PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

Filip Urban je český dirigent, jehož působení zahrnuje symfonický i operní repertoár a projekty propojující hudbu, tanec a divadlo. Spolupracoval s Českou filharmonií, Dekkadancers či Janáčkovou filharmonií Ostrava. Za zásadní považuje také vzájemnou důvěru a lidský rozměr spolupráce. Nyní se v Národním divadle moravskoslezském podílí na přípravě scénického provedení Verdiho Rekviem.

Mše za zemřelé, Rekviem Giuseppe Verdiho, se pravidelně hraje jako symfonické dílo, někdy se však stane, že se operní domy rozhodnou pro divadelní ztvárnění. K tomuto kroku přistoupili i v ostravské opeře, kdy režie se ujalo duo Skutr spolu s choreografem Janem Kodetem. Hudebního nastudování se chopil Marek Šedivý, sbor připravil sbormistr Jurij Galatenko. Premiéra se konala ve čtvrtek 15. října v Divadle Antonína Dvořáka a měla obrovský úspěch.

Lukáš Trpišovský tvoří společně s Martinem Kukučkou režijní duo Skutr, jehož inscenace se za více než dvě desetiletí představily na českých i zahraničních scénách napříč divadelními žánry; od roku 2022 jsou oba také uměleckými řediteli Činohry Národního divadla. Jejich nejnovější společnou výzvou je scénické uvedení Verdiho Requiem v Národním divadle moravskoslezském, které v Ostravě připravují s dirigentem Markem Šedivým – premiéra je plánována na 15. říjen. O tom, jak lze jedno z nejvíce monumentálních děl duchovní hudby převést na jeviště a co pro režiséra znamená pracovat s hudbou, která sama o sobě nese silný dramatický potenciál, jsme hovořili s Lukášem Trpišovským.

Národní divadlo moravskoslezské uvedlo mimořádný počin na poli opery 20. století, když sáhlo po Prokofjevově Hráči. Stalo se tak v hudebním nastudování Marka Šedivého a režii Jiřího Nekvasila. Opera v revidované verzi z roku 1927, na libreto podle stejnojmenného románu Fjodora Michajloviče Dostojevského, zazněla v ruském originále a premiérově byla uvedena 21. května v Divadle Antonína Dvořáka. Reflexe vychází z druhé premiéry 23. května a kromě významu díla samotného se zaměřuje i na některé slabiny ostravského nastudování.

Slovenský basista Jozef Benci patří již téměř tři desetiletí k pilířům operních domů na Slovensku a nejen tam. Za svou bohatou kariéru nastudoval všechny důležité role, které byly pro jeho hlasový obor napsány a 21. května k nim přidá další: roli Generála v Prokovjevově opeře Hráč. Tu v hudebním nastudování Marka Šedivého a v režii Jiřího Nekvasila v premiéře uvede Národní divadlo moravskoslezské. Nejen o ní je náš rozhovor.

Ten projekt vejde do dějin – to je jisté už teď. Osm let připravovaná Mahlerova Osmá nadvakrát 17. a 18. května rozezní ostravské Trojhalí Karolina za přítomnosti tisícovek diváků a přispění stovek účinkujících. „Monstrakci“ z pozice dirigenta odřídí renomovaný Christian Arming, iniciátorem a motorem celé věci však je fagotista Jan Soukup. KlasikaPlus.cz s ním přináší rozhovor.

Český barytonista Daniel Kfelíř, absolvent HAMU, Vídeňské hudební univerzity a operního studia v Schönbrunnu, si už ve svém mladém věku vydobyl renomé a pracuje na většině klíčových scén u nás; pravidelně vystupuje na festivalech, jako jsou Janáček Brno či Smetanova Litomyšl a role jako Oněgin, Germont či Silvio mu zajistily pozornost kritiků i diváků. 12. února k nim přidá roli Faraona v ostravské inscenaci Rossiniho opery Mojžíš a Faraon. Jak se daří mladému pěvci a jaké má plány do budoucna? Nejen o tom je dnešní rozhovor.

„Přál bych si, aby JKO rezonovala doma i v zahraničí.”

„Důležité je objevit talent, rozvíjet jej a podporovat.”

„Dirigování je prioritou, bez něj bych to nemohl být já.”

Janáčkova konzervatoř má nového ředitele. Stal se jím ostravský dirigent, skladatel a pedagog školy Tomáš Stanček, který zvítězil v konkurzu, jehož se účastnilo několik kandidátů. Mladý umělec v rozhovoru přibližuje svou koncepci, perspektivy školy a vizi pro budoucí léta.

„Cítím, že je to všechno shora nějak předurčené.“

„Toscu jsem přijala, abych překročila své hranice, jak už se to čas od času snažím dělat.“

„Já se s ní ztotožňovat musím, jinak bych ji nemohla hrát. Musím s ní být zajedno. Je mojí prací a prací režiséra, abychom tomu charakter uzpůsobili.“

Kateřina Hebelková studovala operní zpěv na prestižní Hochschule für Musik und Theater v Mnichově. Ověnčena je řadou ocenění, např. Bavorskou kulturní cenou (2005), a za sebou má působení například v mnichovském Prinzregententheater či v Landestheater Linz. V Linci i žije a od roku 2016 hostuje v Národním divadle. S paní Hebelkovou jsme mluvili nejen o připravované inscenaci Toscy, kde v alternaci s Lívií Obručník Vénosovou ztvárňuje titulní roli. Inscenace proslulé Pucciniho opery z roku 1900 bude mít premiéru 12. prosince v Šaldově divadle v Liberci.

