PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Mám v sobě více osobností a jedna nemusí nutně souviset s druhou.“

„Kdyby mi tohle někdo řekl v roce 2013, považoval bych ho za velkého snílka.“

„Za nejdůležitější pro vývoj mladých hráčů považuji otevřenost – čím více vlivů, směrů a perspektiv, tím bohatší umělecká osobnost.“

Festival Prague Music Performance má za sebou další mistrovský kurz vedený pianistou Alfredem Brendelem a před sebou v říjnu trojici koncertů, které budou ohmatávat hudební prostor nových souvislostí, experimentu a improvizace. Klavírista Jan Bartoš, který za Prague Music Performance stojí jako ředitel a dramaturg,…

„Ukázalo se, že multimediální kompozice je umělecky, intelektuálně, i osobnostně nesmírně náročný obor.“

„Nepál, to je moje láska!“

„Už i u nás existuje řada akcí, která je na undergroundovou tvorbu zaměřená.“

Hana Mlnaříková alias Hana Foss je mladá umělkyně, zástupkyně poněkud specifického oboru multimediální kompozice. Pochází z krásného kraje Valašska a absolvovala studium na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se svěřuje, jak se ke své profesi dostala, jaké jsou její další zájmy a jak se snoubí s tvůrčím uměleckým vyjádřením.

„Dvořáka se člověk nenaučí za dva dny.“

„Z velké části jsou to náladové kusy, které si člověk vybere, potěší se s nimi… a příště si vytáhne jiné.“

„U Dvořáka je dost neprobádané, přesněji – na pódiích nepříliš často uváděné – hudby. Můžete k ní dodat vlastní komentář, něco ze sebe.“

Ivo Kahánek natočil a vydal v roce 180. výročí skladatelova narození novou nahrávku kompletního díla Antonína Dvořáka. Má moc rád Dvořákovu upřímnost a také jeho bezprostřední slovanskou vřelost, Dvořákova hudba mu zní „česky zcela nenuceně, spontánně, jako by mu ji někdo shora diktoval…“ Po velkém úspěchu a mezinárodním ocenění CD s nahrávkou klavírních koncertů Antonína Dvořáka a Bohuslava Martinů je sólový komplet 4 CD dalším významným tvůrčím počinem našeho předního klavírního virtuosa.

„Řekl bych to tak: všichni klavíristé, s nimiž jsem spolupracoval, byli výborní, ale s Klánským to byla báseň!“

„Opera je něco výjimečného. Může žít i jako koncert a nikomu to nebude zvlášť vadit.“

„Hlavní je v opeře vždy zhudebnění textu a nejdůležitější jsou zpívající herci.“

Po čestném doktorátu, pro který si v roce 2017 přijel operní režisér Otto Schenk z Vídně na brněnskou JAMU, se uskutečnila jeho beseda se studenty, pedagogy a hosty, na níž se setkali mimo jiné autorka těchto řádků, pěvec Richard Novák a tehdejší student, japonský houslista Hiroaki Goto. A ten při spatření Richarda Nováka prohlásil: „Ó, ikona Brna,“ a hluboce se uklonil…

„Mozartova Královna je jedna z psychicky nejnáročnějších operních rolí.“

„Povzbuzení a chvála od kolegů, jako je on, vám dodá tolik chuti na sobě pracovat, jako nic jiného!“

„Ráda bych uvedla na koncertním pódiu skladbu mého dědečka Jindřicha Felda. Inspiroval se významným literárním dílem – Kosmovou kronikou.“

Jméno sopranistky Lucie Kaňkové v poslední době rezonuje českou, ale i zahraniční hudební scénou. Mladá umělkyně má na svém kontě řadu významných úspěchů. Kromě rolí, které ztvárňuje po celé naší vlasti a k nimž se nedávno připojil i debut v Národním divadle, se objevuje často i na koncertních pódiích…

„Toužil jsem po čirém zvuku menšího sboru.“

„Hlavně jsem chtěl, aby každý student měl sbor, kde bude sám něco dělat. To je nesmírně důležité.“

„Když stojíte na zadním jevišti, zvuk orchestru v odposlechu máte prakticky okamžitě, ale živý zvuk letí od orchestřiště pomaleji a je mezi nimi opravdu znatelný rozdíl.“

Jsem přesvědčena, že Josefa Pančíka netřeba dlouze představovat. Zejména v brněnských souborech, ale jejich prostřednictvím vlastně v celém světě zanechal svým sbormistrovským umem nesmazatelnou stopu. S Operním sborem Národního divadla Brno pracoval přes půl století, z Brněnských madrigalistů během jejich bezmála třicetiletého působení vybudoval fenomén naší sborové kultury a poté zakotvil na patnáct let u Pražského komorního sboru…

