„Mám teorii spokojeného orchestru. Věnuji se jí od té doby, co jsem do filharmonie nastoupil jako produkční. Naslouchám potřebám jednotlivých členů instituce a hledám způsob, jak vše sladit v jeden harmonický organismus.“

„Plocha naší střechy je poměrně veliká a zároveň spotřeba elektrické energie je značná, tak bych velice rád dotáhl svou ideu fotovoltaiky.“

„Crossover je funkční nástroj k přivedení dalšího segmentu publika.“

Plný vizí a ideálů. Člověk, který nezná, co to je netěšit se do práce. Zodpovědný, pokorný a zároveň rozechvělý před velkou výzvou: Zvládnu to? Hlavně nezklamat důvěru. Strach ale nijak neumenšuje jeho natěšení a pozitivní přístup. Vladimír Šrámek, jazzový kytarista, člen skupiny Jazz Police a v posledních letech člen managementu orchestru, po třiadvaceti letech po Václavu Dernerovi „převzal kormidlo“ Filharmonie Hradec Králové a stal se jejím dalším ředitelem. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz Šrámek dává přičichnout ke svému voňavému elánu a čtenář upřímně fandí, aby entusiasmus nevyprchal.

Připadá mi zajímavý váš background: Jazzový kytarista, co se rozhodl studovat hudební vědu, stal se manažerem symfonického orchestru a už po necelých dvou letech povýšil na ředitele instituce.

Artificiální a nonartificiální hudba, to jsou soustředné kruhy. Nevidím mezi nimi žádnou neprodyšně uzavřenou hranici, naopak mnoho příležitostí pro vzájemnou inspiraci. Ledacos ze šoubyznysu můžeme použít i v podmínkách té naší – jak rád říkám – kapely. Moderní orchestry se vyvinuly z dvorních kapel. Drážďanská Staatskapelle je desetkrát starší než my, ale Hradec Králové je zeměpisně prvním městem na Labi, které se pyšní symfonickým orchestrem. Vidíte, jak rychle jsme došli ke kořenům, vlastně k prameni?

Dá se říct, že teď utlumíte všechny aktivity, které nesouvisí s činností orchestru?

Filharmonie je moje novomanželka, takže se jí samozřejmě podle toho musím věnovat. Proto omezuji svoje ostatní aktivity. Nerad bych ale úplně ztratil osobní kontakt s živou hudbou. Myslím, že neškodí, když si i úředník občas připomene, o čem je muzikantská řehole.

Vaše kapela Jazz Police 1. července hrála na svatbě v Náchodě. 1. červenec byl ale také, pokud mám správnou informaci, začátkem vašeho funkčního období coby ředitele Filharmonie Hradec Králové. Zúčastnil jste se náchodského hraní? Posunul jste si vlastní začátek „ředitelování“ až na pondělí 3. července?

Ano, se členy Jazz Police jsme svatebčanům s radostí proměnili hudební vodu ve víno.

A je to tedy tak, že funkční období začalo 1. července?

Přesně, v sobotu 1. července. V práci jsem byl samozřejmě také, jestli se ptáte na to. Ale řeknu vám to popořádku. Po gymnáziu jsem studoval jazzovou kytaru u Jaroslava Šindlera na konzervatoři, rodinná situace v tu chvíli nebyla tak růžová, abych si nemusel přivydělávat v obchodu s hudebními nástroji. Začínal jsem od píky až jsem se vypracoval na vedoucího maloobchodního prodeje nového obchodního domu v Hradci Králové. Díky tomu jsem tedy mohl dostudovat konzervatoř a následně i jít na vysokou školu. Do toho přicházely zakázky na hraní, pro Terezu Kerndlovou, studiové nahrávky, muzikály v Praze. Mohl jsem odejít z prodejny a s Tomášem Votavou založit kapelu Jazz Police zaměřující se hlavně na „covery“ ve vlastních úpravách. Teď jsme nějakou dobu v ustálené sestavě se zpěváky Alenou Drtinovou a Paulem Thompsonem. Věnujeme se hudbě ke konkrétním akcím, samostatných koncertů máme do deseti za rok.

Čili, abych si to ujasnil: Lidé obvykle nechodí přímo na vás. Spíše chodí na akce, kde jste i vy.

Přesně tak. Vždycky jsem byl hrdý na to, že svou muzikou můžu lidem zpříjemnit jejich významný den. Tento úhel pohledu u mě zůstává doteď: touha vytvářet dobrou atmosféru.

