PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Szymanowski konec záměrně nedopověděl. Opera se pohybuje na poli spirituality a sexuality.“

„Inscenaci nevykládáme dobově ani v současných kulisách. Je to prostor bezčasí.“

„Co mi ale připadá důležitější než autorita, je vzájemná důvěra. Získat opravdovou důvěru není nikdy samozřejmost.“

Inscenace opery Karola Szymanovského Král Roger bude mít premiéru 13. června v Janáčkově divadle v Brně v hudebním nastudování Roberta Kružíka. Režijně ji připravuje mladý režisér Vladimír John, pro kterého je to první velká divadelní nabídka. Stále je studentem JAMU, ale během studia už připravil několik inscenací. I proto dostal v rámci spolupráce mezi akademií a Národním divadlem Brno možnost asistovat a následně regulérně režírovat na profesionální scéně.

„Píseň jako forma hudebního vyjádření je mi mimořádně blízká.“

„Specifikem české písně je rytmizace.“

„Když je člověk na začátku, musí být mimořádně opatrný, protože zničit si hlas je neuvěřitelně snadné.“

Našeho předního pěvce, basistu Jana Martiníka není třeba dlouho představovat. Od roku 2009, kdy vyhrál pěveckou soutěž BBC Cardiff Singer of the World, jeho kariéra roste a profiluje se zejména v operních domech v Berlíně a ve Vídni; tuzemské publikum jej může slyšet např. jako Bonifáce ve Smetanově Tajemství v Národním divadle. Začátkem června vystoupí spolu s ředitelem České filharmonie a klavíristou Davidem Marečkem v písňovém recitálu na Mezinárodním hudebním festivalu Leoše Janáčka v Ostravě.

„Inscenační tým v St. Gallenu se totiž rozhodl otevřít některé škrty, které se většinou nehrají.“

„Elektra se zde stává pavoukem, který si balí sestru do prostěradla. Tento duet je jeden z nejnáročnějších partů Elektry.“

„Lisaboa Houbrechts je belgickou režisérkou, mladou a odvážnou.“

Eliška Weissová je operní pěvkyně, která zaujme barvou i objemem svého hlasu. Její doménou jsou dramatické heroiny, vzbuzující ty nejtemnější lidské vášně. Poslední z těchto rolí je nyní Elektra, titulní postava dramatické a ponuré opery Richarda Strausse, kterou uvedli v operním domě ve švýcarském městě St. Gallenu. Eliška Weissová v této roli přesvědčila pěveckým i hereckým mistrovstvím.

„I ty nejtěžší úkoly se v obklopení správných lidí dají zvládnout, zatím na ně mám velké štěstí.“

„Naším cílem je, aby se sboristé do Olomouce vraceli nejen za festivalem, ale i mimo něj.“

„Člověk by si řekl, že v takovém festivalu se musí točit spousta peněz, ale opak je pravdou.“

Mezi 5. a 8. červnem se Olomouc promění již po dvaapadesáté na město sborů. Festival Svátky písní Olomouc, který je největším mezinárodním sborovým festivalem v České republice, letos přináší bohatý program jak pro samotné sboristy, tak pro příznivce sborového zpěvu. Vedoucí organizačního týmu Aneta Vondráčková prozradila, co organizování festivalu obnáší či na jaká úskalí se svým týmem naráží.

„Vždycky jsem měl v hloubi duše touhu věnovat se v nějaké fázi kariéry něčemu koncepčně-manažerskému.“

„V naší populaci máme extrémně mnoho talentů.“

„Těším se na všechno, co se bude týkat uměleckého a pedagogického rozvoje školy.“

Pražská konzervatoř má za sebou nelehký rok. Na konci loňského července byl odvolán z funkce její ředitel Petr Čech a od 1. srpna zůstala škola bez ředitele. Jejím vedením byla dočasně pověřená statutární zástupkyně Veronika Höslová. Takovéto provizorium stabilitě konzervatoře samozřejmě nijak neprospívalo. Situace se vyjasnila teprve 19. května letošního roku, kdy Rada hlavního města Prahy na svém zasedání rozhodla deseti hlasy z jedenácti, že novým ředitelem Pražské konzervatoře se od 23. června 2025 stane vynikající český pianista a renomovaný klavírní pedagog Ivo Kahánek.

