PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Skladba byla takovým mým tajným snem.“

„Škola zajistila pro celý ročník nahrávání absolventských prací s orchestrem v londýnském studiu Abbey Road, kam jsme se všichni vypravili.“

„Zpěv mě vždycky hodně bavil.“

Všestranně vzdělaná a nadaná umělkyně Zuzana Michlerová směřuje svou profesní kariéru především na hudbu vázanou k filmovému světu. Tato mezinárodně etablovaná skladatelka se však intenzivně věnuje také klasické artificiální kompozici. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz Zuzana Michlerová přibližuje, jak se k tvorbě hudby pro film dostala, vysvětluje roli moderních technologií ve filmové hudbě a také zmiňuje zajímavé projekty, na kterých se podílela.

„Pražský filharmonický sbor zahajuje tradici adventních koncertů, chceme je profilovat neotřele, s originálním programem a v netradičním prostředí.“

„Akademici by měli mít jak frekvence na zkouškách, tak výstup v podobě koncertu, zájezdu nebo nahrávání a dalších věcí.“

„Druhý sbormistr má z velké části dělat právě asistentskou v práci a k ní mít několik samostatných projektů.“

Adventním koncertem v pátek otevře svůj cyklus samostatných sborových koncertů Pražský filharmonický sbor. Zazní dvě skladby Oly Gjeila, Gloria od Johna Ruttera a koledy Luboše Fišera. Pod taktovkou Lukáše Vasilka se sborem vystoupí PKF – Prague Philharmonia a jako sólisté houslista Jan Fišer, sopranistka Pavla Vykopalová, tenorista Richard Samek a barytonista Jiří Brückler…

„Veitova hudba hovoří k posluchači tu naléhavým, tu důvěrným tónem a ve své celkové stavbě kreslí nádherné romantické obrazy plné barev a všech jejich odstínů.“

„Objevování nových skladeb a rozezvučování jejich partitur je pro mě vždy obrovským dobrodružstvím a radostí.“

„Interpretuje-li člověk nějakou skladbu poprvé, měl by se snažit o maximální věrnost zápisu, ať již toho doslovného, tak toho, který skladatel vložil mezi řádky partitury.“

Zdeněk Klauda v čele souboru L’Armonia Terrena natočil CD s podtitulem Svědectví znovuobjeveného romantika. Je na něm zapomenuté dílo Václava Jindřicha Veita (1806-1864), pražského Němce, představitele skladatelské generace zastíněné nakonec Bedřichem Smetanou…

„Aktuálně jsem zaměřená více na sólové performance.“

„Prostě mě to táhlo k tomu podívat se i jinam, získat nějaké další zkušenosti a zjistit, jak se dělá elektronika a obecně soudobá kompozice i někde jinde.“

„Tíhnu k environmentálním a sociálním tématům.“

V Haagu, tak trochu stranou české klasické scény, zato velmi blízko k autorům nizozemské (a potažmo světové) hudební avantgardy, žije a tvoří Darina Žurková, absolventka Janáčkovy konzervatoře v Ostravě a Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz popisuje své hudební začátky a jak se z malé slezské vesnice dostala do několika zahraničních zemí, vysvětluje, proč se nakonec usadila právě v Holandsku, a zmiňuje, jakou roli v její tvorbě hrají moderní technologie.

„Vzhledem k tomu, že většina publika očekává od koncertu zábavu a velká část soudobé hudby vyžaduje značnou dávku trpělivosti a ochoty zvyknout si, může být vztah mezi novou hudbou a posluchači problematický.“

„Důležité je prosadit skladby českých umělců do programu koncertů a akcí mimo českou sféru, aby zaujaly místo vedle ostatních děl nebo s nimi dokonce soutěžily.“

„To já bych měl udělovat ceny českým kolegům, kteří se postarali o to, že má životní pouť je natolik bohatá…!“

Na slavnostním koncertu Od Dvořáka k Martinů převzal v úterý v New Yorku americký muzikolog Michael Beckerman, zanícený propagátor české kultury, vážné hudby a českých klasiků, od zástupců Ministerstva zahraničí České republiky prestižní cenu Gratias Agit. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz při té příležitosti vysvětluje rostoucí oblíbenost Janáčka a jmenuje řadu dalších skladatelů, jejichž díla by měla být představena americkému publiku…

