Ve věku osmaosmdesáti let zemřel jeden z nejvýznamnějších německých skladatelů poválečné generace, zejména vokální hudby a hudebního divadla, Aribert Reimann. Zpočátku působil především jako klavírista a doprovazeč v písňovém repertoáru, ale po mnoho desetiletí komponoval zejména pro lidský hlas. Za své dílo byl mnohokrát vyznamenán, mimo jiné Siemensovou hudební cenou a Velkým křížem Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo s hvězdou. V příští sezóně uvede pražské Národní divadlo v české premiéře jeho operu Lear.

Aribert Reimann pocházel z hudební rodiny, jeho otec byl varhaníkem a ředitelem berlínského státního a katedrálního sboru, matka byla uznávanou oratorní zpěvačkou a učitelkou zpěvu. Své první písňové skladby s klavírem Reimann složil v deseti letech. Již za vysokoškolských studií pracoval jako korepetitor ve studiu Státní opery v Berlíně. Skladbu studoval u Borise Blachera a Ernsta Peppinga a klavír u Otta Rausche na Hudební akademii v Berlíně. V roce 1958 začal studovat hudební vědu na Vídeňské univerzitě. První velké premiéry se dočkal o rok později s baletem Stoffreste na libreto Güntera Grasse ve Städtische Bühnen v Essenu. Jádrem Reimannova dalšího uměleckého vývoje se stalo hudební divadlo a písňové texty. Již v roce 1971 byla skladateli udělena Cena německé kritiky za jeho dosavadní kompletní tvorbu. V letech 1974 až 1983 byl profesorem na hamburské Musikhochschule se specializací na soudobou píseň a od roku 1983 působil ve stejné funkci na berlínské Vysoké škole umění.

Sounáležitost s lidským hlasem byla vždy silným impulsem pro Reimannovu skladatelskou činnost. Vedle písňových úprav textů autorů, jako jsou Paul Celan, James Joyce, Joseph von Eichendorff a Louïze Labé, vytvořil skladatel také četné komorní skladby, sólové koncerty a orchestrální díla, například Miniatury pro smyčcové kvarteto, dva klavírní koncerty, Sedm fragmentů pro orchestr jako vzpomínku na Roberta Schumanna nebo orchestrální skladbu Zeit-Inseln.

Reimannova operní tvorba začala v roce 1965 prvním uvedením opery Ein Traumspiel na text Augusta Strindberga v Kielu. Následovala Meluzína podle hry Yvana Golla, která měla premiéru na festivalu ve Schwetzingenu v roce 1971. Operou Lear napsanou na objednávku Bavorské státní opery v Mnichově si Aribert Reimann dokázal získat nejen odborníky a kritiky, ale pro svůj osobitý styl i širší publikum. Dílo na shakespearovský námět bylo mezinárodně provedeno ve více než třiceti inscenacích a pražské Národní divadlo chystá na 7. června příštího roku jeho českou premiéru, jak informoval portál KlasikaPlus.cz ZDE.

V roce 1984 měla v Berlíně premiéru skladba Die Gespenstersonate na text Augusta Strindberga a v roce 1986 Troady na motivy Eurípidovy hry ve verzi Franze Werfela. Další ambiciózní literární projekt Reimann realizoval v letech 1990 až 1992 operou Das Schloß na motivy románu Franze Kafky. Premiéra opery Dům Bernardy Alby na text Federica Garcíi Lorcy se uskutečnila v Bavorské státní opeře v Mnichově v roce 2000. Reimann, který se stal jedním z předních německy mluvících operních skladatelů, obdržel zakázku i od Vídeňské státní opery, a to na zkomponování opery Médeia podle stejnojmenné hry Franze Grillparzera; byla pak německým časopisem Opernwelt oceněna jako Světová premiéra roku. Jeho poslední hudebně-divadelní dílo L’Invisible vycházející ze tří dramat Maurice Maeterlinka mělo premiéru na podzim roku 2017 v Deutsche Oper Berlin.

Aribert Reimann obdržel řadu vyznamenání a ocenění včetně nejvyšších státní německých vyznamenání. V roce 2018 mu byla mimo jiné udělena německá divadelní cena Der Faust za celoživotní dílo, stal se také členem řádu Pour le Mérite za vědu a umění a čestným členem Německé hudební rady.

Aribert Reimann se narodil 4. března 1936 v Berlíně a zemřel tamtéž 13. března 2024.

Foto: Gaby Gerster

Facebook X E-mail WhatsApp