PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Chci se zaměřit na mladou generaci a oslovovat ji svěžím marketingem, například přes influencery.“

„Při výčtu dirigentů nesmím zapomenout na Jakuba Hrůšu, který u nás započal svou dirigentskou kariéru.“

„Martinů ve Zlíně nikdy nebyl, pokud je mi dobře známo. Ale zlínští obyvatelé jeho tvorbu obdivovali. Léta tu aktivně působila pobočka Společnosti Bohuslava Martinů.“

Po sedmnácti letech ve funkci oznámil rozhodnutí skončit na postu ředitele zlínské Filharmonie Bohuslava Martinů dosavadní šéf Josef Němý. Konkurzu na uvolněné místo se zúčastnilo deset uchazečů a z výběrového řízení vzešel jako vítěz Tomáš Gregůrek. Portál KlasikaPlus.cz ho požádal o rozhovor.

„Po premiéře, která se konala před rokem, jsme všichni tušili, že budeme chtít projekt zopakovat.“

„Myslím, že přáním sboru je dělat smysluplné projekty, vyvažovat provozování renesanční a soudobé hudby a dávat prostor skladbám méně známých autorů.“

„Je to silné, intenzivní, prožité. Zároveň máme jistotu, že to promlouvá a hudebně dobře funguje.“

„Zopakovat Křížovou cestu tedy vycházelo z přání nejen mého, ale hlavně zpěváků, za což jsem vděčný,‟ vysvětluje Patrik Buchta reprízované uvedení projektu Křížová cesta, který představí Ensemble Versus už dnes, v pátek 21. března, v kostele Nanebevzetí Panny Marie ve Šlapanicích u Brna. Gregoriánský chorál a skladby dvacátého století spojuje minimalistická režie Kateřiny Křivánkové, zastavení doplňuje varhanní improvizace Karla Martínka. Nejen o vzniku projektu se pro portál KlasikaPlus.cz rozpovídal mladý sbormistr a varhaník Patrik Buchta. „Nechceme jít cestou produkce krásných děl, která mají blízko ke kýči,‟ říká.

„V divadlech na západě jsme stále bráni jako laciná pracovní síla z východní Evropy.“

„Puccini sahal po tématech, které byly v jeho době skandální a nepřípustné.“

„Šlo mi o to, aby ženské téma zaznělo co nejsoučasnějším jazykem.“

Jako jedné z mála se jí podařilo prosadit se v mužském světě divadelní režie, a to jak u nás, tak v zahraničí. Vystudovala kulturologii na Komenského univerzitě v Bratislavě, absolvovala doktorandské studium na Katedře divadelní vědy tamní Vysoké školy múzických umění a v roce 2006 založila divadelní platformu P.A.T., která se věnovala současnému divadlu a tanci s využitím nových médií. Pro naši první scénu v roce 2014 ztvárnila Šostakovičovu operu Orango & Antiformalistický jarmark na Nové scéně a o dva roky později na prknech Státní opery Romea a Julii Charlese Gounoda. Tam se nyní Sláva Daubnerová vrací s novým nastudováním Pucciniho opery Manon Lescaut, která bude mít premiéry 27. a 29. března v hudebním nastudování italského dirigenta Simoneho Di Felice.

Irvin Venyš: „Nepokazit. Zapálit.“

Ivo Kahánek: „Byl bych moc rád, kdyby absolventi MenARTu dokázali vnímat hudbu z více pohledů než pouze jako pianisté.“

Jan Ostrý: „Moc mě těší, že se nám už za pár let podařilo vytvořit skupinu vynikajících pedagogů, kteří se vlastně navzájem povzbuzují, podporují, konzultují a přejí si úspěchy.“

