PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Otázky cnosti a statočnosti sú aktuálne aj dnes a nemusíme ani chodiť ďaleko, stačí sa pozrieť na našu kultúru.“

„So súborom Musica Florea a s jeho umeleckým vedúcim to bude moja prvá spolupráca, na ktorú sa teším.“

„Veľmi rada by som sa opäť vrátila k belcantovému repertoáru, na ktorom som pracovala na majstrovských kurzoch aj s pani Editou Gruberovou.“

Pozorně vnímavým příznivcům české operní produkce jméno Martiny Masarykové není neznámé a bylo by zvláštní, kdyby pěvkyni neznal slovenský návštěvník divadel. Sopranistka se nyní chystá na Lednicko-valtický hudební festival, kde se 11. října se starohudebním souborem Musica Florea pod vedením Marka Štryncla pověnuje známému, ale i zaprášenému repertoáru.

„V Ostravě mají vždycky vysoká očekávání.“

„Konečný cíl interpreta je prozářit novým světlem, novým pohledem věčnost hudby a věčnost zapsané skladby.“

„Je nesmírně důležité být zvědavý co do zkoumání vlastní identity.“

Federico Colli je italský klavírista, který si získal světové uznání díky svému promyšlenému a originálnímu přístupu k interpretaci. Mezi jeho úspěchy patří například vítězství v Mezinárodní klavírní soutěži v Leedsu v roce 2012. Jako sólista se představil v mnoha významných koncertních domech a spolupracuje s předními orchestry. V koncertní sezóně 2024/25 je rezidenčním sólistou Janáčkovy filharmonie Ostrava, s níž již vystoupil v Opavě 6. září letošního roku. Jako rezidenční sólista se představí i na sólovém recitálu 7. října v Ostravě.

„Vizuální prezentace pěvců s leskem hvězdné osobnosti může působit velmi povrchně.“

„Na školách bývá problém prezentace vážné hudby zakotven bohužel často již v systému výuky.

„U Strausse i Wagnera je nejdůležitější, aby člověk spojil hlas účinně s orchestrem.“

Proslulý německý pěvec Albert Dohmen má na svém kontě mnoho úspěchů na nejprestižnějších scénách světa. Ve své kariéře spolupracoval s řadou slavných dirigentů a v oboru opery se stal vysoce žádaným interpretem basbarytonových či basových rolí. Při pražském setkání jsme hovořili nejen o české hudbě, ale i o Bayreuthském festivalu, problémech mladých pěvců a režisérismu…

„Nabídku čestného prezidenta festivalu Talichův Beroun jsem bral s respektem a jako velkou poctu.“

„Letos mám tu čest řídit na zahajovacím koncertu Jihočeskou filharmonii a zvlášť se těším na skladbu Josefa Suka, jehož jméno a životní pouť byla s Václavem Talichem spjata nejvíce.“

„Smyčce jsou má slabost.“

Vznik Mezinárodního hudebního festivalu Talichův Beroun se datuje rokem 1983, kdy navázal na dřívější Talichovy dny, pořádané k připomínce osobnosti velkého dirigenta Václava Talicha a jeho celoživotní odkazu české hudbě. Letošní 42. ročník Talichova Berouna zahájí 1. října dirigent Jan Talich, jeho prasynovec, čestný prezident festivalu od roku 2013.

„Skladatelská zvídavost mě následně přivedla k dirigování.“

„Bartók je pro mě velký vzor a jeho tvorba pro mě představuje jeden z vrcholů kompozice ve 20. století.“

„Veřejnost se bude moci otevřených zkoušek zúčastnit a sedět přímo mezi hudebníky.“

Zahajovací koncert letošní sezóny Symfonického orchestru Českého rozhlasu se uskuteční v pondělí 30. září od půl osmé večer ve Dvořákově síni Rudolfina. Ještě před koncertem jsme pohovořili se šéfdirigentem Rozhlasových symfoniků Petrem Popelkou o zajímavých dramaturgických počinech, které publikum v nadcházející sezóně čekají, o nové koncepci orchestru i o plánech do příštích let.

