PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Kombinace hudebního a blízkého osobního přátelství je něco výjimečného, co nám dovoluje hrát spolu komorní hudbu velmi osobním způsobem.“

„Od rána do večera jsme mluvili jen o muzice a hodně jsme si to užívali. Každý věděl, co ten druhý udělal, jak to zahrál, všichni jsme byli tak vnímaví, citliví na každou notu.“

„Dnes jsme třeba lyričtější, snažíme se naši hru doplňovat o nové nálady, barvy, nový charakter, ale stále si zachováváme to, co bylo ve starších nahrávkách dobré – ten drajv, tah, energii.“

Jedním z hudebních snů Veroniky a Petra Jarůškových, stěžejních členů Pavel Haas Quartet, a proslulého klavíristy Borise Giltburga bylo nahrát klavírní tria Antonína Dvořáka. Poprvé je kompletně provedli na Dvořákově Praze v roce 2021, nyní je Supraphon vydává na CD. Nejen o vzniku nahrávky, ale také o vzájemném respektu, blízkém hudebním cítění a přátelství hovoří interpreti v následujícím rozhovoru.

„Pro mě jako pro interpretku je důležité dát prostor vřelosti, a to dokonce i tehdy, když je dějový a hudební pohyb rychlý.“

„Nevěřím na dirigentskou diktaturu. Zároveň ale vím, že reprezentuju partituru – a občas musím být jejím silným advokátem.“

„Janáček je tak silný skladatel, že mu budoucnost určitě patří.“

Pařížská Opera Bastille hraje do 17. října Janáčkovu Věc Makropulos s nestárnoucí Karitou Mattilou v hlavní roli a s krásně zrajícím Pavlem Černochem v jedné z nejdůležitějších dalších úloh. Dirigentka obnovené inscenace Susanna Mälkki v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz uvažuje o své profesi a o vztahu hudby a divadla v inscenacích…

„Můj vztah ke klasické hudbě je velmi kladný, škoda že na ni není ve společnosti kladen tak velký důraz, jak by si zasloužila. Patří totiž k našim národním klenotům.“

„Stojím si za názorem, že hudba tvoří padesát procent filmu.“

„Zastávám názor, že skladatel by měl být schopen zaranžovat svoji píseň.“

Hudební skladatel a producent Daniel Barták podědil muzikantské geny po svém otci i dědečkovi. Vystudoval však herectví a již před více než dvaceti lety se velmi úspěšně etabloval v muzikálech, a to nejen jako interpret, ale také jako aranžér a skladatel. Za hlavní roli Andreucia v muzikálu Mefisto, k němuž zkomponoval hudbu, byl dokonce oceněn v Jižní Koreji…

„Je vždy vzrušující vidět díla optikou nového nástroje, nové akustiky a nového estetického prostředí.“

„Smyslem takových varhan není velikost a síla, ale barva a jemnost.“

„Spojené státy mají velmi zvláštní sbírku historických varhan, která sahá až do osmnáctého století.“

V neděli 8. října uzavře letošní program třetího ročníku festivalu Varhanní Vysočina americký sólista Nathan Laube. V kostele sv. Martina v Třebíči zahraje skladby ve spektru sahajícím od Georga Muffata po Petra Ebena. Festival vznikl v roce 2021 z iniciativy varhaníků Alfreda Habermanna a Lukáše Dvořáka, studentů Hudební a taneční fakulty Akademie múzických umění v Praze, kteří pocházejí z Vysočiny…

„Význam kultury je pro společnost nesporný, ale přitom její pozice je velmi křehká.“

„Náš festival se snaží být místem, kde jsou předávána poselství.“

„Festival patří mezi ozdoby města Olomouc a těší se zájmu jeho obyvatel.“

Jubilejní třicátý ročník Podzimního festivalu duchovní hudby Olomouc byl zahájen. V letošním roce organizátoři připravili zážitkovou dramaturgii, která spojuje tradiční duchovní hudbu s mladými interprety, vyhledává zapomenuté skvosty a hledá neotřelé kompozice. O festivalu, který začal 23. září a trvá až do 21. října na různých místech Olomouce, jsme si povídali s jeho paní ředitelkou Dobromilou Hamplovou.

