PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Všechno, co může posluchači pomoct zážitek mu zpříjemnit, musíme použít.“

„Mám-li co sdělit, je ještě lepší, můžu-li to sdělit zajímavě, poutavě. Vlastně to udělat musím! Klidně i udělat v jistém smyslu ‚show‘.“

„Pro vyjádření žádané emoce se může někdy hodit třeba i rejstřík jiného charakteru, než byl předepsán…“

Ve čtvrtek 29. srpna byl hostem festivalu u sv. Jakuba varhaník vídeňské katedrály sv. Štěpána Konstantin Reymaier. Je pozoruhodnou osobností světa hudby, varhaníkem s hlubokými znalostmi o stavbě varhan a jako kněz i osobou hluboce duchovní.

„Letos se po několika letech všechny koncerty odehrají v chrámu svatého Mořice.“

„Rok české hudby se vine jako červená nit celým letošním ročníkem.“

„Jsem přesvědčen, že varhanní festival, který má v Olomouci tradici více než půl století, bude mít v zájmu zachovat i nově vznikající instituce.“

Už za tři dny v Olomouci začíná 56. ročník Mezinárodního varhanního festivalu. Mezi 2. a 16. zářím rozezní Englerovy varhany svatomořický chrám celkem pětkrát a tradičně tak zahájí novou sezonu Moravské filharmonie Olomouc. Dramaturg festivalu Karel Martínek letošní ročník zároveň hráčsky otevírá. Pro portál KlasikaPlus.cz prozradil, na co se posluchači mohou těšit, jaké dárky od něj dostane Bedřich Smetana k narozeninám nebo jak se festival zabydluje zpátky v domovském prostředí kostela sv. Mořice.

„Velká část klasického repertoáru pro violu d’amore pochází z Čech a Moravy.“

„Představa, že na violu d’amore se hraje v podstatě na prázdné struny s několika prstoklady, nemá se skutečností nic společného.“

„Je zábavné sledovat, jak byl v dějinách hudby často ‚zcela zapomenutý nástroj zvaný viola d’amore‘ od počátku devatenáctého století hráči nebo skladateli ‚znovuobjevován‘, ačkoli nikdy nezanikl!“

Jedním ze zahraničních hostů letošních Květnovských hudebních slavností, které následující víkend rozehrají květnovský kostel Navštívení Panny Marie Květnově, bude hráčka na violu d’amore Daniela Braun. Tato vídeňská rodačka, která studovala prestižní umělecké školy v rodném městě, Paříži i Londýně, doktorkou práci věnovala zkoumání zvláštního zvuku violy d’amore prostřednictvím české hudební literatury konce osmnáctého století. Nejen o závěrech, ke kterým dospěla, ale i o nástroji, který je stále neprávem opomíjen a není možné jej ani na vysokoškolské úrovni běžně studovat, ačkoli jeho možnosti považuje za ‚nekonečné‘, hovoří Daniela Braun v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz.

„Lapidárium Kuksu má ale svůj divadelní rozměr a Italové mají přirozené gesto a nadsazený afekt, takže jejich civilní život často divadlo připomíná.“

„Závěrečný sbor jsem pojal opravdu jako hledání ztraceného tvaru zcela ve stylových intencích skladatele Antonia Bioniho.“

„Mecenášům se musíte vlichocovat, takže já spíš opráším starý flašinet.“

Skladatel a muzikolog Tomáš Hanzlík je posluchačům znám především jako umělecký vedoucí uskupení Ensemble Damian a impresário kočovného divadla Theatrum Schrattenbach. Se svým souborem uvádí jak „starou“ hudbu v autentické interpretaci, tak své autorské projekty, jež staví na vlastních badatelských poznatcích o hudbě 18. a raného 19. století a přetavuje do minimalistického pojetí; odsud používané označení „neobarokní minimalismus“. Jakou cestu zvolil pro vystoupení na letošním ročníku festivalu Theatrum Kuks?