„Spolupráce se Simonem Rattlem byla skvělá – končili jsme naprosto zamilovaní do jeho pichlavého humoru, ale i zkušeností a neomezené muzikality.“

„Opera je syntetické umění, v němž je vše. Vnímám ji jako završení.“

„Je to legrace, že v divadle se bavíte genderovým zmatkem ve čtyři sta let staré opeře, a pak vylezete na ulici, po které prochází Prague Pride, a jste pohoršeni.“

Psát perex k rozhovoru s pěvkyní Markétou Cukrovou není příliš vděčný úkol. S jejím jménem se sice pojí celá řada hezky formulovaných a publiku již dobře známých superlativů, jedinečnou osobnost pěvkyně však mohou vystihnout jen omezeně. Navíc se jakákoliv slova na úvod zdají být trochu zbytečná: umělkyně je totiž zároveň velmi inteligentní a podnětnou respondentkou. Setkání s ní jsou tak vždy příležitostí nahlédnout do mimořádně otevřeného uvažování osobnosti, která je konzistentní v pohledech na umění i na svět kolem sebe, která je vždy autentická a trefná. A která při bourání stereotypů klidně stihne i pět operních premiér v sezoně.

„S radostí a vděčností se stále vnímám na začátku svojí cesty.“

„Příběh Milady Horákové je natolik silný, že při zamýšlení se nad ním nelze narazit na dno té hloubky.“

„Postupně jsem si na kompozice vyvinula natolik silný subjektivní názor s tak niternými prožitky, že vlastní tvorba byla už jen otázkou času.“

Pianistka a skladatelka Nikol Bóková se právě nachází uprostřed podzimní koncertní šňůry, která ji mimo jiné zavede do Šumperka. Její skladba Her Country, volně inspirovaná Smetanovou Mou vlastí, tam 30. září zakončí festival Klášterní hudební slavnosti. Portálu KlasikaPlus.cz umělkyně prozradila, jakou roli hraje v Her Country Milada Horáková nebo jak se do poslední části cyklu dostalo japonské haiku.

„Hudba pro mě neznamená jen něco krásného, je to především prostředek pro vnímání věcí, které nemohu uchopit jinými smyslovými orgány.“

„Možná to zní divně, ale inspirují mě velmi staré a nerestaurované nástroje.“

„Zapůsobila na mě profesionalita Johna Malkoviche. Stal se pro mě velkým vzorem.“

Rakouský skladatel a varhaník Franz Danksagmüller je díky svým inovativním projektům, výjimečným varhanním improvizacím a živým elektronickým vystoupením považován za jednu z nejkreativnějších osobností mezinárodní koncertní scény. Hru na varhany, kompozici a elektronickou hudbu studoval ve Vídni, Linci, Saarbrückenu a Paříži. Pedagogicky působí na univerzitě v Lübecku i na Královské akademii v Londýně. V pátek 27. září bude hostem Mezinárodního hudebního festivalu Silberbauerovo hudební Podyjí v klášterním kostele Nanebevzetí Panny Marie a sv. Václava ve znojemské části Louka.

„Velmi se na inspirativní setkání s mladými hudebníky těším.“

„Ještě jsem neměl to potěšení s Ingem vystoupit.“

„Nástroj Archinto se stal mou spřízněnou duší.“

Na závěrečném koncertu letošního ročníku festivalu Dvořákova Praha vystoupí v úterý 24. září se svými kolegy, houslistkou Alexandrou Conunovou a klavíristou Dmitrijem Šiškinem španělský violoncellista Pablo Ferrández. Za doprovodu České studentské filharmonie řízené Ingem Metzmacherem provedou Beethovenův Trojkoncert C dur, op. 56. Kromě toho v rámci koncertu zazní také Symfonie č. 8 Antonína Dvořáka. Pablo Ferrández pro portál KlasikaPlus.cz pohovořil o nadcházejícím pražském vystoupení i svých dalších aktivitách.

