PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Vždy se snažím, aby kadence hudbu doplnily, ozdobily, podtrhly, aby byly jejím plynulým logickým pokračováním, aby působily, že jsou součástí koncertu odjakživa.“

„Najednou jsem se ocitl v situaci, kdy jsem měl hrát písně Karla Gotta, lidovky, dechovku, pop, filmovou hudbu, swing a tak dále.“

„Mám pocit, že když jsem sám měl takové štěstí na výtečné pedagogy, bylo by hezké to, co mě naučili, předat někomu dalšímu.“

Matyáš Novák je třiadvacetiletý klavírista, vítěz řady domácích i mezinárodních soutěží, student Akademie múzických umění v Praze, který právě vydává své druhé CD a v uplynulých měsících obohatil online koncertní nabídku o dvě řady komponovaných pořadů. Pozornost médií poutají vedle jeho hráčských kvalit i nevšední koníčky, jimž se věnuje se stejným nasazením jako klavíru – jízda vlakem, jízdní řády a chov drůbeže…

„Navázali jsme také na spolupráci s blízkými sousedy na německé straně, se kterými nás pojí historické souvislosti.“

„Rozhodně to nebylo snadné období, protože jsme nesčetněkrát předělávali dramaturgii, žili v nejistotě, ale na druhou stranu to byl prostor pro to, aby si člověk poskládal lépe své životní hodnoty. “

„Světlo světa po měsících příprav v daný večer spatří skladba s prostým, avšak výmluvným názvem, ‚Domov‘, která nás zavede do očistného světa klidu a meditace, ze kterého se člověk dokáže dívat na svět z úplně jiné perspektivy.“

Martin Prokeš společně se svými kolegy z týmu zahajuje dvacátý ročník MHF Lípa Musica. Nelze si nepovšimnout dvou dekád ve společnosti hudby pořádané na Českolipsku, v Libereckém kraji, a to s přesahem do sousedního Saska. Během fungování festivalu, který už má vlastní tradici, rozšířili pořadatelé své aktivity o Českolipský komorní cyklus…

„Dážď tam prostě musí být slyšet a je tam slyšet od samého začátku až do konce.“

„Ta muzika je pro mě velmi niterná záležitost. Je tam třeba jedna písnička, která má pro mě velký význam, shodou okolností také přebásněná do slovenštiny, a to je Čas vianočný.“

„Některé věci se nedají obejít. Jsou určité základy, na kterých technická i hudební osobnost malého človíčka roste.“

Před pár měsíci vyšlo CD Dua Piacere s názvem „Čtvrté přání“. Autorem hudby, většiny textů i jedním z interpretů je klavírista Pavel Kratochvíl, kterého pěvecky doplnila Dagmar Vývleková. S Pavlem Kratochvílem jsme si povídali nejen o tomto zbrusu novém počinu, ale i o jeho dalších aktivitách – a že jich není málo.

„Pocházím z rodiny, kde je hudba důležitou součástí života.“

„Hodně spontánní byly Žítkovské elegie pro cimbál.“

„Na Mannheim vzpomínám moc ráda.“

Přinášíme rozhovor s další představitelkou mladé generace českých skladatelů – Petrou Čtveráčkovou. Její profesní zaměření je však daleko širší – pro portál KlasikaPlus si se Štěpánem Filípkem povídala o svých studiích, kompozici, hudební vědě, výuce hudby, dramaturgii, projektu Hudebníček a dalších tématech.

„Všichni si přejeme, aby se naše životy vrátily do běžného režimu, do něhož patří i zážitky, výlety a živá představení a koncerty.

„Potřebu tvořit a projevovat talent nelze potlačit, stejně tak jako potřebu obohacovat své dojmy o krásu umění.“

„Doufám, že my, kteří máme tu možnost, přežití kultury podpoříme.“

František Kinský je potomkem kostelecké větve šlechtického rodu Kinských z Vchynic a Tetova. Je starostou v Kostelci nad Orlicí, podniká a věnuje se správě tamního rodového majetku. Nový zámek za komunistického režimu sloužil jako výzkumný ústav pro chov prasat a byl Kinským vrácen v restituci v roce 1992. Roku 2008 opravený zámek otevřeli. Je v něm expozice Život v biedermeieru, Galerie Kinský a muzejní expozice města…

„Interpretace je úžasná věc, taková originál licence.“

„Potkat se s živým skladatelem je nezastupitelná energie, můžete poznat dílo zase z jiného úhlu.“

„Tato doba studenty vede k pocitu marnosti. Sama už skoro rok nemám co dělat, hledám si činnosti a pozoruji na sobě, jak je to ubíjející a nepříjemný pocit.“

Už více než rok je doma, bez divadla, a distančně učí. A potvrzuje, že je to psychicky i fyzicky velmi složité. Sopranistka Dana Burešová je sólistkou opery Národního divadla v Praze, kde ztvárnila mnoho titulních rolí včetně Libuše, Ruslaky, Mařenky, Jenůfy, Milady, Armidy, Taťány, Jolanty, Alžběty, Elzy a mnoha dalších. Zároveň vyučuje na Pražské konzervatoři. Sice nezahálí, ale v RozhovoruPlus popisuje, jak současná doba těžce doléhá na ní, na její studenty i na lidi a kulturu samotnou.