A ta hudební věda?

Dálkové studium v Brně rozšířilo obzory řadě přemýšlivých lidí. Tehdy bych si nepomyslil, jak moc se mi bude hodit.

Tedy, k vašemu současnému zaměstnání. Představuju si, že v tuto chvíli jste asi docela zavalený povinnostmi. Čemu se aktuálně, už jako ředitel, nejvíce věnujete v rámci nové funkce?

Mám teorii spokojeného orchestru. Věnuji se jí od té doby, co jsem do filharmonie nastoupil jako produkční. Naslouchám potřebám jednotlivých členů instituce a hledám způsob, jak vše sladit v jeden harmonický, vzájemně do sebe nenarážející organismus. Necítil bych se dobře tam, kde by se části celku od sebe vědomě oddělovaly.

Kde by to nefungovalo ve smyslu ‚my‘.

Ano. Jsme tým. Rozhoduje týmový výkon. Dobře nastavené principy společného fungování jsou proto zásadní.

Takže se věnujete jakési ‚metačinnosti‘. Nikoli vlastní provoz, ale koncepty za ním skryté.

Podívat se na věci s odstupem, nenechat se strhávat pěnou dní, pocity, soustředit se na fakta, právě tím můžeme nejspíše získat čas, kterého se zdánlivě stále nedostává.

Odkazu vašeho předchůdce, doktora Václava Dernera, si vážíte. Cituji vás: „To, co vykonal pro instituci, pro orchestr, je skvělé a k těmto činům přistupuji s pokorou a respektem. Považuji za samozřejmé na jeho úsilí navázat a dále rozvíjet jak po stránce funkční, tak po stránce umělecké.“ Můžete svůj výrok trochu konkretizovat a specifikovat? V čem přesně chcete navázat, protože vidíte předchozí dobrý směr?

Když to vezmeme, řekněme, od „hardwaru“, pan ředitel Derner se zasloužil o krásný a nadčasový prostor nového sálu a o nové varhany. To je základ, který – jak víme – naprosto není samozřejmostí.

Tedy navázání ve smyslu péče o svěřený ‚hardware‘.

Přesně. Pečovat a zdokonalovat. Péče je potřeba každoroční, i „hardware“ je potřeba aktualizovat – každá věc má nějakou životnost. Právě probíhá kompletní výměna podlahy jeviště a v září začínáme rekonstrukci jevištní techniky, všech divadelních tahů. Náš sál není čistě koncertní, ale multifunkční, takže umožňuje realizaci divadelních inscenací, což využívají zejména externí pořadatelé. Máme nové zvlhčování vzduchu v sále, aby netrpěly nástroje, v prvé řadě varhany a klavír. Je čas revitalizovat prostory administrativy. Plánů je mnoho.

Právě by mě zajímaly.

Plocha naší střechy je poměrně veliká a zároveň spotřeba elektrické energie je značná, tak bych velice rád dotáhl svou ideu fotovoltaiky, kterou samozřejmě nejdřív musím předložit správci nemovitosti, respektive městu. I my myslíme na ekologii. Dokonce budova nabízí možnost „zelených střech“, těch porostlých. Dále, po obou stranách sálu máme vysoké prosklené plochy, takže diskutujeme variantu vertikálních žaluzií, které by měly funkci buď udržet teplo, nebo naopak dům ochladit – aby topení či klimatizace nemusely jet pořád naplno. Zaměřujeme se na hospodárnost.

Mluvíte o navazování na předchůdce ve smyslu technických či provozních záležitostí. Co byste řekl k věcem čistě uměleckým?

Umělecký profil orchestru formuje šéfdirigent, k odborným pilířům patří také předseda umělecké rady a dramaturg. S Kasparem Zehnderem, Antonínem Burdou a Markem Hrubeckým máme krásný vztah. Nesmírně si jich vážím, chci je podpořit v jejich práci, idejích a nápadech. Rád přispívám svými konkrétnějšími náměty na crossovery.

Čili právě toto jsou vaše nápady. Zrovna jsem se totiž chtěl zeptat, co z toho, co filharmonie hraje, je hudebně váš nápad. Tedy ty crossovery.

Ano. Symfonické řady jsou zase parketou šéfdirigenta, který se může opřít o rozsáhlé podklady dramaturga.