„Antonín Dvořák je bezvýhradně mým nejoblíbenějším autorem.“

„Je potřeba oslovovat mladé publikum a už od toho nejmenšího, předškolního věku; dělat pro ně samostatné projekty na špičkové úrovni – děti jsou velmi vnímavé a vycítí hned jakoukoli faleš.“

„Cena Thálie to pro mne znamenala především utvrzení, že jdu správnou životní cestou a že moje práce má smysl.“

Pavla Vykopalová je pevným pilířem souboru Janáčkovy opery v Brně. Její interpretace mladodramatických sopránových rolí je vždy naplněna vroucností a opravdovostí prožitku a její charakteristická sladká barva hlasu je nezaměnitelná. V současné době se připravuje spolu se souborem na 8. října na premiéru opery Jakobín Antonína Dvořáka, ve které studuje roli Julie.

„Je potěšitelné, že v současnosti jsou v České republice velmi dobří producenti; to se výrazně změnilo k lepšímu.“

„V Anglii je televizní a filmový průmysl jeden z nejprogresivnějších.“

„Kultura je důležitá, protože probouzí emoce v našem chladném materialistickém světě.“

Předsedou poroty Mezinárodního hudebního festivalu Zlatá Praha byl letos významný německý režisér a producent Reiner Moritz, výkonný ředitel Poorhouse International v Londýně. V průběhu soutěžní přehlídky jsme se setkali k velkému exkluzivnímu rozhovoru pro portál KlasikuPlus.cz.

„Musím říct, že úroveň soutěžících byla vynikající, nestačila jsem se divit, jak velmi kvalitní soubory po světě běhají.“

„Celá dramaturgie mých večerů pramení z toho, že jsem nejen sólová klavíristka, ale také komorní hráčka, a obě tyto disciplíny tvoří absolutně nedílnou součást mého muzikantského bytí.“

„Klobouk dolů před tím, co Martin Prokeš se svým týmem dokázal během uplynulých dvaadvaceti let, a je nádherné pozorovat, jak „šťavnatý strom“ z Lípy musicy za tu dobu vyrostl.“

Klavíristka Jitka Čechová je mezinárodně uznávanou sólistkou a komorní hráčkou. Je dlouholetou členkou významného a renomovaného Smetanova tria, kde působí společně se svým manželem, violoncellistou Janem Páleníčkem, a houslistou a dirigentem Janem Talichem. Jitka Čechová je zapálenou propagátorkou české hudby – těžiště jejího repertoáru tvoří díla Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů…

„Není to o tom, abychom hudbu uchovávali jako v muzeu, ale o tom udržet ji živou.“

„Vždy se řídím jakousi intuicí, čekám na ten pocit, když má člověk ‚motýly v břiše‘.“

„V dramaturgii Alter Ega objevujeme spíše nižší hladiny znělosti. Převažuje mezzopiano, piano… je to téměř jako modlitba.“

Mezinárodní hudební festival Lípa Musica uvede již 27. září mimořádně zajímavý a lehce nekonvenční program. V Liberci se spolu představí klarinetista David Orlowsky a loutnista David Bergmüller se svým projektem zvaným Alter Ego. Koncept, jehož těžištěm jsou nevšední úpravy skladeb Henryho Purcella a Johna Dowlanda právě pro tyto nástroje, přenáší posluchače do ztišeného, chvějivého světa – o tom, jak tento svět vznikal, prozrazuje více David Orlowsky.

„Jde o trochu jiný žánr než opera, vyžaduje jiný interpretační přístup, mírně rozdílný zpěv – byť samozřejmě pěvecká technika je v podstatě jedna –, řekl bych, že je to práce dalece preciznější, možná detailnější.“

„Došli jsme k přesvědčení, že pro hodinovou, hodinu a čtvrt dlouhou plochu je pro posluchače zajímavější vnímat více zpěváků, umělců. Ti si tak také mohou chvíli odpočinout.“

„V zimě jsme si vyzkoušeli provedením Zimní cesty akustické možnosti jeviště Stavovského divadla se staženou železnou oponou a usoudili jsme, že jeho podmínky jsou nejvhodnější.“

Dramaturg Opery Národního divadla v Praze Beno Blachut ml. před začátkem pilotního cyklu písňových recitálů  na jevišti Stavovského divadla přibližuje jeho vznik a motivaci. Podnět ke vzniku řady přišel částečně od samotných zpěváků, z části se jedná o jev kontinuity z pandemických let, kdy se operní pěvci písňové tvorbě věnovali přirozeně více. Existujícím písňovým spolkům divadlo nechce konkurovat, spíše chce spolusplácet dluh opomíjenému žánru. První písňové matiné se koná v sobotu 23. září.