„Je škoda, že Česká republika není iniciativnější a že s Göteborgem neexistuje žádná spolupráce na pravidelné bázi.“

„Dvořákovy Dumky považuji za jedno z nejgeniálnějších trií romantické doby.“ 

„V Egyptě jsme se setkali s početným pozorným publikem, které přijímalo českou hudbu s velkou empatií.“

Smetanovo trio se vrátilo z další koncertní cesty, během které propagovalo v rámci Roku české hudby kulturu své země prostřednictvím děl Josefa Suka, Antonína Dvořáka a Bedřicha Smetany. Koncerty se konaly ve švédském Göteborgu, kde Smetana prožil během několikaletého působení šťastné chvíle života, dále v Římě v rámci festivalu Musicale delle Nazioni a v Miláně v Belvederu paláce Lombardské vlády. Další nejbližší cesty souboru povedou vedle řady českých měst do londýnské Wigmore Hall, do Washingtonu a pak i do metropole Řecka. Violoncellista Jan Páleníček přibližuje v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz repertoár i místa koncertů.

„My kontratenoři se stáváme konkurenceschopnějšími a také jsme schopni si udržet svůj hlas na vysoké úrovni i do pozdějšího věku.“

„Investoval jsem hodně času do budování správné pěvecké techniky.“

„Dramaturgie koncertu je vlastně znázorněním jedné barokní noci, při které je možné vyjádřit všechny emoce, které noc skrývá.“

Italský kontratenorista světového formátu Filippo Mineccia není českému publiku tak zcela neznámý. Již několikrát ho svázala spolupráce s českými soubory, mezi něž patří například Collegium 1704 či Ensemble Inégal, a na českém pódiu se objeví i v rámci Svatováclavského hudebního festivalu. Před koncertem v kostele sv. Jana Nepomuckého v Ostravě-Staré Bělé, kde vystoupí spolu se souborem Les Affranchi·e·s, prozradil portálu KlasikaPlus.cz něco více o důležitosti pěvecké techniky a objevování nového repertoáru i o svých dramaturgických plánech.

„Potřebuji zkrátka i čas bez klavíru, abych si nechal hudbu trochu rozležet.“

„Formanova Amadea jsem viděl. Některé části mám rád, jiné, ty fiktivní, už méně.“

„Dvořákův koncert jsem studoval skoro půl roku.“

Rozhovor s Maem Fujitou vznikl dopoledne v den jeho recitálu na festivalu Dvořákova Praha. Přestože s každou další minutou obětoval svůj čas zkoušky v sále, klidně by hovořil i dál. Má veselou povahu a ve věcech hledá drobné radosti. Zároveň už však ve svých pětadvaceti letech načerpal obdivuhodné množství znalostí a s nadhledem se vyrovnává se svou uměleckou zodpovědností.

„Cítili jsme, jak si každé soutěžní kolo vybralo svou daň, jako by nám vzalo padesát procent energie.

„Když se na pódiu cokoli stane, všichni zaostří antény a toho slabšího v danou chvíli podrží.“

„Když bylo nejhůř, zapli jsme vířivku. To byla naše tajná zbraň!“

Flétnistka Anna Talácková, hobojistka Barbora Trnčíková, klarinetista David Šimeček, fagotista Petr Sedlák a hornista Kryštof Koska jsou výraznými členy předních pražských orchestrů – České filharmonie, Pražských symfoniků, Rozhlasových symfoniků i orchestru Národního divadla. To hudebně nejzajímavější však tvoří tato pětice společně. Jejich komorní soubor Alinde Quintet získal loni třetí cenu na Mezinárodní soutěži Carla Nielsena v Kodani a před týdnem v bavorském Mnichově zvítězil na ARD, jedné z nejprestižnějších hudebních soutěží vůbec.

