PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„V dnešní době to tak velice často je – zpěvák nejen, že musí být připravený pěvecky, ale zároveň musí mít sám za sebe velmi dobrou představu, co a jak chce hrát. Režiséři to za vás neudělají.“

„V cizině se všichni zajímají především o sebe.“

„Jsou hlasy, které se musí postavit – ten můj je jedním z nich.“

Carmen alias Jolana Slavíková. Česká pěvkyně se zahraničními ambicemi, bývalá sopranistka, nyní mezzo. Příběh absolventky Pražské konzervatoře a frankfurtské Hochschule für Musik, liberecké Evy a v příštích dnech debutantky v Maďarské státní opeře je v mnohém nestandardní, o to zajímavější. Slavnou Habaneru poprvé zpívá na budapešťském jevišti už 12. září.

„S Janáčkovou hudbou mě seznámila moje milovaná učitelka Vera Rózsa.“

„Od Jiřího Bělohlávka jsem se dověděla téměř vše. Pracoval se mnou na frázování, jeho významu a stylu. Byl to génius!“

„Pocházím z finského venkova. Jako dcera z farmářské rodiny se rozhodně dokážu s Janáčkovými příběhy a postavami ztotožnit.“

Patří k nejvýraznějším pěvkyním posledních desetiletí. Proslavila se v rolích Beethovena, Pucciniho, Strausse, Wagnera – a samozřejmě Janáčka. V jeho opeře, konkrétně jako Kostelnička v Její pastorkyni, se Karita Mattila konečně představí i v pražském Národním divadle, a to v představeních 11. a 16. září.

„I ti, kteří do tohoto divadla zajdou jen jednou za čas, ho považují jaksi za své.“

„Naším úkolem je udržet tradici při životě a zároveň jí dát nový kontext.“

„Mým přáním je, abychom více mluvili o našich dojmech, prožitcích, abychom je sdíleli.“

Nora Schmid mě ve své prostorné kanceláři vítá pevným stiskem ruky a pozdravem „Dobrý den“. „Řekla jsem to správně, že?“ zeptá se mne a místnost protne její srdečný smích. „S oblibou říkám, že nejbližší metropole k Drážďanům není Berlín, nýbrž Praha.“ Během svého prvního působení v Semperově opeře na postu šéfdramaturgyně v Praze strávila hodně času; vztah k Česku se však zatím do repertoáru drážďanského domu nepromítne. Opera má v plánu zaměřit se spíše na méně známá a hraná díla. Česká „stopa“ v Semperově opeře ale rozhodně nechybí a chybět nebude, a to nejenom v souboru. „Těším se třeba na spolupráci s dirigentem Robertem Jindrou, který s námi nastuduje Romea a Julii,“ říká nová intendantka.

„Jsem překvapený a trochu zklamaný, že z Čech letos nepřijede nikdo.“

„Nepamatuji si nic úsměvného, snad kromě toho, že někdy nám usínal porotce.“

„V době globalizace si všímám určitě nejen já, že krystalizuje takový univerzální vkus, který upřednostňuje určitou povrchnost interpretačního výkonu.“

Mezinárodní klavírní soutěž Johanna Nepomuka Hummela začíná v pondělí. Jejím prezidentem je respektovaný klavírista Marian Lapšanský. Bývalý generální ředitel Slovenské filharmonie, pod jejíž hlavičkou se soutěž koná, nechává i z pohledu porotce nahlédnout do zákulisí bratislavského klání a přibližuje souvislosti jeho organizace.

„Zažít, že Janáčka poslouchá nadšeně na šest tisíc lidí pohromadě, je naprosto jedinečné.“ 

„V budoucnu se asi jednou dostanu i k Věci Makropulos, ale myslím, že to je ještě cesta na více let.“

„Když jsem začala zpívat české role, nikdy nepadlo rozhodnutí, že budu chtít být specialistkou na český repertoár.“

Američanka Corinne Winters se v poslední době výrazně profiluje v českém repertoáru. Zpívá Rusalku, ale hlavně Jenůfu a Káťu Kabanovou. V sobotu s Českou filharmonií, Pražským filharmonickým sborem, s dalšími sólisty a s dirigentem Jakubem Hrůšou na festivalu Dvořákova Praha vystoupí v Janáčkově Glagolské mši. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz vzpomíná na letošní srpnové koncerty na festivalu BBC Proms i na Káťu na Salcburském festivalu před dvěma roky, uvažuje o hudbě Leoše Janáčka i o češtině, kterou se intenzivně učí, a vypočítává výhody, které jí přináší její nevelká postava.

