„Klavírní výtahy, ať už sólové nebo pro dva hráče, se dají najít téměř ke všemu z hudby devatenáctého století.“

„Klavír byl mou první hudební láskou.“

„Je důležité, aby klavír zněl ve čtyřručních úpravách jako orchestr.“

Jihomoravský mezinárodní festival Concentus Moraviae prezentuje letos v několika programech dirigenty v jiné než obvyklé roli. Tomáš Netopil se představil jako houslista, Petr Popelka koncertuje se Zemlinského kvartetem v roli kontrabasisty… A Náměšť nad Oslavou je v pondělí 24. června dějištěm koncertu, při kterém je dirigent Jiří Rožeň pianistou. Do zámecké knihovny spolu s klavíristou Pavlem Voráčkem a sopranistkou Victorií Khoroshunovou připravil hudbu Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka a Gustava Mahlera, a to pro čtyřruční klavír, respektive pro zpěv a čtyřruční klavír. 

Rolí klavíristy jsme si s vámi v Česku zatím nespojovali. Je pro vás obvyklá?

Já jsem se klavíru nepřestal nikdy věnovat. Vždycky jsem někoho doprovázel, i když jsem studoval dirigování v Salcburku, v Curychu a Hamburku. Měl jsem tam skvěle profesory i na klavír. Nebyl to samozřejmě primární fokus mé dráhy, ale klavír mě baví. Často hraju právě s Victorií Khoroshunovou.

Korepetujete i koncertujete?

Pokud se s ní naskytnou možnosti koncertování, budu rád, protože komorní hudba a rozšiřování repertoáru se dirigentovi hodí. I do opery. Jde o jinou práci, než když spolupracujete se stovkou hudebníků v orchestru. 

A uvádíte spolu spíše operní repertoár, nebo písně? 

Oboje. Zajímá mě obojí. S klavírem jsem opravdu nikdy neztratil kontakt. Byl mou první hudební láskou a jsem teď na festivalu Concentus Moraviae za tuhle sváteční příležitost moc rád. 

A Pavel Voráček, který s vámi hraje na čtyři ruce? 

Byl přirozenou volbou, známe se hodně dlouho, ještě z Hudebního gymnázia Jana Nerudy. Byli jsme oba ve třídě, kterou vedl pan profesor Martin Ballý. 

Vystupujete jako klavírista ze své obvyklé a bezpečné zóny? 

Jak říkám, klavíru jsem se nepřestal nikdy věnovat. Myšlenka dramaturga letošního ročníku Aleše Březiny, aby na festivalu v nějaké jiné roli, to znamená v roli instrumentalistů, vystoupilo vícero dirigentů, je moc pěkná. Pokud se týká Petra Popelky, ten je z kontrabasem spojen víc, protože deset let na něj hrál ve Staatskapelle Dresden. Tomáš Netopil se objevuje teď s barokními houslemi častěji… Pozvat dirigenty, kteří si sestaví program a pozvou si k němu i interprety, své kolegy, je krásná myšlenka. 

Čtyřruční úpravy jste si našli, nebo objednali? 

Vesměs existují. Klavírní výtahy, ať už sólové nebo pro dva hráče, se dají najít téměř ke všemu z hudby devatenáctého století. Bylo tehdy naprosto přirozené, že se muzicírovalo tímto způsobem. A musím říci, že speciálně Dvořák a Smetana jsou náročné party. Oba – primo i secondo.

Takže jde o více méně dobové úpravy. 

Ano. Stojí za nimi vídeňský hudebník Josef Venantius von Wöss, Němec Otto Singer, dirigent Vilém Zemánek a skladatel Josef Klička. Jen jedna věc je v programu nová. V případě Rusalky jsme nenašli na čtyři ruce nic, tak úpravu objednal festival u Martina Wiesnera.

V Roce české hudby je určitě logická i otázka na váš vztah k Bedřichu Smetanovi. Patříte k mladší generaci – je pro vás relevantním skladatelem? A v čem vidíte rozdíly mezi ním a Dvořákem…? 

Smetanu vnímám velmi pozitivně, jeho skladby jsem často dirigoval i po světě a jeho hudbu mám moc rád. Doufám a věřím, že budu mít dostatek možností dirigovat i celou Mou vlast, protože je i ve světovém kontextu naprosto výjimečná…! Dvořákův hudební jazyk je pro zahraničí asi univerzálnější, ale já bych teď opravdu víc a víc rád objevoval i Smetanovy skladby, i ty ranější. Nedávno jsem dirigoval v Göteborgu symfonickou báseň Hakon Jarl. Zážitek! Ale nejen proto, že zazněla ve městě, kde byla napsána… Také Richard III. je úžasná symfonická báseň…! Vlastně by z nich člověk Bedřicha Smetanu tak úplně ani hned nepoznal. Dost jiná hudba než jeho pozdější skladby. 

Není tak zvýrazněna česká nota, je to univerzálnější hudba, viďte… 

Přesně tak. Při práci s orchestrem v zahraničí není Má vlast tak snadno uchopitelná, s hráči tolik nerezonuje. V případě symfonické básně Hakon Jarl bylo zřetelné, asi i díky náznakům na Wagnera a Liszta, že orchestr měl hned víc z čeho čerpat. Zvukově i stylem. Takže vlastně může být snazší připravovat se zahraničím orchestrem Smetanovy švédské básně, než ty opravdu ryze česky zabarvené skladby, které my máme tak rádi. 

Zmiňoval jste už Mou vlast. Kolikrát jste ji už v cizině mohl dirigovat celou?