„Nebojte se a pojďte to zkusit,“ radí s blížícím se termínem uzávěrky přihlášek pro příští akademický rok stipendijního programu MenART bez výjimky všichni mentoři, které portál KlasikaPlus.cz oslovil a s nimiž budou vybrané nadané děti a studenti v oborech souvisejících s klasickou hudbou příští školní rok spolupracovat. Nad filozofií projektu a jeho dalším možným vývojem, ale i stereotypy českého hudebního školství nebo otázkou, zda je těžší pracovat s mladými talenty či jejich pedagogy, se zamyslelo devět mentorů…

Beata Hlavenková: „MenART je oboustranný dialog, který mě samotnou neustále inspiruje.“

Jakub Jedlinský: „Hudba je především o spolupráci a sdílení zkušeností.“

Radek Baborák: „Myslím, že akademie MenART by se měla stát školou typu hudebního gymnázia.“ 

„Nebojte se a pojďte to zkusit,“ radí s blížícím se termínem uzávěrky přihlášek pro příští akademický rok stipendijního programu MenART bez výjimky všichni mentoři, které portál KlasikaPlus.cz oslovil a s nimiž budou vybrané nadané děti v oborech souvisejících s klasickou hudbou příští školní rok spolupracovat. Nad filozofií projektu, ale například i stereotypy českého hudebního školství se zamyslelo devět mentorů…

„Je třeba nejen autora pochopit, ale také se do něj vcítit.“

„Když člověk Šostakoviče filtruje od jeho souvislostí, tak vlastně rozpojuje nerozpojitelné.“

„Dirigování si klidně zkusím i s dalším orchestrem.“

V závěru března si Česká filharmonie při svých abonentních koncertech vystačí s „vlastními zdroji“. V Rudolfinu 26., 27. a 28. března diriguje šéfdirigent orchestru Semjon Byčkov, houslové sólo má koncertní mistr Jiří Vodička. Ztvární hlavní part Šostakovičova Prvního houslového koncertu, v druhé půli bude znít Pátá symfonie téhož autora.

„S Václavem Luksem cítíme společně interpretovanou hudbu naprosto stejně.“

„Jsem nesmírně šťastná, že své obavy z vývoje ve světě můžu vybalancovat svojí prací a krásou klasické hudby.“

„S Jiřím Heřmanem jsme vystavěli roli Hraběnky, která je pro mě naprosto přirozená a autentická.“

Po úspěšné inscenaci Händelovy Alciny se do Brna vrací orchestr Collegium 1704 pod taktovkou Václava Lukse, aby společně s režisérem Jiřím Heřmanem připravili novou inscenaci Mozartovy Figarovy svatby. Ta vzniká v koprodukci s Théâtre de Caen a Slovenským národním divadlem. Premiéra se koná 22. března v Janáčkově divadle. V roli Hraběnky Almaviva vystoupí slavná sopranistka Simona Houda-Šaturová, pro kterou je to zároveň návrat do brněnské opery po patnácti letech.

„Zamyslet se nad tím, že tento svět je pro nás všechny dost velký…“

„Příběh žen, rozdíly v právech a požadavcích, v tom, jak společnost vůbec přistupuje k jednotlivým pohlavím, jsou zachyceny naprosto přesně a děsivě.“

„Pevně věřím, že i zpěváci si užívají, že hrají životné charaktery – že nehrají nic, co by bylo muzeální a vzdálené.“

„Každodenně se setkáváme s tím, že člověk, který jakkoli vybočuje, je odsuzován. Je to v nás zakořeněno,“ zdůrazňuje režisér Marek Řihák podstatu nové inscenace Krvavé svatby Sándora Szokolaye, která poprvé zazní v Divadle na Orlí v sobotu 15. března. Operní drama inspirované hrou Federica Garcíi Lorcy vnímá jako aktuální odraz společnosti, v níž se privilegia žen a mužů zásadně liší…

„Baví mě soutěžit a bavilo mě to od počátku.“

„Při orchestrální zkoušce v Rudolfinu jsem měl příjemný pocit, že jsem vlastně doma.“

„Rodiče byli ve světě hudby naprosto nezkušení a nevěděli si rady. Ale došlo k neuvěřitelné shodě okolností. V televizním pořadu Všechnopárty byl rozhovor s Ivem Kahánkem…“

