PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Vzhlížím k panu dirigentu Byčkovovi, udělal u vás ohromný kus práce.“

„Nielsenova Pátá symfonie v sobě má hluboce zakořeněnou lidskost, nese silný protiválečný apel.“

„Mou vlast považuji za jeden z největších dosažených úspěchů v klasické hudbě.“

Patří k nejvytíženějším dirigentům dneška. Zastává post šéfdirigenta orchestru NDR Elbphilharmonie v Hamburku, hudebního ředitele Královské opery ve Stockholmu, hlavního hostujícího dirigenta Tokyo Metropolitan Symphony a čestného dirigenta Královské filharmonie ve Stockholmu. Obdržel dvě ceny Grammy a renomé si vydobyl i jako dlouholetý šéfdirigent Newyorské filharmonie. Ve světě je uznáván i jako úspěšný propagátor díla dánského skladatele Carla Nielsena… Alan Gilbert 18. prosince debutuje s Českou filharmonií. Na programu je nepříliš známá, avšak o to působivější tvorba právě tohoto dánského pozdního romantika. Jeho předehru Helios a Symfonii č. 5 doplní Mozartův Koncert pro klavír a orchestr č. 20 d moll v podání Kirilla Gersteina.

„V Ostravě představuji tu příšernou čínskou princeznu, ale Rocc mi dovolil, abych do ní dala trochu lidskosti.“  

„Dramatický repertoár je třeba občas zjemnit koloraturou, je to zdravé.“ 

„Mezi ženskými hlasy je daleko větší konkurence.“

S koncem roku 2024 si umělecký svět připomíná sto let od úmrtí jednoho z nejslavnějších operních velikánů Giacoma Pucciniho. Výročí je spjaté také se vznikem mistrovské opery Turandot, jež v momentu skladatelova skonu zůstala ležet těsně před svým dokončením na pracovním stole a podle náčrtů operu dokončil Pucciniho žák Franco Alfano. V novém nastudování režiséra Rocca a dirigenta Marka Šedivého ji 19. a 21. prosince uvede Národní divadlo moravskoslezské. V titulní roli kruté čínské princezny při druhém večeru debutuje Frédérique Friess, francouzská sopranistka, která má na našich scénách mnoho jevištních zkušeností.

„Nejhlubší lidskost a opravdovost cítím v ukolébavkách.“

„Pokud se týká hudebního jazyka, snažil jsem se zachovat podstatu koled, ale často jsem si je harmonizoval po svém.“

„Nesnažil jsem se být ve Vánoční kantátě samoúčelně avantgardní. V takovémto případě rozhodně nemá skladatelské ego z hudby vyčnívat.“

Druhým rokem zazní v adventním programu Pražského filharmonického sboru a orchestru Prague Philharmonia Vánoční kantáta Jana Ryanta Dřízala. Stejně jako při loňské premiéře, i letos se koncerty konají dva, a to 19. a 20. prosince v Praze na Žofíně. Autor v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje dílo i své prožívání vánočních svátků, které se dá krásně vtělit do hudby. Zas tak moc se o tom nemluví, říká, ale za celým vánočním poselstvím je skryto zobrazení vývoje od tmy a očekávání k rozbřesku, k příchodu světla.

„Vždy si dávám záležet na energickém a hluboce procítěném projevu:“ 

„Hudebník nesmí zapomínat, že skladatel a jeho skladba je vždy důležitější než umělcovo ego.“

„Je zajímavé, že současný trend interpretace v různých zemích světa je hrát díla rychleji.“

Světově proslulá izraelsko-německá klarinetistka Sharon Kam, vítězka mnichovské hudební soutěže ARD a dvojnásobná držitelka prestižní německé ceny Echo Klassik v kategorii Instrumentalista roku (1998 a 2006) už třicet let žije v Hannoveru. Na tamní Vysoké škole hudby, divadla a médií působí pedagogicky třetím rokem. Vedle výuky studentů, kterým ráda předává své bohaté zkušenosti, je stále zcela mimořádnou sólistkou i komorní hráčkou na koncertních pódiích.

