PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Bystrouška je nádherná postava, ale také velmi těžká, protože v hudbě se nic neopakuje, každý takt je jiný a klade veliké nároky na deklamaci.“

„Mám ještě tři české sny a když pozoruju, jak se můj hlas vyvíjí, jsem přesvědčena, že se mi splní: Rusalka, Jenůfa a Káťa Kabanová.“

„Každé vystoupení pojímám, jako by to byly moje narozeniny.“

Elena Tsallagova patří k nejvyhledávanějším sopranistkám na světě a těší se mezinárodnímu uznání díky své všestrannosti a přesvědčivému uměleckému projevu. Vedle svých závazků v berlínské Německé opeře patří mezi vrcholy její sezóny debut v roli Elektry v Mozartově Idomeneovi v Divadle na Vídeňce, Marta ve Weinbergově Pasažérce v Bavorské státní opeře či titulní role v Janáčkově Lišce Bystroušce v Opéra national de Paris a v Bavorské státní opeře. 26. června vystoupí na Smetanově Litomyšli v Šostakovičově Symfonii č. 14, op. 135 spolu s orchestrem Kremerata Baltica a dirigentkou Mirga Gražinytė-Tyla. V době rozhovoru končila sérii představení Bizetových Lovců perel v německém Weisbadenu, v nichž ztvárnila hlavní roli kněžky Lejly.

„Lidský hlas je tím nejdokonalejším nástrojem a učí nás, jak zacházet s nástroji v orchestru.“

„Nejvíce mě naplňuje, když mohu jedno dílo nejen dirigovat, ale zároveň v něm i hrát na nějaký nástroj.“

„Myslím, že hudba Josefa Myslivečka je skvělá, ale bohužel nedoceněná a zasloužila by si být hrána mnohem častěji.“

Ruský dirigent, klavírista, cembalista a kornetista Maxim Emelyanychev je od roku 2019 hlavním dirigentem Scottish Chamber Orchestra, působí jako šéfdirigent souboru dobových nástrojů Il Pomo d’Oro a od sezóny 2025/26 se stane hlavním hostujícím dirigentem Švédských rozhlasových symfoniků. Narodil se v Nižním Novgorodu a jako dirigent vystoupil poprvé ve dvanácti letech. Vystudoval Moskevskou konzervatoř ve třídě Gennadije Rožděstvenského. Na Smetanově Litomyšli uvede 22. června Předehru pro orchestr Bohuslava Martinů, Symfonii č. 7 A dur Ludwiga van Beethovena a Dvořákův Koncert pro klavír a orchestr g moll s Lukášem Vondráčkem.

„Open air koncerty miluju pro jejich nenapodobitelnou atmosféru, však jsem jich už řadu absolvovala.“

„Můj profesor Leif Segerstam se na mě obořil: ‚Dalio, běž někam do lesa a tam ze sebe všechno, každičkou vnitřní zábranu, vykřič!‘“

„Naše dvouletá dcerka Aurora skoro všude létá se mnou. A je to zázrak, který mě nesmírně nabíjí.“

Česká filharmonie poslední dobou uzavírá svou koncertní sezónu vystoupením pod širým nebem na Hradčanském náměstí v Praze. Tentokrát před ni s taktovkou ruce předstoupí 19. června mladá, ale už ostřílená a velmi úspěšná dirigentka Dalia Stasevska. Zazní česko-francouzský repertoár, který poskytne prostor dalším dvěma ženám: přímo na pódiu klarinetistce Anně Paulové, držitelce loňské Ceny Jiřího Bělohlávka, a zprostředkovaně i skladatelce Lili Boulanger. Prostor dostane také skladba Jiřího Gemrota uváděná ve světové premiéře.

„Julius Caesar v Egyptě patří k titulům, o kterých se říká, že jsou ‚operou oper‘.“

„Sáhli jsme po kratší verzi, kterou realizoval německý kontratenorista Andreas Scholl společně se sopranistkou Cecilií Bartoli pro festival ve Versailles.“

„Jsou tam tři kontratenoři, a to jsou dokonce dva kontratenorové party škrtnuté.“

Roman Válek je dirigentem, který se začátkem devadesátých let vydal cestou barokní hudby, zejména opery. Že to byla volba dobrá, prokázal množstvím premiér, které realizoval na znojemském festivalu se souborem Czech Ensemble Baroque. Nyní ho 19. června čeká premiéra Händelovy opery Julius Caesar v Egyptě na scéně opery Národního divadla moravskoslezského. Nejen o této opeře jsme s dirigentem vedli rozhovor.