„Fenomén televizních přenosů se zrodil v matce všech veřejnoprávních institucí, v BBC, i tam ale začínali na čtyři kamery.“

„Zásadní chybou je, když si divák začne uvědomovat, jak je přenos dělaný. Televizní záznam by měl běžet, aniž by vás něco rušilo. Měli byste cítit jen emoce, které hudba nese.“

„Posláním režiséra je zprostředkovat dílo divákovi, ne vybočovat z kolejí, pokud to není nutné. “

Jeho jméno často vidíme v televizních titulcích jako režiséra hudebního dokumentu, přenosu nebo záznamu koncertu či opery. Tomáš Šimerda je ale původně operním režisérem. Na svém kontě má několik desítek operních, operetních a muzikálových inscenací. Několik let byl také uměleckým šéfem Janáčkovy opery v Brně, ředitelem divadla v Ústí nad Labem, ředitelem festivalu Zlatá Praha nebo šéfdramaturgem Centra divadelní a hudební tvorby České televize…

„Není to ten typ svůdce, co říká ´Ahoj, krásko, jak se máš…?´. Spíš si počká…“

„Když slyším slovo televize, tak dostávám husí kůži. Ale akce na jevišti dá na kamery zapomenout.“

„Člověk musí umět říct ne. Raději nebudu mít půl roku práci, ale budu na sobě pracovat… a budu zpívat do sedmdesáti.“

Operní soubor pražského Národního divadla v sobotu v přímém televizním přenosu poprvé – a vzhledem k přetrvávajícím zdravotním vládním opatřením zatím také naposledy – odehraje ve Stavovském divadle novou inscenaci Mozartova Dona Giovanniho. Titulní roli nastudoval Pavol Kubáň…

„Moravskoslezský kraj býval černou dírou na mapě republiky. Ale to všechno se změnilo.“

„Investice do živých muzikantů teď považuji za nejdůležitější, důležitější než třeba reklamu.“

„Nemáme žádné zprávy, na jejichž základě by bylo jasné, že naše festivaly můžeme organizovat, ale je jasné, že příprava je otázkou nejen měsíců, ale i let, takže náš postup je legitimní.“

Igor Františák je aktivním hudebníkem, ale neméně důležitá je i jeho dramaturgická a manažerská práce v čele Svatováclavského hudebního festivalu. Přehlídka obohacuje v prvním poprázdninovém měsíci ostravské dění a kulturu v celém Moravskoslezském kraji o koncerty především duchovní a staré hudby. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz klarinetista a ředitel rozebírá poptávku regionu po hudbě, letošní program i nestandardní podmínky, se kterými se organizátoři koncertů potýkají už druhou sezónu. Optimisticky věří, že na podzim už se bude hrát a cestovat. Jinak ani při přípravě podobně rozsáhlé akce nemůže…

„Covidová krize změny, které jsou už dlouho vidět, v plné nahotě odhalila a urychlila.“

„Hudba je vnímána jako estetická hodnota, ale ona je přece i velkým ekonomickým odvětvím. Určitě se budeme hodně bavit o kreativních průmyslech.“

„Je ale potřeba zdůraznit také imanentní přínos kultury, tedy i jiné hodnoty, ne pouze to, že přináší ekonomický prospěch.“

V úterý začíná internetový diskusní klub nazvaný Budoucnost vážné hudby – nejisté jistoty a jisté nejistoty. Potkají se v něm osobnosti z různých sfér, hudebníci, manažeři, teoretici, kritici. Projekt je rozvržen do šesti podvečerů a bude možné ho sledovat vždy v úterý od 17 hodin ZDE, na platformách YouTube, Facebook a stránkách organizátorů a partnerů projektu, mezi které patří i portál KlasikaPlus.cz. Záměr přibližuje v širším kontextu muzikolog Ilja Šmíd, který přednáší na katedře arts managementu na podnikohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze. Za iniciativou stojí společně s muzikologem Jiřím Štilcem, vedoucím katedry hudební produkce na Hudební a taneční fakultě Akademie múzických umění.