„Od Leonarda Bernsteina jsem se učil způsobu, jak komunikoval nejen s orchestrem, ale i se svými posluchači.“ 

„Je skvělé, že Český národní symfonický orchestr je schopen díla více žánrů interpretovat stylově.“

„Aranžuju velice rád.“

Světově uznávaný dirigent, skladatel, aranžér i producent Steven Mercurio, bývalý dlouholetý asistent Leonarda Bernsteina, je od roku 2019 šéfdirigentem Českého národního symfonického orchestru a v letošním roce provází i slavného italského tenoristu Andrea Bocelliho na jeho výročním turné. V době adventní si dirigent rád mimo jiné vzpomene, jak nahrával historicky poslední společné album Plácida Dominga, Josého Carrerase a Luciana Pavarottiho…

„Neměl jsem moc rád divadlo, měl jsem ale rád herce.“

„Zdeněk Liška je stále nedoceněný.“

„Umělecká všestrannost je v Ypsilonce hodně důležitá, ale primární je přece jenom herectví.“

Profesor Jan Schmid byl prototypem renesančního člověka. Původní profesí výtvarník začal záhy pronikat k divadlu jako herec, dramatik a režisér. V roce 1964 založil dnes již legendární Studio Ypsilon, v jehož čele stál až do konce svého života. Kromě toho se věnoval kulturní publicistice, spisovatelské činnosti a moderování televizní literární revue Třistatřicetři, k tomu více než čtvrtstoletí vyučoval na DAMU na katedře alternativního a loutkového divadla. Setkali jsme se letos v dubnu v jeho divadelní kanceláři, abychom se poohlédli po jeho životních milnících a u příležitosti Roku české hudby popovídali i o vztahu k české opeře a jejím autorům. Jan Schmid měl tehdy ještě mnoho plánů, které už bohužel nestihl dokončit. Zemřel uprostřed rozdělané práce 3. června 2024 ve věku nedožitých osmaosmdesáti let. 

„Hudba je základem opery. Jenže pro mě je stejně důležité zjistit, jestli měl skladatel cit pro divadlo.“

„V Komické opeře mi bylo umožněno nasazovat do repertoáru širokou žánrovou paletu hudebních děl.“

„V Praze jsem byl už několikrát, i když doposud nikdy pracovně, což je mi líto.“

Člověk, který o sobě dokáže s odkazem na svůj původ a profil poťouchle prohlásit, že je „židovský homosexuální klokan“, musí nutně mít kromě smyslu pro humor i zdravou sebedůvěru. Takovou, jakou režisér jevištních provedení velkých oper na velkých scénách, ale i klasických muzikálů či operet v různých divadlech, nezbytně potřebuje. Bezezbytku to platí o australském rodákovi, žijícím a tvořícím ovšem už dlouho převážně v Evropě. Barrie Kosky, tato silná osobnost hudebních jevišť se silným hlasem, je letošním držitelem Ceny Antonína Dvořáka. Předtím než ji 9. prosince převezme za přítomnosti televizních kamer na speciálním koncertu ve Španělském sále Pražského hradu, portálu KlasikaPlus.cz poskytl rozhovor.

„V soudobé hudbě nesejde tolik na estetice vyjádření, ale na tom, zda je vyjádření dostatečně direktivní.“

„Díky spojení hudby, psychologie a neurovědy můžeme vidět, jak hudba ovlivňuje mozek a myšlení. Vidíme, že hudba může nejen čarovat, ale působit i jako nástroj.“

„Svou skladbou jsem chtěl oslavit úžasnou vnitřní energii Janáčkovy filharmonie Ostrava.“