„Mám ráda výzvy, které dávají smysl a mají v sobě nějaký zajímavý přesah.“

„Jednou bych ráda natočila oba Mendelssohnovy klavírní koncerty.“

„Jsem šťastná! Mám pocit, že žiju a tvořím naplno.“

Klavíristka Johanna Haniková žije mezi Vídní a Lincem, koncertuje jako sólistka i komorní hráčka a pracovně působí na pěvecké katedře Brucknerovy univerzity. Letos ji čekají především dvě provedení Koželuhova Klavírního koncertu Es dur, op. 45 na festivalu Mahler Jihlava, organizace třetího ročníku Lied Academy ve Žďáru nad Sázavou a pokračující spolupráce s Mucha triem i sestrou Miriam Hanikovou. Řeč se v rozhovoru přirozeně stočila také k Mendelssohnovi – skladateli, který je jí obzvlášť blízký a kterému věnovala svoji disertační práci.

„Opera u nás je bohužel často spojována s jednorázovou školní návštěvou, po které se většina lidí do operního domu už nikdy nevrátí.“

„Půjdeme králi až do morku kostí a věřím, že pro některé diváky to bude šokující, ale o tom ten příběh je.“

„Bylo by až groteskní, kdyby divák slyšel tu obrovskou hudební energii a na scéně viděl něco velice klasického, uhlazeného.“

Divadelní režisérka Barbora Horáková Joly se narodila v Praze a žije ve švýcarském Bielu. Na hudebních akademiích v Basileji a Ženevě vystudovala zpěv, později se rozhodla vyměnit pěveckou dráhu za povolání režisérky a studovala Bavorskou divadelní akademii v Mnichově. Celosvětově momentálně patří mezi nejúspěšnější a nejvytíženější operní režisérky. Na začátku tohoto roku inscenovala s velikým úspěchem Kouzelnou flétnu ve Vídeňské státní opeře. Ve Státní opeře v Praze nyní připravuje inscenaci opery Lear loni zesnulého německého skladatele Ariberta Reimanna, která bude mít premiéru 7. června. Za hudebním nastudováním stojí nově nastupující šéfdirigent Státní opery Hermann Bäumer.

„Za vše další vděčím svému hlavnímu mentorovi, kterým byl nenahraditelný Seiji Ozawa.“

„Smetanovu Mou vlast Japonci zbožňují.“

„Janáčkova Sinfonietta a Beethovenův Houslový koncert mají něco společného, proto je správné je provést během zahajovacího festivalového koncertu.“

Žije ve Vídni, diriguje po celém světě. Dlouhodobě je spjat s Japonskem, ale svou první velkou příležitost dostal před devětadvaceti lety v Ostravě. Rakušan Christian Arming, ročník 1971, sice vkročil do letoška v čele Orchestru divadla La Fenice při koncertu v Benátkách 5. ledna, ale ještě víc se těší na svůj červnový návrat do Ostravy. Není divu, vždyť má v tomto městě na co vzpomínat a na co navazovat… 2. června s taktovkou v ruce zahájí Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka.

„Myslím, že jsme se za ty roky naučili nejen, jak spolu hrát, ale i jak spolu vycházet.“

„Rozhodli jsme se nechat Káju si splnit svůj dlouholetý sen zahrát si Ravelovo trio. To nehrajeme dlouho, takže bude takové ‚fresh‘. Pěkně zčerstva upečené.“

„Od začátku jsme věděli, že pokud se chceme hlásit na velké soutěže, se soudobkou se budeme muset seznámit blíž.“

Houslista Filip Zaykov působí čerstvě na pozici vedoucího sekundů v Deutsche Kammerphilharmonie Bremen, violoncellista Vilém Petras ve Filharmonii Hradec Králové a Orchestru Státní opery, klavíristka Karolína Františová právě dopisuje disertaci a učí na ZUŠ. Všichni dohromady však především tvoří už téměř dekádu klavírní Trio Incendio, které zažívá množství úspěchů na mezinárodních soutěžích i koncertních pódiích. Nejen o jejich debutu na letošním ročníku festivalu Pražské jaro (24. května) jsem si povídala se dvěma členy tria na jejich cestě do Mnichova za kolegou ke společné zkoušce.

