským pultem vystřídala celá řada mimořádných osobností. Mnozí byli nejen skvělými dirigenty, ale i významnými skladateli. Odměnit se jim vzpomínkovým koncertem, tuhle myšlenku nosil Robert Jindra v hlavně už dlouho. Jako nový hudební ředitel naší první scény měl možnost ji nyní zrealizovat. Národní divadlo se rozhodlo, že na některé z významných skladatelů, kteří v něm ovlivnili vývoj opery, vzpomene koncertem orchestru v historické budově v neděli 23. října.

„Co se týče scénického ztvárnění, může nás potěšit, že bylo svěřeno česko-švýcarské režisérce Barboře Horákové Joly.“

„Pokud předehrou měli být diváci že upozornění, že zážitek, který je před nimi, nebude ani příjemný, ani příliš hezký na pohled, pak je třeba konstatovat: povedlo se.“

„Přes uvedené výhrady jsem přesvědčen, že je tato pobloudilá Violetta nejspíš odsouzena k značnému a možná i dlouhodobému diváckému úspěchu. Nezbývá než jí ho přát.“

Drážďanská Semperova opera přistoupila k novému nastudování Verdiho operní stálice La traviaty. Po třinácti letech, kdy bylo na repertoáru nanejvýš úspěšné zpracování Andrease Homokiho, šanci dostala režisérka Barbora Horáková Joly ve spolupráci s dirigentem Leonardem Sinim. Premiéra se konala 2. října a nabídla verzi příběhu sledovaného z pohledu samotné Violetty.

„Ryze hudební stránka díla vystoupila jednoznačně na povrch. Ne proto, že chybí scénografie, kostýmy a režie. Symfonická hudba spoluvytváří toto konkrétní dílo výrazně, jako jeho dominantní prvek.“

„Asmik Grigogian oslnila víc vokálními prostředky, než emocemi.“

„České víle dala podobu velké operní postavy světového repertoáru.“

Koncertní provedení Rusalky bylo dobrým nápadem – a víc než dobře realizovaným. Festival Dvořákova Praha tímto projektem sáhl letos hodně vysoko. Nejoblíbenější opera ze skladatelova odkazu zazněla v pondělí v Rudolfinu nejen s ideálním pěveckým obsazením všech jedenácti rolí, ale také nádherně z hlediska symfonického zvuku. V divadle lze asi málokdy slyšet tolik detailů, nuancí a odstínů, kolik jich dokázala dát dílu Česká filharmonie se Semjonem Byčkovem.