„Jsou to, myslím, jediné kurzy svého druhu u nás, protože nevyžadujeme žádné nahrávky ani výběrová řízení.“

„Může přijet opravdu každý, zjednodušeně řečeno milovníci hudby od šesti do devětadevadesáti let.“

„Možná devadesát procent mých současných studentů na HAMU prošlo Litomyšlí.“

Každoročně přitahují desítky mladých hudebníků i zkušených pedagogů z celé republiky. Interpretační kurzy v Litomyšli začínají dnes 7. července a pořádají se už podvaapadesáté. V inspirativním prostředí se potkávají amatéři s profesionály, děti s konzervatoristy a všem se se stejnou pečlivostí věnují lektoři – profesoři z pražské HAMU. Letošní novinkou bude druhý orchestr složený ze zkušenějších hráčů a závěrečné koncerty účastníků budou hned tři, říká v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz pedagog a houslista Leoš Čepický.

Co je podstatou interpretačních kurzů a kdo se jich účastní?

Začnu s trochou historie. Letos proběhne už dvaapadesátý ročník interpretačních kurzů v Litomyšli. Kurzy vznikly jako setkání přátel komorní hudby v Bechyni a organizaci se dlouhá léta věnovala paní Eva Štrausová z České hudební společnosti. Když ale před asi dvaceti lety nastaly problémy s ubytováním, hrozilo, že se kurzy jeden rok vůbec neuskuteční. Přerušit něco s takovou tradicí mi nepřišlo dobré, a tak jsem začal hledat nové místo. Volba padla Litomyšl, protože to tu dobře znám, mám tu kontakty a je to mimořádně krásné město. V Litomyšli k nám naštěstí byli velmi vstřícní a letos již po dvacáté budeme mít možnost využívat k výuce prostory ZUŠ Bedřicha Smetany, ubytování a stravování nám zajišťuje internát Vyšší odborné školy pedagogické, kde také probíhá část výuky. Koncerty Festivalu Interpretačních kurzů se konají ve Smetanově domě, na Zámeckém návrší a v kostele Povýšení sv. Kříže.

Kurzy vlastně volně navazují na Smetanovu Litomyšl…

V podstatě ano. Vždy se řídíme koncem festivalu Smetanova Litomyšl. Letos festival skončil 6. července a my hned den na to, 7. července, začínáme a kurzy trvají jedenáct dní. V Bechyni se původně pořádaly dvakrát po týdnu, ale dospěli jsme k tomu, že je lepší jeden souvislý blok.

Kdo se může kurzů zúčastnit?

Jsou to, myslím, jediné kurzy svého druhu u nás, protože nevyžadujeme žádné nahrávky ani výběrová řízení. Může přijet opravdu každý, zjednodušeně řečeno milovníci hudby od šesti do devětadevadesáti let. Pracujeme s amatéry i s profesionály. Internát má dvě části – novou a starou budovu. Dřív jsme využívali jen část kapacity, ale posledních pár let máme k dispozici obě budovy. Letos máme přes sto dvacet aktivních účastníků. I s lektory a dalšími lidmi se nás tu pohybuje kolem sto šedesáti až sto sedmdesáti. Kurzy opravdu žijí.

Byla taková otevřenost i v Bechyni?

Ano, i tam to bylo otevřené. Původně šlo o setkání přátel, převážně amatérské. Postupně se vedle amatérů začalo hlásit víc studentů z konzervatoří nebo z hudebních akademií. Třeba pro „konzervatoristy“ je to skvělá příležitost při individuální výuce poznat potenciální pedagogy z HAMU a zjistit, jestli by si při studiu vzájemně vyhovovali, což je u interpretačních oborů nesmírně důležité. Když spolupráce studenta s lektorem na kurzech funguje, student pak často přichází na přijímací zkoušky na hudební akademii s jasnou představou, u koho by rád studoval.

Jaké je věkové složení a odkud účastníci pocházejí?

Máme na kurzech děti od šesti let ze základních uměleckých škol, studenty z konzervatoří, studenty z vysokých uměleckých a pedagogických škol, hudební pedagogy, kteří se chtějí dál vzdělávat, a v neposlední řadě amatérské interprety z úplně jiných oborů, kteří mají hudbu jako koníčka.

