„Způsob, jakým je poprvé provedena nová skladba, má vliv na její další uvádění.“

„Liszt navozuje neuvěřitelně sugestivní atmosféru v momentě, kdy Kristus svěřuje své utrpení do rukou Božích.“

„Od počátku své kariéry jsem věnoval velké úsilí studiu partitur. Pokud chce člověk nějakou skladbu opravdu dobře interpretovat, samo se to nestane.“

Marek Šedivý patří k nejvýraznějším českým dirigentům své generace. Vystudoval dirigování na Pražské konzervatoři a na Akademii múzických umění. Od roku 2020 působí jako hudební ředitel Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, kde nastudoval řadu významných operních i symfonických projektů. V minulosti byl hlavním hostujícím dirigentem Symfonického orchestru Českého rozhlasu a šéfdirigentem Slezského divadla v Opavě. Debutoval také na scéně Národního divadla v Praze a spolupracoval s předními českými i zahraničními tělesy, mimo jiné ve Vídni, s Canadian Opera Company v Torontu a s BBC Symphony Orchestra v Londýně. Pro Svatováclavský hudební festival nyní připravuje Lisztovo monumentální oratorium Christus, které zazní 18. září v Ostravě.

Jako někdejšího uměleckého vedoucího souboru Ensemble Terrible HAMU, zaměřeného na aktuální hudební tvorbu mladých skladatelů, se vás nemohu nezeptat: zabýváte se stále soudobou tvorbou?

Určitě se jí zabývám mnohem méně než dříve, protože jsem hodně vytížený ve svém současném angažmá v Národním divadle moravskoslezském. Když však nějaká nabídka přijde, moc rád ji přijímám. Soudobá hudba, pokud je dobrá, mě velmi baví. 

S jakými skladateli spolupracujete, případně jaký interpretační klíč pro soudobou hudbu volíte?

Partitura, která je zcela nová a nezatížená jakoukoli předchozí interpretací, dává velkou svobodu, a způsob, jak je poprvé provedena, může mít vliv na její další uvádění. Přistupuji k novým dílům stejně zodpovědně jako k tradičnímu klasickému repertoáru. Co je však jinak a baví mě, že můžu nové kompozice konzultovat s jejími tvůrci. Mnohdy jsou takové spolupráce pro mě velice podnětné.

Zabýváte se i tvorbou současných skladatelek? Máte pocit, že jejich šance se prosadit jsou dnes již vyrovnané?

Jistě, pokud mám možnost, uvádím i díla skladatelek. Nedělám žádný rozdíl mezi skladatelem a skladatelkou. Buď někdo přináší zajímavou tvorbu, nebo ne. Stejně tak to vidím i v dirigování. Současní skladatelé to mají těžké všichni a obdivuji každého, kdo se do toho vrhne a vytrvá. 

Proč se dnes tak málo skladatelů věnuje komponování oper, neřkuli na aktuální témata?

V Česku obecně zaznamenávám skepsi vůči jakékoli nové tvorbě stran obecenstva, interpretů, manažerů i dramaturgů. Současní tvůrci nemají dostatek motivace – a psát opery do šuplíku přirozeně není v dnešní době možné. Vytvořit hodnotné hudebně-dramatické dílo, navíc promlouvající k aktuálním společenským otázkám (k čemuž je nezbytný i vhodný výběr kvalitního a nosného libreta) a především pak dílo dostat k divákům, je v našich podmínkách velice obtížné. Bylo by potřeba se předně zbavit předsudků, které jak se domnívám, jsou u nás mnohem silnější než v zahraničí, kde bývají soudobá operní díla uváděna mnohem častěji.

Mrzí vás, když je pro diváka hudba neposlouchatelná?

Výběr kvalitních hudebních děl k veřejnému provedení je zodpovědností dramaturgů či dirigentů, stejně jako je pečlivé a zaujaté provedení úkolem interpretů. Hudba by především měla být poslouchatelná.

V Ostravě připravujete Lisztovo monumentální oratorium Christus. Povězte nám, jak ho vnímáte. Často bývá označováno jako zásadní oratorní dílo druhé poloviny 19. století, a přitom se příliš často neprovozuje. Jak si to vysvětlujete?