„V případě Čekovské se jedná o současné dílo, které si vedení Janáčkovy opery objednalo. To není tak časté.“

„Česká rapsodie, kantáta pro baryton, smíšený sbor a orchestr s varhanami Bohuslava Martinů, jež zazní ve Zlíně úplně poprvé.“

„V poslední době se mi nabídky na hraní v pozici cellisty začaly množit.“

Dirigent Robert Kružík stojí za mnohými zajímavými hudebními projekty, a to jak v oblasti symfonické hudby, tak opery. Například právě dnes začíná festival Harmonia Moraviae v produkci Filharmonie Bohuslava Martinů, jíž Kružík šéfuje, a na závěr minulé sezóny, nastudoval světovou premiéru opery Here I am, Orlando, kterou Ľubica Čekovská napsala na objednávku Janáčkovy opery. Tam se dirigent vedoucího postu ujme od sezony 2025/26.

„S debutovým CD jsem v zásadě spokojený. Se Supraphonem plánujeme další čtyři.“

„Co se týče 21. století a dnešní hudby jako takové, je tady hodně tenká hranice mezi kreativností a absurdnem.“

„Lukáš Janata je velmi zajímavý skladatel tím, že jako jeden z mála našel svůj osobitý styl.“

Vítězství v Eurovizní soutěži mladých hudebníků v Montpellier, opanování národní kategorie soutěže Virtuosos V4+, první cena na loňském Concertinu Praga, autorství bestselleru vydavatelství Supraphon… Řeč je pochopitelně o stále pouze devatenáctiletém houslistovi Danielu Matejčovi. V rodném kraji se teď umělec, o jehož disponovanosti a talentu lze nyní jen těžko pochybovat, připravuje na vystoupení v rámci festivalu Lípa Musica, kde hlavním bodem programu bude skladba Talks dalšího z někdejších navštěvovatelů liberecké ZUŠ Lukáše Janaty.

„Složitou hudbu zpravidla není možné předat méně zkušenému posluchači na první poslech tak, aby si ji užil.“

„Petr Wajsar používá crossover, rytmy, barvy, zvuky a skladba dokáže zaujmout, aniž by si pomáhal nějakými ‚ne-cellovými‘ prostředky.“

„Dnes musíme hrát soudobou hudbu hlavně proto, abychom zjistili, co stojí za to.“ 

Koncertním mistrem České filharmonie se stal ve čtyřiadvaceti letech. V té době však už byl dobře zapsán i ve světě sólové hry a na svém kontě měl množství úspěchů z domácích i zahraničních interpretačních soutěží; k těm v roce 2018 přidal vítězství soutěže Pražského jara. Sólové hře se vedle intenzivní práce v orchestru violoncellista Václav Petr, nyní pětatřicetiletý, věnuje stále. Svědčí o tom i jeho vystoupení na letošním ročníku festivalu Dvořákova Praha, kde provede premiéru skladby Violoncelloops Petra Wajsara.

„Měl jsem cíl propojení obou kultur, což se myslím podařilo. Výsledkem je organický celek.“

„Kiya Tabassian hraje na třístrunný setar, Didem Başar na kanun a Neva Özgen na kemenče.“

„Poselství projektu je při vědomí toho, co se zrovna děje na Blízkém východě, o to silnější.“

Jako o satisfakci hovoří Vojtěch Semerád o znovuuvedení projektu Kryštof Harant aneb Putování do Svaté země. Jeho premiéru v roce 2021 totiž zasáhla covidová opatření a související restrikce ohledně diváckých návštěv. Vokální soubor Cappella Mariana, který Vojtěch Semerád vede, až nyní zažije provedení před něčím více než jen před streamovacím aparátem. Projekt tentokrát uváděný v rámci festivalů Lípa Musica a Svatováclavského hudebního rozvíjí dialog mezi Východem a Západem, a to v inspiraci Harantovy životní cesty.

