„Minulost neexistuje, kupředu můžeme jít kamkoli, tedy i zpět.“

„Poučenou interpretaci lze aplikovat i na období romantismu.“

„Díky podpoře národních a mezinárodních projektů se JAMU stala jednou z nejlépe vybavených vysokých škol v Evropě.“

Děkankou Hudební fakulty JAMU je inovativní umělkyně s polsko-německými kořeny. Z rodného jižního Německa přinesla do České republiky nový přístup k interpretaci hudby, založila kromě oboru Historická interpretace i jediný sdílený mezinárodní studijní program ve střední Evropě. Dne 9. července byla Barbara Maria Willi zvolena rektorkou Janáčkovy akademie múzických umění s nástupem od 1. února 2026, Willi je však také činnou interpretkou coby hráčka na klávesové nástroje a už zítra společně s mezzosopranistkou Markétou Cukrovou vystoupí na Festivalu Krumlov. Nejen o zmíněném je rozhovor pro portál KlasikaPlus.cz.

Českou republiku jste si vybrala náhodou, nebo cíleně? Proč jste se po revoluci vydala do země, která měla tehdy nejistou budoucnost? 

Vždycky mě lákalo něco budovat, tvořit, hledat nové cesty. Pocházím z Freiburgu im Breisgau, je to kraj u Rýna, kousek od švýcarských i francouzských hranic a kousek od Alsaska. Můj táta mluvil tamějším nářečím alemanštinou, což je něco mezi francouzštinou a němčinou. Moje máma pocházela z prostředí polského, přesněji kašubského, to je oblast v okolí Gdaňsku, která si stále udržuje vlastní identitu. Snad proto jsem vždy inklinovala k slovanským jazykům; škoda, že nemůže říct, že mám nějakého předka z Moravy! Ale paralelu vidím v tom, že všichni předci mého otce byli vinaři, takže tu logické spojení s Moravou nacházím.

Jak jste tu dlouho? Jela jste sem s nějakým konkrétním plánem?

V Brně působím už čtyřiatřicet let. Vybudovala jsem zde nejprve cembalovou třídu, v roce 2014 Katedru varhanní a historické interpretace, roku 2018 sdílený mezinárodní studijní program European Master of Early Music s partnerskou nizozemskou vysokou školou University of Arts The Hague a v listopadu 2023 jsem byla zvolená do rady mezinárodní asociace hudebních vysokých škol AEC.

Mým záměrem bylo uplatnit všechny dovednosti a zkušenosti, které jsem získala ze svých studií ve Freiburgu, Štrasburku a Salcburku u osobností, jakými jsou Nikolaus Harnoncourt nebo Aline Zylberajch, a které jsem prakticky aplikovala na koncertních pódiích v Evropě a teoreticky dopilovala doktorátem na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Působení v Brně vnímám jako ideální. Vážím si toho, že mě zde lidé přijímají bez předsudků a přátelsky.

Teď jste děkankou, a dokonce jste byla zvolena rektorkou. Jak k tomu došlo? 

Jsem dramaturgyně a přirozený tvůrce projektů, lidé se na mě hodně obrací, na JAMU jsem od píky. Vnímám to jako logické vyústění celé profesní kariéry. Ženské řízení je organické, raději hledá konsensus než prosazení sebe sama a domnívám se, že zrovna v dnešním kontextu je intuitivní a laskavé řízení důležité pro společnost. Dávám do toho celou svou osobnost i know-how a mohu takto uplatnit své vizionářské vlastnosti a touhu tvořit místa pro lidi. 

Co to znamená „od píky“? Co jste vlastně doposud na JAMU dělala?