„Clevelandský orchestr je fenomenálně fajnový ansámbl.“

„Letos přivezu do New York Philharmonic Martinů První.“

„Covidová pauza s americkými hudebními institucemi zamávala ještě znatelněji než v Evropě.“

Jakub Hrůša diriguje tento týden v Praze Českou filharmonii, ale má za sebou velký zájezd do Spojených států s hostováním u věhlasných těles ve dvou velkoměstech – v Clevelandu u jezera Erie a v Chicagu u jezera Michigan. Dirigoval tam Dvořákovu Šestou, Elgarův Violoncellový koncert a díla Samuela Barbera a Samuela Coleridge-Taylora…

„Nejsem příliš ambiciózní člověk.“

„V Praze jsem byl již mnohokrát, zejména kvůli spolupráci s Vilémem Veverkou.“

„Bylo by chybou teď přestat a odpočívat…. Už mám v hlavě nějaké nápady.“

V Praze se na skok objevil Dominik Wollenweber, hráč na hoboj a anglický roh, člen Berlínských filharmoniků, nepřehlédnutelný svou výškou, nepřeslechnutelný svým nezaměnitelným tónem. Je s podivem, že tomuto čtyřiapadesátiletému oceňovanému hudebníkovi vychází první sólové album až v těchto dnech – a to zásluhou Supraphonu. Interpret na něj zařadil skladby pro anglický roh od Johanna Sebastiana Bacha, Antonína Dvořáka, Franze Schuberta. Jeana Sibelia, Jeana Françaixe a Richarda Wagnera…

„Myslím, že v USA nazrál čas na rozšíření omezeného specifického hudebního kánonu, který střežíme a studujeme a který už je podle mého názoru příliš obehraný.“

„Jak vyčíslit Voříškův vliv na Schuberta, Vaňhalův na Haydna, Myslivečkův na Mozarta…? Jsou to všechno jedineční a velkolepí hudebníci, kteří utvářeli hudební historii a zaslouží si místo ve světě.“

„Při práci s nimi jsem v Brně zakusila realitu a bezprostřednost, které Američané zažívají jen z druhé ruky.“

Americká klavíristka, muzikoložka a pedagožka Katelyn Bouska působí ve Filadelfii. České kořeny ji však poutají ke Spillville ve státě Iowa, kde její předkové vyučovali na Bouškově škole. V roce 1893 se tam při jeho návštěvě setkali s Antonínem Dvořákem. Katelyn na učitelskou tradici navázala na hudební škole Curtis Institute of Music…

„Když jsem byl kluk, můj vkus byl definován Puccinim a Bizetem.“

„Bernsteinova Mše je moje srdcová záležitost.“

„Osudů takových zapomenutých českých géniů, kteří prorazili ve světě jako Mysliveček, a vůbec o nich nevíme, je víc.“

Jedním z nejúspěšnějších Čechů byl v osmnáctém století Josef Mysliveček. Český velkofilm Il Boemo, zachycující jeho italskou kariéru operního skladatele, má přijít do kin 21. července 2022. Předchází mu nyní vydání českého překladu knihy Il Boemo z pera amerického muzikologa Daniela E. Freemana…

„Od Brechta jsme na takové věci zvyklí, on vždycky pojímal vážná témata podobným způsobem.“

„Vždycky je jednodušší si přípravu nějaké inscenace udělat jednodušší tím, že se lidé, kteří na ní pracují, mají rádi.“

„Takže jsem poděkovala za role tetiček a babiček a řekla jsem si, že tímto způsobem pokračovat nemíním. Začala jsem si dělat vlastní věci.“

Opera pražského Národního divadla naplánovala na 26. a 28. listopadu a pak i na několik dalších termínů projekt, ve kterém se potkávají na jevišti Státní opery dva různé hudební i divadelní světy, ztělesňované skladateli Arnoldem Schönbergem a Kurtem Weillem…

„Je mi bližší dílo, které vznikne v undergroundovém sklepě než na Manhattanu nebo na Pankráci.“

„Jak stárnu, je pro mne nejdůležitější hudba vlastní.“

„Pokud oslovím jednoho člověka a toho má hudba přivede třeba k nějaké tvořivosti, bude to pěkné.“