„Dílo Petr Wajsara klade značné nároky na moji dirigentskou přípravu a jistě nebude snadné ani při provedení sólového partu.“

„Velice rád bych někdy poměřil síly s některou ze symfonií Bohuslava Martinů.“

„Všechno v životě má ale svůj začátek i svůj konec, takže jsem se rozhodl, že příští festivalový ročník hannoverských Kunsfestspiele, pro mě desátý, bude zároveň mým posledním.“

Roku 2005 vydal stejnojmennou knihu, v níž skládá hold skladatelům 20. století. Před čtenářem defilují Luigi Nono, Charles Ives, Karlheinz Stockhausen a další. Že k nim má sedmašedesátiletý dirigent a múzický manažer, ale také klavírista a muzikolog, hannoverský rodák Ingo Meztmacher blízko, nepřekvapí…

„Mou vlast jsem již dříve dirigoval, ale když jsme hráli klavírní verzi skladby, tak jsem v ní cítil určitou speciální intimitu.“

„Uazní také Šostakovičova Čtvrtá symfonie, takříkajíc má srdcová záležitost.“

„Mimochodem v České republice máte velmi dobré baseballové týmy.“

V neděli 15. září začíná slavnostním zahajovacím koncertem nazvaným Smetana 200 & Bruckner 200 již 69. sezóna Filharmonie Brno. V Janáčkově divadle orchestr představí symfonické básně Hakon Jarl a Richard III. Bedřicha Smetany a Symfonii č. 7 E dur Antona Brucknera. Nedlouho před koncertem jsme se v brněnském Besedním domě setkali k rozhovoru se šéfdirigentem filharmonie Dennisem Russellem Daviesem.

„Člověk studuje muziku, která má svá jasně daná pravidla. To, co vás ale udělá výjimečným, je ona pravidla čas od času porušit.“

„Někdy vymýšlím vtípky přímo na koncertě.“

„Dvořák vykouzlí úsměv na rtech. Ale není jenom o půvabných melodiích.“

Jana Mráčka vídáme pravidelně na první židli České filharmonie a mezinárodně rozjetou má i sólovou kariéru. Letos na podzim ho v této roli máme možnost potkat také v Čechách, mimo jiné 17. září na Svatováclavském hudebním festivalu a 15. listopadu na bienále Janáček Brno. Jak pozvedá jeho sólovou dráhu funkce koncertního mistra, jakým způsobem může interpretovi pomoci vyzkoušet si dirigovat orchestr a co je podle něj esencí světové hvězdy, prozradil v salónku Rudolfina při rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz.

„V Te Deum se člověk nesmí ani náznakem trápit.“

„Obecně si myslím, že role vyšší tessitury s koloraturou jsou můj ‚fach‘ a že bych je nyní měla co nejvíce dělat.“

„Divadlo mi funguje trochu jako terapie – když si plně prožiju příběh své postavy.“

Sopranistka Veronika Rovná je oporou a stálicí operního souboru Národního divadla moravskoslezského. Klíčovou roli zastala v minulé sezóně, kdy během Smetanovského operního cyklu například ztvárnila čtyři různé role v šesti dnech. Nyní se mimo jiné připravuje na vystoupení v rámci Svatováclavského hudebního festivalu, kde zastane sólový part v Dvořákově Te Deum. KlasikaPlus.cz v této souvislosti přináší aktuální portrét umělkyně formou rozhovoru.

„I to je posláním festivalu, aby zaznívaly také nové nebo neznámé skladby, ne pouze a výhradně jen osvědčená klasika.“

„Soudobá hudba mě zajímá a Jiří Gemrot má dobré hudební nápady, které dovede mistrně zpracovat.“

„Transkripce nevyhledávám, původní varhanní repertoár je víc než dost rozsáhlý.“

O pražských svatojakubských varhanách hovoří titulární varhanice baziliky Irena Chřibková, ředitelka tamního Mezinárodního varhanního festivalu Audite Organum, jako o velkém nástroji, na který si zdaleka ne každý může každý den zahrát. Jde o největší tuzemské varhany. Stojíme však před jejich nezbytnou rekonstrukcí, upozorňuje a vypočítává, kolik milionů korun je ještě potřeba dát dohromady, než se začne.

