„Je mi bližší dílo, které vznikne v undergroundovém sklepě než na Manhattanu nebo na Pankráci.“

„Jak stárnu, je pro mne nejdůležitější hudba vlastní.“

„Pokud oslovím jednoho člověka a toho má hudba přivede třeba k nějaké tvořivosti, bude to pěkné.“

Skladatel a klavírista Michal Nejtek je jeden z nemnoha českých autorů, kteří se věnují jazzu i vážné hudbě. V obou oblastech dosáhl pozoruhodných úspěchů, jeho kompozice získaly nejedno ocenění a mají zvučný ohlas u posluchačů i odborné kritiky. Jednou z nových skladeb Michala Nejtka je The Basement Sketches (Sklepní skici), která vznikla na objednávku Filharmonie Brno. Světová premiéra této kompozice se uskuteční ve čtvrtek 25. listopadu v brněnském Besedním domě. Filharmonii Brno povede šéfdirigent Dennis Russell Davies.

Jsi jazzman, ale současně se věnuješ kompozici soudobé, řekněme umělecké či nepěkně šroubovaně artificiální hudby, pro kterou zatím není lepší adjektivum než vážná. Vnímáš obě hudební roviny jako spojené nádoby, nebo se snažíš přistupovat ke každé individuálně?

Býval jsem skladatelem a interpretem, což jsou pochopitelně odlišné věci. Psal jsem svou hudbu a snažil se interpretovat moderní jazz (a občas i něco jiného). Jak stárnu, je pro mne nejdůležitější hudba vlastní, tedy skladatel převládá.

Všiml jsem si, že rád měníš kurz a nenecháváš se ničím spoutat. Objevuješ se v nových, netradičních seskupeních. Co je příčinou těch permanentních změn?

To je optický klam. Možná jsem takový býval, hrál jsem hodně a kdeco, ale člověk záhy zjistí, že se může lehce vytratit vlastní hudební myšlení a koncentrace na důležité věci. V poslední době hlavně píšu, učím, občas vymýšlím dramaturgii a občas si zahraju hudbu, která je převážně improvizovaná. S lidmi, se kterými mě to baví.

Vystudoval jsi skladbu a zúčastnil se řady soutěží a přehlídek. Dá se podle tebe kompozice naučit?

Ano, samozřejmě. Spíš mě překvapuje, že si pořád někdo myslí, že nedá. Dá, stejně jako improvizace nebo jiné disciplíny. Na podrobnější vysvětlení bohužel nemáme prostor.

Jaké věci jsou pro tvůj vlastní skladatelský rukopis směrodatné a podstatné?

To by možná odhalil spíš nějaký hudební analytik. Nevím, jestli to lze odvodit z mého rukopisu, ale pro sebe považuji za důležitou otevřenost (hudba může vést mnoha směry i v rámci jedné skladby), fyzickou přitažlivost materiálu (který se mi musí opravdu líbit) a jeho variabilitu v rámci různých kontextů, ve kterých se během procesu tvorby ocitá.

Posloucháš současnou vážnou hudbu a máš autory, kteří tě baví a oslovují?

Pokud píšu, tak velmi málo, a v poslední době píšu hodně. Mám rád ty, které jsem objevil už před nějakou dobou – Romitelliho, Bernharda Langa, Goebbelse. A celkem nedávno jsem objevil hudbu Andrewa Normana.

Jako praktikující jazzový muzikant sis zahrál s kdekým. Na které spolupráce rád vzpomínáš?

Obecně moc nevzpomínám, spíš se těším na budoucnost. Navíc bych při vzpomínání určitě někoho opomněl a musel bych se pak omlouvat. Google bude lépe a kvalitněji vzpomínat za mne.

S jakými formacemi tě mohou lidé aktuálně vidět a slyšet?

Převážně v kapele s Michalem Wróblewskim, Milošem Klápštěm a Honzou Chalupou, občas taky s Evou Turnovou nebo Michalem Pavlíčkem.

Tvá nová kompozice vznikla na zakázku Filharmonie Brno, kde také zazní v premiéře. Mohl bys prosím objasnit motivaci názvu „Sklepní skici“? To vznikla opravdu ve sklepě?

Vznikla, bydlíme ve sklepním bytě. Název skladby by mohl evokovat spojení Sklepních prací Egona Bondyho a Španělských skic Milese Davise – ani jedno z obou děl nebylo inspirací mé skladby, i když mám rád obě. A proč tedy tento název? Snad proto, že mne baví dívat se na načrtnutý (naskicovaný) materiál jaksi z podhledu (ze suterénu), z blízkosti, která leccos vyjeví, každý detail (svrchu přehlédnutelný). A nakonec – je mi bližší dílo, které vznikne v undergroundovém sklepě než ve třicátém patře mrakodrapu na Manhattanu nebo na Pankráci.

Jak bys charakterizoval hudbu své nové skladby? Využil jsi například vědomě nějaké konkrétní kompoziční techniky či styly? Nebo se naopak nehodláš ničím svazovat?

Neumím ji charakterizovat. Ano, využívám ty techniky, které v té konkrétní skladbě potřebuji. V Basement Sketches třeba určitou variantu dodekafonie, pseudobarokní dvojhlas, paralelní expozici heterogenního materiálu, nepravidelné ostinato coby popředí i pozadí hudby… Je toho víc a detaily nejsou bez podrobnějšího vysvětlení srozumitelné. K poslední otázce – technika nesvazuje hudbu, naopak, technika podporuje a potřebuje fantazii.

Předpokládám, že během tvorby nové skladby kombinuješ intuici i racionální úvahu. Který princip je ti bližší?

Velmi složitá otázka. Banálně řečeno – ano, kombinuji intuici i ratio. A osobně neznám nikoho, kdo by používal jen jedno nebo druhé.

Potřebuješ si zařídit nějaké specifické prostředí, když píšeš? Máš například své rituály, které ti pomáhají? Jak dlouho vznikala tvá nová skladba?

Rituály nemám. Těžko se soustředím, ale to je asi docela normální. Nejradši samozřejmě píšu někde v klidu na chalupě nebo v cizím prostředí, které mne příliš nerozptyluje.

Píšeš klasicky na notový papír, nebo využíváš hudební notační programy?

Píšu na notový papír a pak instrumentuji v notačním programu.

Kým je Michal Nejtek, když není muzikantem a skladatelem?

Jsem pořád muzikantem a skladatelem, vypnout se neumím. Jinak žiju běžný život a mám běžné, nikterak překvapivé zájmy.

Zajímají tě reakce posluchačů na tvou skladbu? Co bys jim před premiérou od srdce vzkázal?

Nezajímá mne ani tak reakce posluchačů, jako spíš reakce posluchače, toho jednoho konkrétního. Masu posluchačů oslovit neumím, to ani nelze. Pokud oslovím jednoho člověka a toho má hudba přivede třeba k nějaké tvořivosti (lhostejno v jaké oblasti), bude to pěkné.

Foto: Tomáš Vodňanský, Karel Šuster, Anna Strnadová, Jiří Turek