A nástrojové obsazení?

Vyučujeme housle, violu, violoncello, kontrabas, klavír a flétnu. Nejvíc zastoupené jsou tradičně housle, letos se nám urodilo také hodně viol a violoncell, ale ani u dalších nástrojů si nemůžeme stěžovat na nedostatek uchazečů. Každopádně se snažíme všem lektorům počet studentů na kurzech rozumně korigovat.

Můžete přiblížit, jak vypadá výuka?

Dříve účastníci uvedli do přihlášky, na jaký hrají nástroj, a až na místě se přiřazovali ke svým lektorům. Dnes je jméno lektora a plánovaný repertoár povinný údaj v přihlášce. Výuka probíhá tak, že student zahraje skladbu v nějaké fázi nastudování a lektor zhodnotí, na čem je třeba pracovat. Asi nejde o to vše stihnout do detailu, ale ukázat cestu. Často může jiný přístup či způsob vysvětlení způsobit zásadní posun.

Kolik studentů z těchto kurzů se pak dostane k vám na HAMU?

Řekl bych, že možná devadesát procent mých současných studentů na HAMU prošlo Litomyšlí. Myslím si, že je lepší, když se pedagog s uchazečem poznají už před přijímacím řízením, je tady možnost domluvit si se zvoleným pedagogem individuální konzultaci, ale interpretační kurzy jsou mnohem intenzivnější příležitost poznat způsob práce pedagoga. Účast na kurzech samozřejmě neznamená automatické přijetí, student stále musí řádně projít všemi podmínkami přijímacího řízení a pedagog musí mít v pravý čas volnou kapacitu.

Můžete zavzpomínat na talenty, kteří kurzy prošli?

Napadají mě třeba houslisté Milan Al-Ashhab, Matouš Pěruška nebo Daniel Matejča, jedna z hvězd mladé generace houslistů v Česku. Jezdil k Ivanu Štrausovi a v sedmnácti letech natočil všech šest sonát Eugena Ysaӱe, což je opravdu výjimečné. Samozřejmě ne každý, kdo prošel Litomyšlí, se stane světovou hvězdou, ale mnoho účastníků najde uplatnění v předních orchestrech, komorních souborech anebo jako výše zmínění sólisté.

Jak se o litomyšlských kurzech zájemci dozvídají?

Kurzy mají dlouholetou tradici. Ví se o nich a ví se, kdo tu učí, takže docela funguje ústní doporučení, ale nezanedbáváme ani modernější formy propagace. Momentálně máme tak velký zájem, že někteří lektoři v rámci zachování zdraví už nemohou další studenty přijmout.

Máte pro letošní ročník připravené nějaké novinky?

Součástí kurzů jsou každoroční večerní koncerty lektorů (jejich přehled je na webu v sekci Festival), na kterých se snažíme vybírat zajímavý a repertoár, dva z koncertů budou provázet slovem profesor Jiří Hlaváč a Petr Kadlec. Já budu na letošních kurzech pracovat s novým komorním orchestrem „bez dirigenta“, který je určený pro „zkušenější“ hráče. Změnou je také rozdělení závěrečného koncertu účastníků do tří večerů. Vzhledem k velkému množství účastníků, kteří si svými výkony vysloužili účinkování na závěrečném koncertě, se nám z toho v minulých letech stal hudební maratón a toho se letos chceme vyvarovat.  

Jak se dnes shánějí peníze na takovou kulturně-pedagogickou akci?

Je to běh na dlouhou trať. Bohužel kultura často bývá na posledních místech při rozdělování podpory. Snažíme se žádat o granty, podporují nás soukromé firmy, město i ministerstvo kultury. Zatím se nám daří zajistit financování tak, aby kurzy zůstaly důstojné i z hlediska honorářů pro lektory. Naše kurzovné je jedno z nejnižších v Česku, protože chceme, aby kurzy byly dostupné všem. Rodiny s dětmi si sice musí uhradit všechny služby, ale my se snažíme, aby měly maximální servis.