Skladatel a klavírista Michal Nejtek je jeden z nemnoha českých autorů, kteří se věnují jazzu i vážné hudbě. V obou oblastech dosáhl pozoruhodných úspěchů, jeho kompozice získaly nejedno ocenění a mají zvučný ohlas u posluchačů i odborné kritiky. Jednou z nových skladeb Michala Nejtka je The Basement Sketches (Sklepní skici), která vznikla na objednávku Filharmonie Brno…

„Partnerství s klavíristou musí dosáhnout naprosto rovnocenné úrovně, jsou dva, ale naprosto splývají.“

„Považuji za velmi užitečné a radím všem pěvcům, pokud ta možnost je, zpívat komorní hudbu.“

„CD je krásný návrat ke kořenům i k písničkám, které mě provázejí od chlapeckých let.“

Přední český barytonista Roman Janál odpovídá v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz na otázky o hudebních začátcích, studiu v Bulharsku, vztahu k písňové literatuře i svých zkušenostech ze soutěží. A přibližuje nové CD, na které nahrál spolu s klavíristou Karlem Košárkem písně Mikuláše Schneidera-Trnavského a Bohuslava Martinů inspirované slovenskou lidovou poezií.

„Je to náš národní poklad. Ale stejně tak se snažím vstřebávat německý repertoár i italské belcanto a francouzské lyrické opery…“

„Pan Kusnjer mi s árii Voka pomáhal. Nikdo lepší už mi poradit nemohl…!“

„Přirozenost zvuková i přirozenost emocí, přirozenost frází, muzikalita… přirozená barva hlasu… Jde mu o krásné vedení volného hlasu.“

Pražské Národní divadlo pořádá v neděli večer koncert k letošním sedmdesátinám svého dlouholetého sólisty Ivana Kusnjera. Vedle jubilanta zazpívají Dana Burešová, Alžběta Poláčková, Eva Urbanová, Martin Šrejma, Luděk Vele, František Zahradníček a další pěvci. S nimi vystoupí i dva mladí barytonisté – Lukáš Bařák a Daniel Kfelíř, kteří se počítají mezi Kusnjerovy pěvecké žáky na Hudební a taneční fakultě AMU. Druhý z nich tam ukončil na konci léta magisterské studium a před týdnem získal jako vítěz v kategorii Junior laureátský titul na Mezinárodní pěvecké soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz shrnuje svůj pohled na soutěžení a na český repertoár a zamýšlí se nad tím, co všechno mu dalo studium u Ivana Kusnjera.

„Fantazie je natolik košatá, že mně osobně přijde vhodné uvádět ji jako variace a provést tak, jak byla autorem napsaná.“

„Všechny skladby opěvují základní vnitřní svobodu. Domnívám se, že téma svobody je obzvlášť v současných dnech potřeba zmiňovat…“

„Co se týká samotné kompozice, imponuje mi Beethovenovo typické překračování do neznáma a také odvaha, kterou ve své době jako skladatel projevoval.“

Loňské oslavy kulatého výročí narození Ludwiga van Beethovena narušila pandemie nemoci Covid-19. Některé hudební akce chystané k této příležitosti byly zrušeny, jiné přesunuty s očekáváním, že se je podaří uspořádat v lepších časech. Do druhé skupiny patří také koncert s názvem Beethovenova Fantasie – autorský projekt studentů Pražské konzervatoře uskutečněný ve spolupráci se studenty německých hudebních škol. Má za cíl představit méně známá díla bonnského rodáka. Nad programem koncertu i nad dalšími tématy se v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz zamýšlí dirigent a organizátor akce František Loder.

„Být vychován v chrámové hudbě vám dává ten správný základ pro hraní Bacha, protože i když nejste věřící, pochopíte, že je to hudba psaná k oslavě Boha a že ta síla z toho hodně pramení.“

„Opravdu nemůžete hrát Bacha a být přilepený k zemi. Ta hudba vás musí nutit vstát a tančit!“

„Myslím, že je důležité kultivovat toto umění poslouchat se a vědět, co můžete udělat líp.“

V sobotu 6. listopadu vystoupila v Praze na Klavírním festivalu Rudolfa Firkušného kanadská klavíristka Angela Hewitt jako náhradnice za zraněnou Marii João Pires. Den po koncertě poskytla pro KlasikuPlus rozhovor, ve kterém mluví o svých hudebních začátcích, vztahu k Bachovi a francouzské hudbě, ale také o svých dalších plánech. Originální anglickou verzi rozhovoru najdete níže. (See below for the original English version.)

