„Setkání a samotná práce s mentorem a zároveň s ostatními talentovanými stipendisty byl pro žáky úžasný motor, který je tak trochu ‚vytrhl z klídečku‘ prostředí malé ZUŠ na malém městečku, kde měli pocit, že jim jejich zapálení stačí.“

„Baví mě vlastně nebýt učitelka. Baví mě být pozorným žákem svého žáka, objevovat s ním právě tu jeho cestu a rozšiřovat mu obzory.“

„Mám dojem, že klasický repertoár je u nich vnímán jako něco, s čím raději děti neobtěžují, aby nezamířily jinam. Dělá se hodně projektů na efekt, ale vytrácí se výchovný a kultivující rozměr základního uměleckého školství.“

‚Za každým úspěšným umělcem stojí minimálně jeden osvícený pedagog.‘ To je motto stipendijní akademie uměleckého vzdělávání MenART, která se nezaměřuje jen na mladé talenty, ale ke spolupráci s profesionálními mentory přibírá také pedagogy, s nimiž nadané děti pracují především na základních uměleckých školách. Ti svou prací a osobním nasazením výrazně přispívají k rozvoji talentovaných dětí a mládeže a mnohdy představují kritický prvek určující budoucí úspěšnost mladých hudebníků. Těch, kteří míří k profesionální dráze, ale i těch, pro které hudba zůstane ‚jen‘ zálibou. V návaznosti na seriály rozhovorů s mentory Akademie MenART portál KlasikaPlus.cz přistoupil k přípravě třídílného rozhovoru s vybranými hudebními pedagogy, kteří se dostali do užší nominace na letošní Cenu pro výjimečné pedagogy ZUŠ udělovanou akademií. 

Patnáct pedagogů z celé České republiky v rozhovoru hodnotí přínosy Akademie MenART, zamýšlí se nad výzvami, které v dnešní době stojí obecně před tuzemským základním uměleckým školstvím, ale i nad tím, jak by měl sektor spolupracovat s profesionální sférou a co je pro rozvoj mladých hudebníků v dnešní době klíčové. Napříč obory i regiony se pedagogové shodují, že MenART je pro všechny jedinečná příležitost, inspirace, ale i radost…

Čím primárně podle vaší zkušenosti prospívá mladým hudebníkům zapojení do Akademie MenART? A čím je koncept MenARTu výjimečný v porovnání s jinými vzdělávacími platformami, s nimiž přicházíte do styku?

Oldřiška Honsová (ZUŠ Bohuslava Martinů, Havířov; obor klavír, zpěv): Setkání s vynikajícími osobnostmi a kontakty, výměna zkušeností i s jinými studenty od jiných pedagogů. Není to jen jednorázová akce, je to celoroční práce s mentory a závěrečné koncerty v krásných prostorách jako vyvrcholení tohoto projektu jsou dalším krásným motivačním momentem.

Tomáš Hradecký (ZUŠ Střezina, Hradec Králové; obor kytara): Dle mého názoru MenART primárně prospívá mladým talentům zejména protože jim umožňuje se setkávat. Setkávání se nejen s výraznými osobnostmi uměleckého světa, ale i s podobně smýšlejícími kolegy, vrstevníky, s nimiž se mohou v budoucnu dále společně podílet na různých uměleckých projektech, mohou se stát (spolu)hráči v různých uskupeních, mohou se stát celoživotními přáteli. Kreativní a inspirativní prostředí MenARTu je v mnoha ohledech takřka nevyčerpatelné. Výjimečnost oproti jiným vzdělávacím platformám spatřuji hlavně v možnosti veřejné prezentace uměleckého posunu stipendistů v rámci tak významných festivalů, jako jsou Pražské jaro či Smetanova Litomyšl.

Klára Vlahačová Kartáková (ZUŠ J. S. Bacha Dobřany; obor zpěv): Pro všechny mé žákyně byl MenART významným impulzem k intenzivnější práci na sobě samých. Pomohl jim posunout se dál v jejich hudební cestě, ať už se jednalo o uvědomění si vlastní píle a poctivé přípravy na cestě budoucího profesionála, u jiné k získáním větší sebedůvěry. Posunul je samozřejmě i po technické a výrazové stránce. Setkání a samotná práce s mentorem a zároveň s ostatními talentovanými stipendisty byl pro ně úžasný motor, který je tak trochu ‚vytrhl z klídečku‘ prostředí malé ZUŠ na malém městečku, kde měly pocit, že jim jejich zapálení stačí.