Klavírista  Adam Znamirovský rozjel koncertní dráhu efektně: v roce 2018 vystoupil jako osmiletý kluk na festivalu Pražské jaro. V té době už měl na svém kontě vítězství ve dvou dětských klavírních soutěžích a bylo zjevné, že se jedná o pianistu obdařeného mimořádným talentem. Devátého února letošního roku oslavil Adam patnácté narozeniny. Počet klavírních soutěží, kterých se doposud zúčastnil, se blíží ke třem desítkám. Z většiny si přivezl první cenu, nezřídka spojenou s titulem „absolutní vítěz“.

„Snad jsem konzervativní, ale mám za to, že ne každý shluk tónů je hudba, stejně jako ne každý shluk písmem vytvoří slova, věty.“

„Znám kompozice z 12. století, které jsou živější a soudobější nežli něco, co vzniklo včera.“

„Skladba Kámen a bolest obsahuje i tryznu za hloupost lidí…“

Výtvarník, vysokoškolský pedagog, básník a dramatik prof. JUDr. Vladimír Franz je zároveň jedním z našich nejznámějších skladatelů. Od počátku osmdesátých let skládá scénickou hudbu, za níž získal řadu ocenění, věnuje se rovněž volné hudební tvorbě a kompozici hudby filmové, televizní a rozhlasové; druhou základní oblast jeho umělecké činnosti představuje tvorba výtvarná. Na Divadelní fakultě AMU mnoho let vede Kabinet scénické hudby, zároveň působí na katedře výtvarné kultury Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem a přednáší na FAMU. U příležitosti jeho životního jubilea uvede orchestr Prague Philharmonia 17. března ve světové premiéře jeho novou skladbu Kámen a bolest.

„Už roku 1989 mě fascinovalo, že symbolickou figurou se stal umělec, který se po letech izolace v komunistických vězeních stal prezidentem Československa.“

„Havlův život, jeho odvaha, síla a dílo jsou také důležitým vzorem pro mladou generaci.“

„Divadlo je mnohdy ta nejlepší psychiatrická klinika na světě.“

Reinhard Seehafer (*1958) se stal patrně prvním skladatelem, který zhudebnil něco z literárního díla Václava Havla. Rodák z Magdeburku je též dirigentem a pianistou, působil v různých operních domech a v Německu založil a dodnes vede festival Altmark. V Česku se v minulosti už párkrát objevil, tentokrát přijede spolu s barytonistou Michaelem Vollem, s nímž 10. března v pražském Rudolfinu provede v rámci sezony Českého spolku pro komorní hudbu mimo jiné světovou premiéru svého díla nazvaného Čtyři písně na básně Václava Havla.

„Zhudebnit Havlovy texty byl Reinhardův nápad. Skladbu mi navrhl pro náš společný recitál v Praze a já s tím rád souhlasil.“

„Jsem zvědavý, jak písně na Havlovy texty zapůsobí na publikum.“

„Opery jsou přenositelné do jiného období, než do kterého byly autory zasazeny. Není to ovšem nic snadného, naopak, je to velmi náročné.“

Do sezony České filharmonie zavítá renomovaný německý barytonista Michael Volle. Na březnovém večeru konaném pod hlavičkou Českého spolku pro komorní hudbu zazpívá za klavírního doprovodu Reinharda Seehafera mimo jiné i světovou premiéru Čtyř písní na básně Václava Havla, které zkomponoval právě tento pianista, skladatel a dirigent. Letos 65letý Volle má za sebou bohatou divadelní kariéru, v Česku ovšem není moc známý. Diváci kinopřenosů z Metropolitní opery si ho nicméně mohou pamatovat z projekce Wagnerových Mistrů pěvců norimberských roku 2014, v níž ztvárnil Hanse Sachse, a z titulní role Verdiho Falstaffa, kterého Metropolitní odvysílala roku 2023.