„Se Semjonem Byčkovem a Jakubem Hrůšou je to jako hrát komorní hudbu.“

„Emocionalita neznamená pracovat pouze na základě intuice.“ 

„Znakem skvělé hudby je, že při každém jejím provedení najdete něco nového, co lze jejím prostřednictvím sdělit.“

Jednasedmdesátá sezóna Janáčkovy filharmonie Ostrava se chýlí k závěru. Finální tečku za ní napíše koncert 23. května, kdy v roli sólistky do moravskoslezské metropole zavítá japonsko-kanadská houslistka Karen Gomyo. Světově vyhledávaná interpretka v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz odhaluje, čeho si nejvíce cení na práci s dirigenty, jak jsou po ni důležité emoce nebo kde nachází inspiraci mimo hudební svět. V závěru se Karen Gomyo zamýšlí i nad rolí, kterou by klasická hudba měla v dnešním světě hrát.

„Ráda bych věděla, jaký byl Jan Václav Hugo Voříšek člověk, protože se zachovalo jen málo jeho osobní korespondence.“

„Spontánnost a lehkost jeho Impromptu oslovila a inspirovala například Schuberta, Chopina nebo Schumanna.“

„Lidé si kupovali básnické almanachy stejně, jako si dnes kupují časopisy, a skladatelé těmto básním propůjčovali další výrazovou rovinu.“

Alena Hönigová je naše výtečná klavíristka, cembalistka, muzikoložka a badatelka. Výsledky svých bádání a objevů v archivech často prezentuje na koncertech s netradiční dramaturgií u nás, ale i v zahraničí. Vystudovala cembalo na Akademii múzických umění v Praze a cembalo a fortepiano na Schola cantorum basiliensis v Basileji. V posledních měsících se věnuje osobnosti a hudbě českého skladatele a klavírního virtuosa Jana Václava Huga Voříška (1791–1825), jehož dvousté výročí úmrtí připomene na turné, které ji zavede do několika sálů u nás i v Německu, včetně koncertů v Divadle Kolowrat 15. a 16. května.

„Už pár let sice pracujeme s počtem 130 tisíc, ale myslím, že letos počet účinkujících přesáhne 150 tisíc.“

„Téměř pět set škol se dokáže i při pluralitě názorů dívat se stejným směrem a vytvořit něco takto velkého…“

„Dva dny v týdnu učím a vidím, že ty dvě odpoledne plus čas na vlastní zpívání, tedy čas na to, co jsem vystudovala a co miluju, je strašně důležitý pro psychohygienu.“

Jednou z největších kulturních akcí v republice a nejrozsáhlejším projektem Nadačního fondu Magdaleny Kožené je festival ZUŠ Open – na přehlídce žáků tuzemských základních uměleckých škol i letos účinkují doslova desetitisíce mladých umělců. Jako slavnostní zahájení 14. května poslouží koncert v karlínském kostele sv. Cyrila a Metoděje, jemuž předchází šestihodinový program na přilehlém náměstí. O festivalu a s ním souvisejících aktivitách v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz hovoří umělecká vedoucí ZUŠ Open, ředitelka Nadačního fondu a rovněž pěvkyně a pedagožka Irena Pohl Houkalová.

„Jsem rád že si hudba Pavla Vranického pomalu razí cestu zpět na koncertní podia a na výsluní, kde byla i během autorova života.“

„Jednou z úloh festivalu Mahler Jihlava je přinést mimořádné projekty, které by bez existence festivalu v tomto městě zazněly jen velmi těžko.“

„Sbor Boni Pueri je pro hudbu druhé poloviny 18. století tím nejautentičtějším interpretem.“

Marek Štilec patři mezi nejvyhledávanější české dirigenty na světovém gramofonovém trhu. Zároveň je hlavním sbormistrem chlapeckého sboru Boni Pueri a uměleckým vedoucím orchestru Wranitzky Kapelle, který se specializuje na období vídeňského klasicismu. Dlouhodobě je spojován i s festivalem Mahler Jihlava, před jehož zahájením jsme umělce požádali o rozhovor.

