PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Mým největším snem je, aby se rutina nikdy nestala součástí budovy Rudolfina.“

„Čajkovskij samozřejmě nebyl žádný anděl, nikdo není. Ale v podstatě byl stejně ušlechtilý jako jeho hudba.“

„Jsme ve službách tvorby. Tvůrci jsou bohové, my jsme služebníci.“

Česká filharmonie vstupuje v těchto dnech do jubilejní 130. sezony. První koncerty ve dnech 25. a 26. září povede, přirozeně, šéfdirigent orchestru Semjon Byčkov. Na zahajovacím koncertě se spolu s filharmoniky vrátí k hudbě Petra Iljiče Čajkovského, konkrétně k Symfonii č. 5; tu pak těleso poveze i na svoje podzimní turné po Asii. Právě o Čajkovském Semjon Byčkov nejvíc mluví v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz. Z dirigentových slov o tomto autorovi je přitom ještě více než jindy cítit hluboký obdiv a pokora – a také láska.

„Pocit svobody a neustálého objevování při interpretaci staré hudby je doslova opojný.“

„Massenetova pozdější mistrovská díla Evu bohužel trochu zastínila.“

„Myslím, že sociální sítě se staly součástí ekosystému klasické hudby.“

Francouzská lyrická sopranistka Claire Antoine patří k nejvýraznějším mladým hlasům současné operní scény. Studovala na konzervatořích v Toulouse a Lyonu a už během studií získala prestižní ocenění Talent Adami Classique (2021). Od roku 2021 působila v operním studiu Národní opery v Amsterdamu, v roce 2023 byla vybrána do programu Génération Opéra. Letos v srpnu se představila na Salcburském festivalu a v nadcházející sezóně ji čeká mimo jiné Čajkovského Jolanta v Bordeaux či Paní Lidoine v Poulencových Dialozích karmelitek v Opéra national de Nancy. Českému publiku se pěvkyně poprvé představí 28. září, kdy na závěrečném koncertu Svatováclavského hudebního festivalu zazpívá titulní roli v Massenetově oratoriu Eva.

„Tréma nikdy tak úplně neodejde, patří prostě ke skvělému výkonu.“

„V hudební výchově nám hoboj představili jako ‚ten nástroj s lízátkem‘.“

„V prostoru orchestru je hoboj vlastně takový středobod. Může ze všech stran krásně poslouchat všechny skupiny a zase posílat jejich energii dál.“

S Barborou Trnčíkovou, novou první hobojistkou České Filharmonie, jsem se poprvé setkala ještě na HAMU, kdy jsme v pauzách mezi cvičením zjistily, že se obě chystáme na stejnou soutěž. Byla tehdy teprve v prvním ročníku, čerstvě po maturitě na pražském hudebním gymnáziu a kromě hudby studovala ještě žurnalistiku. Soutěž v italském Chieri tenkrát ve své kategorii vyhrála a jak mi sama prozradila, byl to jeden ze zlomových okamžiků v její hudební cestě; byl potvrzením, že její úsilí má smysl. Úspěchů a zkušeností od té doby nasbírala nespočet a své úsilí teď přetavila v jednu z nejprestižnějších hudebních pozic, jakých u nás mohou instrumentalisté dosáhnout.

„Fantastické představení může trvat pětadvacet minut, devadesát minut nebo tři hodiny a všechny tyto délky jsou stejně platné či relevantní.“

„Při našich představeních se snažíme vyhýbat konvenčnímu uspořádání sedadel a pódia.“

„Spousta skladeb, které byly napsány například teprve před dvaceti lety, nyní zaujímá podivné místo, protože nejsou dost staré na to, aby se staly repertoárem, a nejsou dost nové na to, aby přitahovaly svou novotou.“

Nově vzniklá platforma Klangfield uvádí první řadu koncertní série mezinárodního souboru Klang Systematiek. Od září do prosince v Praze nabídne tři koncerty moderní či soudobé vážné hudby s důrazem na elektronickou složku – první koncert se koná 26. září v Centru současného umění. Celou záležitost v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje umělecký ředitel zmíněného ansámblu a hráč na hlubší klarinety Gareth Davis.