Dílo je to naprosto úžasné! Čím víc se jím zabývám, tím víc se do něj zamilovávám. Důvodem, proč se neuvádí tak často, je snad jeho obří délka. A problematický je i samotný první díl, který může z dnešního hudebního hlediska působit rozpačitě. V částech Zvěstování, Kristovo narození až do příchodu Tří králů jsou hudební prostředky velice prosté, je tam mnoho pastorálních momentů. Mnohdy se uchyluje k několikanásobnému  opakování, což bývá podle mě slabinou i v jiných Lisztových skladbách, navíc zde chybí výraznější kontrast. To celé trvá hodinu. Proto jsem se rozhodl pro škrty v domnění, že prospěji celku. 

Jaké části oratoria naopak považujete za nejcennější?

Druhý a třetí díl, tedy hudební vyobrazení Kristova dospělého života, je jiný. Třeba ukřižování obsahuje úžasné Stabat Mater, které samo o sobě je více než půlhodinovou obří freskou. Ve Vzkříšení (Resurrexit), je fantastická hudba, harmonicky nesmírně bohatá, dojímavá a dramatická. V začátku třetího dílu (Tristis est animat mea), kdy se Kristus ocitá v zahradě Getsemanské plný úzkosti nakonec svěřuje své utrpení do rukou Božích, Liszt navozuje neuvěřitelně sugestivní atmosféru. Objevují se i místa, která jsou svým vyzněním rázem neskutečně moderní! Je to fascinující dílo především svou hudební i duchovní hloubkou. 

Tímto bych chtěl všechny srdečně pozvat do Ostravy na naše provedení velkolepého oratoria Christus a také poděkovat Igorovi Františákovi a Svatováclavskému hudebnímu festivalu za pozvání a spolurealizaci tohoto výjimečného projektu.

Povězte nám něco o vašich začátcích. Jak si vás hudba našla? Kdy přišel zlomový bod, kdy jste se rozhodnul pro kariéru dirigenta? Přemýšlel jste i nad jinou profesí?

Hudba si mě našla brzy. Narodil jsem se do muzikantské rodiny, takže hudba a život s ní, denní cvičení a vše, co patří k muzikantskému životu, jsem už jako dítě považoval za něco samozřejmého a přirozeného. Nikdy mě ani nenapadlo, že bych byl něčím jiným. Jediným obdobím, kdy jsem se snad zamýšlel nad jinou profesí, byla pandemie covidu-19. Ale to jsem určitě nebyl sám… 

Od dětství jsem hrál na klavír, což mě moc bavilo. Přiznám se, že jsem vždycky rád cvičil a vystupoval. Dlouho jsem studoval u Martina Ballého, který mě zásadním způsobem ovlivnil a osvobodil můj hudební projev. Dovedl mě uvolnit. Hodně jsem se věnoval komorní hře a doprovázel zpěváky. Musím přiznat, že komorní hudba mi chybí, nemám teď na ni tolik času. Ale vždy, když se naskytne příležitost si zahrát, snažím se udělat maximum, abych našel prostor pro cvičení.

 Co se týče dirigování, nikdy jsem nijak ambiciózně neusiloval o to, stát se dirigentem. Šlo to samo, přirozeně a pomalu. Přes studium na konzervatoři a na HAMU, soutěž v Besançonu a seznámení s Jiřím Bělohlávkem, první malé i velké příležitosti. Vše na sebe přirozeně navazovalo a snažím se tomu nechat volný průběh i dnes. Člověk nikdy neví, kam ho osud zavane. Na druhou stranu jsem od počátku své kariéry věnoval velké úsilí studiu partitur. Pokud chce člověk nějakou skladbu opravdu dobře interpretovat, samo se to nestane.

Jak relaxujete a jak se vracíte z hudebních výšin zpět na zem? 

Mým velkým koníčkem je černobílá analogová fotografie. Fotím na kinofilm anebo na svitkový film starým Flexaretem. Sám si filmy vyvolávám a zvětšuji fotografie. Temná komora (tedy naše koupelna) a vůně ustalovače jsou balzám na duši! A pokud to vše mohu propojit s rodinou a přírodou, je to perfektní!

Kdybyste mohl pozvat jakoukoliv skladatelku či skladatele z historie nebo současnosti na sklenku vína, kdo by to byl, o čem byste mluvili a případně jaké víno byste jí/mu nalil?

Byl by to zcela jistě Ferenc Liszt. Miloval koňak a doutníky – volbu ideálního koňaku k této příležitosti bych rád přenechal na něm. A o čem bychom mluvili? O klavíru, o Carlu Czerném, ptal bych se ho na některá jeho díla, chtěl bych si nechat vyprávět o jeho životě i současnících.

Facebook X E-mail WhatsApp