„Myslím si, že Britten by z pojetí Petra Nekorance měl radost. A doufám, že i z toho mého.“

„Úplně nejlíp se cítím v komorním hraní. To mi je určitě nejpřirozenější.“

„Nahrávka s hudbou Karla Husy vyjde někdy na podzim a docela se nabízí její křest spojit i s nějakou  oslavou dvaceti let Belfiata.“

Dlouholetá členka orchestru České filharmonie, hornistka Kateřina Javůrková, se věnuje také sólovému hraní. V nejbližších dnech se takovým způsobem představí nejen 7. května v Opavě s Janáčkovou filharmonií, ale také 22. května ve Zlíně s místní Filharmonií Bohuslava Martinů. Javůrková je zároveň členkou renomovaného kvinteta Belfiato, které na podzim oslaví celých dvacet let od založení. Všech těchto záležitostí se týká historicky první rozhovor umělkyně pro portál KlasikaPlus.cz.

„Ani ti, kdo vám radí, neví, jak se cítíte. Každý prožívá danou emoci jinak.“

„Snažím se v tradici pokračovat, ne však ve vyjetých kolejích, ale v její podstatě, v základní myšlence.“

„Potřebuju přesně pochopit, co režisér zamýšlí, a musím s tím souhlasit.“

Alžběta Poláčková je v tomto týdnu součástí uvedení Sukova Epilogu v České filharmonii – především je však stálou a nepostradatelnou součástí ansámblu sólistů Opery Národního divadla. Na prknech první scény vytvořila celou řadu výrazných a velmi rozmanitých postav. Zanedlouho tam také opět ztvární Jenůfu v inscenaci Calixta Bieita. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz mluví o tom, v čem byla její letošní příprava na Její pastorkyni jiná, jak roli Jenůfy vnímala ze začátku kariéry, ale i to, kdy typicky pořizuje „zlomvazky“.

„Žádné zásadní změny nechystáme, bez AI se zatím obejdeme. Jen bych rád nabídl víc přímých přenosů.“

„Technologie DAB je pro nás otázka života a smrti. Ale hrajeme digitálně i v každé televizi. A také v každém autě mladším pěti let.“

„Kulturní instituce jménem Český rozhlas tu musí být i pro lidi, kteří chodili na koncerty a na operu a najednou nemohou.“

Český rozhlas D-dur vysílá od 1. května 2005. Klasickou hudbu, a to kvalitně a nepřetržitě. K dvacátému výročí stanice, ve své době jedné z prvních digitálních v tuzemsku, přibližuje její duchovní otec a šéfredaktor Lukáš Hurník v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz, čím se stala nepostradatelnou, čím je spolehlivým partnerem pro posluchače, čím důsledně naplňuje poslání veřejnoprávního média: nabízí oázu klidu a prostoru pro soustředěný poslech, ke každé skladbě uvádí něco poutavého, nepodléhá komerčním tlakům na instantní zábavu, ale systematicky buduje hudební vzdělání svých posluchačů a prohlubuje jejich vztah ke klasické hudbě. Myslí tedy i na ty, kdo cestu ke klasice teprve hledají.

„Česká filharmonie je orchestr, který se do věcí, jejichž kvalitu přinejmenším podvědomě cítí, dovede pozoruhodně intuitivně vciťovat.“

„Je obtížným úkolem dostát všem detailům partitury Sukova Epilogu, a přitom posluchači poskytnout vlastně intimní sdělení.“

„Postupně se vztah ke každému dílu víc a více zvnitřňuje a prohlubuje, člověk už skladbu ‚nepřemýšlí‘ , ale ‚dýchá‘.“

Dirigent Jakub Hrůša pro abonentní koncerty České filharmonie přelomu dubna a května připravil k provedení v pražském Rudolfinu společně s Korsakovovou Šeherezádou málo známé Sukovo veledílo – Epilog op. 37. Nejen v tuzemsku, ale výrazně i v mezinárodním koncertním dění se v posledních letech profiluje vedle dalších konstant také jako pravidelný a zasvěcený interpret symfonického odkazu Josefa Suka. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se zamýšlí nad charakterem i kvalitami a dopadem Sukovy hudby a dává nahlédnout do vývoje svého vztahu k ní. Podrobně se samozřejmě věnuje právě Epilogu.