Lukáš Janata, český umělec sídlící v San Franciscu, působí jako skladatel, pedagog, performer a organizátor. Nedávno usednul ve správní radě neziskové organizace The Resonance Project, jejíž cílem je využití hudby jako nástroje k transformaci konfliktu pomocí neurovědy. Jeho skladby vznikly na objednávku renomovaných souborů, jako jsou San Francisco Symphony, Alarm Will Sound, Cantori New York, Friction Quartet nebo Janáčkova filharmonie Ostrava. Právě posledně jmenované těleso si u Lukáše Janaty objednalo novou skladbu, kterou uvede jako první světovou premiéru z celkem tří v této sezóně. Skladba s názvem Swirl (víření) zazní za přítomnosti autora ve čtvrtek 5. prosince v ostravském Vesmíru.

„Člen orchestru nebo sboru nikdy nemá úplnou tvůrčí svobodu uchopit dílo sám za sebe.“

„Jako dirigent nejsem vládce a despota, ale opravdu jen první mezi rovnými.“

„Pinocchio se loutkou v pravém slova smyslu stává až v průběhu.“

Slýcháme o něm stále častěji. Jak by ne? Vždyť intenzivně cestuje po celé republice. Dirigent, původně zpěvák a ještě původněji hornista Josef Kurfiřt se aktuálně vyskytuje zejména v Českých Budějovicích, kde hudebně připravuje rodinnou operu na motivy známého příběhu o klukovi, kterému při lhaní roste dřevěný nos. Autorsky za ní stojí Tomáš Hanzlík a Vít Zouhar. Pinocchio má v českobudějovickém Metropolu premiéru 6. prosince, ale Josef Kurfiřt nemluví jen o něm.

„V Karlových Varech jsem najednou nasála tu živoucí atmosféru operního umění a došlo mi, že zpěv chci dělat víc než klavír.“

„Bohužel je dnes běžné, že ředitelé některých operních domů nabízí mladým zpěvákům těžké role, protože je to stojí méně peněz.“

„Mou předností je barevný soprán ve spodní a střední poloze, tam se cítím jako doma.“

Čajkovského hudební mistrovství umocnilo Puškinův beznadějně romantický a nakonec zničující příběh. Vývoj postav je jedním z nejpřesvědčivějších na operní scéně vůbec. Evžen Oněgin je dílo plné intenzivních emocí a zvratů. Opera měla premiéru v Moskvě 29. března 1879, česká se uskutečnila 6. prosince 1888 v pražském Národním divadle a řídil ji sám skladatel. Nejnověji operu nastudovalo Divadlo F. X. Šaldy v Liberci v režii Ivana Krejčího a v hudebním nastudováním Zbyňka Müllera, premiéry jsou přichystány na 6. a 8. prosince. Liberecká opera je známa tím, že dává šanci mladým zpěvákům a nejinak je tomu i v jejich novém Oněginovi. V roli Taťány totiž coby alternantka Lívie Obručník Vénosové vystoupí mladičká slovenská sopranistka Tatiana Hajzušová.

„Mimořádná příležitost, které chceme co nejlépe využít, ne snad kvůli sobě, ale kvůli celé české kultuře.“

„Poprvé se Česká filharmonie ve Spojených státech objevila v šedesátých letech minulého století na koncertě s Karlem Ančerlem v brooklynském Walt Whitman Hall. Teď tam letí počtrnácté.““ 

„Nástroje představují pět tun nákladu v jedenašedesáti speciálních transportních bednách.“

Česká filharmonie cestuje na další turné, a to do Spojených států. V newyorské Carnegie Hall ji čeká prestižní rezidence, tři koncerty završující od 3. do 5. prosince Rok české hudby 2024. Robert Hanč, od roku 2011 generální manažer a umělecký ředitel orchestru, v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje přípravu takových zájezdů a alespoň trochu dává nahlédnout do jejich zákulisí. Jak říká, pro filharmonii takovýto zájezd rozhodně patří mezi nejnáročnější úkoly.

