PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

Janáčkova filharmonie Ostrava 12. února zahájí své první turné po Velké Británii. Ještě než se tam orchestr vydá, nabízí domácímu publiku dva koncerty, na nichž pod taktovkou designovaného šéfdirigenta Daniela Raiskina zazní repertoár zvolený pro koncertní cestu. V obou případech je sólistkou britská houslistka Jennifer Pike. Ve čtvrtek předvedla Koncert pro housle a orchestr č. 1 g moll Maxe Brucha a dnes v pátek to bude Koncert pro housle a orchestr d moll Jeana Sibelia. Před čtvrtečním koncertem se umělkyně podělila o své první dojmy z Ostravy.

Málokterý český umělec se ve světě prosadil s takovou samozřejmostí jako basbarytonista Adam Plachetka. Za dvě dekády ušel cestu z Pražské konzervatoře až na ta nejzářivější světová pódia. Plachetka však není jen interpretem velkých rolí, ale především ambasadorem české kultury, který s propojuje světové hudební metropole s domácí scénou. Nyní před ním leží nová velká výzva, kterou je Wotan v novém nastudování Wagnerova Zlata Rýna v Národním divadle. Nejen o ní je následující rozhovor.

Bryce Dessner je skladatel a kytarista, který se pohybuje napříč klasickou hudbou, rockem i filmovou hudbou. Je držitelem ceny Grammy ve všech těchto oblastech. Letos se stal vůbec prvním rezidenčním skladatelem České filharmonie. V její 130. sezóně zazní čtyři jeho skladby, z nichž jednu napsal Bryce Dessner přímo pro Českou filharmonii. V následujícím rozhovoru mluví o těchto dílech i o své umělecké cestě.

Roman Hoza je známé jméno tuzemského klasickohudebního „rybníčku“, barytonista se však přesto k „první české roli zásadního charakteru“, jak sám říká, dostává až nyní. Bude jí Vok I. z Rožmberka v inscenaci Smetanovy opery Čertova stěna. Chystají ji v brněnské Janáčkově opeře, kde je pěvec více než dekádu členem ansámblu, a premiéra se odehraje 6. února. Tato produkce je hlavní motivací Hozova rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz, ovšem povídání poskytuje komplexnější obrázek umělcovy osobnosti.

Před rokem a půl se pro portál Klasikaplus.cz český kontratenorista Vojtěch Pelka rozpovídal vůbec poprvé. Mezitím jeho kariéra začala nabírat neúprosného tempa, přičemž vyvrcholila na sklonku loňského roku koncertem v Královské opeře ve Versailles, kterému ale předcházelo několik význačných úspěchů na mezinárodních soutěžích v zahraničí. Uplynulý čas shrnul v novém rozhovoru, kterým zve na premiéru Myslivečkova Tamerlána v plzeňském divadle.

Violoncellista Johannes Moser, rezidenční umělec Janáčkovy filharmonie Ostrava, představí 3. února v komorním cyklu tohoto orchestru program nazvaný Hvězdné trio. Spolu s kolegy, houslistou Vadimem Gluzmanem a klavíristou Andrejem Korobejnikovem, přednese ostravskému publiku v kině Vesmír klavírní tria Franze Schuberta a Petra Iljiče Čajkovského. Pro portál KlasikaPlus.cz jsme s Johannesem Moserem hovořili jak o nadcházející komorní spolupráci, tak o dalších uměleckých projektech, na kterých participuje.

Moderní Farinelli. Tak je dnes označován Maayan Licht, izraelský sopranista spojující extrémní hlasovou virtuozitu s výrazovou hloubkou. Držitel ceny Best Newcomer na Oper! Awards 2025 vedle mezinárodní jevištní kariéry oslovuje statisíce sledujících na sociálních sítích, kde operu přibližuje novému publiku. V Národním divadle Brno vystoupil jako Cherubín v Mozartově Figarově svatbě a v titulní roli světové premiéry opery Here I Am, Orlando skladatelky Ľubice Čekovské. Nyní ho čeká debut v pražském Vzletu s Collegiem 1704. S touto nekonvenční postavou současné opery jsme mluvili neobvykle otevřeně nejen o tom, co znamená být sopranistou.

