„Od první zkoušky jsem svatojakubskými varhanami nadšen.“

„Nehrál bych je, kdyby mě jejich tvorba nezajímala a nezaujala.“

„Nejde jen o mé pocity. Úplně nejpodstatnější je, aby bylo šťastné a spokojené publikum.“

Skladby dvou autorů ze Severní Ameriky, francouzskou hudbu a vlastní improvizace má dnes večer v Praze na programu recitálu v bazilice sv. Jakuba všestranný britský hudebník Wayne Marshall, mezinárodně uznávaný jak za dirigentským pultem, tak u kláves – ať už patří klavíru, nebo varhanám. Jeho koncert, navíc v přímém přenosu na stanici Český rozhlas Vltava, otvírá osmadvacátý ročník Mezinárodního varhanního festivalu pořádaného Svatojakubským Audite organum. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz Marshall chválí největší české varhany a jejich zvukové možnosti, ale na otázku, kterým směrem se budou dnes ubírat jeho proslulé improvizace, jen krčí s úsměvem rameny.

Pamatujeme si vás ze dvou pražských dirigentských vystoupení, když jste se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, americkými sólisty a Pražským filharmonickým sborem před čtyřmi roky koncertně uvedl Gershwinovu operu Porgy a Bess a když jste loni v červnu na Hradčanském náměstí řídil Českou filharmonii. Jak na ty příležitosti vzpomínáte?

Před závěrem koncertu České filharmonie to vypadalo, že se žene bouřka, tak si pamatuju, že jsem byl trochu nervózní, abychom skončili včas… To bývá někdy daň skvělou atmosféru koncertů pod otevřeným nebem. Hudebně šlo v obou případech o krásné zkušenosti.

George Gershwin v Rudolfinu a Leonard Bernstein na scéně před Pražským hradem… To jsou vaši oblíbení autoři, programy pro vás obvyklé. A také nejčastější?

Častí ano, ale nejčastější asi ne. Možná to tak bývalo, ale čím dál víc diriguju i jinou hudbu, další a další. Rozmanitost považuju za velmi důležitou.

V Praze nejste poprvé, ale na varhany v české metropoli koncertujete poprvé, že?

Ano. A už od první zkoušky jsem svatojakubskými varhanami nadšen, jsou fantastické.

Jak víte, jsou to největší varhany v českých zemích. Je pro vás tahle skutečnost zajímavá nebo důležitá? Vede vás k něčemu jako interpreta?

Hrát na ně je paráda. Umožňují interpretovat neobvykle široké spektrum stylů od staré hudby přes romantickou až po moderní, mají obrovském zvukové možnosti. To si samozřejmě užívám. A navíc koncert přenáší rozhlas. Takže pro mě je pražský koncert opravdu krásnou příležitostí.

V programu nemáte starší hudbu. Dá se čekat, že vás to, co u svatojakubských varhan patří barokní době, třeba ovlivní při improvizování?

Důležitá je doba, po kterou se na koncert můžu během dneška u varhan chystat. Všechno je možné, ale přece jen asi využiju spíše romantický a moderní zvuk a asi i nějaké jazzové prvky.

Jste opravdu soustředěn hlavně na hudbu devatenáctého a dvacátého století? Nebo hráváte také Bacha a staré klasiky?

Samozřejmě, že ano. Bach je základ, Bach je důležitý. I pro varhanní techniku. Ale přece jen starší hudbu nehraju tak často. Můj styl je jiný.

Vedle zařazení šesté z varhanních symfonií Charlese-Marii Widora jste se rozhodl představit českému publiku hudbu dvou žijících skladatelů, Kanaďana Andrewa Agera a Američana George Bakera. Je důvodem třeba to, že je osobně znáte?

Znám, ale hlavním důvodem je, že je to dobrá hudba. Nehrál bych je, kdyby mě jejich tvorba nezajímala a nezaujala.

Co můžeme čekat? Neoklasicismus? Modernu?

Andrew Ager je až trochu jazzový, George Baker vychází spíše ze stylu francouzské romantické hudby.

Ve vašem rozvrhu varhanních vystoupení lze číst v příštích měsících řadu míst se světoznámými nástroji. Je pro vás některý z koncertů nebo z nástrojů, které vás čekají, něčím skutečně výjimečný, mimořádně lákavý?

Těším se na každý nový repertoár i na každý další nástroj. Hraju stále někde jinde. Někdy jde třeba i o inaugurační koncerty na nových varhanách. Vždycky je to pro mě čest. Ale nejde jen o mé pocity. Úplně nejpodstatnější je, aby bylo šťastné a spokojené publikum.

Už jsme zmínili vaše pražská dirigentská vystoupení. Řídíte světová tělesa, střídáte recitály a symfonické programy. Čeho je víc?

Řekl bych, že je to tak padesát na padesát. Už jsem řekl, že mi jde o rozmanitost. Platí i v těchto poměrech.

A když se zeptám na poměr mezi klavírem a varhanami?

Bude to podobné. Ale klavír je pro mě důležitý i jako pro varhaníka. Je předpokladem, pokud chce být člověk dobrým varhaníkem.

Když jste dirigoval v Praze Porgyho a Bess, začal jste večer u klavíru…

Ano, to je důležité sólo. Moje oblíbené.

Napsali mimochodem Gershwin a Bernstein něco pro varhany? Třeba i něco malého…

Ne. Vůbec nic. Ale vytvořil jsem a také natočil varhanní transkripci předehry k Bernsteinovu muzikálu Wonderful Town a často alespoň improvizuju na melodie Gershwinových songů.

Takže můžeme něco podobného, něco v jejich stylu, čekat i během vašeho pražského varhanního recitálu? Nebo předem nic neprozradíte?

O to nejde. Ale neodpovím. Nemám nejmenší ponětí, co budu večer hrát… Prostě něco ve stylu Wayna Marshalla.

————-

Čtěte reflexe dvou předchozích pražských koncertů Wayna Marshalla. V roce 2019 dirigoval Gershwinovu operu Porgy a Bess a v roce 2022 řídil open air koncert České filharmonie.

Foto: Petra Hajská, Filip Jandourek, archiv Wayna Marshalla