„Šest capriccií je dílo skutečně na hranici hratelnosti.“

„U Sciarrina je právě mix znějícího a neznějícího tím, co vytváří napětí.“

„Neberu hudbu jen jako konejšení, které mě má zavést do bezproblémového světa.“

Houslistka Hana Kotková sice dlouhodobě žije ve Švýcarsku, v České republice je však pořád častým hostem. Pravidelně se objevuje také na festivalu Ostravské dny, kde letos kromě jiného potvrdila svojí pozici výjimečné interpretky děl Salvatoreho Sciarrina. S někdejší vítězkou Pražského jara, která dnes úspěšně lavíruje mezi soudobou a „tradičnější“ hudbou jsme si tak povídaly i o tom, jak se Sciarrinovy flažolety hrají uprostřed noci.

„Aida je skutečně ikonickým titulem. Od premiéry v roce 1871 v Káhiře zaujímá výsostné postavení na repertoáru divadel po celém světě.“

„Jsem moc rád za opětovnou spolupráci s režisérkou Magdalenou Švecovou.“

„Novou inscenaci připravujeme ve dvojím obsazení. Pilířem bude maďarská sopranistka Csilla Boross.“

První premiérou sezóny Janáčkovy opery bude Verdiho Aida. Dirigentem představení režírovaného Magdalenou Švecovou je Jakub Klecker, který působí v Janáčkově opeře už osmnáct let. Patří ke stálicím souboru a formuje jeho umělecké směřování. Jak vnímá novou sezónu a co nového je možné v Aidě čekat, jsme diskutovali v rozhovoru.

„V dnešní době je vůbec s podivem, že se mladí lidé věnují hudbě. Já jsem šťastný za každého, kdo se učí na nějaký hudební nástroj.“

„Rusalka mě vždycky dostane asi nejvíc, od prvního taktu až do konce mi běží mráz po zádech.“

„U Vídeňské filharmonie jsem pětatřicet let. Je to povolání snů.“

Hudba stojí a padá se zvukem tělesa, říká Milan Šetena, hráč skupiny prvních houslí Vídeňských filharmoniků. Na mezinárodním hudebním festivalu Dvořákova Praha vede v těchto dnech mistrovské kurzy pro mladé interprety, kterým radí nebát se, ale zároveň přistupovat k hudbě a životu s pokorou. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz mluví o výzvách mladé generace, svém vztahu k Dvořákovi, působení v jednom z nejslavnějších orchestrů na světě a také o tom, proč se z Vídně nevrátil zpět do Čech.

„Když se hodně soustředíte na jednoho autora, pochopíte jeho hudební řeč.”

„Citové prožívání skladby přirozeně vytlačí trému.”

„Často mívám dojem, že skvělý student bez kariéry mi dává víc než světová hvězda.”

Jan Jiraský nepůsobí jen jako koncertní klavírista, ale též se stará o nastupující generaci umělců jako pedagog a jako předseda akademického senátu Janáčkovy akademie múzických umění v Brně.  V rámci Dvořákovy Prahy proběhne 18. září v Artiu na Bořislavce Klavírní podvečer s Janem Jiraským, po jehož boku se představí i vynikající studenti Matej Šabík, Jan Kmenta a Kento Satsuma z JAMU a brněnské konzervatoře. Zazní nejen skladby od Leoše Janáčka, ale také od skladatelských velikánů romantismu Fryderyka Chopina a Roberta Schumanna, a diváci uslyší i díla dvacátého století od George Gershwina, Maurice Ravela a Alexandra Skrjabina.