Letošní ročník festivalu Věčná naděje zahájí 2. února v Sukově síni pražského Rudolfina rakouský klavírista Gottlieb Wallisch. Koncertní program se skládá z téměř zapomenutých klavírních skladeb Jaromíra Weinbergera, Aloise Háby, Erwina Schulhoffa a Wilhelma Grosze. Podle pianistových vlastních slov jejich hudbu „přivádí na svět podruhé“, přičemž neznámá díla skladatelů z celého světa jsou obecně těžištěm činnosti umělce. Nejen o jeho vášni k „znovurození“ skladeb a komorní hře, ale i o pedagogické činnosti na jedné z nejlepších univerzit v Evropě jsme vedli rozhovor pro portál KlasikaPlus.cz.

Housle držela poprvé v ruce v sedmi letech, v deseti ji maminka připravila na zkoušky na hudební gymnázium a v oktávě se prosadila na konkurzu napříč ročníky, díky čemuž si sólově zahrála s Pražskými symfoniky. Nyní studuje na Pražské konzervatoři a chystá se na koncert s Václavem Hudečkem při lednovém pokračování jeho pražského festivalu Svátky hudby i vystoupení na salcburském festivalu Mozartwoche. Řeč je o dceři Hany a Radka Baborákových, Marii. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz vzpomíná na své začátky, sdílí své nadšení z Hudečkovy luhačovické akademie i zkušenosti z jiných kurzů a zamýšlí se nad tím, jaké to je pocházet z hudební rodiny a setkávat se s rodiči na jednom pódiu.

Slovinský režisér Rocc vystudoval v Brně, rád se věnuje soudobým skladatelům a konceptuální vize uplatňuje i na klasické tituly. Aktuálně připravuje v Plzni operu Tamerlano od Josefa Myslivečka, českého pozdně barokního skladatele osmnáctého století. Na cestu k opeře a o možnostech jejího výkladu jsme spolu vedli rozhovor.

Po sérii úspěchů na nejprestižnějších světových pěveckých soutěžích včetně Operalie Plácida Dominga v roce 2024 a Královny Sonji v roce 2025 se americká sopranistka Kathleen O’Mara stále výrazněji prosazuje jako jeden z nejpůsobivějších hlasů své generace. Svůj pražský debut absolvuje 25. ledna 2026 na Novoměstské radnici, kde v jejím podání zazní Čtyři poslední písně Richarda Strausse či písně americké skladatelky Amy Beach. V rozhovoru se vyjadřuje tématům dynamiky kariéry, trémy na soutěžích, úskalí sopránového oboru, ale i k body shamingu a postavení žen v kultuře.

Orchestr Prague Philharmonia má se svým šéfdirigentem a hudebním ředitelem Emmanuelem Villaumem před americkým turné. Během sedmi dnů mezi 20. a 26. lednem zahrají na šesti místech ve čtyřech amerických státech: nejdříve na jihovýchodě na Floridě, v Georgii a Alabamě na závěr také v New Yorku v ikonické Carnegie Hall. KlasikaPlus.cz s dirigentem, mimo jiné hudebním ředitelem dallaské opery, v této souvislosti přináší velký rozhovor, který inspirativně odhaluje leccos z umělcova uměleckého i osobnostního zázemí.

Charismatického basbarytonistu Lukáše Bařáka není třeba dlouze představovat. Pražské Národní divadlo je jeho domovskou scénou řadu let, pravidelně však hostuje také v Brně a spolupracuje s předními českými orchestry. Kromě pozoruhodně barevného hlasu je nepřehlédnutelným i díky přirozeně výraznému hereckému projevu. O svých uměleckých výzvách, inspiracích i nejnovější roli v Purcellově opeře Dido a Aeneas, která zažije premiéru ve Stavovském divadle 15. ledna 2026 v hudebním nastudování Michaela Hofstettera a v režii Alice Nellis, mluví v následujícím rozhovoru.