„Jsem člověk s pevnými zásadami a jsem za to rád.“

„Jako zpěvák máte vždy jen jednu šanci. Je to umění momentu.“

„Když jsem jim vykládal, jaký je život muzikanta v Česku, byli v šoku.“

Za dva týdny oslaví pětadvacáté narozeniny, přesto už účinkoval skoro v desítce divadelních představení u nás i v zahraničí a pravidelně vystupuje na koncertech napříč republikou po boku špičkových umělců. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz hovoří o své cestě, o lidech, kteří mu k úspěchu pomohli, i o tom, co musel obětovat. „Rád vystoupím z pěveckého světa do toho normálního, abych si odpočinul,“ prozrazuje kontratenorista Vojtěch Pelka. Přibližuje také své vize i nebližší projekty, například zítřejší vystoupení v kukském hospitálu.

„Spolu s akademií organizujeme i festival, na kterém dostávají příležitost vystoupit nejlepší účastníci kurzů.“

„Všichni lektoři jsou vynikající interpreti i zkušení pedagogové a mají již za ta léta nejenom krásný vztah ke Kroměříži, ale hlavně intenzivní vztah k mladým umělcům.“

„Je to týden nesmírně intenzivní, podněty, které by student získával v průběhu týdnů a měsíců, tady má šanci získat v krátkém čase a rovnou v mezinárodní společnosti.“

Dirigent Tomáš Netopil miluje rodnou Kroměříž, kde prožil dětství i hudební mládí. Nyní do tamního krásného prostředí zve mladé umělce z celého světa a při kurzech a festivalu Academy Kroměříž jim nabízí umělecké vedení i koncertní příležitosti. Obohacuje tak kulturní život města a dává o něm vědět daleko za hranice.

„Je dobrou příležitostí zahrát si na zahraničních koncertech skladby místních skladatelů.“

„Jedním z hlavních cílů Martina Sandera je předat studentovi spoustu interpretačních nástrojů a prostředků, ale dát mu také svobodu, aby mohl rozvíjet svou vlastní muzikalitu.“

„Francouzským skladbám lépe porozumíte, když si je zahrajete na nástroje, pro které nebo na kterých byly původně složeny.“

Protagonistkou třetího koncertu pražského Mezinárodního varhanního festivalu Audite Organum je čtyřiadvacetiletá německá sólistka Laura Schlappa. Na čtvrtek 15. srpna přichystala Bachovu a Regerovu hudbu, francouzské autory a z českého hudebního odkazu jedinou existující varhanní skladbu Bohuslava Martinů. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje program, vrací se k opavské Mezinárodní soutěži Petra Ebena, kterou v roce 2022 vyhrála, a uvažuje nad jedinečností nástroje v bazilice sv. Jakuba, kde se festivalové koncerty odehrávají.

„Hudba se obrodí sama. Nevěřím, že budu avantgardní, protože se to musí, sluší anebo protože chci.“

„V Brně dnes není šance uvést operní práce Osvalda Chlubny, protože ‚všichni jsme Janáček‘, a tedy jsme světoví, proč tedy provádět kompozice, které světové nejsou.“

„Brněnská kompoziční škola zanikla s interní privatizací uměleckých osudů a kateder.“

Vojtěch Dlask je nejen hudební skladatel, ale také dramaturg, pedagog, klavírista a publicista. Byť původem z Mladé Boleslavi, skladbu studoval v Brně na Janáčkově akademii múzických umění pod vedením Františka Gregora Emmerta. Absolvoval také stáže v Estonsku u Tõnu Kõrvitse a v Litvě, kde svou tvorbu konzultoval s Osvaldasem Balakauskasem, Broniusem Kutavičiusem a Rytisem Mažulisem. V současné době působí jako pedagog na brněnské Masarykově univerzitě. Kromě volné tvorby se věnuje také hudbě pro divadla.

„Ševčík vytvořil něco, co bylo v jeho době naprosto inovativní.“

„Nejkrásnější je ta šíře možností – Ševčíkova metoda je určena úplným začátečníkům, ale i špičkovým profesionálům.“

„Jde nám o to, aby dětské publikum pocítilo tu vlnu pozitivní energie.“

V západočeských Horažďovicích se mezi 5. a 15. srpnem uskuteční další ročník mezinárodních kurzů a přidruženého festivalu Ševčík Academy. Neúnavný umělecký vedoucí akce, violoncellista Tomáš Jamník v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz povídal nejen o projektu samotném, ale také o odkazu Otakara Ševčíka. Přiblížil také plány do budoucna i další své aktivity.