„Wagner se dostal hudebně i psychologicky na samu dřeň postav, které nejsou nijak jednoduché; upřímně řečeno jsou i trochu divné.“

„Do Verdiho je možné se ponořit tak, že se hudbou stanete vy. Na jevišti je to pak konfrontace toho, co máte v hrdle a co se hraje v orchestřišti. Dvě hudby splynou v jednu.“

„Don Giovanni sváděl celý svůj život, v každém věku jinak. A hudebně je ta role stavěná stejně: dá se zpívat v každém věku, protože pokaždé ji lze uchopit jinak.“

Ludovic Tézier je uznáván jako nejlepší verdiovský barytonista. Studoval na Centre National d’Artistes Lyriques v Marseille a na École d’Art lyrique při Pařížské opeře a v roce 1998 vyhrál Operalii Plácida Dominga. Kariéru zahájil v operních domech v Lucernu a Lyonu, kde se věnoval především mozartovskému a belcantovému repertoáru, od roku 2010 postupně buduje pověst vynikajícího verdiovského pěvce. Jako Rigoletto, Simon Boccanegra, Macbeth, Don Carlo di Vargas, Amonasro, Posa či Luna hostuje ve všech světových operních domech a 30. zaří debutuje v Praze. Koncert bude průřezem jeho dosavadní kariérou a vystoupí na něm se svou uměleckou i životní partnerkou, sopranistkou Cassandre Berthon.

„V dnešní době to tak velice často je – zpěvák nejen, že musí být připravený pěvecky, ale zároveň musí mít sám za sebe velmi dobrou představu, co a jak chce hrát. Režiséři to za vás neudělají.“

„V cizině se všichni zajímají především o sebe.“

„Jsou hlasy, které se musí postavit – ten můj je jedním z nich.“

Carmen alias Jolana Slavíková. Česká pěvkyně se zahraničními ambicemi, bývalá sopranistka, nyní mezzo. Příběh absolventky Pražské konzervatoře a frankfurtské Hochschule für Musik, liberecké Evy a v příštích dnech debutantky v Maďarské státní opeře je v mnohém nestandardní, o to zajímavější. Slavnou Habaneru poprvé zpívá na budapešťském jevišti už 12. září.

„S Janáčkovou hudbou mě seznámila moje milovaná učitelka Vera Rózsa.“

„Od Jiřího Bělohlávka jsem se dověděla téměř vše. Pracoval se mnou na frázování, jeho významu a stylu. Byl to génius!“

„Pocházím z finského venkova. Jako dcera z farmářské rodiny se rozhodně dokážu s Janáčkovými příběhy a postavami ztotožnit.“

Patří k nejvýraznějším pěvkyním posledních desetiletí. Proslavila se v rolích Beethovena, Pucciniho, Strausse, Wagnera – a samozřejmě Janáčka. V jeho opeře, konkrétně jako Kostelnička v Její pastorkyni, se Karita Mattila konečně představí i v pražském Národním divadle, a to v představeních 11. a 16. září.

„I ti, kteří do tohoto divadla zajdou jen jednou za čas, ho považují jaksi za své.“

„Naším úkolem je udržet tradici při životě a zároveň jí dát nový kontext.“

„Mým přáním je, abychom více mluvili o našich dojmech, prožitcích, abychom je sdíleli.“

Nora Schmid mě ve své prostorné kanceláři vítá pevným stiskem ruky a pozdravem „Dobrý den“. „Řekla jsem to správně, že?“ zeptá se mne a místnost protne její srdečný smích. „S oblibou říkám, že nejbližší metropole k Drážďanům není Berlín, nýbrž Praha.“ Během svého prvního působení v Semperově opeře na postu šéfdramaturgyně v Praze strávila hodně času; vztah k Česku se však zatím do repertoáru drážďanského domu nepromítne. Opera má v plánu zaměřit se spíše na méně známá a hraná díla. Česká „stopa“ v Semperově opeře ale rozhodně nechybí a chybět nebude, a to nejenom v souboru. „Těším se třeba na spolupráci s dirigentem Robertem Jindrou, který s námi nastuduje Romea a Julii,“ říká nová intendantka.