Německý dirigent Michael Hofstetter zasvětil svou už více než třicetiletou kariéru interpretaci hudby od baroka po vídeňský klasicismus a dnes je vnímám jeho jeden z předních specialistů na toto období. Vedle spolupráce s prestižními operními scénami, jako jsou Bavorská státní opera, Staatsoper Hamburg či Royal Opera Copenhagen, se prosadil také na festivalových pódiích od Salcburku po Halle. V rozhovoru se dělí o vášeň pro historicky poučenou interpretaci i o to, jak se mu daří vdechovat život novému nastudování mistrovské opery Henryho Purcella Dido a Aeneas, která bude uvedena 15. ledna ve Stavovském divadle s Markétou Cukrovou v roli Dido a Lukášem Bařákem jako Aeneasem.

Přestože se jedná o velice zkušenou pěvkyni, která je už více než dekádu sólistkou brněnské Janáčkovy opery, aktuálně ji čekají dokonce dvě na pódiu ještě nevyzkoušené umělecké úlohy. Mezzosopranistka Václava Krejčí Housková totiž 12. ledna zpívá v pražském Obecním domě důležitý sólový part v Mahlerově Druhé symfonii, už začátkem února pak na své domovské scéně přidá debut v roli Záviše v inscenaci Smetanovy opery Čertova stěna. První z úkolů se v zajímavé shodě okolností odehraje pod dirigentem Tomášem Hanusem, který stál u zpěvaččiných brněnských začátků. KlasikaPlus.cz s umělkyní přináší rozhovor.

Alexei Volodin patří mezi nejzajímavější klavíristy dnešní doby. Po vítězství na mezinárodní soutěži Concours Géza Anda v Curychu pravidelně vystupuje v nejvýznamnějších světových sálech, například v Musikverein ve Vídni, Carnegie Hall, Wigmore Hall, Palau de la Música v Barceloně, Mariinsky Theatre či Pařížské filharmonii. Kromě sólové dráhy se věnuje i komorní hře. Pravidelně spolupracuje například s Igorem Levitem, Claire Huangci, Janine Jansen nebo Sol Gabettou. Často vystupuje i v klavírním duu se svou manželkou Edith Peñou. V polovině ledna se Alexei Volodin vrací po půl roce do Ostravy. Během tří večerů vystoupí po boku Janáčkovy filharmonie Ostrava (JFO) ve spolupráci s jejím designovaným šéfdirigentem Danielem Raiskinem. V jejich podání zazní jazzový koncert Georga Gerschwina Rapsodie v modrém.

Italská sopranistka Giulia Semenzato v Praze rozhodně není nováčkem — její spolupráce s Collegiem 1704 si získala uznání kritiky i publika, které oceňuje spojení barokní elegance a mozartovské brilance. Vystudovala klavír a následně i právo na univerzitě v Udine a současně rozvíjela své pěvecké schopnosti. Následně jí mezinárodní kariéra zavedla na přední evropská operní a koncertní pódia. Od roku 2024 zároveň působí jako pedagožka historicky poučeného zpěvu na vídeňské Univerzitě MDW. 7. ledna se pěvkyně představí s Českou filharmonií, kdy se pod taktovkou Giovanniho Antoniniho ujme sopránového partu v Mozartově slavném Requiem.

Česká republika se může chlubit dirigenty, kteří překračují hranice naší republiky a stále více se prosazují u zahraničních orchestrů i na zahraničních scénách. Překvapivě jde o dirigenty střední generace, kteří jsou silnými osobnostmi. Patří k nim i dirigent Robert Jindra, který přesvědčil o svých kvalitách nejprve v České republice a poté i v Evropě. Nyní prožívá svůj debut ve Státní opeře ve Vídni, kde převzal obnovení inscenace opery Antonína Dvořáka Rusalka, která bude představena 8. ledna. I proto jsme se sešli k rozhovoru.