„Všechna mistrovská díla, ať je to Haydn, nebo Dvořák, mají v sobě kvality opravdového zpěvu.“

„Pokud bych měl jmenovat deset nejdůležitějších setkání svého života, Jiří Bělohlávek by v takovém výčtu určitě nechyběl.“

„Není příjemné nechat se pořád někým šťourat v nose, ale co se dá dělat, je to teď součást našich životů…“

Sólistou večera Symfonického orchestru Českého rozhlasu, který v pondělí vysílá stanice Vltava s dalšími evropskými stanicemi v přímém přenosu z pražského Rudolfina, který současně těleso streamuje na sociální sítě a který ze záznamu odvysílá stanice D-dur, je německo-francouzský violoncellista Jean-Guihen Queyras. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se zamýšlí nad Haydnem, Dvořákem a další hudbou v repertoáru cellistů, vzpomíná na Jiřího Bělohlávka a prozrazuje, že s šéfdirigentem Alexanderem Liebreichem se na pódiu setkává poprvé.

„Jsem takové to typické hudební dítě, nejen, že rodiče byli oba zpěváci, ale dokonce obě babičky byly varhanice a krásně zpívaly!“

„Občas odbočím trošku mimo svůj obor a zkouším, co to udělá – například letos bych měla zpívat Ariadnu od Martinů, která má v partu v jednom místě držené es tři…“

„Holčičko, lidi se brali i za války, tak co je proti tomu nějakej covid!“

Sopranistka Markéta Böhmová se do povědomí hudbymilovného publika dostala zejména skrze účinkování v různých ansámblech, v poslední době nejčastěji v Czech Ensemble Baroque, kde nabyla cenné zkušenosti coby sólistka. Má za sebou ale i operní role, a to například v Ostravě, v Plzni i v Praze…

„Vzhledem k tomu, že jako instituce jsme významným reprezentantem kulturní sféry, měli bychom posilovat povědomí o tom, jak je kultura důležitá a jak důležitá je umělecká tvorba.“

„Rádi bychom mezioborovou nebo mezifakultní spolupráci podpořili konkrétními programy.“

„Mým přáním je, aby škola vybavila studenty takovými znalostmi a dovednostmi, aby se mohli uplatnit v proměňujícím se světě.“

Od února letošního roku zastává Ingeborg Radok Žádná post rektorky Akademie múzických umění v Praze. Od studia na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy prošla celou řadou manažerských pozic a později zakotvila na Hudební a taneční fakultě AMU jako vyučující na Katedře hudební produkce. Na akademii působila jako proděkanka HAMU i jako prorektorka pro zahraniční a uměleckou činnost a nyní byla zvolena do funkce nejvyšší. V rozhovoru pro KlasikuPlus hovořila především o dalším směřování akademie a její budoucnosti obecně.

„Můj jazyk je teď jednodušší a méně členitý – je v tom jistý paradox. Zjednodušeně by se dal vyjádřit větou ‚více vztahů, méně not‘.“

„Když vyjdu z intuice, nacházím zpravidla pozoruhodnější, racionálně uchopitelné vztahy, které mi toho mnohem víc vysvětlují a více se mi na ně chce navazovat.“

„Ještě radši budu, když v albu posluchači najdou něco, o čem jsem sám nevěděl. To je možná zisk, který bych chtěl nejvíce.“

Pražský skladatel Ondřej Štochl vydává po deseti letech album se svými kompozicemi. Ohlíží se jím za vývojem své tvorby a reflektuje, k jakým rovinám sdělení a k jakému kompozičnímu jazyku dospěl. Pár týdnů před vydáním CD byla tedy ideální doba na rozhovor s touto výraznou osobností české soudobé scény: naše malostranské povídání se přitom dotklo mnohem více témat než jen očekávané desky.

„Káťa se mi zpívá moc dobře, její povaha je mi blízká…“

„Přišla jsem si na to, jak Janáčka zpívat. Ne uštěkaně!“

„Byla jsem, myslím, vždycky hodně dobře připravená, ale jak teď, jsem asi ještě v životě nebyla!“

Na mezinárodně uznávaném operním festivalu v Glyndebourne na jihu Anglie se má od 20. května do 19. června odehrát desítka představení Janáčkovy opery Káťa Kabanová. Novou inscenaci chystají umělecký šéf festivalu dirigent Robin Ticciati a režisér Damiano Michieletto. Titulní roli ztvární Kateřina Kněžíková…

„U tak relativně mladé hudby, jako je Smetanova Má vlast, je třeba vzít pokorně v potaz i pozdější vývoj a především úctyhodnou interpretační tradici České filharmonie.“