„Za prvé jsem nemohl uniknout, za druhé jsem ani nechtěl. Jelikož i v širším kruhu rodiny se hudbě věnují téměř všichni, přišlo mi nelogické dělat něco jiného.“

„Když mám o prázdninách čas, snažím se najít nejlevnější let kamkoliv, třeba jen přespím na letišti a druhý den letím zpátky. Je úplně jedno, kam to je, hlavně, že se proletím. Čím více přestupů na trase, tím líp.“

„Přijde mi, že hudebníci, kteří dávají důraz hlavně na techniku a na zvukovou stránku nedbají, se dnes prosazují čím dál méně.“

Violoncellistovi Adamu Klánskému je dvaadvacet let. Na pozvání Dvořákovy Prahy vystoupí se svým otcem Ivanem Klánským ve čtvrtek 21. září v Centru Bořislavka. Jak se mu daří propojovat široké hudební zájmy, které se pohybují mezi sólovou, komorní a orchestrální hrou, probíráme v následujícím rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz…

„Nemorino – to je nádherné zpívání.“

„Od každého velkého tenora se snažím vzít si něco svého a stvořit cosi vlastního nového.“

„Každá role, do které investujete všechno, vás určitým způsobem unaví, ať je to mentálně, nebo fyzicky.“

Další milník na úspěšné kariérní cestě zdolá český tenorista Petr Nekoranec. V nové inscenaci pražského Národního divadla ztvární part Nemorina v Nápoji lásky, ve čtyřicáté z celkových přibližně sedmdesáti oper Gaetana Donizettiho. V krátkém rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz dává najevo upřímné nadšení z toho, že po letech přednesů pouhých úryvků a výňatků z této belcantové opery konečně dochází i na celou roli. První pěvecké obsazení v hudebním nastudování dirigenta Andrije Jurkevyče a v režii německé režisérky Julie Burbach čeká premiéra 22. září ve Státní opeře.

„Již rok působíme v provizorním koncertním sále; většinu symfonického repertoáru s určitými limity zahrát lze, avšak velkých symfonií Gustava Mahlera nebo Dmitrije Šostakoviče se na nějakou dobu vzdát musíme.“

„České hudbě vzdáme v roce 2024 hold několikrát; především koncertním provedením Smetanovy Libuše v Národním divadla moravskoslezském, ale také Novoroční koncert bude patřit Smetanovi, Martinů, Dvořákovi.“

„V pařížské Invalidovně se v říjmu představíme s dirigentkou Alenou Hron, v listopadu budeme na Festivalu Eufonie ve Varšavě koncertovat pod vedením Tomáše Netopila a příští rok v červnu to bude Vídeň a legendární Musikverein.“

Ředitel Janáčkovy filharmonie Ostrava Jan Žemla pro portál KlasikaPlus.cz zevrubně nastiňuje nastávající jubilejní sedmdesátou sezonu, která se nese ve znamení mimořádně silného uměleckého zastoupení, jakož i přetrvávajících provizorních podmínek činnosti orchestru. Výrazné slovo si vezmou ženy-dirigentky a těleso se rovněž věnuje oslavám Roku české hudby a smetanovskému výročí.

„Každý hudebník musí vzít hudbu, kterou chce interpretovat, zcela za svou. Velmi osobně.“

„Pro virtuozitu je potřebná energie. Také dobrý vkus. A je potřeba zapojit uši a srdce.“

„A Vivaldim budu muset přepnout do soudobé hudby, musím dál studovat jednu věc od Györgye Ligetiho. Ještě to bude dlouhá a těžká práce.“

S barokním orchestrem Collegium 1704 zpívá v sobotu v Liberci na festivalu Lípa Musica francouzská mezzosopranistka Lucile Richardot. Připravili s Václavem Luksem duchovní vokální skladby Antonia Vivaldiho proložené jeho instrumentální hudbou. Program se v neděli 17. září opakuje ve Frýdku-Místku na Svatováclavském hudebním festivalu. Pěvkyně v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz uvažuje o odkazu benátského barokního skladatele, o virtuozitě a hlavně o mezinárodních vlivech ve světě staré hudby, kde je umělecky nejvíc doma.