V Bochumi v Německu. A jinak samozřejmě jednotlivé části, hlavně Vltavu. Tu už několikrát. V Británii, ale také v Číně a dalších zemích. 

Máte teď nějaké stálé působiště? 

Stálé ne. V těchto týdnech jsem zrovna dost spojován s Národním divadlem v Praze, kde jsem kurátorem festivalu Opera Nova. Připravil jsem dvě produkce – Ligetiho Le Grand Macabre a Kafkův dopis od Jiřího Trtíka. A pak jsou to orchestry, kam se rád vracím… A další hostování. 

Spojujeme si vás asi hodně s Británií, byl jste s tamním děním spojen hodně v době, kdy jste se objevil jako nová tvář… Je to ještě aktuální? 

Británie je jednou z řady zemí, kam jezdím, ale ano, pořád je pro mě důležitá. Vracím se tam dirigovat a mám tam také agenturu, své zastoupení. Poslední dva projekty, které jsem tam měl, byly Novoroční koncerty se Scottish Chamber Orchestra a pak koncert s BBC Symphony Orchestra v Londýně… Rád se tam vracím. 

Kdybychom se pokusili pohlédnout do budoucnosti, co byste pro nejbližší měsíce vyzdvihl? Vedle dvou moderních oper v Národním divadle…

Upřímně řečeno, zmíněné dvě operní produkce, a to paralelně ve stejný čas, byly tak náročné, že první letní a prázdninové týdny mám opravdu volné, držím si je pro odpočinek. Ale koncem srpna odlétám do Montrealu, kde máme přípravnou fázi na světovou premiéru, kterou tam budu dirigovat, ale kterou ještě nemohu prozradit, protože dosud nebyla veřejně oznámena. 

A v tuzemsku?

Ještě nás čekají tři představení Ligetiho Le Grand Macabre a na podzim například zájezd s Moravskou filharmonii Olomouc… Jinak budu víc v zahraničí. Nizozemsko, Švédsko, Turecko a další země. 

Pokud se ještě vrátíme ke čtyřručnímu hraní v Náměšti nad Oslavou, jde spíše o kuriozity? Speciálně například klavírní úprava Mahlerova Adagietta není v naší době už úplně běžným druhem repertoáru. Muzicírování u klavíru, jak jste o něm hovořil, je věcí minulosti.

Pravda, veřejně se Mahlerovy symfonie na čtyři ruce opravdu už nehrají. Není to obvyklé, ale krásné ano. I v námi prezentované podobě je moc důležité, aby klavír zněl v úpravách jako orchestr. Pokusíme se o to. Samozřejmě, že speciálně Adagietto, výrazně pomalá symfonická věta, je pro klavír obtížná, protože smyčcové legato se na klavíru, jehož tóny poměrně rychle odeznívají, dá vytvořit nesnadno. Ale budeme se snažit iluzi vytvořit.

————-  

Program koncertu v Náměšti nad Oslavou:

Bedřich Smetana: Předehra k opeře Hubička (aranžmá J. V. Wöss)
Bedřich Smetana: Richard III. (aranžmá Josef Klička)
Gustav Mahler: Symfonie č. 4. Das himmlische Leben (aranžmá pro zpěv a čtyřruční klavír J. V. Wöss)
Gustav Mahler: Symfonie č. 5. Adagietto (aranžmá Otto Singer)
Antonín Dvořák: Vodník (aranžmá Vilém Zemánek)
Antonín Dvořák: Rusalka. Měsíčku na nebi hlubokém (aranžmá pro soprán a čtyřruční klavír Martin Wiesner)

…………….

Jiří Rožeň (1991), pražský rodák, studoval dirigování na konzervatořích a univerzitách v Praze, Salcburku, Hamburku, Curychu a Glasgow. Po světě často diriguje nejen známá díla české hudby, ale i díla méně známých skladatelů, jako jsou Josef Suk, Viktor Kalabis nebo Miloslav Kabeláč. V sezóně 2023/2024 debutoval v Opeře v Bergenu v nové inscenaci Janáčkovy Káti Kabanové a vrátil se do Göteborské opery na slavnostní koncert u příležitosti dvoustého výročí Smetanova narození, který navázal na tamní úspěch Prodané nevěsty. Začátkem roku dirigoval Skotský komorní orchestr, řídil Slovenskou filharmonií, Filharmonií Hradec Králové a Slovenský komorní orchestr. V Praze v poslední době dirigoval Schulhoffovy Plameny, Weilových Sedm smrtelných hříchů a Schönbergovo Očekávání, ale řídil také Rusalku. Letos v červnu nastudoval v české premiéře Ligetiho Le Grand Macabre, když byl kurátorem a uměleckým ředitelem festivalu Opera Nova. Spolupracuje také s Ostravským centrem nové hudby. V minulých sezónách zaznamenal důležité debuty s orchestry Seattle Symphony a Utah Symphony, s Neapolskou filharmonií, s Dánským rozhlasovým symfonickým orchestrem, v Británii s BBC Symphony Orchestra, Royal Philharomnic Orchestra, Royal Scottish National Orchestra, Royal Liverpool Philharmonic Orchestra, Hallé Orchestra, ve Francii s Orchestre National de Metz, v Německu s rozhlasovým tělesem MDR v Lipsku… V Belgii dirigoval Orchestre national de Belgique, Bruselskou filharmonii, Antverpský symfonický orchestr a také Orchestre Philharmonique Royal de Lutych… Pro celý svět ho zastupuje renomovaná agentura HarrisonParrott.

Foto: Ilona Sochorová, Alexander Goldscheider, Vojtěch Havlík, Facebook M. Nováka, X / z archivu J. Rožně, Gherciu Serghei Photography