„Každý pěvec musí hledat rovnováhu mezi tím, co by rád zpíval, a tím, co skutečně zpívat může.“

„Idomeneo není příběhem o lásce, což je pro mě nezvyklé – obvykle totiž ztvárňuju postavy zamilované do sopranistky.“

„Cítím, že s věkem se do opery zamilovávám stále více, protože stále je co objevovat.“

Americký tenorista Evan LeRoy Johnson si vydobyl místo na předních evropských scénách – vystupuje ve Frankfurtu, Curychu i v Mnichově. Jeho repertoár zdobí velké tenorové role jako třeba Don José v Carmen, Rodolfo v Bohémě, Pinkerton v Madama Butterfly či Lenský v Evženu Oněginovi. V blízké budoucnosti jej čekají debuty v newyorské Metropolitní opeře i v chicagské Lyrické opeře. Pražskému publiku se poprvé představil v roce 2023 jako Princ v Rusalce a následně jako Giasone v Médee. Nyní se na scénu Národního divadla vrací coby Idomeneo v nové inscenaci tohoto Mozartova mistrovského díla – hudebně ji připraví Konrad Junghänel, režijně Calixto Bieito. První premiéra sezony je naplánována do budovy Státní opery na 25. září.

„Nemohl jsem si za svoje studium přát lepší profesory a profesorky…“

„Diváci, tedy i děti, musí pochopit, o čem opera je a kde se v příběhu nacházejí. K tomu chci přispět.“

„Čím méně se toho na představení povede, tím větší je to pro mladého dirigenta zkušenost.“

To jméno bude vhodné si pamatovat, i když… mnozí už ho znají. Zdeněk Červinka je mladým dirigentem, který má zkušenosti s Komorní filharmonií Pardubice či pražským orchestrem Prague Philharmonia. Student pražské HAMU právě v prostorách její dvorany poskytl rozhovor portálu KlasikaPlus.cz, který se však týká zejména jeho libereckého působení. Po spolupráci na uvedení Čajkovského opery Evžen Oněgin tam aktuálně připravuje o poznání roztomilejší produkci, operní pohádku Porucha na lodi Nautilus z pera skladatele Lukáše Hurníka. V Divadle F. X. Šaldy bude prvně uvedena 19. září. Tato hudební „verneovka“ měla premiéru loni v létě na Hudebním festivalu Znojmo.

„Baví mě být varhaníkem, protože je to pestrá a komplexní hudební činnost.“

„Schmidthauerovo Scherzo má krásné melodie a zvláštní atmosféru a svými permanentními crescendy a decrescendy dává varhaníkovi hodně práce.“

„Improvizace bývala součástí života každého klasického hudebníka – je škoda, že varhany jsou už jediným nástrojem, který si tuto tradici ještě stále uchovává.“

Předposledním koncertem letošního třicátého ročníku Mezinárodního varhanního festivalu Audite organum pořádaného v bazilice sv. Jakuba v Praze na Starém Městě je 18. září recitál, který chystá mladý maďarský umělec Brúnó Kaposi. Je loňským vítězem opavské Mezinárodní varhanní soutěže Petra Ebena, a to v kategorii improvizace. Na programu má nyní vlastní improvizace a díla Johanna Sebastiana Bacha a Franze Liszta, ale představí rovněž hudbu svých krajanů. Dezsö Antalffy-Zsiross a Lajos Schmidthauer slibují být pro české publikum objevem. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz Brúnó Kaposi přibližuje jejich odkaz a zamýšlí se nad tématem improvizování.

„Člověk u Martinů kolikrát zjistí, že to není tak těžké, jak se na první pohled může zdát.“

„Snažím se být všestranná.“

„Alexandr Skrjabin mě naprosto uchvátil.“

Mladá klavíristka Ayla Bártová se představí 20. září na Prologu Lednicko-valtického hudebního festivalu v Divadle Reduta v Brně. Společně s houslistou Matteem Hagerem zahrají Concerto da Camera od Bohuslava Martinů ve spolupráci s Ensemble Opera Diversa pod vedením Gabriely Tardonové. V druhé části zazní Koncert pro klavír a smyčcový orchestr od Jana Nováka. Ayla nyní nastupuje do druhého ročníku Akademie múzických umění v Praze, kde studuje ve třídě profesora Ivana Klánského. O svých koncertech, snech, plánech i studiu se rozpovídala v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz

„Hudba je nejmocnější věc na světě hned po lásce.“

„Z interpretačních schopností a muzikality Ewy Podleś vycházím dodnes.“

„Moje láska k divadlu a opeře byla příliš silná, abych alespoň nezkusil se jí trochu více věnovat a rozvíjet ji.“

Mladičký basbarytonista Theodor Šimáček, posluchač Janáčkovy konzervatoře v Ostravě, nastupuje od října na pražskou HAMU. Ve školních operních inscenacích ztvárnil například role Kantora v Brixiho zpěvohře Erat unum cantor bonus a velitele Montlandryho v Malém vévodovi od Charlese Lecocqua. V loňském roce vyhrál Mezinárodní pěveckou soutěž Antonína Dvořáka v Karlových Varech v kategorii Operní naděje a vystoupil s Janáčkovou filharmonií v Ostravě. 15. září se představí na koncertu Spolku přátel hudebních talentů na Novoměstské radnici, kde zazpívá mj. po boku svého vzoru Lukáše Bařáka či letošního laureáta Mezinárodní pěvecké soutěže Stanisława Moniuszka Samuela Stopforda.

„Na to, jak je váš národ poměrně malý, obohatil světovou klasickou hudbu zcela zásadně, a nejde jen o Smetanu, Dvořáka, Janáčka.“

„Prokofjevova symfonie je dvakrát tak dlouhá než Mozartův houslový koncert a s tím souvisí její kompoziční výstavba.“

„U Mozarta je dirigovat od houslí ta nejpřirozenější věc, zatímco u houslových koncertů Dvořáka, Beethovena či Mendelssohna zažívám určitý stres.“

Otec houslista, matka klavíristka… Čím jiným se mohl aténský rodák Leonidas Kavakos stát než hudebníkem? Hrát začal v pěti letech, hudbu studoval v Řecku a poté díky Onassisově nadaci ve Spojených státech. Roku 1985 zvítězil v Sibeliově mezinárodní houslové soutěži pro účastníky do třiceti let, přestože mu bylo teprve osmnáct. Od té doby vystoupil jako sólista s nejvýznamnějšími orchestry světa, věnuje se ale i komorní hudbě a od počátku 21. století též diriguje. Na Dvořákově Praze se 16. září představí – spolu s Českou filharmonií – v obou rolích. Během první poloviny koncertu dokonce současně.

„Přeju si přibližovat úžasná díla klavírní literatury nadšenému publiku.”

„Každý den začínám stupnicemi a etudami od Carla Czerného.”

„Hudba je lidská, žádný počítač ji nedokáže nahradit.”

Teprve patnáctiletý klavírista Justus Friedrich Eichhorn pocházející z Výmaru už sbírá koncertní i soutěžní úspěchy po celém světě – nejen v jeho rodném Německu, ale například i ve Švýcarsku, Jižní Koreji či Americe; mimo jiné byl už dvakrát pozván na prestižní festival Verbier. V minulém roce vyšlo jeho první CD s výběrem klavírních koncertů od Ludwiga van Beethovena a Josepha Haydna. Aktuálně studuje ve třídě vynikajícího profesora Grigoryho Gruzmana na výmarském hudebním gymnáziu a chystá se do Čech. V září se představí s Filharmonií Hradec Králové jako sólista Beethovenova Klavírního koncertu č. 5 „Císařského”.