„Zejména způsob tvoření tónu, společné frázování a cítění barvy, naladěnost na ´komorněhudební´ společné muzicírování je u nich jedinečné. A schopnost pravého a hudebně fundovaného rubata.“

„Mě právě s nimi nejvíce baví riskovat. Málokterý orchestr světa je schopen tak fantastické reakce ´ze vzduchu´.“

„Tomuto orchestru vyhovují sály, které takříkajíc odpovídají jejich domovu a tradici – vídeňskému Musikvereinu.“

Festival Dvořákova Praha zařadil do programu na středu 13. září koncert Vídeňských filharmoniků. V české metropoli těleso vystoupí poprvé s dirigentem, který je tam doma. Stal se jím Jakub Hrůša, který je s orchestrem v těchto dnech na evropském turné a má s nimi nejen pěkné umělecké zážitky, ale i další společné plány…

„Jakub Hrůša a Igor Levit jsou výsostní umělci, s velmi intenzivním přístupem k hudbě.“

„Každodenní hraní v orchestřišti Vídeňské státní opery formuje náš způsob hry. Učíme se věnovat zpěvu velkou pozornost, což následně ovlivňuje zvuk orchestru.“

„V současné době je pro nás obzvláště důležité vysílat do světa hudební poselství míru.“

Mezinárodní hudební festival Dvořákova Praha bude v rámci svého dramaturgicky pestrého programu hostit po dvou letech Vídeňské filharmoniky, kteří zahrají 13. září ve Dvořákově síni Rudolfina. Program složený z Osmé symfonie Antonína Dvořáka a Druhého klavírního koncertu Johannesa Brahmse, ve kterém sólově vystoupí klavírista Igor Levit, bude dirigovat Jakub Hrůša. U příležitosti hostování světoznámého orchestru v Praze jsme připravili rozhovor s Danielem Froschauerem, předsedou Vídeňských filharmoniků, jenž je dlouholetým houslistou první sekce tělesa ve své rodné, rakouské metropoli.

„Soutěžení v jakýchkoli uměleckých disciplínách mi přijde zbytečné a na hlavu postavené.“

„Mám osobní vnitřní obdiv k národu, který dokázal přežít z toho mála, co mu bylo nabídnuto.“

„Vrzání skleničky pro spoustu lidí není hudba.“

Téměř dvacet let trvající spolupráce skladatelky a pedagožky Jany Vöröšové s orchestrem Berg, který se specializuje zejména na uvádění soudobých skladeb, vykrystalizovala v další jejich společný počin. Stále stejný příběh je název nového hudebně-tanečního či zvukově-pohybového představení v divadle pro tanec Ponec, ke kterému Vöröšová napsala hudbu, choreografka Mirka Eliášová je pak autorkou taneční složky…

„Vladislavský sál je symbol a my jsme s novou hlavou státu chtěli vyslat do Evropy signál, že se Hrad po letech znovu otevírá.“

„V neděli 3. září od 18:00 do 18:10 se rozezní zvony k velkému zvonobití za válečné oběti.“

„V době války, supící jen pár set kilometrů od nás, nabývá provedení Válečného rekviem na významu.“

Prague Sounds rozezní sto zvonů a Brittenovo Válečné rekviem za oběti války. Festival uvede v neděli 3. září, pod záštitou i s účastí prezidenta Petra Pavla, arcibiskupa Jana Graubnera a dalších významných ústavních a politických činitelů, ve Vladislavském sále Pražského hradu velkolepé dílo anglického skladatele. K provedení se spojily hned tři orchestry…

„Byla zoufalost někomu vysvětlit, že to, co se mi stalo, nemá s mým povoláním nic společného, že by to mohlo potkat úplně kohokoli.“

„S pódiem jsem sžitá od narození. Nevím, co je tréma, pokud mě něco těší, nevím, co je strach, když jsem si na pódiu jistá.“

„Vděčnost, že se opět vracím na koncertní pódia, nemohu ani slovy vyjádřit.“

První koncert po dvouleté zdravotní odmlce si konečně opět užila naše přední harfistka Jana Boušková. Ke spolupráci jí oslovil houslista Maxim Vengerov. Jako duo spolu v srpnu vystoupili na prestižní uzavřené akci v Monaku, kde Jana také doprovodila vystoupení významné balleriny Aliny Cojocaru. V RozhovoruPlus se mimo jiné svěřuje s tím, jak prožívala nečekanou zdravotní indispozici, jak se opět cítila na pódiu a co jí čeká v nadcházející sezóně.