„Paolo Petrocelli je úspěšný kulturní manažer, univerzitní profesor a novinář vedený přesvědčením, že kultura, umění a vzdělávání jsou hlavní silou rozvoje a globální změny.“

„Od 14. do 21. února se odehrálo se celkem osm představení. Pětkrát balet Bajadéra, dvakrát opera Evžen Oněgin a jeden koncert, na kterém jsme uvedli Requiem W. A. Mozarta a jeho První symfonii.“

„Z Londýna přijel významný kritik Graham Watt, který se specializuje na balet a který konstatoval, že společnost je ve skvělé formě. Dalším přítomným kritikem byl pan John Allison, šéfredaktor londýnského operního časopisu Opera.“

Dva soubory Národního divadla Brno se vrátily ze Spojených arabských emirátů, kde měly obrovský úspěch. Jak k zájezdu došlo a co se v jeho průběhu dělo dalšího, přibližuje ředitel zahraničních vztahů divadla Radim Dolanský.

„Do Čech jezdím od roku 1991, ale v Plzni vystoupím poprvé.“

„Možná se mnou nebudou všichni souhlasit, ale skladbu také vnímám charakterově jako hodně ‚britskou‘, tedy svým způsobem odlišnou od našeho kontinentálního vnímání klasické hudby.“

„S přibývajícím věkem dokážu lépe rozlišit jemné výrazové nuance, které Elgar své hudbě vtiskl.“

Ve čtvrtek 6. března vystoupí v rámci zahajovacího koncertu 45. ročníku festivalu Smetanovské dny jedna z výrazných osobností současného hudebního světa, violoncellista Daniel Müller-Schott. Spolu s Plzeňskou filharmonií a za řízení nizozemského dirigenta Jana Schultsze provedou emočně silný Violoncellový koncert Edwarda Elgara.

„Tento projekt dává autorům možnost, aby jejich díla zazněla vícekrát, a to na různých místech, v různých kulturách, historicky propojených.“

„Chceme, aby si posluchači odnesli z koncertu komplexní zážitek, který si prožijí aktivně a společně s muzikanty.“

„Publikum se tak nenásilně a přirozeně stane součástí konceptu večera, aniž by o tom dopředu vědělo.“

Hudebně-taneční projekt Sounds of Diversity, který slibuje multižánrový zážitek, spojuje čtyři skladatele ze zemí Visegrádské čtyřky. Za cíl si klade překlenout hranice geografické i kulturní. Unikátní na něm bude také to, že se odehraje čtyřikrát, a to 5. března v Ostravě, 6. března v Katovicích a potom na podzim v Žilině a Budapešti. Kompozice The Zone Viktora Molnára, Šestý smysl Petry Šuško, Consonanze Stravaganti e lumi danzanti Mateje Slobody a Grande Valse Brillante Przemysława Schellera provede šestnáctičlenný mezinárodní soubor Sounds of Diversity Ensemble pod vedením Szymona Bywalce…

„Kdykoli mám koncert, snažím se jako přídavek zařadit nějakou arménskou píseň. Pomáhá mi to se i v cizí zemi myšlenkami vrátit domů.“

„Árie Rusalky je pro mě opravdu výjimečná a hraje v mém životě nezastupitelnou roli.“

„Je velmi lákavé přijmout velkou roli, ale divadelní intendanti nemyslí na zdraví vašeho hlasu, o to se musí člověk starat sám.“

Juliana Grigoryan je vítězkou soutěže Operalia 2022 a polské soutěže Stanisława Moniuszka téhož roku, od té doby její kariéra strmě stoupá. Debutovala v newyorské Met i v italské La Scale a pražské publikum, kterému se představila už dvakrát, tak má možnost sledovat její pokroky takřka pravidelně. Poslední únorový den vystoupí ve Smetanově síni Obecního domu s barytonistou Amartuvshinem Enkhbatem. O tom, jaký vybrali program, nebo o vztahu k české hudbě, mluví v rozhovoru pro KlasikuPlus.cz.