„V Plzni jsem dostávala ty největší role.“

„Smetana nás soprány moc rád neměl.“

„Myslím si však, že opera je výplod romantismu a v něm by měla zůstat. V tomto ohledu zůstávám staromilcem.“

Legendární operní pěvkyně Naďa Šormová si české opery zamilovala už v dětství, a když se po absolutoriu HAMU vydala na profesionální pěveckou dráhu, stal se právě repertoár českých skladatelů jejím středobodem. Téměř třicet let byla sólistkou opery Národního divadla, a dokonce v roce 1977 hostovala v newyorské Carnegie Hall jako Jitka v Daliborovi. Bezmála padesát let se věnuje výchově mladých pěveckých talentů, nejprve na Pražské konzervatoři a nyní na ZUŠ Pro Arte Viva. V říjnu 2024 se stala laureátkou Ceny Thálie za celoživotní mistrovství v opeře a letos v dubnu oslavila 87. narozeniny.

„Sopránový part je až takzvaně nahatý, každá odchylka nebo nepřesnost je slyšet.“

„Nejsem příliš hrr, že bych najednou cítila, že mi hlas narostl nebo nabyl a zabarvil se a já jsem se zbláznila a začala dělat nějaké heroické role.“

„Nejsme v muzeu. Nepotřebujeme mít Prodanou nevěstu pořád v kroji a s holubičkami a tesat nějaký monument.“

Sopranistka Kateřina Kněžíková vystoupí v neděli 15. června na Národním festivalu Smetanova Litomyšl v Králi Davidovi, oratoriu Arthura Honeggera na starozákonní téma. Sopránový part bude pěvkyně zpívat pod vedením dirigenta a sbormistra Lukáše Vasilka za doprovodu Prague Philharmonia a Pražského filharmonickeho sboru. O tom, jak toto dílo vnímá a jaké má plány do budoucna, hovoří v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz.

„Už v rané fázi tvorby jsem navrhnul, abychom hlasy představitelek obětí neukončily v okamžiku, kdy skončí jejich život.“

„Předloha opery obsahuje množství momentů, v nichž lidé jednat mohli, ale neudělali to.“

„To, co bych chtěl, abychom slyšeli, je temporalita vedená v obrovských vlnách pulsující energie.“

Miroslav Srnka uspěl v německy mluvících zemích jako operní skladatel již dávno. V pátek 13. června se v Divadle na Vídeňce dočká premiéry další z jeho oper s názvem Voice Killer. Skladatel, opět v tandemu s libretistou Tomem Hollowayam, si za námět tentokrát zvolil skutečný příběh – příběh masového vraha, který si oběti vybíral na základě jejich hlasu, na základě podobnosti s hlasem jeho matky. Místo kriminální zápletky však Srnka sleduje spíše sociologické a psychologické aspekty příběhu. Zamýšlí se přitom nad závažnými otázkami kolektivní paměti, prevence nebo ochoty zakročit v rizikových situacích. Tato témata, ale také psychologii pachatele, v opeře bezejmenného Srnka promítá i do hudby a jejího zacházení s časem. Více prozrazuje v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz.

„Když cítím, že má něco opravdovou výpovědní hodnotu a dotýká se člověka, nehledím na to, jestli se to vejde do škatulky klasická hudba. Právě taková dramaturgická pestrost je dnes přirozenou cestou, jak mluvit s publikem napříč generacemi.“

„Humanita pro nás není abstraktní pojem, ale velmi konkrétní postoj. Znamená ochotu dívat se na svět s empatií, vnímat křehkost člověka i jeho vnitřní sílu.“

„Vždy mě fascinovalo, když někdo dokázal propojit duchovní text s hudbou, která v kostelích běžně nezaznívá. Palmeriho Misa a Buenos Aires je právě taková.“

Hudební svět se mění, publikum taky, konstatuje v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz ředitel festivalu Lípa Musica Martin Prokeš, když uvažuje o dramaturgii jako o schopnosti reflektovat různorodost světa a hledat nové kontexty a způsoby, jak se ´tady a teď´ hudbou dotknout člověka. Letošní ročník se uskuteční mezi 5. zářím a 1. listopadem. V myšlenkovém přesahu je inspirován osmdesátým výročím konce druhé světové války a současnými konflikty, ale po hudební stránce hledáním symbiózy dramaturgicky vytříbených programů se zajímavými místy.