MenART je unikátní projekt už tím, že je určen dětem ze ZUŠ, tedy ne budoucím profesionálům, kteří už se připravují na svou uměleckou cestu na konzervatořích, nebo vysokých uměleckých školách. Ve všech třech ročnících, kterých jsem se mohla zúčastnit, byla přibližně polovina stipendistů bez ambicí se uměním ‚živit‘. A přesto i tyto děti mají možnost pracovat s takovými mistry svých oborů, jakými mentoři jsou. Další jedinečnost MenARTu je účast a zapojení do projektu i pro nás pedagogy ZUŠ. Nebyly jsme jen divačky, ale často nás mentorky aktivně vtahovaly do hodin našich žáků. Oboustranný respekt a zároveň velmi milé jednání bylo pro mě povzbuzujícím prvkem pro mou další práci.

Markéta Laštovičková (ZUŠ J. V. Stamice Havlíčkův Brod; obor akordeon): MenART je jedinečný projekt, který přináší mladým hudebníkům cenné zkušenosti a možnost vyzkoušet si, jaké to je stát se profesionálním umělcem. Pracovat pod vedením špičkových pedagogů je pro studenty akademie obrovská motivace. Naprosto výjimečné jsou pak okamžiky, kdy žáci mohou vystoupit na koncertech v rámci prestižních festivalů. Celý projekt vnímám jako velmi přínosný i pro pedagogy ZUŠ, kteří jsou aktivně do výuky zapojeni a mohou tak čerpat cenných rad.

Milan Matoušek (Orphenica, Praha; obor kytara): Vzhledem k tomu, že jsem nominován poprvé a nikdy předtím jsem s akademií MenART nespolupracoval, tak bohužel nemohu posoudit ani porovnat. Po krátkém zhlédnutí stránek a několika videorozhovorů ale předpokládám, že probíhá intenzivní spolupráce mezi mentory, učiteli ZUŠ, kteří jsou mnohdy praktikující umělci a žáky, což je v určitě v dnešní době velmi přínosné. (pozn. redakce: S ohledem na první zapojení pedagoga do projektu na některé z následujících otázek neodpověděl.)

Jaké přínosy akademie pozorujete pro vlastní pedagogickou práci?

OH: Tím, že jsem v tomto výjimečném projektu MenART potřetí, mám srovnání i mezi obory a lektory a jsem velice vděčná, že jsem mohla být s mými žáky jeho součástí. Pro studenty je to něco velmi výjimečného, mají možnost po celý rok pracovat na sobě pod vedením významných umělců, pedagogů, mentorů. A i pro mě jsou všechna setkání velmi obohacující, když mohu nahlédnout do stylu výuky těchto vynikajících osobností ve svém oboru.

TH: Intenzivní, téměř celodenní práce ve skupině s předním světovým interpretem, v našem případě kytaristou Pavlem Steidlem, je, myslím, pro každého pedagoga obrovským přínosem. Úžasný hudební rozhled, řada historických postřehů, spousta skvělých rad ke stylovosti, rytmizaci, technice hry atd. A to vše ve velmi lidské, vlídné atmosféře. Jakmile takové prostředí člověk okusí, bezesporu ho to ovlivní i v jeho každodenní pedagogické činnosti.

KVK: Mnoho (úsměv)! Zejména oba ročníky s Kateřinou Kněžíkovou mi ukázaly moje pedagogické ‚mezery a mantinely‘ a pomohly mi je alespoň částečně zbořit a některé mezery doplnit. Přínosem byla i možnost vidět ji při práci ostatních stipendistů a možnost sdílení s ostatními pedagogy. 

ML: Jako akordeonistka mám tu čest se letos akademie účastnit poprvé, jelikož v předešlých ročnících se zde akordeon nevyučoval. Těším se proto na celý rok plný nové inspirace a hezkých zkušeností.