„Bamberští se hlásí ke svému českému původu. Kdyby tomu tak nebylo, tak by uvedení Mahlerovy Sedmé dávalo těžko smysl.“

„Při pohledu z dvacátého století je vizionář Mahler romantik non plus ultra. Stačí ho srovnat s Janáčkem…“

„Jsem nadopován antirutinním vitamínem; vadilo by mi, kdyby interpretace probíhala jenom samospádem.“

Na festivalu Dvořákova Praha diriguje Jakub Hrůša celkem čtyři koncerty. Zahajovací 6. září s Bamberskými symfoniky, další den s Českou filharmonií, 9. září opět Bamberské symfoniky a pak ještě jeden, pod otevřeným nebem, pro který se obě tělesa bezprecedentně spojí. Ve středu 11. září tak na Výstavišti zazní Mahlerova Sedmá symfonie, která tam ve společném podání česky a německy hovořících pražských hudebníků měla v roce 1908 světovou premiéru. Jakub Hrůša se v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz zamýšlí nad tehdejším soužitím obou kultur a v porovnání se současníky i nad moderností v Mahlerově hudbě. Hovoří však i o Janáčkovi a o Dvořákovi.

„Soutěže mohou pomoci, mohou toho ale také mnohem více zničit.“

„Často se špatně chápou Dvořákova tempová označení.“

„Je důležité, abychom se jako interpreti nestavěli příliš do popředí. Já jsem třeba hodně temperamentní. Jako malý jsem byl extrémně divoký a později jako teenager jsem měl tendence se tím temperamentem nechat unést.“

Julian Steckel letos spolu s Bamberskými symfoniky a Jakubem Hrůšou zahájí Dvořákovu Prahu. Violoncellový koncert Antonína Dvořáka, který je již tradičně součástí zahajovacího koncertu, má na svém repertoáru už více než čtvrtstoletí a vyhrál s ním také například slavnou mnichovskou soutěž ARD. Jak přistupuje k jeho interpretaci, co všechno s ním už zažil, jak přemýšlí o hudbě a jak vypadala jeho dosavadní hudební dráha, to jsou jen některá z témat, která Julian Steckel odkryl v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz.

„Všechno, co může posluchači pomoct zážitek mu zpříjemnit, musíme použít.“

„Mám-li co sdělit, je ještě lepší, můžu-li to sdělit zajímavě, poutavě. Vlastně to udělat musím! Klidně i udělat v jistém smyslu ‚show‘.“

„Pro vyjádření žádané emoce se může někdy hodit třeba i rejstřík jiného charakteru, než byl předepsán…“

Ve čtvrtek 29. srpna byl hostem festivalu u sv. Jakuba varhaník vídeňské katedrály sv. Štěpána Konstantin Reymaier. Je pozoruhodnou osobností světa hudby, varhaníkem s hlubokými znalostmi o stavbě varhan a jako kněz i osobou hluboce duchovní.

„Letos se po několika letech všechny koncerty odehrají v chrámu svatého Mořice.“

„Rok české hudby se vine jako červená nit celým letošním ročníkem.“

„Jsem přesvědčen, že varhanní festival, který má v Olomouci tradici více než půl století, bude mít v zájmu zachovat i nově vznikající instituce.“

Už za tři dny v Olomouci začíná 56. ročník Mezinárodního varhanního festivalu. Mezi 2. a 16. zářím rozezní Englerovy varhany svatomořický chrám celkem pětkrát a tradičně tak zahájí novou sezonu Moravské filharmonie Olomouc. Dramaturg festivalu Karel Martínek letošní ročník zároveň hráčsky otevírá. Pro portál KlasikaPlus.cz prozradil, na co se posluchači mohou těšit, jaké dárky od něj dostane Bedřich Smetana k narozeninám nebo jak se festival zabydluje zpátky v domovském prostředí kostela sv. Mořice.