Vojtěch Spurný je český cembalista a dirigent působící v tuzemských operních divadlech i symfonických orchestrech. Publikum ho zná zejména díky provozování hudby baroka a klasicismu. Jedním z jeho současných úkolů je opera Il gran Tamerlano českého skladatele 18. století Josefa Myslivečka. Bude mít premiéru koncem ledna v Plzni a je hlavní motivací k rozhovoru s dirigentem.

Walter Hofbauer, první trumpetista České filharmonie, vystoupí spolu s hobojistkou Barborou Trnčíkovou a hornistkou Kateřinou Javůrkovou sólově v rámci programu silvestrovských a novoročních koncertů České filharmonie pod taktovkou Roberta Kružíka. Týden před vánočními svátky jsme si povídali v Rudolfinu o jeho hudebních začátcích, o práci v České filharmonii, o učení na konzervatoři a o jeho působení v souboru Prague Brass Quintet. A samozřejmě také o nadcházejících koncertech s prvním českým orchestrem…

„Zakladatelský impuls Jiřího Bělohlávka je dodnes naprosto živý. Naši muzikanti nepřemýšlejí o tom, jak něco co nejjednodušeji nazkoušet, jak věci udělat jenom tak, aby byly…“

„Věřím, že Vltavská filharmonie přinese zlepšení. Že budeme moci plánovat s větším horizontem.“

„Aby Prague Philharmonia byla ve zdravé finanční kondici, tak by měl její roční rozpočet narůst ze současných šedesáti na sedmdesát až osmdesát milionů korun.“

Od podzimu je novým ředitelem orchestru Prague Philharmonia, do léta 2025 vedl tým připravující festivaly Pražské jaro. Pavel Trojan v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje, co je pro těleso do budoucna nejdůležitější, a dává nahlédnout do ekonomiky i do uměleckého a provozního plánování, včetně jednání s festivaly. Vrací se rovněž k odkazu Jiřího Bělohlávka, který v roce 1994 orchestr založil a řadu let pak umělecky vedl. Stranou však nenechává ani téma vánočních svátků. Jak říká, stromeček a dárky jsou jejich civilním rozměrem, ale druhý rozměr, duchovní, je u nich v rodině ten silnější.

„Soutěž pro mě není porovnávání, ale příležitost znovu sdílet hudbu.“

„Různé typy repertoáru se navzájem osvěžují a často se stane, že jedna skladba nečekaně pomůže jiné.“

„Je-li interpretace výsledkem vnitřní nutnosti a nikoli snahy o efekt, pak je podle mě nejen možná, ale i žádoucí.“

Na pódiích doma i v zahraničí sklízí ovace, přesto jeho hudební cesta teprve začíná. Jan Schulmeister, dvacetiletý klavírista s mimořádným talentem, má za sebou desítky vítězství na českých i mezinárodních soutěžích, včetně třetího místa na Van Cliburn International Piano Competition, jedné z nejprestižnějších světových klavírních soutěží. Jak se připravuje na novoroční koncert s Moravskou filharmonií a proč je pro něj role interpreta „magická“? Nejen o tom jsme si povídali v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz.

„Zpívání opery na mikroporty přináší překvapivě velkou svobodu a možnost vyjádřit třeba niterné emoce i velmi ztišeným hlasem.“

„Dnes už barokní zpěváci většinou nejsou intenzivními čtenáři starých traktátů a theorbisté nemusí natahovat na svůj nástroj chirurgické nitě.“ 

„Na divadle mě nepřestává fascinovat, že vytváří jakousi paralelní realitu, další komplexní svět.“

Jaromír Nosek patři mezi naše přední basisty v oblasti staré hudby. Zpívá brilantně v renesančních ansámblech u nás i v zahraničí, je často poptáván do sólových rolí v koncertní hudbě doby baroka a stále častěji jej můžeme potkat i v opeře, zejména v mozartovských rolích, ale i v dílech soudobých. Známe se spolu již od studií a potkáváme se dodnes na koncertních pódiích. Při rozhovoru jsme se jako obvykle o některé věci přeli – tak už to u dlouholetých kolegů bývá… Nosek se umělecky podílí na posledním letošním koncertu řady Barokních podvečerů, který se v pořadatelství Collegia Marianum uskuteční předposlední den roku v kostele sv. Šimona a Judy.