„Když bojuji se stresem, opakuji si, že nic horšího, než že si divadlo dosadí někoho jiného, se stát nemůže.“

„Francouzské režie rády šokují, ale pro Francouze bude vždy na prvním místě krása.“

„Dle mého názoru je Marco Armiliato spolu s Antoniem Pappanem nejdůležitější operní dirigent naší doby!“

Je pro nás pokaždé velkým potěšením, když vidíme, že se talentovaný český pěvec či hudebník prosazuje v zahraničí. Uznání místního publika je již v dnešní globalizované době nedostačující a sláva umělců, kteří usínají na vavřínech domácí obliby, brzy pohasíná. Jedním z těch, kterým daří drát se stále výše, je tenorista Petra Nekoranec. Letos oslavil své dvaatřicáté narozeniny; časy, kdy jako mladíček ohromoval svou bezprostředností jako Vašek v Prodance Dětské opery Praha jsou dávno pryč… Zároveň je potěšující, že možnost ho slyšet u nás máme relativně často, jen v této sezóně vystupuje v sedmi operách v Národním divadle, na začátku listopadu debutoval v roli Rodolfa v Bohémě. A právě dnes zpívá pod dirigentem Marcem Armiliatem při další produkci pod značkou Nachtigall Artists.

„Profesor Žilka byl skvělý, ale opravdu i velice náročný a nesmlouvavý. V současném školství by asi zaplakal, co všechno děti nemusí.“

„Flétna je u nás trochu popelka mezi dechy.“

„Problém příčné flétny je, že je náročná v počátku výuky.“

Nepříliš pozitivně vidí současný stav české flétnové školy náš přední umělec na tento nástroj Jan Ostrý. Dokumentuje to například tím, že titul laureáta na poslední flétnové soutěži Pražského jara získal český adept po dlouhých osmatřiceti letech. Druhou cenu tehdy v roce 2019 získala Anna Talácková, studentka Ostravské univerzity právě u Jana Ostrého. Ten se angažuje také v platformě MenArt nebo učí na Hudební univerzitě ve Vídni a na Pražské konzervatoři. A zrovna „Na Rejdišti“ se 2. prosince uskuteční koncert dalších svěřenců flétnisty Ostrého v rámci festivalu Kultura v srdci Prahy.

„Opera je především krásná stránka života.“

„Jsem velice rád, že jsem se mohl podílet na světové renesanci Pucciniho Vlaštovky, lidé si na ni už zvykli a mají ji rádi.“

„Janáčka považuji za jednoho z nejlepších skladatelů, kteří kdy chodili po planetě!“

V mládí měl Marco Armiliato našlápnuto na mezinárodní kariéru klavírního virtuosa. Dnes je jedním z nejvyhledávanějších a nejvytíženějších operních dirigentů na světě.  V Metropolitní opeře v New Yorku dirigoval více než pět set představení, což je rekord mezi žijícími dirigenty. Ve Vídeňské státní opeře, kde byl v roce 2019 jmenován čestným členem, vystupoval více než třistakrát. Pravidelně vystupuje ve Veronské aréně, v obou operních domech v Berlíně, Královské opeře v Londýně, milánské La Scale nebo třeba v opeře v Monte Carlu. Tam jsme ho zastihli a požádali o rozhovor v předjímce poloscénického provedení Donizettiho opery Don Pasquale, jež se pod Armiliatovou taktovkou uskuteční 29. listopadu ve Smetanově síni Obecního domu.

„Jako studentka jsem často sháněla nejlevnější vstupenky na koncerty Vídeňské filharmonie a letos jsem s nimi najednou hrála na jevišti!“

„Chci se zbavit nálepek a nebýt považována za sólistu, komorního nebo orchestrálního hráče. Chci být považována za muzikanta.“

„Elgarův violoncellový koncert je ideální kus k seznámením se s tímto skladatelem.“

Rakouská violoncellistka Julia Hagen se vzdor svému mládí již etablovala na světové scéně. Pochází ze Salcburku a v současné době žije ve Vídni. Tento rok má za sebou několik významných kariérních milníků včetně vystoupení na festivalu v Salcburku, kde nastudovala soudobou skladbu ruské skladatelky Sofie Gubajduliny Canticle of the Sun s Los Angeles Master Chorale, nebo vystoupení s Vídeňskými filharmoniky. Nyní přijíždí do Prahy, aby se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu přednesla v Obecním domě ikonické dílo anglického skladatele Edwarda Elgara Violoncellový koncert e moll.