„Já jsem tenhle typ informací nabíral až postupem času jako výkonný umělec, který se o spoustu věcí ve svém životě staral sám.“

„Radek Baborák tomu, co budou zažívat budoucí generace hudebníků, říká patchwork – skládačka.“

„Snažíme se vítězům dávat nejen finanční ohodnocení a věcné ceny, ale snažíme se jim dát i možnost honorovaných koncertů. Protože to je to nejdůležitější.“

Violoncellista Petr Nouzovský v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz popisuje, jak prožil dosavadní měsíce koronakrize, vrací se ke své kompletní nahrávce díla Bohuslava Martinů, zmiňuje pedagogické a manažerské aktivity, jimiž se vedle hraní zabývá, a shrnuje svůj pohled na očekávaný vývoj na hudebním trhu práce…

„Tajemstvím toho, jak být šťastným a naplněným hudebníkem, je podle mě obsáhnout tolik oblastí hudby (a vlastně i života), kolik jen lze.“

„Chci hrát alespoň malou roli v odčinění nespravedlností, které musely tyto úžasné ženy snášet.“

„Slovy ani nemohu popsat, jak moc miluji hudbu Kaprálové!“

Britský klavírista Sam Haywood směřuje v těchto dnech do Prahy, aby zde odehrál sólový recitál z děl Fryderyka Chopina a několika ženských skladatelek: mezi nimi Vítězslavy Kaprálové, Jeleny Poulíčkové či Lili Boulanger. Publikum ho bude mít možnost slyšet už v sobotu 13. listopadu v Sukově síni Rudolfina. Sam Haywood v rozhovoru prozrazuje, proč svůj program sestavil právě takto, kdo ho inspiroval v interpretaci Chopinovy hudby a jaké pocity měl, když hrál na Chopinův Pleyel.

„První věc je neupínat se nekriticky k nějakým trendům… Něco napodobovat je zhoubné. A druhá věc je přesně obrácená: když člověk ulpí ve svém zakonzervovaném světě a brání se novým vlivům, vede to ke stejnému – nezajímavé produkci.“

„Středověk má k soudobé hudbě hodně velký vztah.“

„Nejedná se o zhudebnění básně, spíše o hudbu k básni… V podstatě je to alegorie, která nás všechny stylizuje do role běženců, kteří před něčím utíkají, ale vůbec nevědí kam.“

V pátek čeká skladatele Hanuše Bartoně premiéra jeho díla s názvem Do nikam na texty Jany Štroblové. V pražském českobratrském kostele U Salvátora zazní v podání herečky Radky Fidlerové a varhaníka Alfreda Habermanna. Téma připomíná apokalypsu – Bůh vyhnal z ráje nejen lidi, ale i sám sebe… „Text je vysoce aktuální, zabývá se věcmi, které se nás všech dotýkají,“ přibližuje událost skladatel a svou úlohu skromně popisuje slovy, že „…je tam od toho, aby textu pomáhal…“. Nejde prý o koncert, spíše o recitační představení s hudbou…

„Sólové vystoupení vnímám jako návrat ke kořenům a do určité míry je pro mne i tak trochu bilanční.“

„Balanc mezi totální improvizací a opíráním se o daná témata se nedá dopředu tak úplně odhadnout.“

„Jsem vděčný, že mohu používat tak široce rozevřený hudební vějíř.“

V Anežském klášteře v Praze v pondělí v rámci cyklu Hybatelé rezonance zahraje v programu ušitém sobě na míru jazzový pianista, skladatel a dirigent Kryštof Marek, který sólově vystupuje zřídkakdy. Recitál je sestaven z jeho autorských skladeb, které jako sólista improvizačně volně rozvede do podoby „tady a teď“…

„Nemáme v úmyslu používat klavír jako bicí nástroj. Častý způsob hraní Bacha skutečně je mechanický. Ale to není úplně přesně to, co se mi líbí.“