„Sólově občas vystupujeme také, to pořád platí.“

„Obleky na míru nám šije módní návrhář Peter George d’Angelino Tap.“

„Klasickou hudbu ve volném čase moc neposloucháme.“

Před koncertem 16. června, kdy v pražském Rudolfinu zazní Poulencův Koncert pro dva klavíry a orchestr v podání bratrů Lucase a Arthura Jussenových a Symfonického orchestru Českého rozhlasu pod vedením Petra Popelky, portál KlasikaPlus.cz oběma předním světovým klavíristům položil několik otázek. Miláčci laického publika i velkých znalců v odpovědích popisují svoji interpretační filozofii, ve které je prostor pro hloubku i nadhled, disciplínu i radost ze hry.

„I já jsem kdysi žila v pohlcení perfekcionismem. Jednu dobu pro mě hraní bylo otázkou života a smrti; když to přeženu, měla jsem představu, že pokud zahraju jednu notu falešně, umřu.“

„Bach, Beethoven nebo Mozart jsou téměř naši prarodiče. Jsou to naše základní životní hodnoty; pravda, ke které se vždy můžeme vrátit.“

„Když orchestr zahraje úvodní tutti, připadáte si jako na vrcholku stromu ve svém malém hnízdě a říkáte si, že už brzo budete muset skočit a letět.“

„K Čechám cítím silnou vazbu. Když jsem byla malá, rodiče mě dvakrát vzali na vánoční prázdniny do Prahy – její atmosféra mi tehdy učarovala,“ popisuje svůj vztah k České republice norská houslistka Vilde Frang, která si vybudovala významné postavení na mezinárodní scéně nejen pro neobyčejnou technickou vybavenost, ale především pro hloubku a autenticitu interpretace. Ještě než se na podzim do Prahy vrátí hrát na Dvořákově Praze, zahájí 14. června Smetanovu Litomyšl…

„Krásnět už může nadále jen festival a nejlépe pod vedením někoho mladšího, energičtějšího a odvážnějšího než jsem já.“

„Samozřejmě tu práci člověk nedělá sám, musí mít dobře nastavený a sehraný tým.“

„V Ostravě vystoupilo za dobu, kdy festival vedu, spoustu výborných interpretů, na které rád vzpomínám i z lidského hlediska.“

Novým ředitelem organizace Janáčkův máj, která je hlavním pořadatelem Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka, se stane Jan Žemla, stávající ředitel Janáčkovy filharmonie Ostrava. Ve funkci nahradí Jaromíra Javůrka, který o festival, aktuálně slavící pětasedmdesátiny, pečoval více než čtyřicet let. Výrazná osobnost ostravské kultury v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz především bilancuje.

„V případě SmetaNOVÉHO sálu jde o skutečný Gesamtkunstwerk. Podílí se na něm mnoho lidí a mnoho firem.“

„Výhledově přijdou i zcela vlastní scénické produkce.“

„Podílím se na projektu, jaký zažijete jednou za život.“

Na nádvoří zámku vyrostl v rekordním čase moderní divadelní a koncertní prostor, díky němuž vstupuje festival Smetanova Litomyšl do nové éry. Návrh je dílem architekta Josefa Pleskota a scénografa Davida Baziky, technického ředitele festivalu, který v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz dává nahlédnout do lepších technických možností a toho, co přinesou. Jak říká, konstrukce zastřešení je unikátní. A platí to i o jevišti, pódiu se zapuštěným orchestřištěm a moderní jevištní technikou. Takové asi opravdu nikde jinde není.

„To je asi úděl muzikanta. Většina z nás je ‚rozlítaná‘ a hraje, kde se dá.“

„Standardní součástí marimbového repertoáru jsou skladby J. S. Bacha, hrála jsem i Bartóka a Janáčka, ale všechno jsou to aranžmá nebo transkripce.“

„Lidé někdy bývají překvapení tím, že na bicí hraje žena. Ano, historicky byla mužů převaha, ale v dnešní době už to moc neplatí.“

Sice je ještě studentkou, ale už se o ní ví. Anežka Nováková je hráčkou na bicí nástroje, kterou 10. června čeká vystoupení v rámci festivalu Concentus Moraviae – společně s vlámskou perkusionistkou Geertje Karpez se představí na zámku v Moravském Krumlově. Nejen o tomto open air koncertu česká umělkyně mluví v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz.