„Je pravda, že Janáčka zpívám hodně; myslím, že mu vyhovuju.“

„Na Čechy mám špatné vzpomínky.“

„Jednou mě v Rusalce svlékli a všichni to ztrhali, ale já jsem tomu uvěřil. Princ s Rusalkou mezi prvním a druhým jednáním strávil noc a když se ve druhém vzbudil, tak vstal z postele a byl nahý. Jak se milujete se ženou? Jste nahý, ne?“

Rozsáhlé mezinárodní zkušenosti, včetně účinkování v Královské opeře v Londýně, má v Čechách narozený, ale poněkud méně známý tenorista Ladislav Elgr. Absolvent plzeňské konzervatoře a pražské HAMU část aktuálního léta strávil v Belgii při produkcích Janáčkovy Jenůfy. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz hovoří o potřebě neustálého uměleckého hledání a rozvoje, přičemž nejvýše staví ctnost upřímnosti. V tom duchu dokonce zpochybňuje fakt, že je operním pěvcem.

„Zpívat barokní repertoár se ode mě očekávalo.“

„Existuje jevištní Samuel, který je sebevědomý, extravagantní a jistý si sám sebou. Ale doma se stanu tím druhým Samuelem, plachým člověkem.“

„Doufám, že alespoň jednou budeme ve společnosti respektovat svoje odlišnosti.“

Venezuelský sopranista Samuel Mariño, který je i přes svůj nízký věk, pouhých třicet let, vyhledávaným interpretem operního a koncertního repertoáru, vystoupí 3. srpna na festivalu Hudební léto Kuks. Jeho unikátní hlas i rozvinutá pěvecká technika mu umožňujíe ztvárňovat ty nejobtížnější role a party (zvláště) barokního repertoáru. Kromě toho je znám i bořením starých pořádků a extravagancí zjevu a projevu při svých vystoupeních.

„Za jedno ze svých hlavních poslání považuji rozšiřovat repertoár klasického akordeonu.“

„Mám ráda Pohádky pro akordeon od Václava Trojana, je to jiskřivá charakterní skladba!“

„Akordeon před sebou má zářnou budoucnost.“

Opěvovaná lotyšská ambasadorka akordeonu Ksenija Sidorova začínala s hrou na nástroj pod vlivem své babičky. Lidovou hudbu brzy vystřídal klasický repertoár a studia na londýnské Královské hudební akademii. Po nich Sidorova směle vstoupila na světová koncertní pódia za doprovodu respektovaných těles i komorních partnerů. V Čechách debutovala s Filharmonií Brno na hradě Špilberk, nyní míří na Festival Krumlov. Tam ji čeká první spolupráce s hornistou a dirigentem Radkem Baborákem a jeho Českou sinfoniettou.

„Anne-Sophie Mutter, má bývalá mentorka, je velmi inspirativní umělkyní.“

„V Augsburgu sídlí Deutsche Mozart-Gesellschaft a nesmírně zajímavý je rodný dům Leopolda Mozarta.“

„Ve spolupráci s orchestrem FOK jsem vnímal citlivě českou tradici, její opravdovost a vitalitu.“

Linus Roth, německý houslový virtuos, dvojnásobný vítěz prestižní ceny Echo Klassik a držitel ocenění Pizzicato Supersonic Award, upozorňuje v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz nejen na historické muzeum v rodném domě Leopolda Mozarta v Augsburgu, ale i na Mezinárodní Weinbergovu společnost, kterou založil, stejně jako letní mezinárodní hudební festival Ibiza Concerts. Umělec letos debutoval v Praze u Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK a během setkání vyzdvihl i českou tradici tělesa. Je rovněž uměleckým ředitelem tradičního hudebního festivalu Schwäbischer Frühling, který každoročně navštěvují milovníci hudby nejen z Německa, ale i z okolních zemí.

