„Julius Caesar v Egyptě, londýnské dílo z roku 1724, je v dobovém italském barokním stylu mistrovským kusem.“

„Tři zahraniční kontratenoristé a tři domácí sólisté běžných oborů utáhli v uměleckém souznění s barokním orchestrem Romana Válka tři dlouhá dějství skvěle.“

„Dirigent, i s orchestrem pod pódiem v nejtěsnějším kontaktu s natěsnaným publikem, dotvářel dojem z díla svým nerutinním, až živočišně naléhavým přístupem.“

Hudební festival Znojmo nemohl ve čtvrtek začít lépe. Händelova opera Giulio Cesare in Egitto zahájila letošní ročník sice jen s náznakem kulis a s minimální režií, na podstatně menší scéně než v červnové plnoformátové ostravské koprodukci, nicméně hudební nastudování a pěvecké provedení bylo špičkové. Čtyřhodinové představení končilo po půlnoci, ale dirigent Roman Válek s Czech Ensemble Baroque a šesti sólisty dali publiku zapomenout na čas.

Ve zrenovovaném Domečku, někdejším kulturním domě Německého měšťanského spolku a později hotelu i místě plesů a koncertů a nakonec pobočce spořitelny, otevřela 10. července program jedenadvacátého ročníku Hudebního festivalu Znojmo inscenace opery Julius Caesar v Egyptě. Londýnské dílo Georga Friedricha Händela z roku 1724 je v dobovém italském barokním stylu mistrovským kusem, čtvrteční představení bylo mimořádně poutavé.

Domeček se stal provizorním řešením, než bude možný návrat do Jízdárny u Louckého kláštera. Sál je sice překvapivě rozlehlý, nicméně červnová koprodukční inscenace ostravského Národního divadla moravskoslezského a souboru Czech Ensemble Baroque v něm nenašla dostatek místa na plné přenesení scénické podoby. Z kulis zůstal jen zajímavý fragment po stranách portálu, dva trůny a pár schodů, nedalo se totiž vůbec hrát do hloubky pódia. Rovněž odchody a příchody postav byly prostorem zásadně omezeny. Řešením byla ve Znojmě náznaková sošná režie, která nahrává dojmu, že opery z osmnáctého století musejí být jako převážně pěvecká extempore značně statické. Není a nemusí tomu tak být, nicméně dané podmínky takovou licenci zdůvodnily a snesly.

Šestici pěvců tvořili tři zahraniční kontratenoristé a tři domácí sólisté běžných operních hlasových oborů. V příběhu intrik a vášní, střetu Říma s egyptskými protivníky, utáhli v naprostém uměleckém souznění s barokním orchestrem Romana Válka tři dlouhá dějství skvěle. Hvězdný Andreas Scholl v titulní roli nabídl měkký, flétnově hladký zpěv, Valer Sabadus jako Sextus Pompeius velké zanícení a Franko Klisović v úloze krále Ptolemaia v hutně podmanivém hlase velké vladařské emoce. Tuzemské síly nebyly o nic horší: sopranistka Doubravka Novotná dala egyptské královně Kleopatře vyspělou, nenápadnou a neokázalou virtuozitu, mezzosopranistka Monika Jägerová jako Římanka Kornélie zaujala hlasovou barvou i technikou a výrazem a Adam Plachetka, jediný, kdo nebyl předtím angažován v Ostravě, nešetřil v roli záporného hrdiny Achilla hlasovým fondem ani emocemi.

Všech šest pěvců vyjádřilo charakterové kontury a afekty svých postav naprosto přesně nejen pěvecky, ale v rámci daných podmínek i skromnými hereckými prostředky. Roman Válek, i s orchestrem pod pódiem v nejtěsnějším kontaktu s natěsnaným publikem, dotvářel dojem z díla svým nerutinním, až živočišně naléhavým přístupem; staví se vždy bez výhrad za dílo, náruživě podněcuje důrazy a tempa, táhne pěvce a motivuje hráče k naprostému odevzdání se danému úkolu.  

Giulio Cesare in Egitto, volně vycházející z historických událostí během římské občanské války v letech 49 až 45 před naším letopočtem, je operou plnou stylizace, ať už archetypů a ideálů, či emocí. Je typickým barokním divadlem. Händelova operní verze antického příběhu je ovšem současně na první pohled a poslech živá a zdařilá. Režisér Jiří Nekvasil to v náznaku dobře podchytil. Vizuální podobě v Ostravě dávala ráz scénografie Daniela Dvořáka, ve Znojmě jí vévodí barvité kostýmy Hany Kelar Knotkové. Julius Caesar v Egyptě se na festivalu hraje ještě 12. a 13. července.

Foto: Petr Vokurek, Petr Veber

Facebook X E-mail WhatsApp