„Je pro mě vždycky zábavné vyzkoušet si nové věci a zároveň nabídnout posluchačům repertoár, který možná ještě neslyšeli.“

„Musím připsat téměř všechny zásluhy za svou pěveckou kariéru Puccinimu, je to skladatel, který mě do značné míry inspiroval k tomu, abych se stal tenoristou a operním pěvcem.“

„Kariéra DJe a tvorba elektronické hudby hodně ovlivnila můj smysl pro hudební strukturu, pro to, jak stavět skladby, jak budovat napětí…“

Charismatický chilskо-americký tenorista Jonathan Tetelman, který si v lednu 2024 svým podmanivým hlasem a šarmem získal srdce pražského publika, se vrací do Smetanovy síně Obecního domu. V pondělí 9. června vystoupí za doprovodu Prague Philharmonia pod taktovkou renomovaného dirigenta Frédérica Chaslina v recitálu plném slavných árií Giacoma Pucciniho a Giuseppa Verdiho. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz mluví o pěveckých začátcích, o kariéře dýdžeje nebo o tom, jaký repertoár ho v současnosti láká.

„Szymanowski konec záměrně nedopověděl. Opera se pohybuje na poli spirituality a sexuality.“

„Inscenaci nevykládáme dobově ani v současných kulisách. Je to prostor bezčasí.“

„Co mi ale připadá důležitější než autorita, je vzájemná důvěra. Získat opravdovou důvěru není nikdy samozřejmost.“

Inscenace opery Karola Szymanovského Král Roger bude mít premiéru 13. června v Janáčkově divadle v Brně v hudebním nastudování Roberta Kružíka. Režijně ji připravuje mladý režisér Vladimír John, pro kterého je to první velká divadelní nabídka. Stále je studentem JAMU, ale během studia už připravil několik inscenací. I proto dostal v rámci spolupráce mezi akademií a Národním divadlem Brno možnost asistovat a následně regulérně režírovat na profesionální scéně.

„Píseň jako forma hudebního vyjádření je mi mimořádně blízká.“

„Specifikem české písně je rytmizace.“

„Když je člověk na začátku, musí být mimořádně opatrný, protože zničit si hlas je neuvěřitelně snadné.“

Našeho předního pěvce, basistu Jana Martiníka není třeba dlouho představovat. Od roku 2009, kdy vyhrál pěveckou soutěž BBC Cardiff Singer of the World, jeho kariéra roste a profiluje se zejména v operních domech v Berlíně a ve Vídni; tuzemské publikum jej může slyšet např. jako Bonifáce ve Smetanově Tajemství v Národním divadle. Začátkem června vystoupí spolu s ředitelem České filharmonie a klavíristou Davidem Marečkem v písňovém recitálu na Mezinárodním hudebním festivalu Leoše Janáčka v Ostravě.

„Inscenační tým v St. Gallenu se totiž rozhodl otevřít některé škrty, které se většinou nehrají.“

„Elektra se zde stává pavoukem, který si balí sestru do prostěradla. Tento duet je jeden z nejnáročnějších partů Elektry.“

„Lisaboa Houbrechts je belgickou režisérkou, mladou a odvážnou.“

Eliška Weissová je operní pěvkyně, která zaujme barvou i objemem svého hlasu. Její doménou jsou dramatické heroiny, vzbuzující ty nejtemnější lidské vášně. Poslední z těchto rolí je nyní Elektra, titulní postava dramatické a ponuré opery Richarda Strausse, kterou uvedli v operním domě ve švýcarském městě St. Gallenu. Eliška Weissová v této roli přesvědčila pěveckým i hereckým mistrovstvím.