„Letošní mix sedmapadesáti mladých lidí z šesti zemí světa byl opravdu jedinečný.“

„Naši lektoři jsou stálice. I oni se rádi vracejí.“

„Každá takováto aktivita vyžaduje celoroční péči o fundraising.“

Po skončení šestého ročníku Letní hudební akademie Kroměříž se její umělecký šéf Tomáš Netopil v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz zamýšlí nad tím, jak se projekt rok za rokem vyvíjí. Ale nejde jen o lektory, kteří se stali už stálicemi, a o studenty, z nichž se mnozí za svými letními pedagogy pravidelně vracejí. Jde i o finanční zdroje. Jejich hledání pro příští roky začalo hned další den – a podle Tomáše Netopila vlastně ani nikdy nekončí.

„Bylo fascinující pozorovat, že hudební talent může mít úplně jiný věk než fyzično.“

„Smysl kurzů nespočívá v tom, že by se účastník dostal za týden na jinou interpretační úroveň. Cílem je spíše otevření určitého nového hudebního světa lektorem.“

„Kurzy jsou stále profesionálnější, ale přitom neztrácejí srdce a prázdninové nadšení mladých hudebníků.“

Za letošním ročníkem Letní hudební akademie Kroměříž, která se v uplynulém týdnu konala za uměleckého vedení Tomáše Netopila a o jejíchž laureátech můžete číst v článku v rubrice MladíPlus, se ohlížejí tři z lektorů – hráčka na historické klávesové nástroje a děkanka Hudební fakulty JAMU v Brně Barbara Maria Willi, pianista a pedagog Ivo Kahánek a klavírista a ředitel České filharmonie David Mareček. Zamýšlejí se nad letošním programem, nad cíli a podněty mezinárodního setkání a v konkrétních příkladech i nad obsahem slova talent.

„Vlastně jsem nevěděl, do čeho jdu. Ale je pravdou, že v něčem to byla i výhoda. Doteď se k věcem snažím přistupovat svébytně, z jiné perspektivy.“

„Kdybych měl něco začínajícímu sbormistrovi poradit, tak ať nejdřív ve sboru zpívá a pozoruje, jak pracuje sbormistr.“

„Já si myslím, a taky se o to snažím, že na každé zkoušce, už od začátku, by měla nějaká hudba zaznít.“

„Jediné, co jsem znal, byla hudba a po té jsem šel,“ ohlíží se za svými hudebními začátky ani ne třicetiletý sbormistr Michael Dvořák, rodák z Jeseníku. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz, při němž nezapřel svůj živelný temperament, vypráví mimo jiné o tom, jaké je vyjít z malé vesnice do kulturně bohatého města Brna, jaké obavy ho provázely během studií na Janáčkově akademii, ale i o tom, jak dlouho opera dobývala jeho srdce. Po čtyřech letech vylétá zpod křídel Petra Fialy a opouští pozici druhého sbormistra v Českém filharmonickém sboru Brno. Vyráží, jak sám říká, do nejistoty.

„V následujících letech budu pracovat na zlepšení herní kondice, přesnosti a zvládání stresu při hře.“

„Mezi varhaníky všude je Bachova hudba povinným prvkem a jasným základem.“

„Způsob, který traktuje varhany jako symfonický orchestr, je mi velmi blízký.“

Mariusz Wycisk, 10. srpna interpret druhého koncertu Mezinárodního varhanního festivalu v pražské bazilice sv. Jakuba, vystupuje po celém Polsku a je rovněž aktivním liturgickým varhaníkem. Do řady úspěchů si přidal loni na podzim druhou cenu v Mezinárodní varhanní soutěži Petra Ebena v Opavě. Do Prahy přivezl hudbu Johanna Sebastiana Bacha, Camilla Saint-Saënse, Marca Enrica Bossiho, Louise Vierna a polského autora Mariana Sawy, jehož život se uzavřel v roce 2005…

„Znal jsem rodinu Kunderových ze dvou stran a dlouhodobě. Ze strany otce i matky. Milanův otec, Ludvík Kundera, klavírista a první rektor JAMU, byl otcovým přítelem.“