„Nikdy jsem se nespecializovala na barokní hudbu, vždy jsem měla zájem učit se všechny druhy hudby a porozumět všem stylům.“

„Projekt Jardin des Voix hrál při mém startu důležitou roli, protože mi umožnil vystupovat na velkých, světově proslulých místech a představit se tam jako sólistka.“

„Os Músicos do Tejo je velmi soudržná skupina, ve které se vždy cítím být vřele přijata.“

Letošní přehlídka Letní slavnosti staré hudby přivítá mimo jiné i hosta z Portugalska. Bude jím mladá sopranistka Ana Vieira Leite, která vystoupí společně se souborem Os Músicos do Tejo 29. července v prostorách Trojského zámku. Na programu bude, jak jinak, hudba její země.

„Nepůjde o mou první zkušenost s postavou Judithy.“

„Akustiky se trochu obáváme.“

„Nápadnou odlišností oproti loňsku je, že sólistické obsazení je čistě ženské.“

Hlavní role loni, hlavní role letos. Dagmar Šašková je z Francie zpátky v České republice a stejně jako v minulém roce se chopí klíčového partu v rámci ústřední produkce Hudebního festivalu Znojmo. Tentokrát se mezzosopranistka ujme titulní role ve Vivaldiho oratoriu Juditha Triumphans, jehož česká premiéra se v hudebním nastudování Romana Válka a jeho Czech Ensemble Baroque uskuteční 25. července.

„Atmosféra krásných pražských sálů podstatně dokresluje umělecký zážitek.“

„Po umělcích požadujeme prakticky nový, na míru šitý program, který bude ladit s tématem daného ročníku.“

„Před pětadvaceti lety jsem vše přepisovala ručně, pravidelně jsem navštěvovala archivy nebo jsem si nechávala posílat noty na mikrofilmu. Byla v tom určitá poetika.“

Flétnistka a muzikoložka Jana Semerádová je již řadu let neodmyslitelnou součástí české hudební produkce v oblasti historicky poučené interpretace. Se svým souborem Collegium Marianum zrealizovala množství netradičních projektů, založených na vlastní badatelské činnosti, mj. také v rámci koncertního cyklu Barokní podvečery. Collegium Marianum je též rezidenčním souborem Letních slavností staré hudby, které pod dramaturgickým vedením Jany Semerádové letos slaví již 25 let od založení.

„Chcete-li svůj nástroj ovládat naplno, je podle mě důležité učit se nové a dosud neznámé hudební jazyky.“

„Čím více lidí si vytvoří krásné vzpomínky na hudbu, tím větší máme naději, že kultura bude v dobré kondici i v budoucnu.“

„Pokud posluchači nevědí, zda poslouchají starou, nebo novou hudbu, pak jsme na správné cestě.“

Mnichovská rodačka Katharina Bäuml studovala hru na moderní a barokní hoboj a historické plátkové nástroje. Jejím zvláštním zájmem je dechová hudba patnáctého až sedmnáctého století, kterou provozuje se svoji téměř dvacetiletou Capellou de la Torre; ta se etablovala jako nejvýznamnější německý soubor zaměřený na renesanční hudbu a chystá se i na letošní Letní slavnosti staré hudby. Neobyčejně aktivní, energická a šarmantní umělkyně v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz zasvěceně hovoří o improvizačně svěžím přístupu ke staré hudbě, jejím propojováním se soudobou tvorbou i podpoře mladých talentů.

„Zjistily jsme, že se nám spolu hraje vlastně hrozně dobře, protože si rozumíme nejenom lidsky, ale i hudebně.“

„Snažily jsme se to nakombinovat tak, aby posluchačky a posluchači měli možnost vnímat rozdíl mezi expresivnějšími a zvukově modernějšími kusy a, řekněme, zvukově líbivějšími skladbami.“

„Elegie Vítězslavy Kaprálové vznikla snad rok její před smrtí. Je to v té skladbě slyšet…“

Českokrumlovský festival nabídne tento pátek 19. července v Jezuitském sále Hotelu Růže originální oslavu Roku české hudby. Houslistka Elizabeth Jiřičková a klavíristka Barbora Brabcová představí program složený z děl méně či více známých českých skladatelek. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz promluvily nejen o tom, jak rok pátraly po skladbách a osudech jednotlivých autorek, ale i o tom, co je vedlo k tomu položit si otázku: Kde ty ostatní ženy skladatelky jsou?