„I ty nejtěžší úkoly se v obklopení správných lidí dají zvládnout, zatím na ně mám velké štěstí.“

„Naším cílem je, aby se sboristé do Olomouce vraceli nejen za festivalem, ale i mimo něj.“

„Člověk by si řekl, že v takovém festivalu se musí točit spousta peněz, ale opak je pravdou.“

Mezi 5. a 8. červnem se Olomouc promění již po dvaapadesáté na město sborů. Festival Svátky písní Olomouc, který je největším mezinárodním sborovým festivalem v České republice, letos přináší bohatý program jak pro samotné sboristy, tak pro příznivce sborového zpěvu. Vedoucí organizačního týmu Aneta Vondráčková prozradila, co organizování festivalu obnáší či na jaká úskalí se svým týmem naráží.

„Vždycky jsem měl v hloubi duše touhu věnovat se v nějaké fázi kariéry něčemu koncepčně-manažerskému.“

„V naší populaci máme extrémně mnoho talentů.“

„Těším se na všechno, co se bude týkat uměleckého a pedagogického rozvoje školy.“

Pražská konzervatoř má za sebou nelehký rok. Na konci loňského července byl odvolán z funkce její ředitel Petr Čech a od 1. srpna zůstala škola bez ředitele. Jejím vedením byla dočasně pověřená statutární zástupkyně Veronika Höslová. Takovéto provizorium stabilitě konzervatoře samozřejmě nijak neprospívalo. Situace se vyjasnila teprve 19. května letošního roku, kdy Rada hlavního města Prahy na svém zasedání rozhodla deseti hlasy z jedenácti, že novým ředitelem Pražské konzervatoře se od 23. června 2025 stane vynikající český pianista a renomovaný klavírní pedagog Ivo Kahánek.

„Mám ráda výzvy, které dávají smysl a mají v sobě nějaký zajímavý přesah.“

„Jednou bych ráda natočila oba Mendelssohnovy klavírní koncerty.“

„Jsem šťastná! Mám pocit, že žiju a tvořím naplno.“

Klavíristka Johanna Haniková žije mezi Vídní a Lincem, koncertuje jako sólistka i komorní hráčka a pracovně působí na pěvecké katedře Brucknerovy univerzity. Letos ji čekají především dvě provedení Koželuhova Klavírního koncertu Es dur, op. 45 na festivalu Mahler Jihlava, organizace třetího ročníku Lied Academy ve Žďáru nad Sázavou a pokračující spolupráce s Mucha triem i sestrou Miriam Hanikovou. Řeč se v rozhovoru přirozeně stočila také k Mendelssohnovi – skladateli, který je jí obzvlášť blízký a kterému věnovala svoji disertační práci.

„Opera u nás je bohužel často spojována s jednorázovou školní návštěvou, po které se většina lidí do operního domu už nikdy nevrátí.“

„Půjdeme králi až do morku kostí a věřím, že pro některé diváky to bude šokující, ale o tom ten příběh je.“

„Bylo by až groteskní, kdyby divák slyšel tu obrovskou hudební energii a na scéně viděl něco velice klasického, uhlazeného.“

Divadelní režisérka Barbora Horáková Joly se narodila v Praze a žije ve švýcarském Bielu. Na hudebních akademiích v Basileji a Ženevě vystudovala zpěv, později se rozhodla vyměnit pěveckou dráhu za povolání režisérky a studovala Bavorskou divadelní akademii v Mnichově. Celosvětově momentálně patří mezi nejúspěšnější a nejvytíženější operní režisérky. Na začátku tohoto roku inscenovala s velikým úspěchem Kouzelnou flétnu ve Vídeňské státní opeře. Ve Státní opeře v Praze nyní připravuje inscenaci opery Lear loni zesnulého německého skladatele Ariberta Reimanna, která bude mít premiéru 7. června. Za hudebním nastudováním stojí nově nastupující šéfdirigent Státní opery Hermann Bäumer.

„Za vše další vděčím svému hlavnímu mentorovi, kterým byl nenahraditelný Seiji Ozawa.“

„Smetanovu Mou vlast Japonci zbožňují.“

„Janáčkova Sinfonietta a Beethovenův Houslový koncert mají něco společného, proto je správné je provést během zahajovacího festivalového koncertu.“

Žije ve Vídni, diriguje po celém světě. Dlouhodobě je spjat s Japonskem, ale svou první velkou příležitost dostal před devětadvaceti lety v Ostravě. Rakušan Christian Arming, ročník 1971, sice vkročil do letoška v čele Orchestru divadla La Fenice při koncertu v Benátkách 5. ledna, ale ještě víc se těší na svůj červnový návrat do Ostravy. Není divu, vždyť má v tomto městě na co vzpomínat a na co navazovat… 2. června s taktovkou v ruce zahájí Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka.