„Na Slovensku jsme začali hrát sólový harfový repertoár o něco později než vy v Čechách, a tak ho stále posluchačsky i interpretačně ‚objevujeme‘.“

„Více ve světě již známých děl jsem na naše pódia přinesla až já jako slovenské premiéry.“

„Harfa je sice obdivovaným nástrojem všude, kde se objeví, ale že by o její studium byl velký zájem, to nelze říct.“

Jako má Česká republika Janu Bouškovou nebo Kateřinu Englichovou, je pro naše slovenské sousedy synonymem pro slovo harfa Katarína Turnerová. Sóloharfistka Slovenské filharmonie si své ostruhy vysloužila již na studiích na pražské HAMU, která začínala u profesora Karla Patrase, na nějž s láskou a úctou vzpomíná. Už ta jí otevřela cestu do předních slovenských orchestrů a zejména Slovenské filharmonie, která sídlí v bratislavské Redutě. Tam je doma nejen proto, že ji orchestrální hra zcela naplňuje, ale i proto, že se jejím životním partnerem stal generální ředitel orchestru Marián Turner.

„Věřím, že nový organizační řád umožňuje Moravské filharmonii, aby si i nadále zachovala všechny podstatné aspekty své činnosti.“

„Zastávám pohled, že nová instituce pracuje se dvěma rozdílnými orchestry, přičemž každý z nich plní svůj účel. Navzájem se nezastupují.“

„Přicházím s motivací profesní i osobní učinit maximum, aby měla Moravská filharmonie prostor pro další umělecký rozvoj a zkvalitnění služby.“

V první den letošního roku se Moravská filharmonie Olomouc proměnila ve sloučenou instituci nazvanou Moravské divadlo a Moravská filharmonie. Na první – a doufejme, že i na druhý – pohled se z hlediska chodu obou orchestrů mění pouze administrativní stránka věci, obavy ze stran široké veřejnosti i samotných členů Moravské filharmonie však přetrvávají. Petr Dvořák, nově jmenovaný náměstek pro filharmonii, zde od února zaujal místo vedoucího pracovníka a jeho funkce představuje opěrný bod pro zachování autonomie Moravské filharmonie.

„Na AMU je nepsané pravidlo, že v pozici rektora se zástupci jednotlivých fakult střídají.“

„Připravujeme stavbu nových varhan pro Sál Martinů.“

„Rektor na podněty fakult reagovat musí. Nelze to dělat tak, že si před sebou hrnete svoje nápady.“

Velikou důvěru, že v moci jí svěřené vykoná maximum dobrého, budí současná i nastávající rektorka pražské Akademie múzických umění, původním zaměřením violoncellistka Ingeborg Radok Žádná. Žena operního režiséra Davida Radoka a dříve skladatele Petra Hapky má možnost plynule navázat na snažení svých prvních čtyř let ve funkci. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje zejména, co se na škole realizuje v příštích letech a co mandát na třífakultní instituci obnáší.

„Strauss je pro mě důležitý skladatel. Určitě bych si jednou ráda zazpívala Maršálku nebo Ariadnu.“ 

„Mozarta chci zpívat tak dlouho, jak jen to půjde, protože je pro mě něco jako vokální škola.“

„Produkce Rusalky v La Scale byla náročná, speciálně o konci opery jsme měli hodně diskusí s italskou režisérkou Emmou Dante.“

V Praze poprvé vystoupí ukrajinská sopranistka Olga Bezsmertna. Naše publikum už ji mohlo slyšet na loňském festivalu Smetanova Litomyšl, kde zpívala sólový part v Brucknerově Te Deum, ale především ji zná jako Dvořákovu Rusalku z inscenace milánské La Scaly, kterou před časem odvysílal kanál ČT art. Teď se pěvkyně chystá na Čtyři poslední písně od Richarda Strausse, které zazní v rámci koncertu Symfonického orchestru Českého rozhlasu 10. února pod taktovkou Roberta Jindry.