„Milan studium hudby vyměnil za literaturu a scénáristiku až na vysoké škole. Zůstali jsme přátelé i potom a já ho samozřejmě obdivoval. Tehdy zejména pro jeho schopnost získávat přízeň krásných dívek.“

„Obdivuji u něho to, že vlastně začínal třikrát, nejprve se stal básníkem, ale pochopil, že bude stát proti velikánům typu Skácela či Hrubína. Rozhodl se proto pro drama, ale neměl pocit, že je to jeho poslání. Tak se dal na román, kde se proslavil.“

Profesor, muzikolog, hudební skladatel a pedagog na Ústavu hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity i na Hudební fakultě JAMU. Miloš Štědroň je „chodící encyklopedií“, a to především pokud jde o znalost lidí, kteří tvořili a tvoří brněnskou kulturu. Pochází z rodiny, jejíž všichni členové se zabývali hudbou. Matka byla klavíristka, učitelka hudby, otec sice pracoval jako kartograf a úředník, ale také měl k hudbě blízko. Měl tři strýce: Vladimír Štědroň byl skladatel, Bohumír Štědroň muzikolog a Jan Štědroň houslista. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se však Miloš Štědroň věnuje jiné osobnosti – česko-francouzskému spisovateli Milanu Kunderovi, brněnskému rodákovi, jehož život se letos v červenci uzavřel ve věku 94 let.

„To, že mám možnost soustředit se na tři měsíce na jedno jediné dílo, je zcela ojedinělou zkušeností.“

„Britským hudebníkům je vlastní neuvěřitelná rychlost, profesionalita a disciplinovanost, se kterou pracují.“

„Glyndebourne není místem, kde by se realizovaly skandální projekty, ale naopak místem, kde se velmi ctí tradice… Jako kdyby se režisérka snažila vytvořit kontrapunkt k bohatě stylizovanému, smyslnému světu Händelovy hudby jakousi civilní syrovostí a živelností.“

Proslulý operní festival Glyndebourne ve Východním Sussexu na jihu Anglie má letos v létě na programu vedle dalších pěti titulů od 23. července do 26. srpna také Händelovu Semele, příběh z Ovidiových Metamorfóz o svádění, cizoložství a pomstě. Za hudební stránkou inscenace režisérky Adele Thomas stojí dirigent Václav Luks. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje práci s londýnským orchestrem dobových nástrojů Orchestra of the Age of Enlightenment, uvažuje o vztahu hudby a režie v operních projektech,…

„Od první zkoušky jsem svatojakubskými varhanami nadšen.“

„Nehrál bych je, kdyby mě jejich tvorba nezajímala a nezaujala.“

„Nejde jen o mé pocity. Úplně nejpodstatnější je, aby bylo šťastné a spokojené publikum.“

Skladby dvou autorů ze Severní Ameriky, francouzskou hudbu a vlastní improvizace má dnes večer v Praze na programu recitálu v bazilice sv. Jakuba všestranný britský hudebník Wayne Marshall, mezinárodně uznávaný jak za dirigentským pultem, tak u kláves – ať už patří klavíru, nebo varhanám. Jeho koncert, navíc v přímém přenosu na stanici Český rozhlas Vltava, otvírá osmadvacátý ročník Mezinárodního varhanního festivalu…

„Uskutečnila se světová premiéra nově zrestaurované verze celovečerního režijního debutu Evalda Schorma Každý den odvahu z roku 1964. Hudební složka Jana Klusáka je velmi eliminována, jak ostatně bývalo ve filmech české nové vlny častým zvykem, aby dílo působilo syrově a autenticky.“

„Velmi důležitou roli hraje zvláště výrazný leitmotiv, který opakovaně zaznívá jako připomínka romantického vztahu hlavních protagonistů, do něhož se začíná plíživě vkrádat deziluze.“

„Geniálně prokomponovaná hudba Franka Churchilla je nedílnou součástí celé pohádky, a to nejen díky ústřední melodii, z níž se stal evergreen, ale také jako nezbytný dějotvorný prvek. Ve filmu se totiž neobjeví ani vteřina bez hudebního doprovodu.“

Ohlédnutí za Mezinárodním filmovým festivalem (MFF) Karlovy Vary se detailněji věnuje těm filmům a událostem, které autora obzvláště zaujaly, včetně jejich hudební složky. Oslovil také letošní laureátku Ceny prezidenta festivalu Danielu Kolářovou, laureáta téže Ceny za rok 2019 Vladimíra Smutného a dále herce, režiséra a hudebníky Janu Švandovou, Ondřeje Nováka, Karla Smyczka, Vilmu Frantovou, Jana Andra, Jana Smigmatora a Josefa Vejvodu, kteří patří k pravidelným festivalovým návštěvníkům, aby v krátkých interview sdělili, co pro ně tato událost znamená a jak hledí na filmovou hudbu.