„Velká část klasického repertoáru pro violu d’amore pochází z Čech a Moravy.“

„Představa, že na violu d’amore se hraje v podstatě na prázdné struny s několika prstoklady, nemá se skutečností nic společného.“

„Je zábavné sledovat, jak byl v dějinách hudby často ‚zcela zapomenutý nástroj zvaný viola d’amore‘ od počátku devatenáctého století hráči nebo skladateli ‚znovuobjevován‘, ačkoli nikdy nezanikl!“

Jedním ze zahraničních hostů letošních Květnovských hudebních slavností, které následující víkend rozehrají květnovský kostel Navštívení Panny Marie Květnově, bude hráčka na violu d’amore Daniela Braun. Tato vídeňská rodačka, která studovala prestižní umělecké školy v rodném městě, Paříži i Londýně, doktorkou práci věnovala zkoumání zvláštního zvuku violy d’amore prostřednictvím české hudební literatury konce osmnáctého století. Nejen o závěrech, ke kterým dospěla, ale i o nástroji, který je stále neprávem opomíjen a není možné jej ani na vysokoškolské úrovni běžně studovat, ačkoli jeho možnosti považuje za ‚nekonečné‘, hovoří Daniela Braun v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz.

„Lapidárium Kuksu má ale svůj divadelní rozměr a Italové mají přirozené gesto a nadsazený afekt, takže jejich civilní život často divadlo připomíná.“

„Závěrečný sbor jsem pojal opravdu jako hledání ztraceného tvaru zcela ve stylových intencích skladatele Antonia Bioniho.“

„Mecenášům se musíte vlichocovat, takže já spíš opráším starý flašinet.“

Skladatel a muzikolog Tomáš Hanzlík je posluchačům znám především jako umělecký vedoucí uskupení Ensemble Damian a impresário kočovného divadla Theatrum Schrattenbach. Se svým souborem uvádí jak „starou“ hudbu v autentické interpretaci, tak své autorské projekty, jež staví na vlastních badatelských poznatcích o hudbě 18. a raného 19. století a přetavuje do minimalistického pojetí; odsud používané označení „neobarokní minimalismus“. Jakou cestu zvolil pro vystoupení na letošním ročníku festivalu Theatrum Kuks?

„Jsem člověk s pevnými zásadami a jsem za to rád.“

„Jako zpěvák máte vždy jen jednu šanci. Je to umění momentu.“

„Když jsem jim vykládal, jaký je život muzikanta v Česku, byli v šoku.“

Za dva týdny oslaví pětadvacáté narozeniny, přesto už účinkoval skoro v desítce divadelních představení u nás i v zahraničí a pravidelně vystupuje na koncertech napříč republikou po boku špičkových umělců. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz hovoří o své cestě, o lidech, kteří mu k úspěchu pomohli, i o tom, co musel obětovat. „Rád vystoupím z pěveckého světa do toho normálního, abych si odpočinul,“ prozrazuje kontratenorista Vojtěch Pelka. Přibližuje také své vize i nebližší projekty, například zítřejší vystoupení v kukském hospitálu.

„Spolu s akademií organizujeme i festival, na kterém dostávají příležitost vystoupit nejlepší účastníci kurzů.“

„Všichni lektoři jsou vynikající interpreti i zkušení pedagogové a mají již za ta léta nejenom krásný vztah ke Kroměříži, ale hlavně intenzivní vztah k mladým umělcům.“

„Je to týden nesmírně intenzivní, podněty, které by student získával v průběhu týdnů a měsíců, tady má šanci získat v krátkém čase a rovnou v mezinárodní společnosti.“

Dirigent Tomáš Netopil miluje rodnou Kroměříž, kde prožil dětství i hudební mládí. Nyní do tamního krásného prostředí zve mladé umělce z celého světa a při kurzech a festivalu Academy Kroměříž jim nabízí umělecké vedení i koncertní příležitosti. Obohacuje tak kulturní život města a dává o něm vědět daleko za hranice.