„V Nautilu jsme se snažili o výpravnost, ale zároveň vkusnost, aby to nebylo přeplácané představení, kde bude všechno a zároveň nic.“ 

„Lukáš Hurník operu zamýšlel jako představení pro všechny generace. Zatímco příběh je atraktivní pro děti, dospělé může zaujmout spousta skrytých odkazů a významů.“ 

„Při zkoušení se vždycky snažím navodit pohodu, protože když je při zkoušení dobrá atmosféra, představení pak všichni hrají rádi.“

Podaří se kapitánu Nemovi opravit ponorku Nautilus, než ji ovládne neznámý tvor? Právě toto téma už půl roku leží v hlavě Elišce Mervartové, mladé režisérce nové autorské opery Lukáše Hurníka Porucha na lodi Nautilus, která bude premiérově uvedena 13. července v rámci Hudebního festivalu Znojmo. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz poodhaluje Eliška úskalí inscenace dětské opery i své dosavadní zkušenosti z praxe.

„Durónova Válka obrů je typicky španělsky temperamentní. Lidé uslyší rytmy a tance, které se prolínají celou naší hudební historií.“

„Byla jsem opravdu hodně překvapená, jak moc je Marek Štryncl schopen tuto hudbu cítit.“

„Režisérka Andrea Miltnerová má jasnou představu, kterou umí sdělit, ale zároveň připouští, že si každý pojme roli po svém.“

Španělskou mezzosopranistku Martu Infante už české publikum zná z mnohých vystoupení s ansámblem Musica Florea nebo z festivalů Janáčkův máj (dnes MHF Leoše Janáčka) či Concentus Moraviae. Se souborem ostravského divadla se také podílela na inscenaci Zásnub ve snu Hanse Krásy. Rozhovor se zpěvačkou se uskutečnil nedlouho po jejím představení v Polsku, kde právě s Musicou Floreou premiérovala Durónovu zarzuelu Válka obrů, přičemž česká premiéra této zpěvohry je plánována na 12. červenec v pojízdném divadle Florea Theatrum na pražské HAMU. Další tři představení se uskuteční 18. a 19. července na Festivalu Krumlov. 

„Může to znít odvážně, ale od první chvíle jsem směřovala k tomu, že chci být sólistkou. A zatím jsem toho nikdy nelitovala.“

„Kromě toho se snažím propagovat klasickou hudbu ve školách, navštívila jsem jich v Americe asi sto.“

„Za to, jak mě Moravská filharmonie ocenila, jsem nesmírně vděčná, protože uznání od kolegyň a kolegů je tím největším darem.“

Mladá americká houslistka Aubree Oliverson, sólistka červnového festivalu Hudba v zahradách a zámku Kroměříž, hrála s Moravskou filharmonií Olomouc a dirigentem Františkem Mackem Dvořákův Koncert a moll. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz probírá své americké zkušenosti od studií přes první úspěchy po hostování u řady tamních orchestrů, uvažuje nad konkurencí a prozrazuje, kde se setkala s dirigentem Mackem. Upřímně hovoří o důležitosti pedagoga, který by měl v ideálním případě mladému umělci vštípit pokoru, pracovitost a lásku k hudbě. A nakonec s poukazem na Antonína Dvořáka naznačuje, čím to je, když hudba zní libě.