Co je vlastně takový typický projekt hradecké filharmonie? Jaká je, když to řeknu obecněji, přidaná hodnota Filharmonie Hradec Králové v rámci České republiky? Čemu je zejména povolána se věnovat? Bude to nejspíš ten crossover?

Bude to vždycky symfonický koncert. Crossover je funkční nástroj k přivedení dalšího segmentu publika. S věkem se mění preference, od rocku přes pop k muzikálu a v té chvíli se zejména ženy začínají ohlížet i po klasice. A se zpožděním začínají být i muži svolní k návštěvám koncertů klasické hudby. Filharmonie se zkrátka také musí trochu odvázat, chce-li se seznámit dříve. Ale nejde o to, přilepit smyčce k rockové kapele. Na celkovém „romantičtějším“ aranžmá se musí shodnout obě strany, známe svoji cenu a nemíníme hrát roli pouhé gardedámy.

Existuje vlastně nějaká spojitost či provázanost mezi jedním z největších českých rockových festivalů Rock for People a vaším orchestrem?

Zrovna teď v červnu poprvé jsme tam byli s čistě symfonickým programem. Žádný crossover. Atmosféra a přijetí věci byly daleko nad očekávání.

Což lze považovat za důkaz toho, že se klasiky lidé nemusí bát…

Nemusí se bát pořadatelé, ani posluchači. Programy neděláme pro sebe, ale pro ně. Dvořák nebo Bernstein věděli jak na lidská srdce. Dejte nám velkou stage a pohneme jakýmkoliv festivalem.

Jaká oblast činnosti orchestru nabízí možnost rozvoje? Kde vidíte určitý nenaplněný potenciál? Snad to není příliš ošklivá otázka…

Kvůli covidu, vývoji cen energií a inflace nezbývalo než plánovat opatrněji, myslet na rezervy, což vedlo mimo jiné také k vyčkávání s obsazováním uvolněných míst. Nyní je ale prvním úkolem všechna tato místa v orchestru znovu obsadit. Současně s tím musíme myslet už i na dorost, otevřít se nejlepším mladým, našim budoucím spoluhráčům, například prostřednictvím orchestrální akademie. Zdravé základy interpretačního umění chceme budovat na obsazení orchestru, které definovaly Haydnovy pozdní symfonie. Zde se pan šéfdirigent může věnovat hráčům individuálněji. V probíhající generační obměně, při které moudrost jedněch otevírá cestu energii druhých, vidím příležitost pro vytvoření soudržné hudební rodiny, ve které se dostanou ke slovu všichni. Snažím se, aby dveře mojí kanceláře byly stále otevřené, aby se každý mohl o něco zasloužit. Shodli jsme se například na novém pojetí koncertů pro mládež, kde jsem mohl přispět svými kontakty s Klicperovým divadlem, pro které jsem upravoval hudbu k divadelní adaptaci Škvoreckého Zbabělců.

Do jaké míry – zase k tomu případně nenaplněnému potenciálu – usilujete o zahraniční vystupování s orchestrem? Máte švýcarského šéfdirigenta…

Cílíme na Polsko, Německo, Švýcarsko, Francii. Někde těžíme ze starších kontaktů, někde stavíme na jménu našeho nynějšího šéfdirigenta. Stojíme také na počátku tříletého česko-polského projektu se Sudetskou filharmonií ve Valbřichu, což je partnerské město Hradce Králové.

Je to možná předčasné, ale můžete prozradit nějakou svou vizi? Až se bude v nějakém bodě budoucnosti hovořit zpětně o vaší éře, s jakým přínosem byste chtěl být spojován? Co bude tím dědictvím, které předáte svým nástupcům?

Nechci klást nedosažitelné cíle, ani stavět vzdušné zámky. Myslím, že je potřeba odpracovat vztah vzájemné důvěry s orchestrem i návštěvníky. Všímám si, že orchestr stále vzpomíná na někdejší ředitele inženýra Malého, na jeho pozorný zájem o druhého. Úcta, nepovyšování se, to je to, co bych rád předával dál.

Nápadů mám spoustu – myslím například na fundraisingový klub –, ale nechci je vyjmenovávat, aby se z nich nestal katalog nesplněných volebních slibů. Přišel jsem do filharmonie z obchodní sféry, takže jsem zvyklý uvažovat v kategoriích: máme předmět činnosti, co k tomu potřebujeme, jak působíme a komunikujeme, kdo to zaplatí. Když tyto škatulky naplníme, můžeme fungovat cílevědoměji. V tuto chvíli děláme společnou inventuru fungování instituce. Začíná se mi rýsovat jednotný informační systém, u nás specifický pronájmy sálu dalším pořadatelům.