„Je dobrou příležitostí zahrát si na zahraničních koncertech skladby místních skladatelů.“

„Jedním z hlavních cílů Martina Sandera je předat studentovi spoustu interpretačních nástrojů a prostředků, ale dát mu také svobodu, aby mohl rozvíjet svou vlastní muzikalitu.“

„Francouzským skladbám lépe porozumíte, když si je zahrajete na nástroje, pro které nebo na kterých byly původně složeny.“

Protagonistkou třetího koncertu pražského Mezinárodního varhanního festivalu Audite Organum je čtyřiadvacetiletá německá sólistka Laura Schlappa. Na čtvrtek 15. srpna přichystala Bachovu a Regerovu hudbu, francouzské autory a z českého hudebního odkazu jedinou existující varhanní skladbu Bohuslava Martinů. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje program, vrací se k opavské Mezinárodní soutěži Petra Ebena, kterou v roce 2022 vyhrála, a uvažuje nad jedinečností nástroje v bazilice sv. Jakuba, kde se festivalové koncerty odehrávají.

„Hudba se obrodí sama. Nevěřím, že budu avantgardní, protože se to musí, sluší anebo protože chci.“

„V Brně dnes není šance uvést operní práce Osvalda Chlubny, protože ‚všichni jsme Janáček‘, a tedy jsme světoví, proč tedy provádět kompozice, které světové nejsou.“

„Brněnská kompoziční škola zanikla s interní privatizací uměleckých osudů a kateder.“

Vojtěch Dlask je nejen hudební skladatel, ale také dramaturg, pedagog, klavírista a publicista. Byť původem z Mladé Boleslavi, skladbu studoval v Brně na Janáčkově akademii múzických umění pod vedením Františka Gregora Emmerta. Absolvoval také stáže v Estonsku u Tõnu Kõrvitse a v Litvě, kde svou tvorbu konzultoval s Osvaldasem Balakauskasem, Broniusem Kutavičiusem a Rytisem Mažulisem. V současné době působí jako pedagog na brněnské Masarykově univerzitě. Kromě volné tvorby se věnuje také hudbě pro divadla.

„Ševčík vytvořil něco, co bylo v jeho době naprosto inovativní.“

„Nejkrásnější je ta šíře možností – Ševčíkova metoda je určena úplným začátečníkům, ale i špičkovým profesionálům.“

„Jde nám o to, aby dětské publikum pocítilo tu vlnu pozitivní energie.“

V západočeských Horažďovicích se mezi 5. a 15. srpnem uskuteční další ročník mezinárodních kurzů a přidruženého festivalu Ševčík Academy. Neúnavný umělecký vedoucí akce, violoncellista Tomáš Jamník v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz povídal nejen o projektu samotném, ale také o odkazu Otakara Ševčíka. Přiblížil také plány do budoucna i další své aktivity.

„Je pravda, že Janáčka zpívám hodně; myslím, že mu vyhovuju.“

„Na Čechy mám špatné vzpomínky.“

„Jednou mě v Rusalce svlékli a všichni to ztrhali, ale já jsem tomu uvěřil. Princ s Rusalkou mezi prvním a druhým jednáním strávil noc a když se ve druhém vzbudil, tak vstal z postele a byl nahý. Jak se milujete se ženou? Jste nahý, ne?“

Rozsáhlé mezinárodní zkušenosti, včetně účinkování v Královské opeře v Londýně, má v Čechách narozený, ale poněkud méně známý tenorista Ladislav Elgr. Absolvent plzeňské konzervatoře a pražské HAMU část aktuálního léta strávil v Belgii při produkcích Janáčkovy Jenůfy. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz hovoří o potřebě neustálého uměleckého hledání a rozvoje, přičemž nejvýše staví ctnost upřímnosti. V tom duchu dokonce zpochybňuje fakt, že je operním pěvcem.