„Píseň žalobná je především krásný příběh s důležitým poučením o lidské povaze.“

„O repertoáru se rozhoduji na základě jednotlivých skladeb a toho, co pro mě znamenají jako pro hudebníka, člověka a ženu.“

„Svým studentům vždycky říkám, aby nekopírovali nikoho jiného, ale aby šli svou vlastní cestou. A aby byli trpěliví a nespěchali!“

Filharmonie Brno se připravuje na jeden z vrcholů sezóny. Bude jím projekt, který mimo jiné připomene devadesáté výročí premiéry Mahlerovy skladby Píseň žalobná. Jeho mimořádnost podtrhuje uvedení ve vídeňském Musikvereinu, ale zejména sázka na mezinárodní pěvecké obsazení. Tomu dominuje osobnost původem izraelské sopranistky Chen Reiss, kterou kritika označuje za majitelku hlasu „stříbrného jasu a čistoty“. Životopis pětačtyřicetileté všestranné pěvkyně doslova přetéká výčtem vystoupení na předních scénách, včetně pražských. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz Chen Reiss přibližuje svůj niterný vztah k Mahlerovi, ale i zalíbení pro Janáčka, vzpomíná na mezníky své dosavadní kariéry a také odhaluje svůj přístup ke studiu nových skladeb či názor na poslání hudby v dnešní době. Vstřícně, s pokorou a nadhledem…

„Nerealističnost, umělost světa Ajvazova románu se stýká s umělostí a nerealističností operní.“

„Ajvazova kniha je pro mě kombinací dobrodružné četby, filozofického traktátu, surrealistických vět chvějících se jakýmsi potutelným humorem – a Kafky, samozřejmě.“

„Jsem vlastně docela tradiční skladatel, chci, aby se to dobře zpívalo.“

Ondřej Kyas je spoluzakladatelem brněnského souboru Ensemble Opera Diversa, pro nějž také převážně ve spolupráci s dalším zakládajícím členem souboru a libretistou Pavlem Drábkem zkomponoval řadu oper, minioper a hudebních her. Je také autorem mnoha instrumentálních a vokálně-instrumentálních děl. Kromě toho působí jako „elektrifikovaný písničkář“ Kygiss a je členem kapely Květy. Kyasovu operu Druhé město provede Opera Diversa v rámci letošního ročníku festivalu Janáček Brno v pátek 22. listopadu v Divadle na Orlí. Ve světové premiéře se opera hrála 16. prosince 2023.

„Jiří Novák neměl zapotřebí se osobně prosazovat. Stačilo mu vždy podat vynikající hudební výkon.“

„Otec má můj obdiv v tom, že v něm pořád byl kluk z Horního Jelení a nějaká sláva ho nezajímala.“

„Smetanovci byli nejšťastnější se svými rodinami.“

Před pětatřiceti lety uzavřelo činnost Smetanovo kvarteto. Během 44 let odehrálo na čtyři tisíce koncertů ve čtyřiceti zemích čtyř kontinentů. První byl v Praze 6. listopadu 1945. Ten poslední se konal v Brně 27. června 1989. Na primária souboru Jiřího Nováka, od jehož narození uplynulo letos v září sto let, vzpomíná jeho dcera Dagmar Virtová, rovněž houslistka. Právě Novákovo jubileum připomíná komorní koncert, o němž také hovoří. Spolu s výstavou je připravený do pražského Rudolfina na 23. listopadu.