Jaké výzvy naopak tato vzdělávací platforma před pedagogy staví?

OH: Klade to na nás daleko větší nároky, na samotné pedagogy. Sama se snažím pozorováním a sledováním ve výuce u mentorů čerpat a do další výuky alespoň pár postřehů a rad s mými žáky zakomponovat. Jsou to pro mě velmi čistá až dojemná setkání, jak krásně talenty vedou.

TH: Určitě otevřenost. Nebát se vystoupit ze své komfortní zóny. Být nakloněn jiným, novým myšlenkám. Zkusit nové postupy. S celým stipendijním programem se také pojí určitá časová náročnost. Lekce, cesty, přípravy, koncerty. S tím vším je potřeba samozřejmě počítat.

KVK: Zejména nutnost větší časové dotace při práci se stipendistou na ZUŠ, než kterou nám nabízí možnosti školního rozvrhu, ochotu učit se a částečně i měnit směr svých ‚zajetých metodických kolejí‘. 

ML: Pro mě osobně je výzva každý kurz či seminář. Ráda se učím novým věcem a myslím si, že sebevzdělávání je zásadní v mém dalším pedagogickém působení. V rámci akademie MenART bude možná menší výzvou pracovat v netypickém trojúhelníku: profesionální umělec, pedagog akademie – žák ZUŠ – a jeho učitel. Zároveň se ale na tuto spolupráci nesmírně těším.

Co je podle vás při práci s mladými talenty v dnešní době klíčové, pokud mají ambice věnovat se hudbě v budoucnu profesionálně?

OH: Tato doba je složitá. Je mnoho lákadel, které odvádějí mladé umělce od domácí přípravy a cvičení, bez níž vůbec pomyšlení věnovat se hudbě profesionálně, by byla mylnou představou. Proto si myslím, že osobnost učitele je v motivaci a přístupu k žákům zásadní. K tomu přispívá i ve velké míře domácí zázemí a podpora. V neposlední řadě i tak významný a motivační projekt, jakým je MenART, kdy mezi mentory a mladými talenty a námi učiteli po celý školní rok při pravidelném setkávání mohou vznikat velmi tvůrčí a krásná setkání. A mezi studenty i přátelství na celý život.

TH: To je velmi těžká otázka. Víte, já stále ještě nejsem natolik zkušený pedagog, abych mohl fundovaně odpovědět, co je v dnešní době klíčové a co nikoliv. Odpovím tedy tak, jak to vnímám. Vedle samozřejmých věcí, jako je důsledná příprava na výuku ze strany žáka i pedagoga, zapojování žáků do různých akcí, řada hodin navíc mimo vyučovací dobu… je to podle mě důležitost vzájemného respektu a dialogu na umělecké i lidské úrovni. Nadané děti dokážou být v řadě situací velmi spontánní. Tato bezprostřednost a dotyk čirého talentu může pak obohatit i pedagoga, pokud je tomu otevřený.

KVK: Nastavit svůj přístup k nim ‚tak akorát‘, aby je nenechal zahálet a povzbuzoval jejich vnitřní motivaci k seberozvoji, ale neotrávil je přehnaným drilem. My, učitelé na základních uměleckých školách, máme moc děti nasměrovat k lásce k umění, dát jim křídla v podobě chuti tvořit, hrát, zpívat, tančit a u některých máme tu čest být ‚prvním hybatelem‘ pro jejích budoucí profesní dráhu. Ale bohužel jim taky hudbu, nebo umění všeobecně můžeme zcela znechutit…Tedy zvlášť ten dril je mi hodně cizí. Baví mě vlastně nebýt učitelka (smích). Baví mě být pozorným žákem svého žáka, objevovat s ním právě tu jeho cestu a rozšiřovat mu obzory. 

ML: Pro práci s mladými talentovanými hudebníky je důležitých mnoho aspektů, ať už je to vedení studentů ke správnému cvičení či vystupování na veřejných koncertech a soutěžích. Avšak za zásadní považuji probudit v nich přirozenou duši muzikanta, lásku k hudbě a samostatnost, aby byla jejich hudba něčím výjimečná a abych já měla pocit, že do ‚hudebního světa‘ posílám někoho, kdo se v něm neztratí.