„Doufám, že v mé interpretaci nebude víc Sekery než samotných autorů.“

„Mám rád vytváření koncertu s někým druhým. Zvláště, když tím partnerem je někdo, kdo je vám inspirací a kdo vám zároveň dokáže naslouchat.“

„Všichni před Chopinem se snažili udělat ze všech pěti prstů naprosto rovnocenná kladívka. Fyziologicky tohle konkrétně po čtvrtém prstu ale nemůžeme chtít!“

Pianista Miroslav Sekera má za týden recitál v pražském cyklu Hybatelé rezonance. V Anežském klášteře zahraje 4. října Haydna, Chopina, Mozarta a Liszta. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz v té souvislosti přibližuje své vidění skladatele Franze Liszta a jeho hudby, upozorňuje na odlišnosti mezi Chopinem a Lisztem, probírá, čím jsou mu milé sólové recitály,…

„Smetanu a Dvořáka vnímám jako méně pražské skladatele než Zemlinského. Jsou hodně ´čeští´, ale on je opravdu ´pražský´.“

„Když zblízka člověk vnímá zdejší přírodu, tak potom víc chápe ideje, které stojí za Smetanovou Vltavou a za českou hudbou vůbec.“

„V Praze jsem se docela hodně stavěl za objednávky nových děl u současných skladatelů.“

Šéfdirigentem Symfonického orchestru Českého rozhlasu je Alexander Liebreich od roku 2018. V pátek 1. října v Rudolfinu řídí zahajovací koncert abonentních programů. Rozhodnutí rozhlasu, že tato sezóna bude v Praze jeho poslední, bylo v zimě překvapivé, i proto, že vzhledem ke koronakrizi nemohl zatím ze svých představ uskutečnit zdaleka vše…

„Věřím tomu, že základní umělecké školy i nadále budou pokračovat ve svém poslání – vychovávat nejen budoucí profesionály, ale hlavně nadšené amatéry.“

„Můj názor na soutěže a přehlídky je takový, že pro většinu žáků je účast na těchto akcích přínosná.“

„Je třeba být neustále pružný a ochotný to, co roky fungovalo a nyní již tolik nefunguje, změnit.“

Prakticky celý rok 2020 a polovinu roku 2021 byla z důvodu celosvětové pandemie koronaviru veškerá výuka na základních uměleckých školách velmi omezena. Učitelé se museli přizpůsobit situaci a hledat jinou, „neosobní“ cestu ke společné práci i k získávání alespoň některých nových poznatků o možnostech online výuky. Jak se s tímto problémem vypořádali nejen kantoři, ale i žáci? O tom hovoří Jan Kotrč, ředitel Základní umělecké školy Bedřicha Smetany v Plzni, která slaví sto let od založení.

„Klíčem je najít způsob, jak vytvořit hloubku se zřetelnou lehkostí.“

„Nejsem nostalgik, ale nostalgii a krásu, kterou Vivaldi vepsal do své hudby, velmi obdivuji.“

„Čeká nás všechna štěstěna, která se ve Vivaldim protnula, a všechny jeho záhady.“

L’amour d’aujourd’hui… neboli Láska dnešního dne. Pro rozhovor podtitul lehce tajemný, avšak dokonale vystihující osobnost zpovídaného: dirigenta a houslisty Jeana-Christopha Spinosiho. Ten se svým Ensemble Matheus a s kontratenoristou Jakubem Józefem Orlińským zahájí 2. října šestý ročník Lednicko-valtického hudebního festivalu, který je letos zcela věnován hudbě Antonia Vivaldiho…

„Jazyk a hudba sú veľmi silne prepojené. I keď hrám českú hudbu, hoci nehovorím česky, snažím sa v rámci interpretácie češtinu študovať, zistiť, ako sa čo vyslovuje.“

„Národnosť alebo pas nedáva hráčovi privilégium, musí to siahať hlbšie, ale určitá výhoda tam je.“

„Musíme stráviť veľa času s hudbou a s naším nástrojom, ale stačí cvičiť nanajvýš štyri hodiny. Zvyšok by mal umelec stráviť čítaním, výstavami, filmom, prechádzkami, prírodou…“

Rezidenčným umelcom festivalu Dvořákova Praha je uznávaný klavirista András Schiff. V rozhovore pre portál KlasikaPlus.cz sa ho pianista Adam Stráňavský pýta na českých komponistov, na národnosť skladateľa a interpreta, na momentálnu inšpiráciu, body zlomu v kariére, na to, prečo potrebuje publikum…, ale aj na obľúbené diela literárnej fikcie.