„Příběh Platée má mrazivý přesah, který se dá vztáhnout na náš běžný život, nejen na taškařici, která se odvíjí na scéně.“

„Mám na ‚šílené‘ ženské štěstí. Vlastně jsem se v těchto rolích našla.“

„Nemluvte o mně jako o nějaké ambiciózní umělkyni. Já pracuju!“

Olgu Jelínkovou pražské publikum uslyší znovu. Sopranistku, která už šest let působí převážně v Německu a čtvrtou sezonu je v angažmá Lipské opery, čeká 21. listopadu premiéra francouzské barokní opery Platée Jean-Philippa Rameaua. Tu uvede Národní divadlo v režijním pojetí dvojice Skutr a Olga Jelínková v ní pod hudebním vedením Václava Lukse ztvární dvojroli Thálie a Folie. Na repertoár si tak zařadí další roli šílené ženy.

„Janáček je mým nejstálejším hudebním souputníkem. Reakce na jeho hudbu se nepodobají mým reakcím na kteréhokoli jiného skladatele.“

„Silnou dělá Janáčkovu hudbu vášeň jeho vize.“

„Že Angličan převezme ocenění z Janáčkova Brna, je velmi emotivní a mimořádně výjimečné.“

Nigel Simeone, britský janáčkovský badatel, autor publikace Janáček Compendium, převzal na začátku listopadového festivalu Janáček Brno 2024 medaili Nadace Leoše Janáčka. Stalo se tak na základě jeho mimořádných zásluh na poli janáčkovské publikační a popularizační činnosti. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se vyznává z lásky ke skladatelově hudbě, popisuje, jak ji vnímá a jak ji přibližuje veřejnosti, vyzdvihuje zásluhy dirigenta Charlese Mackerrase a zamýšlí se nad podobnostmi mezi Janáčkem, Puccinim a Bartókem.

„Soutěže dopomáhají ke zkušenostem a budují psychickou a fyzickou sílu.“

„Hlavním cílem nadace SOS Talents je podporovat talentované hudebníky z chudých poměrů.“

„Není možné porozumět Beethovenovi, aniž bychom věděli o jeho revoluční povaze.“  

Když houslista Václav Hudeček připravoval třiatřicátou sezónu koncertního cyklu Svátky hudby v Praze, chtěl jí mimo jiné připomenout osobnost svého mentora Davida Oistracha. Zamýšlel pozvat do Prahy významnou gruzínskou houslistku Lianu Isakadze, která byla také Oistrachovou žačkou. Její život se však v létě uzavřel. Myšlenka představit v Praze jiný výrazný talent ze Zakavkazska ovšem zůstala. V úterý 19. listopadu, na druhém koncertu aktuálního ročníku pražské koncertní řady Václava Hudečka vystoupí mladá klavíristka z Tbilisi Barbare Tataradze.

„Jiří Bělohlávek s Novým českým komorním orchestrem právě řešil budoucí formu tělesa, takže nabídka z armády přišla vhod.“

„Současná Prague Philharmonia se i v nevýhodných ekonomických podmínkách neziskové organizace dodnes řadí svou interpretační kvalitou k naší absolutní špičce.“

„Vidím dvě polohy: komorní, založenou Jiřím Bělohlávkem, a jeho nástupců, kteří orchestr přivedli i k velkému symfonickému repertoáru. Obě mu sluší.“

Třicáté výročí prvního oficiálního koncertu Pražské komorní filharmonie, dnes orchestru Prague Philharmonia, připadající na 17. listopadu, je důvodem ke vzpomínkám. Pro portál KlasikaPlus.cz zaznívají v rozhovoru s muzikologem, manažerem a pedagogem Iljou Šmídem, který stál v začátcích tělesa po boku šéfdirigenta a zakladatele PKF Jiřího Bělohlávka.