MM: Naučit je soustavné a svědomité práci, připravit je na poměrně tvrdé konkurenční prostředí a zároveň v nich neustále podporovat radost a nadšení ze hry.

Jak vaši žáci reagují na nové impulzy a zpětnou vazbu od mentorů? Překvapilo vás ve vaší praxi něco?

OH: I žáci si všímají, že mnoho poznámek a rad ve výuce neslyší poprvé, ale z úst mentora jinými slovy to vše vyzní pro žáky tak, že vnímaná autorita mentora jej motivuje k okamžitým reakcím a plnění zadaných úkolů.

TH: Jak jsem se již zmínil, se svojí žačkou, talentovanou Žofií Danešovou, jsme pracovali ve skupině Pavla Steidla. Nové impulzy a postřehy zpracovává Žofie velmi rychle a je vždy otevřená jakékoliv zpětné vazbě, se kterou dokáže také dobře nadále pracovat. Jestli nás něco překvapilo, pak to byla, v dobrém smyslu slova, úžasně vřelá atmosféra během všech setkání.

KVK: Ne, že by mě překvapilo, ale často zde bylo přítomno takové zdravé ‚naštvání‘ na kritiku od mentora, které se ovšem přetavilo v motivační postrčení, a tím vlastně příležitost k progresu. Zároveň každá pochvala a povzbuzení fungovalo tak nějak o sto procent lépe, než ode mne.

ML: Jak jsem již výše zmínila, letos se účastním akademie poprvé, proto se těším na nové zkušenosti.

Jaké vidíte největší výzvy současné výchovy na ZUŠ v tuzemsku a co by se případně podle vás mohlo/mělo změnit?

OH: Mělo by se hlavně v rámci celé ČR změnit vnímání ZUŠ, aby nebyla brána jako kroužek, či koutek na hlídání dětí. Aby celá společnost vnímala, že to výjimečné a krásné, co ZUŠ pro celý národ vytváří a předávají, je další důležitou částí vzdělání nás všech vůbec.

TH: Myslím, že v dnešní době všichni vnímáme, jak děti velmi nadužívají různé online sociální sítě a často žijí více ve virtuálním světě než v tom reálném. Zušky tak mají před sebou nelehkou výzvu nabízet mladým lidem určitý oddech od tohoto „virtuálna“, současně by však měly zůstat otevřené inovacím a nebát se zapojovat do své činnosti nové věci včetně technologických novinek.

KVK: Jsem vděčná za systém základního uměleckého školství, který je v ČR. Sama učím na ZUŠ J. S. Bacha v Dobřanech pod výborným vedením pana ředitele, mám řadu vynikajících kolegů, se kterými se mi krásně spolupracuje. Vím ale, že to zdaleka tak všude není. Máme také velké štěstí, že naším zřizovatelem je město, takže rozhodně netrpíme materiálním nedostatkem. Město má již dlouhodobě školství jako svou prioritu, bez ohledu na politické rozložení sil v jeho vedení. 

Mrzí mě ale trochu všeobecné směřování některých ZUŠ. Mám dojem, že klasický repertoár je v nich vnímán jako něco, s čím raději děti neobtěžují, aby nezamířily jinam. Dělá se hodně projektů na efekt, ale vytrácí se výchovný a kultivující rozměr základního uměleckého školství. Myslím si, že ideální absolvent ZUŠ je nejen nadšený amatér svého oboru, v nehanlivém smyslu tohoto slova, ale i posluchač a návštěvník nejrůznějších kulturních akcí, oceňující hudební a celkově umělecké dědictví v co největší jeho šíři. A to je třeba v dětech pěstovat a kultivovat od jejich prvních uměleckých krůčků. Domnívám se, že směřování a kvalita vzdělání na jednotlivých ZUŠ je vizitkou hlavně jejich ředitelů. Dbala bych tedy velmi na jejich výběr a případně snazší odvolatelnost. 