„Se Semjonem Byčkovem a Jakubem Hrůšou je to jako hrát komorní hudbu.“

„Emocionalita neznamená pracovat pouze na základě intuice.“ 

„Znakem skvělé hudby je, že při každém jejím provedení najdete něco nového, co lze jejím prostřednictvím sdělit.“

Jednasedmdesátá sezóna Janáčkovy filharmonie Ostrava se chýlí k závěru. Finální tečku za ní napíše koncert 23. května, kdy v roli sólistky do moravskoslezské metropole zavítá japonsko-kanadská houslistka Karen Gomyo. Světově vyhledávaná interpretka v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz odhaluje, čeho si nejvíce cení na práci s dirigenty, jak jsou po ni důležité emoce nebo kde nachází inspiraci mimo hudební svět. V závěru se Karen Gomyo zamýšlí i nad rolí, kterou by klasická hudba měla v dnešním světě hrát.

„Ráda bych věděla, jaký byl Jan Václav Hugo Voříšek člověk, protože se zachovalo jen málo jeho osobní korespondence.“

„Spontánnost a lehkost jeho Impromptu oslovila a inspirovala například Schuberta, Chopina nebo Schumanna.“

„Lidé si kupovali básnické almanachy stejně, jako si dnes kupují časopisy, a skladatelé těmto básním propůjčovali další výrazovou rovinu.“

Alena Hönigová je naše výtečná klavíristka, cembalistka, muzikoložka a badatelka. Výsledky svých bádání a objevů v archivech často prezentuje na koncertech s netradiční dramaturgií u nás, ale i v zahraničí. Vystudovala cembalo na Akademii múzických umění v Praze a cembalo a fortepiano na Schola cantorum basiliensis v Basileji. V posledních měsících se věnuje osobnosti a hudbě českého skladatele a klavírního virtuosa Jana Václava Huga Voříška (1791–1825), jehož dvousté výročí úmrtí připomene na turné, které ji zavede do několika sálů u nás i v Německu, včetně koncertů v Divadle Kolowrat 15. a 16. května.

„Už pár let sice pracujeme s počtem 130 tisíc, ale myslím, že letos počet účinkujících přesáhne 150 tisíc.“

„Téměř pět set škol se dokáže i při pluralitě názorů dívat se stejným směrem a vytvořit něco takto velkého…“

„Dva dny v týdnu učím a vidím, že ty dvě odpoledne plus čas na vlastní zpívání, tedy čas na to, co jsem vystudovala a co miluju, je strašně důležitý pro psychohygienu.“

Jednou z největších kulturních akcí v republice a nejrozsáhlejším projektem Nadačního fondu Magdaleny Kožené je festival ZUŠ Open – na přehlídce žáků tuzemských základních uměleckých škol i letos účinkují doslova desetitisíce mladých umělců. Jako slavnostní zahájení 14. května poslouží koncert v karlínském kostele sv. Cyrila a Metoděje, jemuž předchází šestihodinový program na přilehlém náměstí. O festivalu a s ním souvisejících aktivitách v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz hovoří umělecká vedoucí ZUŠ Open, ředitelka Nadačního fondu a rovněž pěvkyně a pedagožka Irena Pohl Houkalová.

„Jsem rád že si hudba Pavla Vranického pomalu razí cestu zpět na koncertní podia a na výsluní, kde byla i během autorova života.“

„Jednou z úloh festivalu Mahler Jihlava je přinést mimořádné projekty, které by bez existence festivalu v tomto městě zazněly jen velmi těžko.“

„Sbor Boni Pueri je pro hudbu druhé poloviny 18. století tím nejautentičtějším interpretem.“

Marek Štilec patři mezi nejvyhledávanější české dirigenty na světovém gramofonovém trhu. Zároveň je hlavním sbormistrem chlapeckého sboru Boni Pueri a uměleckým vedoucím orchestru Wranitzky Kapelle, který se specializuje na období vídeňského klasicismu. Dlouhodobě je spojován i s festivalem Mahler Jihlava, před jehož zahájením jsme umělce požádali o rozhovor.