„V této sezóně doskakuju do Lazebníka sevillského, Carmen, Rusalky, Prodané nevěsty a do Madam Butterfly. Nové premiéry jsou pak Řecké pašije na podzim a na jaře Kouzelná flétna.“

„Divadlo na Orlí pro mě bylo první seznámení s provozem, což je pro studenty hrozně důležité – a je super, že tu to divadlo je, protože jsme jediní v republice, kdo něco takového má.“

„Pro mě tyto ‚výlety do baroka‘ s Collegiem nejsou ani práce, ale něco, co mě posouvá. Pokaždé tam objevuju něco nového, a proto mě to baví.“

Tuším, že čtenářům portálu KlasikaPlus.cz není tento talentovaný pěvec neznámý. Naopak, jeho jméno figuruje v řadě reflexí na koncerty. A ostatně ani rozhovor s ním nepřinášíme poprvé. Impulsem k novému bylo – slovy jeho nového působiště – že „od sezóny 2021/2022 nastupuje jako nejmladší sólista do operního angažmá Národního divadla Brno“. Na barytonistu Tadeáše Hozu se však mohou těšit nejen brněnští návštěvníci – zůstává věrný souboru Collegium 1704 i dalšímu hostování.

„Ve Foersterově symfonii jde o velmi osobní prožitek duchovních hodnot, spíše o spiritualitu než náboženskost.“

„Zahrál jsem si taky po mnoha letech veřejně na klavír!“

„Prožitek a vědomí, že přivádíte na svět něco, co tu ještě nebylo, je v určité rovině ještě řádově cennější, než připomínání hodnot minulosti.“

Na Dvořákově Praze dnes večer zahrají Bamberští symfonikové s šéfdirigentem Jakubem Hrůšou a se sopranistkou Kateřinou Kněžíkovou. Otevřou Mahlerovou, Straussovou a Foersterovou hudbou svou rezidenci na festivalu, společnou s Českou filharmonií. Představí se při ní ještě v úterý, a to s Janem Mráčkem, sólistou Korngoldova Houslového koncertu. Jakub Hrůša v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje Foersterovu Symfonii „Veliká noc“, zamýšlí se nad soudobou hudbou, prozrazuje, co všechno ho čeká po pražských koncertech,…

„Moje modré housle léty získaly nádherný a nezaměnitelný zvuk. Zrajeme spolu!“

„V září a říjnu se opravdu nenudím…“

„I těžká hráčská technika musí být o hudbě.“

Houslista Pavel Šporcl vyjel po třech letech na nové turné Paganiniana Tour 2021, navazující na jeho nové album. Po prvním koncertě v Hradci Králové ho čeká ještě patnáct vystoupení ve dvanácti dalších městech. V programu hraje ty nejvirtuóznější skladby pro sólové housle, album sám nazval „Mount Everest houslového repertoáru“…

„Seriózně jsem začal komponovat, když mi bylo asi jedenáct.“

„Housle mi moc neseděly. Nebylo to pohodlné.“

„Teď se koncentruju na violoncello. Ale také mě baví dirigování. A mým největším snem je napsat operu.“

Jmenuje se Thomas Prechal, je z Nizozemska a upozornil na sebe letos v srpnu na Letní hudební akademii Kroměříž jako violoncellista a zároveň i jako autor skladby, kterou zahrál. Byl nakonec jedním z jejích čtyř oceněných laureátů, výjimečných absolventů vybraných z více než sedmi desítek účastníků. Při závěrečném symfonickém koncertě seděl mezi violoncellisty v orchestru, ale věděl už tehdy, že s nimi 14. září nebude v pražském Rudolfinu, kam pojedou jako Mladí filharmonici Dvořákovy Prahy program s dirigentem Tomášem Netopilem zopakovat na mezinárodní festival. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz šestnáctiletý interpret a komponista, slyšící i na jméno Tomáš Prchal, říká, proč ne. Ale hlavně přibližuje svůj hudební vývoj a další plány a také vysvětluje, jak je to s jeho vztahem k české hudbě.

„Cíl je ale pokaždé stejný: dosáhnout přirozeného a hlubokého hudebního napojení.“

„České kořeny člověk nikdy neztratí.“

„Violoncello je možná nejpodobnější lidskému hlasu, proto posluchače tak přitahuje.“

Dnes večer v Besedním domě při zahájení sezony Spolku přátel hudby při Filharmonii Brno, ve středu v královéhradecké Petrof Gallery, ve čtvrtek v Sukově síni pražského Rudolfina a v pátek v Grandhotelu Pupp v Karlových Varech. Čtyřikrát ve čtyřech dnech takto vystoupí violoncellistka Michaela Fukačová při miniturné nazvaném Můj hudební domov. V komorních programech ji doprovází pianista David Mareček, jinak ředitel České filharmonie, který v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje vybraný repertoár i pozici spolupracujícího klavíristy.