„Zpívat barokní repertoár se ode mě očekávalo.“

„Existuje jevištní Samuel, který je sebevědomý, extravagantní a jistý si sám sebou. Ale doma se stanu tím druhým Samuelem, plachým člověkem.“

„Doufám, že alespoň jednou budeme ve společnosti respektovat svoje odlišnosti.“

Venezuelský sopranista Samuel Mariño, který je i přes svůj nízký věk, pouhých třicet let, vyhledávaným interpretem operního a koncertního repertoáru, vystoupí 3. srpna na festivalu Hudební léto Kuks. Jeho unikátní hlas i rozvinutá pěvecká technika mu umožňujíe ztvárňovat ty nejobtížnější role a party (zvláště) barokního repertoáru. Kromě toho je znám i bořením starých pořádků a extravagancí zjevu a projevu při svých vystoupeních.

„Za jedno ze svých hlavních poslání považuji rozšiřovat repertoár klasického akordeonu.“

„Mám ráda Pohádky pro akordeon od Václava Trojana, je to jiskřivá charakterní skladba!“

„Akordeon před sebou má zářnou budoucnost.“

Opěvovaná lotyšská ambasadorka akordeonu Ksenija Sidorova začínala s hrou na nástroj pod vlivem své babičky. Lidovou hudbu brzy vystřídal klasický repertoár a studia na londýnské Královské hudební akademii. Po nich Sidorova směle vstoupila na světová koncertní pódia za doprovodu respektovaných těles i komorních partnerů. V Čechách debutovala s Filharmonií Brno na hradě Špilberk, nyní míří na Festival Krumlov. Tam ji čeká první spolupráce s hornistou a dirigentem Radkem Baborákem a jeho Českou sinfoniettou.

„Anne-Sophie Mutter, má bývalá mentorka, je velmi inspirativní umělkyní.“

„V Augsburgu sídlí Deutsche Mozart-Gesellschaft a nesmírně zajímavý je rodný dům Leopolda Mozarta.“

„Ve spolupráci s orchestrem FOK jsem vnímal citlivě českou tradici, její opravdovost a vitalitu.“

Linus Roth, německý houslový virtuos, dvojnásobný vítěz prestižní ceny Echo Klassik a držitel ocenění Pizzicato Supersonic Award, upozorňuje v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz nejen na historické muzeum v rodném domě Leopolda Mozarta v Augsburgu, ale i na Mezinárodní Weinbergovu společnost, kterou založil, stejně jako letní mezinárodní hudební festival Ibiza Concerts. Umělec letos debutoval v Praze u Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK a během setkání vyzdvihl i českou tradici tělesa. Je rovněž uměleckým ředitelem tradičního hudebního festivalu Schwäbischer Frühling, který každoročně navštěvují milovníci hudby nejen z Německa, ale i z okolních zemí.

„Nikdy jsem se nespecializovala na barokní hudbu, vždy jsem měla zájem učit se všechny druhy hudby a porozumět všem stylům.“

„Projekt Jardin des Voix hrál při mém startu důležitou roli, protože mi umožnil vystupovat na velkých, světově proslulých místech a představit se tam jako sólistka.“

„Os Músicos do Tejo je velmi soudržná skupina, ve které se vždy cítím být vřele přijata.“

Letošní přehlídka Letní slavnosti staré hudby přivítá mimo jiné i hosta z Portugalska. Bude jím mladá sopranistka Ana Vieira Leite, která vystoupí společně se souborem Os Músicos do Tejo 29. července v prostorách Trojského zámku. Na programu bude, jak jinak, hudba její země.

„Nepůjde o mou první zkušenost s postavou Judithy.“

„Akustiky se trochu obáváme.“

„Nápadnou odlišností oproti loňsku je, že sólistické obsazení je čistě ženské.“

Hlavní role loni, hlavní role letos. Dagmar Šašková je z Francie zpátky v České republice a stejně jako v minulém roce se chopí klíčového partu v rámci ústřední produkce Hudebního festivalu Znojmo. Tentokrát se mezzosopranistka ujme titulní role ve Vivaldiho oratoriu Juditha Triumphans, jehož česká premiéra se v hudebním nastudování Romana Válka a jeho Czech Ensemble Baroque uskuteční 25. července.