„Max Reger? Bach dvacátého století!“

„Maurice Duruflé je Ravelem varhan.“

„V improvizaci nikdy nesmíte být systematičtí, ale v daném okamžiku vždy otevření neznámému.“

Na mezinárodní varhanním festivalu Audite organum v Praze v bazilice svatého Jakuba, který trvá ještě po zbytek prvního měsíce sezóny, přijel 11. září italský varhaník Marco d´Avola, a to s Bachovými a Franckovými díly a s hudbou Percyho Eastmana Fletchera,  Jehana Alaina, Marca Enrica Bossiho i s hudbou vlastní. O týden dřív byl hostem festivalu Francouz David Cassan. Ten se v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz vrací k repertoáru svého koncertu, tedy k dílům od Bacha, Liszta a Duruflého, ale hovoří i svatojakubském nástroji a o umění improvizace.

„Druhý Šostakovičovův koncert je podle mého názoru ještě hlubší. Nutí vás opravdu přemýšlet a uvažovat.“

„Hudba skladatele musí být absolutní prioritou.“

„Česká hudba je prostě úžasná; nemůžete ji nemilovat.“

V roce padesátého výročí úmrtí Dmitrije Šostakoviče na Pražském jaru hrála s Bostonskými symfoniky autorův První houslový koncert a moll a 18. září ji čeká „šostakovičovský“ návrat do Čech. Se zlínskou Filharmonií Bohuslava Martinů provede skladatelův Druhý houslový koncert h moll. Řeč je o lotyšské houslistce Baibě Skride, která od skoro čtvrt století starého vítězství na bruselské Soutěži královny Alžběty s úspěchem brázdí světová pódia. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se svěřuje se svým srdečným vztahem k Šostakovičově hudbě, která k ní promlouvala už od dětství prožitém ještě v Sovětském svazu. Vzpomíná na své pražskojarní vystoupení, prostor věnuje srovnání obou koncertů a prozrazuje, v jakých momentech jí naskakuje husí kůže…

„Když jsem poprvé Komorní filharmonii slyšel, okamžitě mě zaujala kvalita jejího zvuku. Šlo o reálný zvuk, jaký jsem si vždy představoval u středoevropského orchestru.“

„Ze své zkušenosti říkám, že umí-li hráč dobře interpretovat Haydna či Mozarta, pak zvládne zahrát všechno. Jen pravá klasika ukáže, co v kom skutečně je.“ 

„Na soudobé muzice je nejpozoruhodnější skutečnost, že posluchač se stává přímým účastníkem procesu tvorby.“

Šéfdirigentem Komorní filharmonie Pardubice se od letošního září stává Vahan Mardirossian, původem arménský dirigent a klavírista narozený v Jerevanu a žijící již dvaatřicet let v Paříži. Maestro si našel čas na rozhovor na začátku náročného týdne, v němž s pardubickým orchestrem zkouší nejen na svůj inaugurační koncert, který se uskuteční ve trojím provedení ve dnech 15. až 17. září v místním Domě hudby, ale rovněž na finálový večer soutěže hráčů na dechové nástroje Concertino Praga pořádaný ještě předtím v rámci festivalu Dvořákova Praha v pátek 12. září v Betlémské kapli.

„V posledních letech jsem hluboce přemýšel o označení a propojení kultury, národů a lidí obecně.“

„Máme letos samozřejmě výročí padesáti let od Šostakovičova úmrtí a rád bych pomohl připomenout jeho ‚antisystémovou‘ roli.“

„Za situace, kdy se náš svět každé ráno probouzí s obavou, zda vůbec bude nějaké ‚zítra‘, návrat ke spirituální čistotě a věčné naději vyjádřené širokou veřejností akceptovatelnou formou, je prostě obrovsky důležité!“

Na zahajovacích koncertech nové sezóny Janáčkovy filharmonie Ostrava 11. a 12. září povede v sále Kina Vesmír tento orchestr jeho designovaný šéfdirigent Daniel Raiskin. Na úvod zazní ve spolupráci s Varšavským filharmonickým sborem duchovní skladba Stabat Mater estonského minimalisty Arvo Pärta, což v programu doplní provedení Symfonie č. 6 h moll, op. 54 ruského autora Dmitrije Šostakoviče. S panem dirigentem jsme probrali kromě zahajovacího programu také další projekty, které jej v letošní sezóně s Janáčkovou filharmonií Ostrava čekají.