„Pro každou z našich divadelních budov máme jasně vyprofilovaný profil.“

„To by nebylo divadlo. Mohlo by to spíše připomínat navštěvování hrobů na hřbitově.“

„Budeme se ohlížet zpět na to, co tady bylo, ale budeme také uvažovat, co bychom si z toho mohli vzít jako inspiraci.“

Pražský operní soubor, hrající ve třech divadlech, vstoupil do nové sezony, která začíná bez restrikcí. Per Boye Hansen, umělecký ředitel Opery Národního divadla a Státní opery, v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz shrnuje pocity, s nimiž se divadelníci vracejí před publikum, popisuje, jak jsou vyprofilovány programy pro tři scény, a přibližuje výhledy. Včetně toho, kdy se podaří uskutečnit plánované nastudování Wagnerových Mistrů pěvců norimberských.

„Budu absolutně šťastný, když se teď po Filasově Requiem ještě podaří dva koncerty na závěr roku.“

„Musíme mít kontakty. Nesmíme sázet na to, že České centrum samo osloví širší publikum.“

„O interpretaci české hudby mají zájem i Asiaté, kterých je na amerických školách opravdu hodně. Neznají naše emoce, ale nahrazují je nesmírnou pílí.“

V New Yorku se letos koná řada akcí ke 180. výročí narození Antonína Dvořáka, který se ve Spojených státech nesmazatelně zapsal světovou premiérou Novosvětské symfonie Také už bylo a je více akcí k osmdesátému jubileu příjezdu Bohuslava Martinů do amerického exilu. A v těchto dnech i ke smutnému dvacátému výročí teroristických útoků z 11. září 2001, při nichž bylo zničeno Světové obchodní centrum a zahynulo několik tisíc lidí…

„Jejich hudba jsou zlaté fondy a poklady, všichni hudebníci i nehudebníci nám mají co závidět.“

„Povedlo se téměř nevídané, benefičně ozdobí náš galavečer tenorista Pavel Černoch.“

„Svatou Ludmilu zařazuji a uvádím poměrně často a rád. Má obrovskou sílu a hloubku.“

Letošní koncert k zahájení operní sezony nazvalo pražské Národní divadlo Dvořák Národnímu – Národní Dvořákovi. Skladatel spojil své jméno s touto scénou na celý život. Nejprve byl violistou orchestru Prozatímního divadla a později byl operním autorem, jehož všechna díla měla premiéry v inscenacích Národního divadla. Dvořákovo 180. výročí narození, které se připomínalo 8. září,…

„Praha byla jedním z nejdůležitějších center pěstování Vivaldiho hudby a jediným městem mimo Itálii, pro které psal Vivaldi opery na zakázku.“

„Takže ne že bychom u nás vymysleli vídeňský klasicismus…“

„Představa ´zbožštěného´ skladatele přišla, až když Liszt a Chopin a všichni tihle ´výtečníci´ vnesli do hudby ´kult osobnosti´…“

Rozhovor s Václavem Luksem, zakladatelem a uměleckým lídrem souboru Collegium 1704, je vždy občerstvující, zábavný a v mnohém poučný. Tentokrát jsme se dostali od Vivaldiho přes Zelenku až k chystanému velkofilmu Il Boemo o Josefu Myslivečkovi. Jádrem našeho rozhovoru však nicméně zůstal právě Antonio Vivaldi…

„Když vezmeme v úvahu, že Japonsko a Korea byly a jsou vůdčími národy, pokud se týká počtu účastníků a držitelů cen, je jasné, že pro dobu kononaviru pociťujeme poměrně velké ztráty.“

„Hovořit o domech spojených s Brahmsem a o jejich ztrátě je pro mě docela bolestivé…“

„Nakonec byl dům prodán společnosti, která vyrábí zbraně. Netuším, kolik nabídli… Dneska se to místo jmenuje Brahmsovo parkoviště…“

V Pörtschachu, městečku a letovisku na břehu jezera Wörthersee v rakouské spolkové zemi Korutany, začíná dnes 28. ročník mezinárodní interpretační soutěže nesoucí jméno Johannesa Brahmse. Skladatel právě tam opakovaně v sedmdesátých letech devatenáctého století v letních měsících pobýval. Soutěž, která koncertem laureátů zasáhne 12. září i do nedalekého městečka Velden, pořádá Johannes Brahms Gesellschaft Poertschach…