Byla jsem nejdřív odbornou asistentkou, pak docentkou, pak profesorkou s tím, že jsem přinesla na akademii interpretační postoj, kde se výzkum snoubí s praxi. V tomto duchu jsem rozšířila nabídku Hudební fakulty nejen o svoji specializaci cembalo, nýbrž také o další zajímavé obory, jakými jsou kladívkový klavír, historické housle, historické violoncello, traverso, loutna i historický hoboj a historický zpěv. Vybudovala jsem dobré vztahy s nizozemskou hudební akademii v Haagu, která má nejstarší a největší oddělení staré hudby ve světovém kontextu a kde jsem se roku 2016 stala hostující profesorkou. Spolu s kolegy na Královské konzervatoři v Haagu jsme založili unikátní sdílený program, ve kterém studenti studují dva semestry v Brně a dva semestry v Haagu. Získají tím důležité mezinárodní kontakty a zkušenosti a mohou užívat pedagogickou základnu dvou kvalitních institucí zároveň. Navíc získají diplom z obou škol. 

Já si vždy myslela, že lidé, kteří se zabývají starou hudbou, jsou konzervativci, kterým vyhovuje daný řád…

Tak to je právě ten omyl. Kdyby tomu tak bylo, tak by dnes barokní hudbu nikdo neposlouchal! Oblast staré hudby vznikla ze zvědavosti, lidé chtějí vědět, jak to „doopravdy bylo“, je v tom prvek výzkumu, hledání. Proto přirozeně jdou dopředu, i když do minulosti. Osobně si myslím, že časová osa je fikce, kterou jsme si vytvořili, aby náš omezený mozek mohl pochopit vývoj života. Co lidé kdysi vymysleli, používali, prožívali či čemu věřili, to se totiž nemění. Minulost neexistuje, je to jen forma, kupředu můžeme jít kamkoli, tedy i zpět.

Stará hudba dnes prožívá boom, je větší nabídka, velká návštěvnost, hodně souborů… Proč?

Nerozlišuji starou, novou či jinou hudbu, hudba je jen jedna. Má ale různá spektra, barvy, styly, promlouvá k nám různými „jazyky“. Prolínání staré hudby do současné praxe je propojení hudby skrze časovou osu. Když zkoumáme, jaké nástroje, jaké kompoziční principy a jaké přijetí zažila hudba například v době Johanna Sebastiana Bacha, tak se nám odkryje určité spektrum lidskosti, se kterým třeba dnes nejsem tolik v kontaktu. Bach například věnoval každou skladbu Bohu, dnes bychom možná zdůraznili, že člověk tvoří smysluplně jen tehdy, je-li ve spojení s „flow“. Ve své výuce předkládám posluchačům metody výzkumné a historické, ale také jim dám prostor pro vlastní intuici a nabízím jim možnost volby. Každý umělec si skládá vlastní puzzle a na aktuální scéně můžeme pozorovat, jak mladá generace přidává interaktivní prvky či zkouší nové prostory a formáty. 

Ale na která období lze aplikovat poučenou interpretaci? Může se snad jednat o jakékoli období? 

Ano, může. Dnes se takto díváme například i na období romantismu, které osobně miluju, a ptáme se, jak zněla hudba za Beethovena, Dvořáka, Schumanna a dalších skladatelů a docházíme k zajímavým závěrům. Existují dnes už výzkumy, jak se hrálo v 19. století a zjišťujeme nejen větší užití portamenta, ale také větší rytmickou svobodu, kde oproti stabilnímu basu se melodie mohla posouvat, říká se tomu „kontrametrické rubato“. Doprovod a sólový hlas nemusely být synchronizované, sólista mohl ve službě výrazu hrát či zpívat dřív nebo později, než by dle zápisu měl. Tím získává hudba obrovskou plastičnost.

To si sice lze představit, ale lépe asi vnímá v reálu. Budeme mít možnost slyšet nějaký takový koncert? 

Aktuálně připravuju shodou okolností dva krásné romantické projekty. Spolu s mezzosopranistkou Markétou Cukrovou si vyzkoušíme romantickou interpretační praxi na písňovém recitálu pro Mezinárodní hudební festival Český Krumlov. Koncert se uskuteční 20. července v kostele sv. Mikuláše v Boleticích. Na programu jsou Dvořákovy písně, nádherné Letní noci od Hectora Berlioze a sólově budu hrát Schumannovy klavírní skladby Kinderszenen na historickém klavíru. 

Se sopranistkou Martinou Jankovou připravujeme praktickou realizaci jejího výzkumu o málo známých Dvořákových písních. Písně natočíme v září pro americké vydavatelství Parma a díky badatelskému zapálení Martiny Jankové jsme získali spolupráci edičního domu Bärenreiter, jehož nové vydání natočíme dřív, než vyjdou noty. Tento projekt bude unikátní v tom, že použijeme nejen nádhernou kopii klavíru značky Streicher z roku 1869, kterou postavil mistr Paul McNulty, nýbrž vyzkoušíme také, jak funguje naše teorie, že Dvořák čerpal z pramenů lidové hudby. Zatímco klavír pro tuto nahrávku půjčíme přímo od stavitele, tak klavír na koncert s Markétou Cukrovou máme k dispozici díky laskavé podpoře Hudební fakulty JAMU.

Copak JAMU může nechat postavit klavír? 

Hudební fakulta JAMU je nejen interpretačním, nýbrž také výzkumným centrem. Nechali jsme postavit nejen speciální modely klavírů, nýbrž také romantické či renesanční flétny nebo mandoru, což je loutnový nástroj ze 17. století. Dokážeme tak zrekonstruovat originální zvukové barvy specifického repertoáru, například skladeb z archivu v Kroměříži. Jsme nejen výuková, ale i výzkumná instituce, zkoumáme genetiku historických nástrojů a různé možnosti barevnosti interpretace a uvádíme výzkum do praxe. Všechny nástroje jsou v dennodenním provozu a díky podpoře národních a mezinárodních projektů se JAMU stala jednou z nejlépe vybavených vysokých škol v Evropě. 

Jaké máte vize jako budoucí rektorka? JAMU přece není jen Hudební fakulta…

To máte pravdu, musím funkci děkanky Hudební fakulty opustit 31. ledna 2026 a od 1. února 2026 nastupuju do funkce rektorky. Budu koordinovat a povedu pět součástí JAMU, kterými jsou Divadelní fakulta, Hudební fakulta, koleje Astorka s knihovnou, Divadlo na Orlí a samozřejmě rektorát jako koncepční a administrativní srdce akademie. Chci realizovat záměr akademie, soustředit veškeré činnosti do vlastních budov a zbavovat se veškerých pronájmů, což znamená velké investice. S tím spojená je také vize nového rozvoje JAMU, kde chci, abychom rozšířili naše tradiční role vzdělávací, tvůrčí a edukativní pro společnost o čtvrtou roli, pořádání kurzů. Prostřednictvím kurzů můžeme společnosti nabídnout naše know-how v kultivaci smyslů. Je vědecky dokázané, že technologická revoluce přináší velké možnosti, ale také nás vede do sociální izolace, unavuje neustálým atakem na naši pozornost a může způsobit nezdravé závislosti. V tomto kontextu nabízí umění cennou kompenzaci. Umění totiž rozvíjí smysly, předtuchu a intuici, tedy to, čemu se říká „šestý smysl“, který je nepostradatelný pro kreativitu a pro další rozvoj společnosti. Umění člověka může vést ke vnímání celku a podporuje všímavost a soustředění. 

Dá se předpokládat, že JAMU bude součástí mezinárodní spolupráce?

To je logické, a samozřejmě s tím počítám. Usilujeme o to, abychom mohli vstoupit do mezinárodní vysokoškolské aliance In.Tune, která aktuálně sdružuje osm nejprestižnějších evropských univerzit, konkrétně Den Haag, Paříž, Vídeň, Barcelona, Oslo, Helsinky, Bukurešť a Bělehrad. Máme přislib být přijatí jako devátý člen. Už dnes jsem zvolena do mezinárodní rady vysokých škol AEC, což je uskupení, které má třicet členů z 57 zemí. JAMU mezi nimi není v žádném případě popelkou a máme v evropském kontextu co přinést. Jdu do budoucnosti s jasně vytyčenými cíli a s optimismem.

Facebook X E-mail WhatsApp