„Je opravdu tristní, o kolik krásné hudby jsme byli ochuzeni kvůli křesťanskému učení, že žena patří pouze k rodině, nepotřebuje vzdělání a má být zticha.“

„Machautovy písně jsou často pouze jednohlasé, proto jsem se snažila citlivě vytvořit harfový doprovod tak, aby byl v souladu s dobovou praxí.“

„Někdy se na koncertech zcela zapomenu, užívám si tóny, co mi současně plynou pod rukama i z úst a cítím naprosté uvolnění.“

Sopranistka a harfistka Hana Blažíková se specializuje zejména na interpretaci středověké, renesanční a barokní hudby, přičemž spolupracuje s předními orchestry a hudebními tělesy z celého světa, mezi nimiž jsou Collegium Vocale Gent, Bach Collegium Japan, Amsterdam Baroque Orchestra, Collegium 1704 či Tiburtina Ensemble. Vystupovala na řadě významných domácích i mezinárodních festivalů. V roce 2011 debutovala v newyorské Carnegie Hall s orchestrem Bach Collegium Japan a v roce 2017 na Salcburském festivalu v sérii tří oper Claudia Monteverdiho. Na Svatováclavském hudebním festivalu se představí o třech večerech 10., 16. a 22. září.

„Po Rudolfu Kvasnicovi zde působili ve funkci šéfdirigenta například Richard Týnský, Eduard Fischer, Zdeněk Bílek, Rostislav Hališka, Tomáš Koutník, Jakub Hrůša, Stanislav Vavřínek, Vojtěch Spurný nebo Tomáš Brauner.“

„Dle mých informací Martinů nikdy ve Zlíně nebyl. Ale zlínští hudbymilovní obyvatelé měli vztah k němu.“

„Pracuju ve filharmonii už od roku 2008 a myslím, že ji dobře znám. Přesto si nemyslím, že ta práce je jednoduchá, umělci jsou emotivní lidé a posluchači jsou nároční.“

Tomáš Gregůrek, nový ředitel Filharmonie Bohuslava Martinů, je hrdý na to, že jeho první sezóna v této funkci je právě sezónou pro zlínský orchestr tak výjimečnou. Filharmonie hraje už osmdesátým rokem. Nejen o dramaturgii sezony a o plánech do budoucna jsme vedli rozhovor pro portál KlasikaPlus.cz.

„Způsob, jakým je poprvé provedena nová skladba, má vliv na její další uvádění.“

„Liszt navozuje neuvěřitelně sugestivní atmosféru v momentě, kdy Kristus svěřuje své utrpení do rukou Božích.“

„Od počátku své kariéry jsem věnoval velké úsilí studiu partitur. Pokud chce člověk nějakou skladbu opravdu dobře interpretovat, samo se to nestane.“

Marek Šedivý patří k nejvýraznějším českým dirigentům své generace. Vystudoval dirigování na Pražské konzervatoři a na Akademii múzických umění. Od roku 2020 působí jako hudební ředitel Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, kde nastudoval řadu významných operních i symfonických projektů. V minulosti byl hlavním hostujícím dirigentem Symfonického orchestru Českého rozhlasu a šéfdirigentem Slezského divadla v Opavě. Debutoval také na scéně Národního divadla v Praze a spolupracoval s předními českými i zahraničními tělesy, mimo jiné ve Vídni, s Canadian Opera Company v Torontu a s BBC Symphony Orchestra v Londýně. Pro Svatováclavský hudební festival nyní připravuje Lisztovo monumentální oratorium Christus, které zazní 18. září v Ostravě.