„Nikdy by mě nenapadlo, že se budu věnovat klasické hudbě.“

„Nesmírně si vážím Petra Nouzovského jako skvělého muzikanta, kantora, ale hlavně člověka.“ 

„Musí nastat posun, jinak nemáme šanci mezi mnohými jinými festivaly přežít.“

V úterý 9. července začíná letní sezóna jednadvacátých Třeboňských nocturn. Již třetím rokem v jejich čele stojí Irma Mrázková, která navázala na práci svého otce, hoteliéra a současně zakladatele tohoto jihočeského festivalu. Navíc vede i pražský festival Věčná naděje, ačkoli původně její kariéra směřovala do jiných oborů. Dnes úspěšná festivalová manažerka v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz popisuje, jak těžké je skloubit dva festivaly dohromady, jaké výzvy přináší organizování hudební akce v regionu nebo co letošní Třeboňská nocturna svým příznivcům, kteří se na ně vypravují i z Prahy, nabídnou.

„Na Kanárech si pan režisér vymyslel pojetí, které bylo velmi netradiční.“

„Zpívat Přemysla z Libuše jsem cítil jako velkou metu.“

„Paní foniatrička mi doporučila, že mám přestat pít kávu, tak jsem jí odpověděl, že raději nebudu zpívat, než abych přestal s kafem.“

Ve středu 26. června se na Hradčanském náměstí uskuteční tradiční open-air koncert České filharmonie, na němž se umělecky pod taktovkou Petra Altrichtera podílí také trojice v tuzemsku působících pěvců, z nichž jediným držitelem hlasu mužského je barytonista Jiří Brückler. Mladistvě vyhlížející zpěvák už pražská operní prkna coby sólista brázdí téměř dvacet let a v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se ohlíží za další svou sezonou, v níž v Roce české hudby přirozeně dominovala hudba českých velikánů.

„Aby vzduchem lítali umělci, to jsme ještě nezažili!“

„Nabízíme sedm představení v pěti dnech. Z toho pět světových premiér a dvě české.“

„Chceme dát tvůrcům naprostou svobodu; témata stejně nakonec vyplavou na hladinu, najdou si svou cestu.“

Festival NODO (New Opera Days Ostrava) je mezinárodní festival zaměřený na soudobou operu. Jedná se o projekt Ostravského centra nové hudby, jež poskytuje platformu pro inovativní a odvážné hudební i divadelní projekty. Centrum zároveň podporuje současné skladatele a tvůrce, a přináší tak publiku nevšední zážitky z oblasti soudobé vážné hudby. Festival NODO se po roce střídá s Ostravskými dny a letos je pro návštěvníky ve dnech od 26. do 30. června připravena pestrá paleta operních představení, o nichž pro portál KlasikaPlus.cz hovoří výkonná ředitelka pořádajícího spolku Renáta Spisarová.

„Z klavíristů se mi docela líbí Yunchan Lim, který vyhrál poslední Cliburnovu soutěž.“

„Nikdy jsem nebyl ten typ elegantního klavíristy, který by nadchnul svojí hebkostí… U Schumanna to ale není potřeba.“

„Je úplně něco jiného hrát s někým, kdo vám je lidsky blízký, než s někým cizím.“

Lukáš Vondráček bezpochyby patří mezi přední světové klavíristy a nedávno mělo i pražské publikum možnost jej slyšet během sólového recitálu. Rozhovor s pianistou portál KlasikaPlus.cz vydává u příležitosti koncertů v Opavě a ve Vídni, na kterých umělec vystoupí spolu s Janáčkovou filharmonií Ostrava.

„Klavírní výtahy, ať už sólové nebo pro dva hráče, se dají najít téměř ke všemu z hudby devatenáctého století.“

„Klavír byl mou první hudební láskou.“

„Je důležité, aby klavír zněl ve čtyřručních úpravách jako orchestr.“

Jihomoravský mezinárodní festival Concentus Moraviae prezentuje letos v několika programech dirigenty v jiné než obvyklé roli. Tomáš Netopil se představil jako houslista, Petr Popelka koncertuje se Zemlinského kvartetem v roli kontrabasisty… A Náměšť nad Oslavou je v pondělí 24. června dějištěm koncertu, při kterém je dirigent Jiří Rožeň pianistou. Do zámecké knihovny spolu s klavíristou Pavlem Voráčkem a sopranistkou Victorií Khoroshunovou připravil hudbu Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka a Gustava Mahlera, a to pro čtyřruční klavír, respektive pro zpěv a čtyřruční klavír.