„V opeře lze příběh zažít zcela bezprostředně, jako by vás hudba vedla přímo do nitra, pod povrch viděného, do hloubky.“

„Puccini je moderní a současný. A je nejen skladatelem, je skvělým dramatikem, vystavuje své hrdiny zkouškám, nutí je rozhodovat a jednat, zkrátka vypráví příběh.“

„Úkolem režiséra je autorovu myšlenku inscenovat tak, aby komunikovala s diváky, s naší současností.“

Národní divadlo v Brně připravuje na 7. února další premiéru. Tentokrát je to opera Giacoma Pucciniho Manon Lescaut a k režii byl vyzván kmenový režisér činohry divadla Štěpán Pácl. Jak se dostal od činohry k opeře a proč, prozradil před premiérou v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz.

„Posluchač zvládne vstřebat jakkoliv složitou hudbu, pokud chápe, co chce autor říct.“

„Samotná hudební struktura Jany z Arku je geniální a velmi rozmanitá, ale rozhodně není neuchopitelná.“

„Stoprocentní souznění Honeggerovy hudby s textem Paula Claudela stvořilo dokonalý umělecký tvar.“

Lukáš Vasilek pochází z Hradce Králové, kde získával první hudební zkušenosti v chlapeckém sboru Boni pueri. Vystudoval dirigování a hudební vědu. V roce 2007 byl jmenován hlavním sbormistrem Pražského filharmonického sboru, který od té doby vedl na nesčetných domácích i zahraničních vystoupeních a v nahrávkách. V roce 2010 založil soubor Martinů Voices, se kterým se zabývá převážně komorní sborovou tvorbou 19. až 21. století. Vedle sbormistrovské profese se věnuje také orchestrálnímu dirigování. Koncertoval mimo jiné s Prague Philharmonia, s Filharmonií Hradec Králové, Jihočeskou filharmonií a Plzeňskou filharmonií; ve čtvrtek 13. února 2025, v den pětačtyřicátých narozenin, ho čeká debut s Českou filharmonií. Během dvou večerů a pak ještě v sobotu odpoledne uvedou v Rudolfinu monumentální oratorium Arthura Honeggera Jana z Arku na hranici. A právě od tohoto okamžiku se odvíjí rozhovor poskytnutý portálu KlasikaPlus.cz.  

„Jedním z mých hlavních úkolů bude využít jedinečné šance na provedení nutných transformačních změn, kterou otevírá nově přijatý Zákon o veřejných kulturních institucích.“

„Bez Jiřího Heřmana bych o změně angažmá mohl jen těžko přemýšlet… Jsem rád, že se mnou spolu s dramaturgyní Patricií Částkovou do Prahy půjde. Tým uměleckého vedení doplní i Mário Radačovský jako příští šéf baletu.“

„Dlouho jsem zvažoval, zda vůbec měnit dres, protože v Brně se nám objektivně velmi daří a je mi tam lidsky dobře. Národní divadlo Brno budu po očku sledovat a držet mu palce.“

Od léta 2028 bude po Janu Burianovi ředitelem pražského Národního divadla Martin Glaser, do té doby ředitel Národního divadla Brno. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje argumenty pro „změnu dresu“, zmiňuje některá jména a vize i svou „opravdu velkou pokoru“ před budoucí misí. A vyjadřuje se i k odkazu Leoše Janáčka, který k Brnu neodmyslitelně patří a v roce 2028 se bude připomínat sto let od jeho úmrtí.