„Specifičnost města Ostravy mě nijak neomezila – naopak, sžil jsem se s ní. V dobrém slova smyslu. A to je možná to, co mě tu drží.“

„Vždy jsem se snažil být umělecky nekompromisní, s přibývajícími léty je pro mě tato priorita ještě silnější.“

„Zásadním faktorem pak je tým lidí, který se kolem vás pohybuje a s kterým pracujete. Jeho síla je to, co vám ve finále umožní věnovat se koncepční činnosti, strategiím a rozvoji.“

Po umělecky úspěšném 75. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka se začíná psát jeho nová kapitola — kapitola s názvem Jan Žemla. Jak uvažuje stávající ředitel Janáčkovy filharmonie Ostrava, muž, který nyní zároveň usedá i do čela tohoto etablovaného festivalu? Osobnost, kterou nelze snadno zaškatulkovat ani přehlédnout, a právě proto s ní lze vést smysluplný a podnětný rozhovor.

„Struktura fugy mě zaujala kombinací racionálního principu a emocionální složky.“

„Úroveň hudebního vzdělávání v Japonsku není dle mého názoru vysoká, kdo chce umět víc, odchází studovat do zahraničí, třeba i do Prahy.“

„V první a v poslední části jsem využil japonskou, řekl bych smutnou půltónovou pentatonickou stupnici hiradžóši. Mám také rád hudební anagramy…“

Nejočekávanějším hudebním momentem koncertu NeoKlasik orchestru, kterým v pondělí připomene 80. výročí konce druhé světové války a bombardování a zkázu měst Hirošima a Nagasaki, bude patrně nová kompozice českého skladatele Daniela Forróa žijícího od roku 2003 v Japonsku. Dílo, jež dostalo název Nagasaki Passion 1945 a v průběhu necelé půlhodiny nabídne devět částí v různých kompozičních technikách, formách a stylech, objednal orchestr od skladatele letos na jaře a nyní jej čeká světová premiéra.

„Lakomé Barky jsou pro mě výstup ze světa klasické hudby do úplně jiného, ale stejně krásného.”

„Od začátku bylo jasné, že když dělám takhle velké projekty, tak se toho nevzdám.”

„Studium v zahraničí je asi ta nejlepší zkušenost, kterou člověk může získat.”

Barbora Jodas zastává více rolí. Je výkonnou ředitelkou Ševčíkovy akademie, stojí za novou koncertní řadou na Strahově, věnuje se hudební produkci, vyučuje klavír či působí ve skupině Lakomé Barky. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se ohlíží za svými hudebními začátky, které ji přivedly ke studiu muzikologie, k práci v produkci Collegia 1704 i k založení vlastního festivalu. Zároveň přibližuje, jaké je to žít život mladé ženy, která zastává významnou pozici v hudebním světě a současně buduje rodinu a hledá rovnováhu mezi oběma světy.

„Je to jako bych se vrátil domů k rodině. V prvních letech založení Gustav Mahler Jugendorchester jsem byl asistentem Claudia Abbada.“

„S Čajkovským nemusíte nic moc dělat, protože tam všechno už je. Není třeba přidávat cukr na dort…“

„Hráči orchestru velmi talentovaní a už teď by se mohli dostat na konkurz do skvělých orchestrů. Oceňuju jejich touhu se učit.“

Do Prahy se vrací Gustav Mahler Jugendorchester – orchestr mladých hudebníků, u jehož založení stál v roce 1986 dirigent Claudio Abbado. Působení v tomto vynikajícím mezinárodním tělese otevřelo dveře stovkám začínajících umělců včetně těch z Česka a Slovenska. Na letošní Dvořákovu Prahu přijíždí orchestr pod vedením velké umělecké osobnosti, dirigenta Manfreda Honecka, a to s Brucknerovou Devátou symfonií a Korngoldovým Houslovým koncertem D dur, jehož sólový part ztvární houslista Renaud Capuçon. Krátký rozhovor s dirigentem Honeckem vznikl po nedávném úspěšném koncertu na Salcburském festivalu.