„Bachova hudba je mnohem, mnohem větší než kterýkoliv z instrumentů, které užil. Jde o hudbu, která existuje sama o sobě, v jakési dokonalé podobě.“

„Smetanova Vltava pro nás doma byla téměř národní hymnou. V nahrávce České filharmonie a Karla Ančerla. Nejen proto, že to byli skvělí muzikanti, ale i proto, že Československo je zemí mé babičky.“

David Fray je francouzský pianista, který přijel do Prahy na Festival Rudolfa Firkušného. Spolu se členy Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK a se třemi dalšími kolegy, jimiž jsou Jacques Rouvier, Emmanuel Christien a Audrey Vigoureux, zahrají v sobotu v Rudolfinu pět skladeb Johanna Sebastiana Bacha, pětici koncertů pro dva, tři a čtyři klavíry…

„Snažím se u každého orchestru zůstat delší dobu, protože hudební ředitel by měl orchestr rozvíjet, měl by pracovat na jeho identitě.“

„PKF má vysokou kvalitu, kterou mu vdechl Jiří Bělohlávek.“

„V každém případě je třeba soudobou hudbu hrát, filharmonie není muzeum.“

Emmanuel Villaume se narodil v roce 1964 ve Štrasburku. Po studiích na místní konzervatoři odešel studovat na Sorbonnu. V jednadvaceti letech se stal dramaturgem Rýnské národní opery ve Štrasburku, aby se velmi brzy začal věnovat dirigování. V současnosti je hudební ředitel Opery v americkém Dallasu a od sezóny 2015/2016 i hudebním ředitelem a šéfdirigentem PKF – Prague Philharmonia…

„Byl jsem rád, že jsem mohl na koncertě zažít tak početné obecenstvo. Vždycky je příjemné, když můžeme hrát pro hodně lidí.“

„Olivier Latry je jeden z největších světových varhaníků. Profesionál. A také moc milý člověk.“

„Jsem opravdu šťastný, že mám v Nancy přístup k jednomu z největších nástrojů Cavaillé-Coll.“

Johann Vexo je titulárním varhaníkem katedrály v Nancy, vyučuje ve Štrasburku, koncertuje po světě. Na začátku podzimu byl posledním účinkujícím v programu 26. mezinárodního varhanního festivalu, který pořádá Audite Organum v Praze v bazilice sv. Jakuba. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz vzpomíná na pražský koncert, přibližuje jednoho ze svých učitelů Oliviera Latryho, popisuje situaci varhan v Notre-Dame v Paříži…

„Drážďany, to byl moment, kdy jsem zjistila, že mě muzika ohromně baví.“

„Mně se líbí i na koncertě, když je tam diverzita – jeden hlas je větší, druhý menší, je tam spousta rozdílných způsobů a technik, barev…“

„S písňovým i klavírním repertoárem Martinů jsem se setkávala od útlého dětství, takže mám k němu hluboký vztah.“

Jméno Heleny Hozové se možná neskloňuje v hudebních médiích tak často jako jména dalších členů její rodiny, tato talentovaná sopranistka je však vyhledávanou interpretkou nejen staré hudby, ale také písňového repertoáru, který, jak v rozhovoru prozrazuje, je jejímu srdci nejbližší…

„Japonsko pro nás bylo vždycky prioritou.“

„Jako nestátní nezisková organizace hledíme na to, aby naše zájezdy měly ekonomickou logiku.“

„To byla úplná živá voda, takže jsme si i přes všechna omezení zájezd užili…“

Cesta do Japonska, od druhé poloviny dvacátého století častého cíle českých hudebníků, vypadá v době covidu podstatně jinak. Dva týdny s nepřetržitým monitorováním polohy a pod dohledem vládní aplikace, s opakovanými testy a denním měřením teploty, bez možnosti vyjít na ulici, s jídlem v hotelovém pokoji…

„Jsme asi jediným orchestrem, který v podstatě funguje na privátních zdrojích.“

„Z každého koncertu jim stát bral pětapadesát procent. Byli zaměstnanci, dostávali plat jako všichni ostatní, ale navíc dostávali diety a ty byly násobně vyšší než jejich plat.“

„Ideální počet mezi dvaatřiceti a pětatřiceti hráči dává PKO jeho kompaktní a nádherný zvuk.“