„Lieder Society v příštím roce mimo jiné připomene kulaté výročí brněnské klavíristky a skladatelky Agnes Tyrrell.“

„Na hudbě Richarda Wagnera mě fascinuje barevnost, živelnost, orchestrální hutnost a schopnost vyprávět příběhy.“

„Ženy skladatelky se stále často potýkají s nedůvěrou a despektem.“

Česká sopranistka slovenského původu Tamara Morozová je místnímu publiku známá jako žádaná koncertní pěvkyně či jako sólistka Národního divadla v Praze, kde se nově připravuje na roli Senty v Bludném Holanďanovi Richarda Wagnera. Je také vyhledávanou interpretkou písňového repertoáru a předsedkyní spolku Lieder Society, který založila v roce 2021 s altistkou a muzikoložkou Monikou Jägerovou.

„Našim zámerom je okrem iného vzbudiť v mladých interpretoch záujem o novovznikajúcu hudbu.“

„Od Čechov sa máme čo učiť v zmysle oboznámenia sa s vlastnou históriou.“

„Na Slovensku sa podnikajú kroky, ktoré vedú k tomu, aby ľudia, ktorí majú nezávislé alebo nevyhovujúce myslenie, nemohli tvoriť a nedostali podporu verejných zdrojov.“

Medzinárodný festival komornej hudby Konvergencie je na slovenskej hudobnej scéne už pojmom. Úspešné podujatie pridalo k svojim aktivitám pred štyrmi rokmi aj skladateľskú súťaž – jej aktuálny ročník s československým názvom Posuň svoju hudbu ďalej! (Posuň svou hudbu dál!) sa pritom práve blíži k uzávierke prihlášok. So zakladateľom a umeleckým riaditeľom festivalu Jozefom Luptákom sme sa rozprávali o vzniku a priebehu súťaže, ale aj o oveľa širších súvislostiach slovenskej hudby – a to aj vo svetle súčasnej politicko-spoločenskej situácie. 

„Z klavírní literatury považuju za nejobtížnější kompozice Wolfganga Amadea Mozarta a Johanna Sebastiana Bacha.“ 

„Mám rád českou hudbu.“

„Natáčím si nejen své zkoušky, ale také koncerty, a pak je poslouchám, dívám se do not a promýšlím, jaké aspekty hry bych potřeboval zlepšit.“

Světově uznávaný izraelský klavírista ruského původu Boris Giltburg má ve svém repertoáru i ta nejnáročnější díla klavírní literatury. Jejich provedení je schopen obestřít krásou zvukomalebnosti a vtisknout jim krystaličnost znění, přičemž vystižení hloubky interpretace je pro virtuosa často samozřejmostí spojenou s hravým nadhledem. Svůj repertoár před časem rozšířil o vybraná díla Bedřicha Smetany a jedno z nich zahraje v rámci 67. ročníku hudebního festivalu Smetanova Litomyšl.

„Barokní hudba pro mě zřejmě zůstane vždycky nejpřirozenějším hudebním jazykem, ale i vokální tvorba 20. a 21. století sedne mojí mentalitě a hlasu.“

„Je velmi zvláštní, jak se v rámci několika kilometrů tajemné Podblanicko mění v drsnou krásu Vysočiny nebo v malebné selské baroko jižních Čech.“

„Dost tvrdě jsme odpracovaly téměř čtyři roky, ale stále se považujeme za začínající festival. Je to běh na dlouhou trať, který se pro mě stal jedním z životních poslání.“

Spolek Victoria Ensemble zajišťuje provoz stejnojmenného vokálně-instrumentálního souboru a další hudební aktivity zpěvačky, kapelnice, muzikoložky a hudební organizátorky Viktorie Kaplanové. Ta je tak rovněž hlavní tváří, tedy ředitelkou a dramaturgyní Mezinárodního festivalu vokální hudby Hlasy tří světů, který v regionu Podblanicka zahajuje čtvrtý ročník už 4. května. Činorodá umělkyně přehlídku komplexně přibližuje v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz.