„Přál bych si, aby JKO rezonovala doma i v zahraničí.”

„Důležité je objevit talent, rozvíjet jej a podporovat.”

„Dirigování je prioritou, bez něj bych to nemohl být já.”

Janáčkova konzervatoř má nového ředitele. Stal se jím ostravský dirigent, skladatel a pedagog školy Tomáš Stanček, který zvítězil v konkurzu, jehož se účastnilo několik kandidátů. Mladý umělec v rozhovoru přibližuje svou koncepci, perspektivy školy a vizi pro budoucí léta.

„Nikdy jsem neotevřel učebnici francouzštiny – učil jsem se přímo rolí a spoluprací s kolegy.“

„Obdivuju cizince, kteří zpívají Zápisník zmizelého, protože text je v nářečí, které je obtížné se naučit a deklamovat i pro naše zpěváky.“

„Povinností každého umělce je plánovat si volno.“

„Byl to záchvěv šílenství,“ popisuje Petr Nekoranec svůj listopadový záskok za Benjamina Bernheima ve Faustově prokletí v Théâtre des Champs-Élysées. Jak k tomu došlo a jaké další plány má náš přední tenorista u nás i ve Francii? A jaké plány má na Vánoce? To si přečtěte v rozhovoru, který Petr Nekoranec poskytnul krátce před svými vánočními koncerty v Svatoštěpánském dómu ve Vídni a na Novoměstské radnici v Praze. 

„Až půjdu 31. prosince spát, svléknu si trikot České filharmonie a až se 1. ledna probudím, obléknu si dres Pražského jara.“

„Věřím, že velké hudební instituce nesou určitou odpovědnost: nemají jen prezentovat špičkové umění, ale také vést, provázet a otevírat cestu těm, kteří stojí na jejím začátku.“

„V hlavě nosím několik edukačních projektů, zaměřených nejen na budoucí umělce, ale také na budoucí manažery. Máme v naší zemi skvělé umělce, ale nedostatek manažerů s dostatečnou praxí.“

Osmačtyřicetiletý hudební manažer a pedagog Robert Hanč vystudoval klarinet na pardubické konzervatoři a následně anglistiku, amerikanistiku a hudební vědu na Masarykově univerzitě v Brně, kde posléze i vyučoval. Po zahraničních stážích v Londýně působil v letech 2005–2011 jako manažer Filharmonie Brno a poté nastoupil do České filharmonie, kde se stal jejím generálním manažerem a uměleckým ředitelem. Dne 2. prosince 2025 jej ministr v demisi Martin Baxa jmenoval novým ředitelem festivalu Pražské jaro. Robert Hanč je ženatý a je otcem tří dětí. V rozhovoru se s čtenáři KlasikyPlus dělí o své vize pro festival Pražské jaro a ohlíží se za svou kariérou u našeho prvního orchestru.

„Když se teď prakticky denně přehrabávám v nejrůznějších partiturách, pokaždé si uvědomím, jak mně zkušenosti se sborem pomohly v základní orientaci.“

„Jakub Hrůša mi prozradil mnohé know-how i osobní názory na tu či onu skladbu.“

„Rozhodl jsem se příští rok uvést a odřídit v Heřmanově Městci svou vlastní věc. Půjde o vokálně-instrumentální dílo, o bezmála hodinovou kantátu, kterou jsem nedávno po zhruba dvou letech práce dokončil.“ 

Hraje na violu, komponuje, diriguje a řídí jednu z pardubických základních uměleckých škol. Žije v Heřmanově Městci na Chrudimsku, kde již několik roků vytváří program letního hudebního festivalu. Jeho život se však netočí jen kolem muziky, vždyť s manželkou vychovávají šest potomků. Přesto se chce posunout dál a ještě více se věnovat dirigování. Proč, prozrazuje Jiří Kabát v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz.