„Semperova opera je obrovský adrenalin, ale i úžasný pocit. Všichni tam fungují jako v dobře seřízeném stroji — přesně, rychle, s profesionalitou, která člověka strhne.“

„Písně jsou výborný trenažér na cokoliv, co v přijde v opeře.“

„Na hudebních školách se mentální příprava neřeší a myslím, že jsme v tomto ohledu trochu zaspali.“

Mezzosopranistka Dominika Škrabalová patří k nesporným talentům mladé české generace pěvců. Do konce minulé sezóny byla členkou Semperoper Junges Ensemble v Drážďanech, kde vystoupila v řadě představení, ale německé publikum ji rovněž mohlo vidět jako Lišáka v Janáčkových Příhodách lišky Bystroušky v Theater Magdeburg; ve stejné roli se profiluje i v Ostravě. Tam ji publikum může slyšet také jako Hátu a od února i jako Marii v Rossiniho opeře Mojžíš a faraon. Škrabalová je však také písňová interpretka a 6. prosince vystoupí na koncertu Po stopách červené sedmy pořádaném spolkem Lieder Society. 

„Glassově hudbě je třeba přiznat – přes kompoziční jednoduchost, až primitivnost – schopnost vyvolat v posluchači pocit napětí.“

„Je třeba vzdát hold všem účinkujícím, kteří se zjevně provedení díla oddali s plným zaujetím.“

„Ze způsobu, jakým dirigent vedl orchestr i sólisty, bylo zřejmé, že k dílu má vztah – dirigoval energicky, s jasně čitelnými gesty.“

Opera Národního divadla moravskoslezského uvedla dílo amerického skladatele Philipa Glasse zkomponované na libreto podle románu Franze Kafky Proces. Česká premiéra se uskutečnila 9. října v nejstarším ostravském kostele sv. Václava pod taktovkou Bruna Ferrandise a v režii Jiřího Nekvasila.

„Děj i partitura v sobě nesou chaos, my se snažíme do toho vnést pořádek.“

„Neúprosný puls je v Procesu zároveň propojen s vyššími pravidly, s něčím božským.“

„Mám tendenci mít Josefa K. rád.“

Takřka beznadějně vyprodanou sérii představení Glassovy opery Proces na motivy Kafkova románu má před sebou Opera Národního divadla moravskoslezského. Hudebního nastudování se ujal Bruno Ferrandis, z jehož vyprávění je zřejmé skutečné pohlcení a fascinace tímto dílem. A to navzdory tomu, že ho podle jeho slov Kafka zprvu příliš nepřesvědčil.

„Ze sólistů je nezbytné vyzdvihnout zejména Romana Hozu, který se ujal role Krista.“

„Bylo zřejmé, že členové sboru nepřišli pouze odzpívat.“

„V podání dirigenta Marka Šedivého působilo dílo nejen jako hudba, ale jako skutečný zápas, v němž se utkává tělo, duch a víra.“

Hudba má jedinečnou moc otevírat dveře do jiných časů a jiných řádů. Člověk, který vstoupí do prostoru katedrály a usedne do lavice, se ještě před zazněním prvního tónu ocitá tváří v tvář něčemu, co přesahuje jeho bytí: tichu, architektuře, historii i poselství. Nad kněžištěm ostravské katedrály Božského Spasitele se skví nápis „Kristus vítězí, kraluje, vládne“. Nenápadný a mnohými návštěvníky často přehlížený fragment, jehož obsah se 18. září v rámci Svatováclavského hudebního festivalu propojil s hudbou v jediný celek; s prvními tóny Lisztova oratoria Christus nápis ožil. Zdálo se, že Lisztovo poselství, formulované před více než sto padesáti lety, se znovu stalo přítomností – a Ostrava jeho jevištěm.

„Způsob, jakým je poprvé provedena nová skladba, má vliv na její další uvádění.“

„Liszt navozuje neuvěřitelně sugestivní atmosféru v momentě, kdy Kristus svěřuje své utrpení do rukou Božích.“

„Od počátku své kariéry jsem věnoval velké úsilí studiu partitur. Pokud chce člověk nějakou skladbu opravdu dobře interpretovat, samo se to nestane.“

Marek Šedivý patří k nejvýraznějším českým dirigentům své generace. Vystudoval dirigování na Pražské konzervatoři a na Akademii múzických umění. Od roku 2020 působí jako hudební ředitel Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, kde nastudoval řadu významných operních i symfonických projektů. V minulosti byl hlavním hostujícím dirigentem Symfonického orchestru Českého rozhlasu a šéfdirigentem Slezského divadla v Opavě. Debutoval také na scéně Národního divadla v Praze a spolupracoval s předními českými i zahraničními tělesy, mimo jiné ve Vídni, s Canadian Opera Company v Torontu a s BBC Symphony Orchestra v Londýně. Pro Svatováclavský hudební festival nyní připravuje Lisztovo monumentální oratorium Christus, které zazní 18. září v Ostravě.