ML: Největší výzvou pro mě je otázka: Jak vůbec přistupovat k výuce na ZUŠ v této moderní a zrychlené době? Zda se držet starých a mnohdy osvědčených metod, které však dnes platí pouze na některé žáky, či se současnému životnímu stylu přizpůsobit a s ním uzpůsobit i výuku? Za pár let praxe jsem přišla na to, že dnešní děti opravdu potřebují osobitý přístup. Samozřejmě je důležité jasně stanovit pravidla, která by se měla dodržovat, ale zároveň si myslím, že je důležité se žáky komunikovat a najít s každým jeho vlastní cestu, kterou se bude ubírat a ve které se bude cítit dobře. Nechci tedy ve své třídě dvacet bezchybných hráčů bez emocí, chci dvacet různých osobností, stylů, mnohdy s ‚chybami‘, ale za cenu, že si uchovají svou autenticitu. Myslím si, že s osobitým přístupem ke každému žákovi můžeme vychovat daleko více muzikantů s velkým ‚M‘.

MM: Přizpůsobit se rychlým změnám v internetovém, komunikačním a sociálním prostředí. Především při zapojení internetových zdrojů, aplikací a AI do výuky.

Jak by se podle vás měla vyvíjet spolupráce mezi základním uměleckým školstvím a profesionální uměleckou sférou?

OH: Domnívám se, že blízká spolupráce s konzervatořemi, či vysokými školami je pro žáky a učitele více než důležitá a potřebná (např. vzájemné koncerty, různé semináře – Další vzdělávání pedagogických pracovníků), vzájemné propojování s profesionálními hudebníky a významnými pedagogy, jako například MenART, jsou zásadní a důležitá pro tento vývoj.

TH: Společné projekty jsou určitě správná cesta. A nemusí se jednat jen o velké formáty projektů, kam patří například koncerty festivalů ZUŠ Open, společný orchestr žáků ZUŠ a hráčů České filharmonie nebo samozřejmě MenART. Může jít o mistrovské kurzy profesionálních umělců přímo na půdě zušek, koncerty, vystoupení nebo představení, kde si žáci vyzkouší spolupráci s profesionálními protějšky. To je vše pro žáky nenahraditelnou zkušeností. Osobně vnímám základní umělecké školství a profesionální uměleckou sféru jako spojité nádoby. Jedna bez druhé by nemohla existovat.

KVK: Myslím, že už je v této oblasti lépe. V Plzeňském kraji je třeba krásný projekt Muzikantské naděje pro děti ze ZUŠ, které zde mají možnost rok pracovat v orchestru pod vedením dirigenta Plzeňské filharmonie a na závěr projektu absolvují několik koncertů s filharmoniky na různých místech kraje. Pro klasický zpěv ale něco podobného chybí, já osobně bych to přivítala. 

ML: Občasné konzultace s profesionálními pedagogy a možnost účastnit se nejrůznějších prestižních koncertů a festivalů či vystoupit po boku slavných hudebníků je pro žáky ZUŠ ta největší odměna za jejich pracovitost a píli. Nechci tu jmenovat konkrétní projekty, ale myslím si, že v České republice mají mladí hudebníci mnoho krásných příležitostí, ať už jde o sólové působení, či hru v komorních tělesech nebo orchestru.

MM: Mám dobré zkušenosti se žákovskými koncerty, při nichž jsou hudební tělesa tvořena jak žáky, tak učiteli, popř. profesionálními muzikanty. Myslím si, že velmi dobrá cesta jsou workshopy pozvaných profesionálních hudebníků na různá témata, na kterých třeba při výuce ve školním roce nezbývá až tolik času, dále pořádání malých hudebních festivalů, na které jsou kromě výstupů žáků pozváni jako hosté i výkonní umělci a podobně.

Kdybyste měl/a popsat MenART jen třemi slovy, jaká byste zvolil/a?

OH: Zajímavý. Podnětný. Obohacující.

TH: Setkávání. Inspirace. Otevřenost.

KVK: Příležitost. Motivace. Progres.

ML: Jedinečnost. Inspirace. Příležitost.

……………

První a třetí díl rozhovoru čtěte ZDE a ZDE.

Foto/zdroj: z archivů pedagogů, Facebook M. Laštovičkové, archiv Orphenica Praha

Facebook X E-mail WhatsApp