„Pokud nějaká škatulka, tak jednoznačně hudební.“

„Ráno mě probouzí pop, v poledne poslouchám operu, učím se nové árie nebo jen nasávám nadčasovou krásu. Odpoledne si pouštím podcasty a večer usínám u meditační hudby.“

„Technický základ je podle mě důležitý pro všechny žánry. Samozřejmě je technicky mnohem náročnější zazpívat Wagnera než popovou píseň – nechci to zlehčovat, ale opera má jasná pravidla a nároky, ať už jazykové, interpretační či technické.“

Málokterá česká zpěvačka se noří tak hluboko do obou hudebních oblastí – populární i klasické. Mezzosopranistka Marie Svobodová je však schopná a zároveň velmi ochotná, s trochou nadsázky, jeden den zpívat Wagnera v Národním a druhý den s kapelou v O2 areně. „Pestrost je dar,“ říká pěvkyně, která se, co se týče klasickohudebního ranku, aktuálně chystá na předvánoční vystoupení s Václavem Hudečkem a jeho hosty v Betlémské kapli. I tímto se zabývá rozhovor pro portál KlasikaPlus.cz.

„Když hlas i mysl mají dostatečnou podporu, zvládnutelná je i ta nejextrémnější hudba.“

„Zoufalství Santuzzy není potřeba hrát, Mascagni ho vepsal do každé fráze!“

„Potřebovala bych více času v České republice, abych si osvojila české kulinární dovednosti!“

Ukrajinská sopranistka Victoria Khoroshunova studovala zpěv na Národní hudební akademii v rodné Oděse, poté se přestěhovala do Řecka, kde pokračovala ve studiu na Hudební konzervatoři v Athénách. V roce 2015 byla přijata do operního studia Accademia di Santa Cecilia v Římě, kde studovala mimo jiné u Renaty Scotto. Divákům Národního divadla v Praze je známá jako Goneril v Reimannově Learovi, Santuzza v Sedláku kavalírovi, Mescalina v Ligetiho opeře Le Grand Macabre či jako Matka v opeře Kafkův dopis otci Jiřího Trtíka. Dne 17. prosince se představí na slavnostním galakoncertu v Mladé Boleslavi k 130. výročí založení Škody Auto společně s tenoristou Danielem Matouškem, dirigentem Jiřím Rožněm a orchestrem Prague Philharmonia.

„V Bachovi vidíte sami sebe jako v zrcadle, zatímco v Beethovenovi vidíte v zrcadle Beethovena.“

„Mladým pianistům vždycky říkám: začněte lokálně – pokud jste z Prahy, zaujměte lidi tam.“

„Pokud lidem dovolíte, aby určovali, jak přemýšlíte, je to váš problém.“

Islandský pianista Víkingur Ólafsson na konci listopadu vystoupil na třech koncertech s Českou filharmonií v Dvořákově síni pražského Rudolfina, pod taktovkou italského dirigenta Antonia Pappana provedl Beethovenův Pátý klavírní koncert. Nebylo to jeho první vystoupení v České republice, poprvé se tento jednačtyřicetiletý klavírista českému publiku představil v roce 2022 s Mozartovým Klavírním koncertem A dur, posléze také v letech 2023 a 2024. Absolvoval The Juilliard School, získal ocenění Gramophone Artist of the Year, BBC Music Magazine Award, Grammy Award a mnoho dalších prestižních cen; loni dosáhl milníku jedné miliardy streamů. V průběhu příprav na pražská vystoupení poskytl rozhovor portálu KlasikaPlus.cz.