„Deset let jsem myslel na to, jak zastřešení zámeckého nádvoří udělat.“

„Na prvním místě mám poslání splnit smysluplné společenské zadání. Na zámku by hudba určitě mohla nebo dokonce měla být.“

„Chtěl jsem podpořit osovost zámecké kompozice. Proto se teď dvě části hlediště roztrhnou a mírně se nakloní ke středu, kam jsem vložil schodiště.“

Smetanova Litomyšl nabízí svůj hlavní program už druhým rokem v náhradních prostorách místní sportovní haly. Zámecké nádvoří, které je tradičním festivalovým pódiem, zůstává veřejnosti nepřístupné kvůli rekonstrukci zámku. Stávající zastřešení mezitím dospělo ke konci své životnosti a všichni se tak upínají k roku 2025, kdy by se měl festival na zámek vrátit…

“Přestože příběh je svou matérií veskrze lokální, téma opery je obecně lidské až archetypální.”

„Perkmon je určitou odpovědí na Weberova Čarostřelce.“

„Pojem ‚česká hudba‘ považuju za anachronismus.“

Po dvou letech od čistě hudební rekonstrukce a následného koncertního provedení Teplice opět ožijí nastudováním „hornické opery“ Perkmon někdejšího pukrmistra a zakladatele tamního lázeňského orchestru Josefa Matyáše Wolframa. Dirigent Jan Zástěra, duchovní otec celého projektu, nyní stojí před výzvou o stupeň vyšší, totiž s úspěchem dospět i do cíle scénického nastudování. Za tím účelem bude 20. června řídit vedle skupiny sólistů právě i teplické filharmoniky. Hudební událost konající se u příležitosti stého výročí zbudování zvoleného kulturního stánku Krušnohorského divadla slibuje významem přerůst hranice regionu.

„Hlas se mi vyvíjel déle a pořád nebylo jasné, jestli budu mezzo nebo soprán. Do toho jsem moc ráda hrála na klavír a nesmírně mě bavilo dirigování.“

„Když už vkročím na jeviště, tak nevnímám, kde stojím. Jsem plně sžitá s postavou a soustředím se na to, abych ze sebe dávala tu nejlepší.“

„Uvidíme, kam mě můj hlas povede. Upřednostňuji italský repertoár, asi bych se chtěla dál posouvat v belcantu a třeba časem přijde i nějaký raný Verdi.“

Zuzana Marková, dcera sopranistky Jiřiny Markové, donedávna vystupovala víc v zahraničí než doma. V poslední době ji nicméně lze vidět na scénách pražského Národního divadla, a to v operách La traviata a Don Giovanni. Vystoupí také na koncertě 18. června v Dvořákově síni Rudolfina, kde jejími partnery budou Mariusz Kwiecień a Arnheiður Eiríksdóttir, s nimiž se představí i několik mladých pěveckých talentů. Mladá sopranistka v rozhovoru vypráví o kariéře v zahraničí, operním životě v Itálii i o svém rodinném zázemí a dalších rolích a plánech.

 „Národní divadlo je primárně hlavním patronem všech našich skladatelů, k nimž mám velký a hluboký respekt.“

„Z mého pohledu je archaičnost libret zajímavá, protože texty jsou spjaté s dobovou řečí a čeština si prochází vývojem.“

„Akustika Bavorské státní opery je vynikající a flexibilnost orchestru je na pokraji zázraku, těleso disponuje nesmírně pestrou dynamickou škálou.“

Hudební ředitel Opery Národního divadla v Praze Robert Jindra, šéfdirigent Státní filharmonie Košice a hlavní hostující dirigent Symfonického orchestru Českého rozhlasu se na jaře velmi rád vrátil k opeře Tajemství Bedřicha Smetany, kterou hudebně nastudoval. Premiéra se uskutečnila 24. května 2024 v historické budově Národního divadla. Nadcházející reprízy se konají 16. června a na začátku nové sezóny.