„Atmosféra krásných pražských sálů podstatně dokresluje umělecký zážitek.“

„Po umělcích požadujeme prakticky nový, na míru šitý program, který bude ladit s tématem daného ročníku.“

„Před pětadvaceti lety jsem vše přepisovala ručně, pravidelně jsem navštěvovala archivy nebo jsem si nechávala posílat noty na mikrofilmu. Byla v tom určitá poetika.“

Flétnistka a muzikoložka Jana Semerádová je již řadu let neodmyslitelnou součástí české hudební produkce v oblasti historicky poučené interpretace. Se svým souborem Collegium Marianum zrealizovala množství netradičních projektů, založených na vlastní badatelské činnosti, mj. také v rámci koncertního cyklu Barokní podvečery. Collegium Marianum je též rezidenčním souborem Letních slavností staré hudby, které pod dramaturgickým vedením Jany Semerádové letos slaví již 25 let od založení.

„Chcete-li svůj nástroj ovládat naplno, je podle mě důležité učit se nové a dosud neznámé hudební jazyky.“

„Čím více lidí si vytvoří krásné vzpomínky na hudbu, tím větší máme naději, že kultura bude v dobré kondici i v budoucnu.“

„Pokud posluchači nevědí, zda poslouchají starou, nebo novou hudbu, pak jsme na správné cestě.“

Mnichovská rodačka Katharina Bäuml studovala hru na moderní a barokní hoboj a historické plátkové nástroje. Jejím zvláštním zájmem je dechová hudba patnáctého až sedmnáctého století, kterou provozuje se svoji téměř dvacetiletou Capellou de la Torre; ta se etablovala jako nejvýznamnější německý soubor zaměřený na renesanční hudbu a chystá se i na letošní Letní slavnosti staré hudby. Neobyčejně aktivní, energická a šarmantní umělkyně v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz zasvěceně hovoří o improvizačně svěžím přístupu ke staré hudbě, jejím propojováním se soudobou tvorbou i podpoře mladých talentů.

„Zjistily jsme, že se nám spolu hraje vlastně hrozně dobře, protože si rozumíme nejenom lidsky, ale i hudebně.“

„Snažily jsme se to nakombinovat tak, aby posluchačky a posluchači měli možnost vnímat rozdíl mezi expresivnějšími a zvukově modernějšími kusy a, řekněme, zvukově líbivějšími skladbami.“

„Elegie Vítězslavy Kaprálové vznikla snad rok její před smrtí. Je to v té skladbě slyšet…“

Českokrumlovský festival nabídne tento pátek 19. července v Jezuitském sále Hotelu Růže originální oslavu Roku české hudby. Houslistka Elizabeth Jiřičková a klavíristka Barbora Brabcová představí program složený z děl méně či více známých českých skladatelek. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz promluvily nejen o tom, jak rok pátraly po skladbách a osudech jednotlivých autorek, ale i o tom, co je vedlo k tomu položit si otázku: Kde ty ostatní ženy skladatelky jsou?

„V Nautilu jsme se snažili o výpravnost, ale zároveň vkusnost, aby to nebylo přeplácané představení, kde bude všechno a zároveň nic.“ 

„Lukáš Hurník operu zamýšlel jako představení pro všechny generace. Zatímco příběh je atraktivní pro děti, dospělé může zaujmout spousta skrytých odkazů a významů.“ 

„Při zkoušení se vždycky snažím navodit pohodu, protože když je při zkoušení dobrá atmosféra, představení pak všichni hrají rádi.“

Podaří se kapitánu Nemovi opravit ponorku Nautilus, než ji ovládne neznámý tvor? Právě toto téma už půl roku leží v hlavě Elišce Mervartové, mladé režisérce nové autorské opery Lukáše Hurníka Porucha na lodi Nautilus, která bude premiérově uvedena 13. července v rámci Hudebního festivalu Znojmo. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz poodhaluje Eliška úskalí inscenace dětské opery i své dosavadní zkušenosti z praxe.