„Jako student jsem jezdil po operních představeních všude po světě. Tenkrát mě ani nenapadlo, že bych tam sám mohl někdy vystupovat.“ 

„Adam Plachetka do role Pruse dozrál a dělá ji opravdu výborně.“ 

„Publikum může v Brně vidět vysoce kvalitní inscenaci světově renomovaného režiséra. Jde asi o nejlepší inscenaci Věci Makropulos, jakou jsem v životě viděl.“

Dirigent Robert Jindra má za sebou říjnovou premiéru Janáčkovy Věci Makropulos ve Staatsoper Unter den Linden a před sebou v sobotu a v pondělí 16. a 18. listopadu dvě pohostinská představení této inscenace na festivalu Janáček Brno 2024. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz popisuje práci v proslulém historickém operním domě na hlavní berlínské třídě, přibližuje režii Clause Gutha, vzpomíná na studentské divácké zážitky a zamýšlí se nad svým vztahem k Janáčkovi.

„Nehodlám se definovat ani jako populární zpěvák, ani jako uznávaný operní pěvec.“

„Hoffmann je do jisté míry Offenbach. Často přemýšlím nad tím, kam až sahá otisk osoby skladatele a co už je jeho umělecká invence.“

 „Mezi pěvcem a klavíristou musí být veliká chemie ideálně prověřená roky společné práce a vystupování. Jinak to prostě nejde, nefunguje to a publikum to vycítí.“

Benjamin Bernheim se mezi světovou operní elitou pohybuje už několik let. Nicméně od konce léta jeho hvězda stoupá ještě strměji: Na své konto si připsal Hoffmanna na festivalu v Salcburku a následně i v Metropolitní opeře. Toto nastudování bylo vysíláno do kin po celém světě v rámci projektu Met: Live in HD. Celosvětově francouzského tenoristu sledovaly i milióny lidí při zakončení olympijských her a nedávno mu byl udělen titul ‚Pěvec roku‘ na International Opera Awards. V listopadu tento zpěvák debutuje v Praze.

„Obecně nemám rád příliš rychle dělané projekty.“

„Je mi sympatická charakteristická ostravská mentalita.“

„Víte, já nejsem žádný guru nové hudby.“

Mezi 12. a 21. listopadem se koná již dvacátý ročník festivalu soudobé světové orchestrální tvorby Hudební fórum Hradec Králové. Tento festival organizuje a hostí hradecká filharmonie, její šéfdirigent Kaspar Zehnder však na druhém festivalovém koncertě 14. listopadu vystoupí spolu s hostující Janáčkovou filharmonií Ostrava. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz povídá nejen o jednotlivých skladbách, které v rámci večera zazní, ale také o svém vztahu k oběma zmíněným orchestrům.

„Mám nehorázné štěstí, že jsem se na první pokus dostala k pedagogovi, který mi sedne jak hlasově, tak lidsky.“

„Ve škole nás naučí zpívat, ale neporadí, jak se máme prosadit a uchytit.“

„Pro nás mladé je téma genderové vyváženosti hodně důležité.“

Mladičká sopranistka Nela Karolína Sojková na sebe minulý týden strhla pozornost tuzemské hudební veřejnosti, když na Mezinárodní pěvecké soutěži v Karlových Varech vyhrála kategorii Operní naděje. Ve Varech soutěžila už potřetí, v předešlých letech si odnesla čestná uznání. Letos to tedy konečně vyšlo. Její letošní vítězné tažení po soutěžích navíc započalo už na pěvecké soutěži Allegro a pokračovalo na Mezinárodní pěvecké soutěži Lav Mirski Osijek v Chorvatsku, odkud si kromě první ceny odvezla i cenu pro absolutního vítěze celé soutěže.

