„Bohéma je klenot mezi tituly, kvůli kterým operu děláme.“

„V Metropolitní opeře je potřeba určitý typ hlasu a techniky. Nepomáhá tomu, kdo zpívá na sílu.“

„Carlo Rizzi má svoji představu, ale zároveň nechává prostor a umí doprovodit..“

Barytonista Adam Plachetka oslaví Vánoce doma s rodinou, ale přitom už pomalu opět balí na cestu do Metropolitní opery v New Yorku. Čekají ho tam poslední tři představení Pucciniho Bohémy, kterou jako režisér i scénograf vytvořil Franco Zeffirelli. Adam Plachetka se do MET vrací pravidelně a v RozhovoruPlus, který jsme tam s ním natočili, popisuje, proč právě newyorskou inscenaci vnímá jako téměř ideální provedení tohoto titulu. Také se ohlíží za svým jazzovým podzimem doma v Česku a s lítostí potvrzuje, že letos nebude Rybova vánoční mše u Pražského Jezulátka, kterou zpíval téměř pokaždé od roku 2005.

O inscenaci Bohémy v Metropolitní opeře jsi mi před časem napsal smsku, že líp se snad ani udělat nedá. Co je tak povedené na inscenaci, která se hraje od roku 1981? Proč se nedá udělat líp?

Skvělá je po všech stránkách a teď navíc kvůli obsazení, výborně tam funguje chemie, jak jednotlivě, tak dohromady. Navíc je ta inscenace velkolepá, ve druhém jednání je na jevišti snad přes dvě stě lidí. Já jsem to tedy nepočítal, ale vnímám, jak všichni přesně vědí, co mají dělat. Není tam nikdo, kdo by jen stál. Všechny akce si žijí vlastním životem a působí to navenek velmi důvěryhodně a živě.

V podstatě je to jak výřez z běžného života, aspoň tak to působí na mě jako na diváka. Jak se Ti zpívá v Metropolitní opeře, o které se říká, že je nejenom jedničkou pro publikum, ale také pro interprety?

V Metropolitní opeře funguje určitý typ hlasu a techniky. Já to tu mám moc rád a myslím si, že hlas mého typu tady funguje dobře.

Které nebo komu nefungují?

Tomu, kdo zpívá na sílu. Pak se hlas tolik nenese. Metropolitní je v uvozovkách velká ratejna, která se silově utáhnout nedá. Jde hlavně o to, aby hlas měl jádro a dobře letěl. Ve chvíli, kdy dobře rezonuje, mu divadlo velmi pomáhá.

Měla jsem pocit, že hlasy vás všech tu znějí měkčeji a víc zakulaceně, než jak je vnímám v jiných divadlech. 

To upřímně neposoudím, ale může to tak být. Místní akustika velmi pomáhá, když zpíváš tak, aby se hlas nesl.

Bohéma v Metropolitní je velmi tradiční inscenace, uneslo by místní publikum modernější režii?

Zdejší publikum by ji rozhodně uneslo, ale nemyslím si, že by změnu vyžadovalo. A také jsem slyšel, že před nějakou dobou měla vzniknout nová inscenace, ale někdo z důležitých sponzorů prostě řekl, že ne. Dal podmínku, že pokud má dál přispívat, nic se měnit nebude a zůstane Zeffirelliho inscenace. V posledním roce nebo dvou se navíc obnovovala a opravovala velká část kulis. Takže se dá počítat, že na programu ještě nějakou dobu vydrží.

Jaké je zázemí pro zpěváka v Metropolitní opeře? V mnohých divadlech si interpreti stěžují, že je vypsáno například málo zkoušek, že jejich uvedení do inscenací je velmi sporé… jak je to v New Yorku?

Tady bych naopak řekl, že máme většinou zkoušek až moc (směje se). Vždy, když se tady něco hraje v sezóně poprvé, zkouší se zhruba tři týdny, jsou zkoušky na jevišti, zkoušky se sborem, s orchestrem. Když je pak ale nová série s jiným obsazením, je už proces rychlejší. Může se stát, že ti, kdo mají premiéru, na jevišti před tím vůbec nestáli a přijdou až na představení. Druhá nebo třetí série v sezóně je prostě pak už rychlovka. Ale i tak to bývá jeden až dva týdny zkoušek.

Když čekal vstup do Bohémy tebe, nechal ses překvapit, nebo jsi tu inscenaci studoval a snažil ses ní už předem sžít?

Cíleně jsem se nepřipravoval, protože raději tvořím inscenaci až s konkrétními kolegy a režisérem na zkušebně, ale jednak jsem jinou verzi této inscenace dělal předtím už ve Vídni a jednak jsem jí tady v New Yorku několikrát viděl, takže jsem zkrátka věděl, do čeho jdu.

Zpívá se ti Marcello dobře?

Je to fajn. Když člověk přichází z Mozarta, tak je najednou všechno neuvěřitelně krátké oproti Figarovi nebo Leporelovi (směje se). Velká škoda jen je, že Marcello nemá svoji árii. Jako jediný z hlavních rolí se bez ní musím obejít. Ale hezké muziky tam mám dost. A když je dobrá parta na jevišti, tak to hodně baví.

A sešla se tady dobrá parta?

Řekl bych, že líp to opravdu nešlo!

Měli jste se už možnost setkat předtím na jevišti? A jaká byla tvoje chemie s Musettou?