„Durónova Válka obrů je typicky španělsky temperamentní. Lidé uslyší rytmy a tance, které se prolínají celou naší hudební historií.“

„Byla jsem opravdu hodně překvapená, jak moc je Marek Štryncl schopen tuto hudbu cítit.“

„Režisérka Andrea Miltnerová má jasnou představu, kterou umí sdělit, ale zároveň připouští, že si každý pojme roli po svém.“

Španělskou mezzosopranistku Martu Infante už české publikum zná z mnohých vystoupení s ansámblem Musica Florea nebo z festivalů Janáčkův máj (dnes MHF Leoše Janáčka) či Concentus Moraviae. Se souborem ostravského divadla se také podílela na inscenaci Zásnub ve snu Hanse Krásy. Rozhovor se zpěvačkou se uskutečnil nedlouho po jejím představení v Polsku, kde právě s Musicou Floreou premiérovala Durónovu zarzuelu Válka obrů, přičemž česká premiéra této zpěvohry je plánována na 12. červenec v pojízdném divadle Florea Theatrum na pražské HAMU. Další tři představení se uskuteční 18. a 19. července na Festivalu Krumlov. 

„Může to znít odvážně, ale od první chvíle jsem směřovala k tomu, že chci být sólistkou. A zatím jsem toho nikdy nelitovala.“

„Kromě toho se snažím propagovat klasickou hudbu ve školách, navštívila jsem jich v Americe asi sto.“

„Za to, jak mě Moravská filharmonie ocenila, jsem nesmírně vděčná, protože uznání od kolegyň a kolegů je tím největším darem.“

Mladá americká houslistka Aubree Oliverson, sólistka červnového festivalu Hudba v zahradách a zámku Kroměříž, hrála s Moravskou filharmonií Olomouc a dirigentem Františkem Mackem Dvořákův Koncert a moll. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz probírá své americké zkušenosti od studií přes první úspěchy po hostování u řady tamních orchestrů, uvažuje nad konkurencí a prozrazuje, kde se setkala s dirigentem Mackem. Upřímně hovoří o důležitosti pedagoga, který by měl v ideálním případě mladému umělci vštípit pokoru, pracovitost a lásku k hudbě. A nakonec s poukazem na Antonína Dvořáka naznačuje, čím to je, když hudba zní libě.

„Nikdy by mě nenapadlo, že se budu věnovat klasické hudbě.“

„Nesmírně si vážím Petra Nouzovského jako skvělého muzikanta, kantora, ale hlavně člověka.“ 

„Musí nastat posun, jinak nemáme šanci mezi mnohými jinými festivaly přežít.“

V úterý 9. července začíná letní sezóna jednadvacátých Třeboňských nocturn. Již třetím rokem v jejich čele stojí Irma Mrázková, která navázala na práci svého otce, hoteliéra a současně zakladatele tohoto jihočeského festivalu. Navíc vede i pražský festival Věčná naděje, ačkoli původně její kariéra směřovala do jiných oborů. Dnes úspěšná festivalová manažerka v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz popisuje, jak těžké je skloubit dva festivaly dohromady, jaké výzvy přináší organizování hudební akce v regionu nebo co letošní Třeboňská nocturna svým příznivcům, kteří se na ně vypravují i z Prahy, nabídnou.

„Na Kanárech si pan režisér vymyslel pojetí, které bylo velmi netradiční.“

„Zpívat Přemysla z Libuše jsem cítil jako velkou metu.“

„Paní foniatrička mi doporučila, že mám přestat pít kávu, tak jsem jí odpověděl, že raději nebudu zpívat, než abych přestal s kafem.“

Ve středu 26. června se na Hradčanském náměstí uskuteční tradiční open-air koncert České filharmonie, na němž se umělecky pod taktovkou Petra Altrichtera podílí také trojice v tuzemsku působících pěvců, z nichž jediným držitelem hlasu mužského je barytonista Jiří Brückler. Mladistvě vyhlížející zpěvák už pražská operní prkna coby sólista brázdí téměř dvacet let a v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se ohlíží za další svou sezonou, v níž v Roce české hudby přirozeně dominovala hudba českých velikánů.