„Pachatelem vraždy v příběhu není Kostelnička, ale konvence, které ji k tomu dovedly.“

„Ženy chápou, jak inscenovat Jenůfu, protože ví, jaké to je osm dní po porodu, kdy vás bolí každý krok, každé napití se čaje…“

„Jenůfa si de facto bere muže, který ji fyzicky napadl a následně jí byl vnucen za manžela, protože nikdo jiný už by si jí nevzal.“

Veronika Kos Loulová vystudovala obor operní režie na Hudební a taneční fakultě Akademie múzických umění a obor alternativního divadla na Divadelní fakultě téže instituce a je zakladatelkou a uměleckou ředitelkou spolku Run Operun. Od sezony 2022 vede soubor opery a operety Moravského divadla Olomouc, a stala se tak nejmladší šéfkou opery v Evropě. Nyní pod titulem Jenůfa připravuje v Olomouci nové nastudování Janáčkovy Její pastorkyně, které ve dvou termínech uvede i na festivalu Janáček Brno.

„Vzhledem k množství hodin strávených společně na zkouškách je stejně důležité i lidské pochopení, velká míra tolerance a ideálně skutečná rovnoprávnost všech členů souboru.“

„Jsem přesvědčen, že mnoho inspirací Mahlerovy hudby pochází z Vysočiny a z okolí Jihlavy.“

„Možná, že je v tom něco symbolického, až prorockého, že tento svůj klavírní kvartet opustil.“

Festival Dny Bohuslava Martinů letos zahajuje 14. listopadu v Sále Martinů, a to ryze česky s tvorbou Martinů, Smetany a Mahlera. Ačkoliv… můžeme vlastně Gustava Mahlera považovat za českého skladatele? Jak vypadá jeho málo hraná raná tvorba? A co vše je zásadní pro fungování komorního souboru? Nejen tato témata portálu KlasikaPlus.cz poodkryli hlavní aktéři zmíněného koncertu, violista Jiří Kabát a za Dvořákovo trio houslista Jan Fišer.

„Hlavně jsme se chtěli vymanit z kategorie ´netradičních souborů´. Po těch čtyřiceti letech snad mohu říci, že se to podařilo.“

„Zatímco v prvních letech jsme hráli hodně staré hudby, v současné době je těžiště spíš v hudbě dvacátého a jednadvacátého století. Trochu se mi po Vivaldim stýská.“

„Je to dost náročné a musí se to pořád pěstovat.“

Pražské kytarové kvarteto si v září 2024 koncertem připomnělo čtyřicet let. Bylo založeno v roce 1984 na Pražské konzervatoři a první vystoupení mělo pak 9. ledna 1985 v tehdejším Domě umělců, dnešním Rudolfinu. Virtuozita členů a široké výrazové schopnosti souboru během let inspirovaly řadu českých i zahraničních skladatelů ke zkomponování děl přímo pro kvarteto. Soubor má v repertoáru i vlastní transkripce skladeb různých stylových období. Historii PGQ psali mimo jiné Khaled Arman, Jiří Voborský, Marek Janda, Jiří Mrhal, Jan Tuláček, Martin Sauer a do loňska rovněž Václav Kučera. Marek Velemínský, umělecký vedoucí, v něm hraje od počátku. Jako zakladatel už jediný. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz bilancuje a také opatrně hledí kupředu.

„Když ze sebe chcete vydat to nejlepší a jdete do toho zodpovědně a s nasazením, kolikrát si svůj výkon ‚užít‘ ani nestačíte.“

„Titul laureáta je obrovská pocta a závazek.“

„Nejkrásnější bylo, když mi tyto legendy vyjádřily podporu a popřály mi hodně štěstí a zdravý hlas do budoucna. Prý jim dělám radost.“

Ostrava je líhní hudebních talentů a tato věta není floskule. Jedním z nových příkladů může být mladý ostravský barytonista Theodor Šimáček, který letos získal na 58. Mezinárodní pěvecké soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech první cenu v kategorii Operní naděje. Student Janáčkovy konzervatoře v Ostravě se přitom zpěvu intenzivně věnuje pouze několik let. Cenu Magdalény Hajóssyové převzal osobně z rukou legendární sopranistky, k úspěchu mu blahopřály i další osobnosti operního parnasu jako Eva Randová a Peter Dvorský.