Shrňme si to: Řešíte nastavení principů společného fungování zaměstnanců, rekonstrukci jevištní techniky a divadelních tahů, projekt fotovoltaiky na střeše a „zelených střech“, vertikální žaluzie, věnujete se zdokonalování konceptů crossoverových koncertů, realizaci idey orchestrální akademie a máte přestavu o intenzivnějším komorním hraní, dále personální obsazenost orchestru, komunikujete se zahraničím možné koncertní výjezdy, bavíte se s divadlem o tom, je zkombinovat činnost jeho a orchestru, myšlenka fundraisingového klubu a do toho všeho ještě nový informační systém. Jde mi z toho hlava kolem. Tolik velkých projektů najednou…

Díky přípravě minulého vedení si rekonstrukci jeviště budeme moci brzy odškrtnout. Energie jsou dnes téma pro každého, tím spíše pro správce koncertních sálů. Aby byla filharmonie při crossoverech slyšet bez přepínání síly, to neočekávají jenom hráči, za to platí posluchači. Musíme pěstovat citlivost k detailu, proto přemýšlíme i o dechových harmoniích, starší hudbě, salónním orchestru. Nejsme ale žádná komorní filharmonie, jsme největší zaměstnavatel v oblasti kultury v Královéhradeckém kraji a nestal jsem se ředitelem, abych pracovní místa rušil. Jsme reprezentanti města v zahraničí, když plánujeme zájezdy, myslíme hlavně na českou hudbu. S herci sdílíme víru, že lze na omezený čas představení vstoupit do zkušenosti někoho jiného. Nechceme nabízet umělou inteligenci, ale přirozenou krásu, ukazovat na možnost skutečných citů a vztahů. Takovými ideály stále žije mnoho lidí a abychom se s nimi mohli spojit, potřebujeme komunikační kanály. Nežijeme velkými projekty, ale každodenními úkoly.

—————

Filharmonie Hradec Králové (FHK) byla založena v roce 1978 pod názvem Operní orchestr města Hradec Králové, od vzniku samostatné České republiky orchestr funguje pod názvem Filharmonie Hradec Králové. Na postu šéfdirigenta se v minulosti vystřídali František Vajnar, Ondřej Kukal, Andreas Sebastian Weiser. Od sezony 2018/2019 je šéfdirigentem Kaspar Zehnder. FHK vystoupila na pódiích významných koncertních síní Evropy (Grosser Musikvereinssaal ve Vídni, Victoria Hall v Ženevě, Queen Elizabeth Hall v Antverpách a jiných). Dosaženou interpretační kvalitu orchestru dokumentují CD nahrávky pro tuzemské i zahraniční společnosti nebo pro Český rozhlas. FHK se dlouhodobě věnuje oslovování mladšího publika (vystoupení na akci Rock for People), prolínání hudebních žánrů a koncertům typu crossover; FHK také účinkuje na festivalech (Pražské jaro, Národní festival Smetanova Litomyšl či Mezinárodní hudební festival Janáčkovy Hukvaldy). Minulý ředitel Václav Derner se roku 2005 spolu se svým týmem zasloužil o založení vlastního festivalu Hudební fórum Hradec Králové, který je českým unikátem.

Festival, který se letos na podzim uskuteční už podevatenácté, spolupořádá Český rozhlas – Vltava (který koncerty živě vysílá) a jeho hlavním posláním je uvádění světových orchestrálních a velkoplošných děl soudobých autorů v českých premiérách. Hudba je propojována s moderními technologiemi – světelným designem, animacemi, videoprojekcí, vizuálními technologiemi a s pohybovou složkou. Pro festival je charakteristická také spolupráce s univerzitními katedrami uměleckého zaměření. Autory skladeb uvedených poprvé v Česku v minulých ročnících festivalu byli například Alfred Schnittke, Hans Werner Henze, Giya Kancheli, John Corigliano, Tan Dun, Sofia Gubajdulina a mnozí další. Interpretačně se na Hudebním fóru Hradec Králové představily takové osobnosti světové hudby jako Krzysztof Penderecki, David Geringas, Taťjana Grinděnko, Vladimir Tarasov, Lauren Flanigan či Christoph Sietzen.

Foto: Patrick Marek, archiv a Facebook filharmonie, Jazz Police, Jaroslav Klinský