S většinou už jsme se setkali. S Musettou to tedy bylo poprvé, ale my se na jevišti vlastně potkáváme jen na pár minut. Opět, když srovnám Bohému například s Figarovou svatbou, tak jsme s partnerkou celkově v kontaktu zhruba o hodinu míň (směje se). I kdyby chemie nefungovala úplně ideálně, dá se to v pohodě zvládnout. Ale tady fungovala bez problémů.

Jaký byl Carlo Rizzi, jak se s ním spolupracovalo? Je to typ dirigenta, který dává zpěvákovi prostor?

Určitě. Umí doprovodit, dělá tu práci třicet let a ví, co obnáší, co zpěvák potřebuje, takže vede zpěváka, má svoji představu, ale zároveň nechává prostor a umí doprovodit. Všeho je akorát.

Pracoval s vámi i individuálně nebo až s celým týmem? Jak to v Metropolitní funguje?

Byl tu celou dobu, protože zrovna dělá kromě Bohemy i Maškarní ples. Takže přebíhal mezi dvěma zkušebnami (směje se). Měli jsme s ním ansámblové zkoušky, vše jsme projeli, za mě to bylo přiměřené. V místech, kde bylo třeba, upozornil, na co si dát pozor, ale v pozitivním duchu a neměl jsem dojem, že by se dělal důležitějším, než měl.

Bohéma zůstává na repertoáru Metropolitní opery, budeš se vracet?

Ano. Teď v lednu bude třetí obsazení a na to se sem vrátím na tři představení.

Kam se vlastně Bohéma řadí mezi inscenacemi, které si v Metropolitní opeře absolvoval, patří mezi tvé favority?

Řekl bych, že Bohéma je klenot mezi tituly, kvůli kterým operu děláme. Navíc inscenační přístup je tu na nejvyšší možné úrovni, kterou si člověk dokáže představit. Na někoho možná takto tradiční věc může působit jako klišé, ale myslím, že je to to nejlepší klišé, které se dá dělat.

Jak vlastně funguje obsazování rolí v Metropolitní opeře? Čekáš, až tě vedení osloví, respektive tvého agenta, nebo se aktivně zajímáš o další příležitosti?

Principiálně je to tak, že když plánují sezónu, tak se potkají s agentem a řeší se, co by se mohlo hodit pro mě, a na co bych se naopak já mohl hodit jim.

A už víš, na co se jim budeš hodit v příští sezóně?

Vím příští i přespříští a teď právě řešíme sezónu 26/27. Jednou inscenací, kterou bych velmi rád dělal, si ještě nebyli jisti, jednu mi nabízeli a u té si nejsem jistý já (směje se), a jedna je s otazníkem s tím, že kdyby opera potřebovala, tak by to asi šlo. Většinou mívám jednu až dvě smlouvy na sezónu a teď se řeší případná třetí, takže uvidíme. Ale zvažuji, protože potřebuji být víc v Evropě, a asi bude pro mě dostačující, když se sem podívám dvakrát.

Můžeš mluvit už o konkrétních titulech, nebo je to zatím tajemství?

Já nerad zveřejňuji to, co ještě nezveřejnilo divadlo. Ale snad můžu prozradit, že něco z toho je Mozart a určitě mám v plánu jednu novou věc, která bude i pro mě debut v roli. A na tu další sezónu bych pak rád dělal dvě nové role.

Marcello byl vlastně také tvůj debut v roli že?

Ano ano, opravdu jsem si našel „malé divadlo“ pro svoje debuty, jak se říká, že si má člověk odzpívávat role na malých jevištích, viď (směje se)? Tady v Metropolitní už jsem poprvé dělal Leporela, zmíněného Marcella, Belcoreho, Balstroda v Grimesovi, Garibalda v Rodelindě… určitě jsem tu debutoval aspoň v pěti rolích.

Je inscenace, kterou bys tady opravdu rád dělal, aniž bychom cokoliv prozrazovali?

Je to jedna z těch, které jsou v jednání, upřesním jenom, že by to byl Verdi. Ale divadlo samo ještě neví, jestli ten titul bude nasazovat. Takže uvidíme.

Mezi Bohémami v Metropolitní operou zůstáváš v Evropě, jak máš naplněný přelom podzimu a zimy?

V listopadu to byl hlavně jazzový program, cestovali jsme s Ondřejem Havelkou a jeho Melody Makers a s Osvobozeným divadlem všude možně po republice. Měl jsem také v Pardubicích mozartovský program. Teď mám relativně volno a na konci prosince se už vracím sem do New Yorku na poslední tři Bohémy. A na jaře pak budeme dělat společně s Ondřejem Havelkou jako s režisérem Smetanovo Tajemství.

Nemůžu se na závěr nezeptat na tvé už víc než dvě dekády tradiční téma o Vánocích, přijedeš opět zpívat Rybovu vánoční mši u Jezulátka 25. prosince?

Loni bohužel nevyšla a mám špatnou zprávu i pro letošek, i když bych teoreticky čas měl, protože o Vánocích většinou bývám v Praze. Už loni vznikl organizační problém a u jednoho zaškobrtnutí bohužel nezůstalo, takže zkrátka naše Rybovka U Jezulátka letos a asi už ani v budoucnu vůbec nebude.

Foto: Milan Dvořáček, Metropolitní opera / Aerofilms, Facebook / Jean-Yves Grandin, Facebook / A. Plachetky, Veronika Veber Paroulková