„Alfred Brendel nikdy neměl neoriginální myšlenku.“

„Na Larcherovu sonátu zatím publikum vždy reagovalo velmi pozitivně.“

„K Brahmsovi jsem se dostal až po čtyřicítce.“

Jak se vyrovnat s „brahmsovským problémem“, co pro něj znamenal Alfred Brendel a proč je tlak na dnešní mladé pianisty úplně jiný? Pianista Paul Lewis v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz otevřeně hovoří o svých zkušenostech, než se 10. září vrátí před české publikum na festivalu Dvořákova Praha s recitálem, během kterého přednese díla od Beethovena, Brahmse a Mozarta i hudbu svého přítele Thomase Larchera.

„Vzhledem k letošnímu kulatému výročí Johanna Sebastiana Bacha jsem vybral skladby, které s ním přímo souvisí.“

„Nejšťastnější jsem, když hraju nějakého autora na varhany jeho doby a regionu.“

„Památková péče má u nás dlouhou a hlubokou tradici. Má propracované metodiky a systémy ochrany a také represe.“

Na letošním 57. ročníku Mezinárodního varhanního festivalu Olomouc vystoupí Pavel Černý, který se v moravské metropoli představil už v letech 2014 a 2020. Pedagogicky působí na Hudební a taneční fakultě AMU v Praze, dříve vyučoval i na JAMU v Brně.  Několik let také pracoval jako organolog Pražské diecéze Římskokatolické církve, a pečoval tak o stovky nástrojů. Má za sebou pozoruhodnou uměleckou kariéru, přičemž je pravidelně zván do porot varhanních soutěží. Ptali jsme se ho nejen na výběr repertoáru pro festivalový koncert 8. září, ale i na názor na varhany u sv. Mořice, péči o varhany v naší zemi a jeho volnočasové aktivity.

„Souzvuk našich nástrojů připomíná pohled do kaleidoskopu. Můžete tam vidět řadu barevných plošek, které ale vytvářejí jeden harmonický celek.“

„Jako flauto dolce, tedy sladká flétna, se označovala právě zobcová flétna v 18. století. Myslím, že to označení přesně vystihuje esenci, nebo řekněme srdce tohoto nástroje.“

„Jako vyučující máme obrovskou zodpovědnost. Pro své studující někdy můžeme hrát dokonce důležitější roli než jejich rodiče.

Consort zobcových fléten je typem ansámblu, jaký na významných tuzemských pódiích nevídáme až tak často. Přitom jde o jeden z nejstarších ustálených typů komorního uskupení vůbec. Od toho se odvíjí i charakteristický repertoár pro tento druh souboru – hudba přelomu 16. a 17. století. Co je na ní fascinující a čím může oslovit dnešní publikum? V čem se liší studium zobcové flétny od studia hry na jiné dechové nástroje? Proč zobcová flétna v minulosti vymizela z hudebního života a vrátila se až ve 20. století? O tom všem s nesmírným zaujetím hovořila Carin van Heerden, hráčka na zobcovou flétnu a barokní hoboj, která se svým consortem zobcových fléten Element of Prime vystoupí 7. září v Dětmarovicích v rámci Svatováclavského hudebního festivalu.

„Mé pocity na startu nové sezóny jsou veskrze pozitivní, nevstupuju do neznámých vod.“

„Mou první inscenací bude Čertova stěna Bedřicha Smetany, ve spolupráci s Jiřím Heřmanem.“

„V příštím roce se uskuteční desátý ročník festivalu Janáček Brno. Myslím, že se může směle zařadit mezi nejvýznamnější operní festivaly světa.“

Po desetileté éře Marka Ivanoviće usedá na šéfdirigentské křeslo brněnské Janáčkovy opery Robert Kružík. Vedle vedení Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín umělec přijímá další roli v čele hudebního tělesa. Na startu sezony se dirigent ohlíží za svými předchůdci ve funkci a z rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz je patrné, že se na jejich činnost pokusí navázat s maximální péčí. Kružík rovněž poodkrývá hlavní body nastávající sezony.