„Jsem překvapený a trochu zklamaný, že z Čech letos nepřijede nikdo.“

„Nepamatuji si nic úsměvného, snad kromě toho, že někdy nám usínal porotce.“

„V době globalizace si všímám určitě nejen já, že krystalizuje takový univerzální vkus, který upřednostňuje určitou povrchnost interpretačního výkonu.“

Mezinárodní klavírní soutěž Johanna Nepomuka Hummela začíná v pondělí. Jejím prezidentem je respektovaný klavírista Marian Lapšanský. Bývalý generální ředitel Slovenské filharmonie, pod jejíž hlavičkou se soutěž koná, nechává i z pohledu porotce nahlédnout do zákulisí bratislavského klání a přibližuje souvislosti jeho organizace.

„Zažít, že Janáčka poslouchá nadšeně na šest tisíc lidí pohromadě, je naprosto jedinečné.“ 

„V budoucnu se asi jednou dostanu i k Věci Makropulos, ale myslím, že to je ještě cesta na více let.“

„Když jsem začala zpívat české role, nikdy nepadlo rozhodnutí, že budu chtít být specialistkou na český repertoár.“

Američanka Corinne Winters se v poslední době výrazně profiluje v českém repertoáru. Zpívá Rusalku, ale hlavně Jenůfu a Káťu Kabanovou. V sobotu s Českou filharmonií, Pražským filharmonickým sborem, s dalšími sólisty a s dirigentem Jakubem Hrůšou na festivalu Dvořákova Praha vystoupí v Janáčkově Glagolské mši. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz vzpomíná na letošní srpnové koncerty na festivalu BBC Proms i na Káťu na Salcburském festivalu před dvěma roky, uvažuje o hudbě Leoše Janáčka i o češtině, kterou se intenzivně učí, a vypočítává výhody, které jí přináší její nevelká postava.

„Bamberští se hlásí ke svému českému původu. Kdyby tomu tak nebylo, tak by uvedení Mahlerovy Sedmé dávalo těžko smysl.“

„Při pohledu z dvacátého století je vizionář Mahler romantik non plus ultra. Stačí ho srovnat s Janáčkem…“

„Jsem nadopován antirutinním vitamínem; vadilo by mi, kdyby interpretace probíhala jenom samospádem.“

Na festivalu Dvořákova Praha diriguje Jakub Hrůša celkem čtyři koncerty. Zahajovací 6. září s Bamberskými symfoniky, další den s Českou filharmonií, 9. září opět Bamberské symfoniky a pak ještě jeden, pod otevřeným nebem, pro který se obě tělesa bezprecedentně spojí. Ve středu 11. září tak na Výstavišti zazní Mahlerova Sedmá symfonie, která tam ve společném podání česky a německy hovořících pražských hudebníků měla v roce 1908 světovou premiéru. Jakub Hrůša se v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz zamýšlí nad tehdejším soužitím obou kultur a v porovnání se současníky i nad moderností v Mahlerově hudbě. Hovoří však i o Janáčkovi a o Dvořákovi.

„Soutěže mohou pomoci, mohou toho ale také mnohem více zničit.“

„Často se špatně chápou Dvořákova tempová označení.“

„Je důležité, abychom se jako interpreti nestavěli příliš do popředí. Já jsem třeba hodně temperamentní. Jako malý jsem byl extrémně divoký a později jako teenager jsem měl tendence se tím temperamentem nechat unést.“

Julian Steckel letos spolu s Bamberskými symfoniky a Jakubem Hrůšou zahájí Dvořákovu Prahu. Violoncellový koncert Antonína Dvořáka, který je již tradičně součástí zahajovacího koncertu, má na svém repertoáru už více než čtvrtstoletí a vyhrál s ním také například slavnou mnichovskou soutěž ARD. Jak přistupuje k jeho interpretaci, co všechno s ním už zažil, jak přemýšlí o hudbě a jak vypadala jeho dosavadní hudební dráha, to jsou jen některá z témat, která Julian Steckel odkryl v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz.