„Podporovat současné skladatele je pro nás velmi důležité.“

„Hudba skladatelek se kvalitou ani významem nijak neliší od skladeb mužů.“

„Vedle Stingových písní zařazujeme i skladby z jiných hudebních epoch, která mají podobné téma nebo jinou vazbu.“

Singer Pur, evropský vokální ansámbl s kořeny v proslulém chlapeckém sboru Regensburger Domspatzen, od svého debutu v roce 1992 oslňuje publikum i kritiku po celém světě. Jeho repertoár je fascinující směsicí středověké a renesanční polyfonie, duchovní i lidové hudby, děl současných autorů i nečekaných výletů do populární hudby. Za své nahrávky získává prestižní ocenění a inspiruje mladé posluchače skrze vzdělávací projekty i vlastní festival. V současném složení – Cordula Kraetzl (soprán), Christian Meister, Marcel Hubner a Manuel Warwitz (tenor), Jakob Steiner (baryton) a Silas Bredemeier (bas) – se ansámbl představí na festivalu Lípa Musica s aranžemi Stingových písní. U té příležitosti jsme požádali prvního tenoristu souboru o rozhovor.

V souboru jste tři tenoři, zatímco ostatní hlasy jsou zastoupeny jen po jednom, mezzosoprán dokonce chybí. Čím ospravedlňujete tuhle tenorovou převahu? Jak vlastně tenhle netradiční „setup“ vznikl?

Je to vlastně docela úsměvná historka daná okolnostmi. Soubor Singer Pur založilo pět v podstatě ještě kluků, čerstvých absolventů v Řezně, kteří spolu zpívali devět let v chlapeckém sboru. Nechtěli se po školních letech rozloučit, jak to u zpěváků často bývá, a tak začali zpívat spolu, čistě pro radost. Repertoár souboru tvořila převážně a cappella hudba a oratoria Bacha či Mozarta – tedy to, co je pro takový sbor vhodné a co zvládne. Byla to pouhá náhoda, že tři z nich byli tenoři, jeden byl baryton a jeden bas. A ono to fungovalo – objevila se možnost vytvořit skutečný vokální ansámbl.

Rozhodující moment přišel, když se jeden z tenorů zamiloval do mladé švédské sopranistky. Pozval ji na jednu zkoušku – určitě na ní chtěl udělat dojem – a když už tam byla, požádali jí, aby si zazpívali společně. No a ukázalo se, že do skupiny zapadla jako chybějící dílek skládačky. To bylo v roce 1995 a od té doby je hlasová sestava Singer Pur stejná.

Vy sám jste již několikátou generací souboru. Popište nám, jak probíhá výběr nových pěvců. Nebo se pozice předává z otce na syna?

Tak to zatím není, ale kdo ví, možná jednou… Obvykle vyhlásíme, že hledáme novou zpěvačku či zpěváka, zejména v pěveckých komunitách. Přitom se často obracíme na lidi, které už známe a u kterých tušíme, že by pro nás mohli být zajímaví. Nejde jen o to, že někdo odejde – také chceme mít zálohu pro případ nemoci nebo nenadálé situace. Nové členy přijímáme jen zřídka, protože čím stabilnější je sestava, tím snazší a příjemnější je pro nás společně vystupovat a tvořit hudbu. Ale jak si jistě dokážete představit, při šesti lidech a čtyřiceti až padesáti vystoupeních ročně se záloha vždycky hodí.

Vy osobně jste rád, že jste tenorem?

Ano, obecně jsem velmi spokojený. Občas si ale přeju, abych mohl zpívat i hlubokým basem, ale to je asi normální. Naopak náš basista Silas říká, že by někdy byl rád tenoristou, takže to asi není jen můj problém – týká se to vlastně všech zpěváků, kteří jsou součástí souboru.

Za album s hudbou skladatelek Among Whirlwinds jste v roce 2022 získali cenu Opus Klassik. Jak tenhle projekt vznikl? 

Tento projekt byl v plánu několik let, ale nikdy na něj nebylo dost času. Ale pak přišla pandemie koronaviru, vystoupení bylo velmi málo a času bylo až až, a tak jsme měli spoustu času věnovat se hudbě, na kterou jsme jinak neměli prostor. Among Whirlwinds se tak stal naším prvním „koronavirovým“ projektem. Měli jsme v šuplíku několik skladeb, které současné skladatelky napsaly přímo pro soubor a chtěli jsme si dát tu práci najít skladby od skladatelek z historie, které by s těmi současnými nějak korelovaly. Dalo to spoustu hodin práce, než se vše spojilo do výsledného alba. A myslím, že se to podařilo. Album představuje výhradně díla skladatelek z období posledních devíti set let – od Hildegardy z Bingenu až po současné autorky jako Joanne Metcalf či Anna Þorvaldsdóttir.

Jaké jsou dnes možnosti pro skladatelky v hudbě? Cítíte, že mají stejné šance jako jejich mužští kolegové?

Myslím, že ano. Možnosti pro ženy-skladatelky nikdy nebyly lepší než dnes. Nejsem si jistý, zda jsou zcela rovné mužům – a možná nikdy nebudou –, ale dnes je mnoho žen na vrcholu své kariéry, jejich hudba je vidět a slyšet a kvalitou i významem se nijak neliší od skladeb mužských autorů. Osobně mezi nimi necítím zásadní rozdíl.

Jak probíhá vaše spolupráce se současnými skladateli? Píšou vám hudbu na míru, nebo si vybíráte z hotových děl?

Je to různé, existuje více způsobů, jak spolupracovat s žijícími skladateli. Některé už dobře známe a když nás zaujme nějaké téma nebo text, pak přemýšlíme, která skladatelka či skladatel by pro něj vytvořila nejlepší hudbu, načež je oslovíme. Zároveň nám ale mnoho autorů posílá svou hudbu bez toho, že bychom o ni žádali, a my se pak rozhodneme, jak s ní naložíme.

Soubor také pořádá takový mini festival Singer Pur Tage. Každý rok na něm představujeme jednoho rezidenčního skladatele. Někdy jde o autory, které už známe, jindy se snažíme objevit nové tvůrce; přibližně padesát na padesát. Podporovat současné skladatele je pro nás velmi důležité. Často bychom bez jejich hudby vyčerpali zdroje repertoáru a zároveň je vždy cenné, když nová tvorba sedí našemu zvuku a stylu, kterým se chceme prezentovat.

V dnešní době čelí umělci napříč obory výzvě, jak zaujmout mladou generaci, zvyklou na krátká, minutová videa a obtížně se soustředící na delší tvůrčí zážitky. Vy se přitom věnujete edukaci mladých lidí v rámci projektu Rhapsody in School. Jak tuto výzvu při své práci s nimi řešíte?

Naprosto s vámi souhlasím, je to celkem zásadní výzva. My máme výhodu v tom, že na našich workshopech jde o pětačtyřicet až devadesát minut výuky, neděláme celodenní výuku. Děti a mladí lidé jsou často nervózní a zároveň zvědaví – pro nás tedy není příliš těžké jejich pozornost upoutat, na rozdíl od učitelů hudby, kteří ji musí udržet celý rok.

Na workshopech začínáme tím, že jim zpíváme hudbu, představujeme naši práci – a čas potom rychle ubíhá. Děti pak samy chtějí vědět víc, chtějí slyšet více zpěvu a my je postupně zapojujeme do zpívání. Snažíme se udržet program pestrý a různorodý, aby každá minuta byla něčím jiná, workshop není tedy založen na jedné myšlence, kterou bychom po celou dobu rozvíjeli. 

Existuje po těch letech vůbec nějaké dílo, po kterém toužíte, ale soubor ho dosud nezpíval?

Ano, se Singer Pur bych si velice rád zazpíval dílo Vigilia od současného německého skladatele Wolfganga Rihma, jenž je rozsáhlou meditací na téma pašijí. Skládá se ze sedmi motet pro šest hlasů a cappella a instrumentálních meditací pro orchestr. Báječné a velkolepé dílo!

Do České republiky přijíždíte s písněmi Stinga. Bude to i váš debut u nás?

Pro mě osobně ano, ale soubor v minulosti vystoupil v Praze.

Povězte nám o tomto projektu…

Myšlenka se zrodila před patnácti lety, při příležitosti Stingových šedesátých narozenin. Soubor se tehdy rozhodl prozkoumat jeho hudbu v a cappella úpravách, a když se naskytla možnost vydat album v roce 2012, byla to ideální příležitost. Požádali jsme řadu různých evropských skladatelů a aranžérů, aby vybrali své oblíbené Stingovy skladby a upravili je pro náš soubor. Na albu se nakonec objevilo čtrnáct aranžmá a stalo se naším bestsellerem.

Na koncertu budete interpretovat výlučně písně z tohoto alba?

Koncertní program z něj vychází, ale zároveň pracujeme s kontrastem: vedle Stingových písní zařazujeme i skladby z jiných hudebních epoch, která mají podobné téma nebo jinou vazbu. Můžeme tak prezentovat barokní madrigaly, romantickou sborovou hudbu, současnou klasiku i jazz, přičemž každou takovou skladbu spojíme se Stingovou písní. 

Je to možná hloupá otázka, ale proč právě Sting?

Stingovy písně nás oslovily svou bohatou melodičností a hlubokými texty – každá skladba nese poselství, které je zároveň krásné i významné. Pokusili jsme se s ním spolupracovat, ale časově se nám to nepodařilo; nicméně jeho první kytarista se ale podílel na albu a zahrál i originální verzi Shape of My Heart.

Jeho píseň Fragile ve sborovém podání nedávno zazněla ve veleúspěšném seriálu Adolescent. Která Stingova skladba má pro vás osobně nejhlubší poselství?

Sting napsal spoustu písní o lásce, ale i hlubokých politických skladeb. Kdybych měl vybrat jedinou, asi by to byla právě politická píseň They Dance Alone, která je o vojenských diktátorech v 70. letech, o protestech proti agresi… Pokaždé, když ji zpíváme na koncertě, cítíme, jak se publikum i my sami chvějeme. Je to jedno z nejsilnějších děl celého programu – hudba, která promlouvá nejen k uším, ale i k srdci.

S jakým skladatelem byste si rád zašel na sklenku vína?

Možná bych si vybral Richarda Wagnera. Nenapsal žádnou hudbu pro a cappella sbor a zajímalo by mě proč. Rád bych si poslechl jeho názory a poznal jeho charakter. Ale místo vína bych mu servíroval dobré bavorské pivo, pěkně orosené.

Facebook X E-mail WhatsApp