„Mám teorii spokojeného orchestru. Věnuji se jí od té doby, co jsem do filharmonie nastoupil jako produkční. Naslouchám potřebám jednotlivých členů instituce a hledám způsob, jak vše sladit v jeden harmonický organismus.“

„Plocha naší střechy je poměrně veliká a zároveň spotřeba elektrické energie je značná, tak bych velice rád dotáhl svou ideu fotovoltaiky.“

„Crossover je funkční nástroj k přivedení dalšího segmentu publika.“

Plný vizí a ideálů. Člověk, který nezná, co to je netěšit se do práce. Zodpovědný, pokorný a zároveň rozechvělý před velkou výzvou: Zvládnu to? Hlavně nezklamat důvěru. Strach ale nijak neumenšuje jeho natěšení a pozitivní přístup. Vladimír Šrámek, jazzový kytarista, člen skupiny Jazz Police a v posledních letech člen managementu orchestru, po třiadvaceti letech po Václavu Dernerovi „převzal kormidlo“ Filharmonie Hradec Králové a stal se jejím dalším ředitelem. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz Šrámek dává přičichnout ke svému voňavému elánu a čtenář upřímně fandí, aby entusiasmus nevyprchal.

„Lázně Luhačovice mají na hlasové ústrojí blahodárný vliv. Hlasivky a pěvecké ústrojí vůbec – to jsou svaly. Zpěvák, chce-li být světový, podléhá stejným pravidlům, jako vrcholový sportovec.“

„Operní provoz je bezohledný a krutý, česká divadla si pěvce nevychovávají. Chtějí silný a plný výkon, jenže takhle se pomalu vytrácí základ zpěvu, italské bel canto, krásný zpěv, který je základem pro interpretaci zejména italských oper.“

„Prošel jsem také mnoha scénami v zahraničí a setkal se se spoustou světových pěvců, kteří mne zasvěcovali do svých technických tajů. Chtěl bych tyto nabyté zkušenosti předávat mladým, kteří chtějí dobýt operní pódia.“

Vladimír Chmelo je významný český operní pěvec, který zpíval na předních světových operních scénách a šest let i v Metropolitní opeře v New Yorku. Je držitelem Ceny Thálie pro rok 1998 za roli Fanuela v Boitově opeře Nerone. Po těžké autonehodě se začal věnovat pedagogické činnosti a operní produkci. Nyní realizuje mistrovské pěvecké kurzy v Luhačovicích.

„Sebedůvěra je určitě jiná, když člověk před konkurzem absolvuje tříkolovou soutěž, kde je finále s orchestrem a ještě mu výsledek napoví, že jde správnou cestou, než když si půl roku cvičí doma sám a pak vyleze rovnou ‚s kůží na trh‘.“

„Já bych si neuměl představit živit se jen jako sólista, protože to není jen sólová role na pódiu, ale prostě i život solitéra, který jezdí po světě a je na něm sám.“

„Vždycky z legrace říkám, že tohle byl můj poslední koncert s orchestrem, a pak se naskytne zase ještě další.“

Ivan Vokáč patří mezi stálice české hudební scény a na svůj mimořádný talent upozorňuje už od útlého mládí. Absolutní vítězství v mezinárodní rozhlasové soutěži Concertino Praga, které získal společně s houslistou Jakubem Junkem v roce 2006, je jen jedním z mnoha jeho soutěžních triumfů. Ještě za studií na HAMU v Praze ve třídě prof. Miroslava Petráše úspěšně vykonal konkurz do violoncellové skupiny České filharmonie, kde později působil jako zástupce koncertního mistra. Na konci letošního června mu pak konkurz na vedoucí pozici přinesl jednoznačné vítězství a stal se tak druhým koncertním mistrem violoncell v České filharmonii.