Nedělní koncert na Žofíně, kterým Pražský komorní orchestr bez dirigenta zahajuje další abonentní sezonu, se koná přesně v den, na který připadá sedmdesát let od vzniku tělesa. Vytvořili ho na podzim roku 1951 hráči Symfonického orchestru Československého rozhlasu, kteří se chtěli věnovat stylovější interpretaci starší české hudby. V šedesátých letech se PKO osamostatnil. Získal v české hudební kultuře 20. století naprosto jedinečné, nezastupitelné místo…

„Široký intelektuální záběr, láska k životu, svobodomyslná povaha a úžasný umělecký odkaz Jana Nováka je pro mě velkou inspirací!“

„Sbírka latinských básní je napsána humornou, mírně vulgární a ´pobrněnštěnou´ latinou.“

„Po sovětské okupaci odmítl zůstat v Československu. Žil v Dánsku, Itálii a v Německu.“

V rámci víkendového maratonu věnovaného v Brně na festivalu Moravský podzim hudebnímu odkazu Jana Nováka, od jehož narození letos uplynulo sto let, uvede violoncellista Štěpán Filípek spolu se souborem Brno Contemporary Orchestra pět světových premiér z pera pěti autorů…

„Název Akademický jubilejní orchestr 2021 dostal, aby bylo jasné, že se příště už zase nikdy v takovém složení nesejdeme. Bude to zázrak.“

„Školu jsem ukončil jako poslední žák Václava Neumanna. A měl jsem štěstí, že i mimo školu jsem narazil na výborné osobnosti. Hlavně mám na mysli dirigenta Zdeňka Košlera.“

„Na naší škole se teď pod vedením děkana Ivana Klánského vytvořila moc pěkná atmosféra.“

Pětasedmdesáté výročí založení Akademie múzických umění připomene v pátek v pražském Rudolfinu symfonický koncert Akademického jubilejního orchestru 2021, tělesa sestaveného především z bývalých i současných studentů školy. V přímém přenosu na ČT art zazní Dvořákův Houslový koncert a tři básně ze Smetanova cyklu Má vlast. Nastudováním programu a jeho řízením pověřila Hudební a taneční fakulta Leoše Svárovského, svého pedagoga a zároveň někdejšího absolventa…

„Určitě se publikum brzy dozví, kam se vyvíjím. Nebude to rozhodně pořád jenom Rossini.“

„Když přišla nabídka z Národního divadla, tak jsem ani moc nepřemýšlel a řekl jsem samozřejmě ano. A rozjíždí se spolupráce, na kterou se nesmírně těším.“

„Národní divadlo je pocit domova, jaký v žádném jiném divadle není.“

Novým členem souboru pražského Národního divadla je Petr Nekoranec. Spolu s Adamem Plachetkou v hlavní roli Figara, s islandskou mezzopranistkou Arnheiður Eiríksdóttir jako Rosinou a s basistou Jiřím Sulženkem jako doktorem Bartolem se mladý tenorista chystá na čtvrteční premiéru Rossiniho Lazebníka sevillského, díky svěží hudbě i díky Beaumarchaisově předloze jedné z nejúspěšnějších operních komedií všech dob. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz Petr Nekoranc zmiňuje nejen rossiniovské role, ale také skutečnost, že angažmá v Národním divadle cítí jako něco mimořádného.

„Nejsem vázaný na to, co někdo někdy vytvořil, na hledání interpretační dokonalosti v detailu a preciznosti.“

„V den koncertu si připomínáme narozeniny Václava Havla. Vezmeme si názvy několika jeho děl jako inspiraci pro hudbu.“

„Co je pro mě vzácné, to je míra cítění jednoho s druhým, které nám s Jiřinou Marešovou vzájemně funguje.“

V pražském evangelickém kostele U Martina ve zdi patří část úterního koncertu festivalu Prague Music Performance dvojici Terra incognita a jejím improvizacím. Tvoří ji Jiřina Marešová, varhanice se silným zázemím v umění improvizace a v interpretaci staré hudby, a Matouš Vlčinský, někdejší člen Scholy Gregoriany Pragensis a nyní manažer v gramofonovém průmyslu, vystupující příležitostně jako klarinetista a vokalista…