„David se mnou chtěl nahrát všechny velké houslové koncerty. Bohužel „manipulátoři“ tehdejšího hudebního života se postarali, aby k tomu nedošlo.“

„Dnes „vypalují“ Čajkovského, Sibelia, Paganiniho i průměrní, nebo velmi mladí studenti.“

„S velkým potěšením musím oznámit, že se objevila další generace vynikajících mladých českých houslistů, která směle kráčí v šlépějích naší „velké trojky“ Mráček, Špaček, Vodička.“

Odchod blízkých kolegů je pro každého umělce citlivá záležitost. Zvlášť, pokud se jedná o letité přátelství, které zasahuje do více generací. Nedávno se objevila zpráva, že v půlce srpna zemřel houslista, dirigent a pedagog Igor Oistrach. Psali jsme ZDE. Bylo mu 90 let a zanechal po sobě významný hudební odkaz, který obohatila i spolupráce s jeho neméně slavným otcem Davidem Oistrachem. Oba znal a za své přátele je považoval náš přední houslista Václav Hudeček, který na ně vzpomíná v RozhovoruPlus.

„Pevně věříme, že nastává chvíle, kdy se zase budeme moci naplno vrátit k vystupování před diváky.“

„Díky veganské stravě si udržuji stabilní váhu, lépe trávím i spím. Všechno souvisí se vším a výsledkem je lepší hlas!“

„Na programu, který jsem sestavovala několik měsíců, budou jak nádherné ukázky bel canta, tak árie z francouzských oper.“

Pátého října Praha očekává návštěvu sopranistky Lisette Oropesy. Vystoupení umělkyně, které už podvakrát zhatila pandemie koronaviru, se odehraje v prostorách Smetanovy síně Obecního domu. Lisette, jak říká v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz, se do Prahy moc těší. Hovoří o hudbě a zpěvu, ale také o širším životním kontextu, ke kterému patří i pravidelné běhání a veganská strava.

„Max Reger to vyjádřil slovy, že Bach stojí na počátku i na konci vší hudby…“

„Říkávám, že jsme takoví hudební desetibojaři.“

„Chtěl jsem hráče přivést blíž posluchačům, aby bylo vidět, že jsou to také lidské bytosti.“

Pátý koncert Mezinárodního varhanního festivalu, který v Praze pořádá Svatojakubské Audite Organum, patří ve čtvrtek německému varhaníkovi Christianu-Markusi Raiserovi, kantorovi evangelického Městského kostela v Karlsruhe. Působí tam jako varhaník a sbormistr už pětadvacet let a stojí nejen za podobou hudby při bohoslužbách, ale také za koncepcí tamního letního varhanního festivalu Internationaler Orgelsommer Karlsruhe. Právě v souvislosti s ním v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz s úsměvem říká, že varhaníci jsou tak trochu jako duchové. Nejsou totiž většinou na kůru vidět…

„Festivalová zóna je letošním pilotním projektem.“

„Cizinců je letos v Krumlově, tedy i na festivalu, méně.“

„Na Plácida Dominga se moc těšíme, je legendou a je i v osmdesáti ještě stále hodně aktivní.“

Koncertem Plácida Dominga a jeho hostů Adriany Kučerové a Štěpánky Pučálkové začíná v sobotu Mezinárodní hudební festival Český Krumlov. V mimořádném termínu až po prázdninách nabízí letos ve třech týdnech tucet programů. Vznikl ve městě figurujícím na seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO v roce 1992, koná se potřicáté…

„Hudebníci z Please The Trees nejdřív připravili doprovodnou zvukovou složku a výsledná hudební podoba pak vznikala postupně během zkoušení na principu improvizace.“

„Umění obecně je právě o zkoušení různých věcí, posouvání hranic, vystupování z komfortních zón, hledání. Opera díky tomu může být živá.“

„Pro nás jako zpěváky je to setkání dvou odlišných hudebních prostředí ohromně osvěžující. Jsme jinak zvyklí být na sebe hrozně přísní.“

Soubor RUN OPERUN, který před necelým měsícem vzbudil pozornost svou „queer“ Traviatou na Stalinovi, chystá hned na úvod sezóny další premiéru. Věren svému záměru vnášet do operního světa svěží vítr, nové inscenační principy, aktuální témata či humor a přibližovat tak operu i publiku, které by tento žánr ve své tradiční podobě nelákal, se pustil do autorského díla…