„Propojování mezi populární, jazzovou, rockovou a klasickou hudbou je mi hodně blízké.“

„I když je kompozice svým charakterem temná a bojovná, tak v závěru přináším posluchačům naději na usmíření.“

„Mým snem je, aby soudobá hudba měla více příležitostí dostat se v Čechách do repertoáru velkých symfonických orchestrů i malých komorních souborů.“

Jednou z výrazných mladých českých skladatelek je Kateřina Horká, která má za sebou již řadu úspěchů a její skladby se opakovaně hrají. V rámci Cyklu soudobé hudby S, kterou pořádá Prague Philharmonia, jí na koncertě 29. dubna vedle dvou děl jejího slovenského kolegy Mariána Lejavy zazní pět skladeb: Čtyři osudy, Dodeka i do kila, In Honor of Pierrot, Smyčcový kvartet č. 2 a Tři miniatury. V rozhovoru umělkyně říká, co jí bylo inspirací pro tyto pro kompozice, a hovoří i o některých zajímavostech ze života skladatelky.

„Věnuju se mladodramatickému oboru. Problém je, že v tomto oboru vám nejprve říkají, že jste na všechny role moc mladá, a pak jste najednou moc stará.“

„Leonora a Maryša mají paradoxně podobný osud v momentě, kdy se obě oddají muži, jehož nemilují.“

„Zpěvačky samozřejmě radši hrají mrchy, je to větší zábava.“

Do povědomí českému publiku se zapsala mimo jiné spoluprací s Národním divadlem v Praze, kde debutovala v roce 2005, účinkováním s našimi předními orchestry, ale i svým dlouhodobým vystupováním na znojemském hudebním festivalu. Dnes je sopranistka Lívia Obručník Vénosová sólistkou opery libereckého Divadla F. X. Šaldy, kde 16. května ztvární hlavní roli v opeře Emila Františka Buriana Maryša. Často pěvkyně objevuje také v plzeňském Divadle J. K. Tyla, kde už 26. dubna zpívá Leonoru v novém nastudování Verdiho Trubadúra. U příležitosti těchto dvou premiér ji portál KlasikaPlus.cz požádal o rozhovor.

„K paní profesorce Boguniové jsem šel studovat mimo jiné i proto, že má čas se studentům opravdu věnovat.“

„Hudba baroka mi je duševně i tělesně nejbližší.“

„Rád bych si teď od soutěží dal trochu pauzu a zapracoval na svém repertoáru.“

Jednadvacetiletý klavírista Jan Čmejla se v březnu stal laureátem prestižní lipské soutěže věnované tvorbě Johanna Sebastiana Bacha – kromě první ceny získal i cenu publika a několik dalších ocenění. Krátce po návratu mluví o tom, co soutěžní období obnášelo, jak se připravoval a kam by se teď chtěl vydat dál. 24. dubna umělec vystoupí v rámci příbramského Hudebního festivalu Antonína Dvořáka.

„Griegův koncert se v dnešní době často hraje příliš uhlazeně.“

„Jen málokdy jsem byl při recitálu tak šťastný jako při hraní Dvořákových Poetických nálad.“

„Páleníčkovy nahrávky znám, s Františkem Rauchem jsme se i osobně setkali.“

Pianista Leif Ove Andsnes se 24., 25. a 26. dubna představí s Českou filharmonií. Pod řízením Jakuba Hrůši se tak stane v pražském Rudolfinu a Andsnes vystoupí jako sólista Griegova Klavírního koncertu. U této příležitosti vznikl rozhovor, ve kterém norský umělec vzpomíná na své první setkání s Griegovým koncertem, ale také dopodrobna přibližuje svůj vztah k Česku, což vnáší do jeho nadcházejících vystoupení i osobní rovinu.