„Vždy, keď sa človek do diela zahĺbi, nájde toho omnoho viac. Práve to je pre mňa podstata klasického umenia: skúmať to, čo je na prvý pohľad možno nebadateľné.“

„To, že pre túto úlohu vybrali práve mňa, navyše keď nemčina nie je môj materinský jazyk, je splnený sen, ale tiež veľká zodpovednosť.“

„Deti sa dnes neučia tomu, že je kultúra dôležitá. Myslím však, že o inteligencii národa hovorí aj to, aký je ten národ kultúrny.“

Slávka Zámečníková, pôvodom slovenská sopranistka, vystúpila minulý týždeň ako Pamina v premiére Čarovnej flauty vo viedenskej Staatsoper. Dnes je jasné, že sa jej výkon stretol s veľkým úspechom – rozhovor vedený pár dní pred premiérou ale ešte zachytáva procesy a pocity, ktoré sa viažu s obdobím pred takto dôležitým počinom. Popisuje, ako Slávka pristupuje k svojim postavám, ako prechádza „z role do role“ a ako si v novej inscenácii našla cestu k spievaniu Paminy.

„Se sestrami jsme se později zúčastnily jako sesterské trio pěvecké soutěže, a dokonce jsme i vyhrály první místo, pro nás to ale bylo spíše takové zpestření.“

„V Ústí v divadle byla báječná parta mladých lidí, dokonce nám dělal šéfa Petr Vronský. Tehdy měl asi sedmadvacet a byl to nejmladší operní šéf v republice.“

„U Jenůfky si zpěvačka musí dávat pozor, aby ji nepřemohly emoce.“

Sopranistka Natálie Romanová je pojmem nejen na domácím jevišti Janáčkovy opery v Brně, ale i v celé České republice, potažmo ve světě. Za třicet let si vybudovala široký repertoár a pověst spolehlivé pěvkyně s krásným mladodramatickým sopránem. K významnému jubileu, které v prosinci 2024 oslavila, jí na 10. ledna v Mozartově sále v Redutě připravil Spolek přátel Národního divadla v Brně, ve spolupráci s Hudební fakultou JAMU a Nadací Leoše Janáčka, slavnostní setkání s obdivovateli i zasvěcenci. Pěvkyně se publiku svěřila se svým tajemstvím úspěchu a zasvětila ho i do tajů svého krásného zpěvu.

„Chci se cítit propojený s hudbou, postavami a publikem způsobem, kdy už nejde o pouhou techniku, ale o emocionální pravdu.“

„Způsob, jakým Verdi psal pro barytonové hlasy se mnou opravdu rezonuje.“

„Cítím, že můj hlas má pořád velký prostor k růstu, hlavně co se týče dramatické expresivity.“

Jméno mongolského barytonisty Amartuvshina Enkhbata je těžké na vyslovení, ale důležité na zapamatování, protože se v posledních letech etabloval mezi absolutní světovou špičku a ve svém oboru je považován za fenomén. Recenzenti jeho hlas popisují jako „obrovský, medvědí, s nezměrnou silou a temnou barvou, nezvyklou u barytonistů”. Rok 2025 zahájil v lednu v Covent Garden, v únoru se vydá do Janova, v březnu do Říma, milánské Scaly i Hamburku, v dubnu do newyorské Metropolitní. 28. února vystoupí také ve Smetanově síni Obecního domu na společném koncertu s držitelkou Operalie z roku 2022, sopranistkou Julianou Grigoryan, orchestrem Prague Philharmonia a stálým dirigentem opery v San Francisku Jordim Bernàcerem.

„Do budoucna bych se určitě ráda věnovala autorům zahraničním.“

„Hudba by měla promlouvat a citlivě provádět světem, trochu vytrhávat z neúprosné reality.“

„Pražští komorní sólisté s Radkem Baborákem Honeggerovu symfonii, která není interpretačně úplně snadná, určitě zahrají na světové úrovni.“

Mezinárodně etablované klavírní Trio Bohémo, nedávno se navrátivší z turné po Spojených státech, tvoří houslista Matouš Pěruška, klavírista Jan Vojtek a violoncellistka Kristina Vocetková. Ta se v posledních měsících věnuje také nové a nečekané výzvě v podobě dramaturgických prací na festivalu Věčná naděje. Přehlídku představující zejména autory, kteří byli smutnou shodou okolností ve špatný čas na špatném místě, zahájí koncert Pražských komorních sólistů a dalších umělců 2. února ve smíchovské kapli Sacre Coeur.