„V umění se musí prolínat poučenost, nebo chcete-li ratio, s intuicí, fantazií a inspirací.“

„Interpretace hudby druhé poloviny devatenáctého století vyžaduje oslovení specializovaných instrumentalistů, kteří nejen odpovídajícími nástroji disponují, ale také je ovládají.“

Zahajovací koncert letošního festivalu svěřilo Pražské jaro Václavu Luksovi a jeho orchestru dobových nástrojů Collegium 1704. Dvanáctého května se dá očekávat historicky poučené provedení, jiné než běžně symfonické. Podnětná událost, o které se určitě bude dlouho mluvit. Václav Luks ale nikdy nechce šokovat – a jak ho známe, nebude to jeho cílem ani v tomto případě…

„V době covidové se mi paradoxně pracovalo tak dobře jako snad ještě nikdy. Práce všech byla nesmírně soustředěná.“

„Ve 21. století je podle mne už opravdu směšné řešit, jestli je ‚prima la musica‘ nebo zda má navrch ‚režisérské divadlo‘.“

„Aby divadlo žilo, tak se v něm musí tvořit – tedy zkoušet!“

Už skoro rok žijeme bez živé kultury. Divadla jsou zavřená. Přesto soubory pracují. Jen Národní divadlo Brno má nastudováno osm inscenací, které nikdo neviděl. K tomu se musí přidat ještě šest dalších inscenací z loňského roku, které během krátkého uvolnění viděla pouhá hrstka diváků. Není to věru moc radostné konstatování…

„Vždycky jsem myslel, že Oněgin je o něco pozitivnější postava, než se teď nakonec ukázalo.“

„Při běžném představení lidé nemohou úplně všechno postřehnout, ale u obrazovky – a můžou nás vidět lidé od Ostravy po Aš a mohou to být i kolegové zpěváci – nás všichni uvidí hodně zblízka…“

„Přiznávám, že na Janáčka jsem si zvykal delší dobu.“

Barytonistu Svatopluka Sema zná operní publikum v Brně, Praze, Ostravě… i v Českých Budějovicích, kde studoval a kde měl první angažmá… Má za sebou také pěkné příležitosti a úkoly v cizině. Žije v hlavním městě, ale jak v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přiznává, srdce ho stále táhne na jižní Moravu, odkud pochází a kde jako mladý zpíval s cimbálovkou. Však také zrovna nahrává právě v tomhle žánru desku…

„Televize obecně během pandemie mají rekordní sledovanost, ale přirozenější je, když lidé speciálně za kulturou můžou jít osobně.“

„Věříme, že přenosy opět brzy nahradí živá a vlastní zkušenost diváků přímo na místě v sálech.“

„Přenášet ve větší míře živou kulturu je spíš věcí doby covidové.“

Televize prožívají zlaté časy. Zejména pokud jde o kulturu, zůstávají vedle streamů na internetu, a samozřejmě vedle oficiálních nahrávek, jediným možným pódiem. ČT art vlivem pandemie připravuje divákům program přechodně posílený o koncerty a divadla a také historickou novinku, operní premiéry domácích scén, které se odehrávají pouze prostřednictvím obrazovek, bez diváků v hledišti…

„Mým přáním je, aby teplická konzervatoř zůstala školou, která je vidět a slyšet.“

„Našim studentům můžeme poskytnout nadstandardní podmínky pro jejich rozvoj.“

„Mám naši školu ráda, věřím v její budoucnost a doufám, že její kvality budou stále viditelnější.“

V čele Konzervatoře v Teplicích působí Kateřina Boudníková už sedmým rokem a jako ředitelka nyní stojí před velkými výzvami: na jedné straně je to vypořádání se s omezením provozu školy v době koronavirové pandemie, na straně druhé jsou to očekávané oslavy krásného půlstoletí školy, která je nejen jejím působištěm, ale také její almou mater.

„Po herecké stránce je tu velký prostor pokusit se přiblížit divákovi Oněginův vnitřní svět bez velkých gest, v podstatě to vše uhrát jen silou osobnosti. Nic snadného, ale výzva, která stojí za to.“

„Rejchovo oratorium Lenora je strhující a velmi efektní dílo. Myslím, že by si zasloužilo být uváděno mnohem častěji.“

„Na divadelním jevišti se interpret může takzvaně schovat za postavu z opery, ale na koncertním pódiu je člověk sám za sebe.“

Jiří Brückler, barytonista, který je „doma“ v Národním divadle v Praze, ale současně ho rády obsazují i další operní domy naší vlasti… Mezi nimi i Národní divadlo Brno, kde je – dá se říct – pravidelným hostem a kde momentálně nazkoušel roli Evžena Oněgina ve stejnojmenné Čajkovského opeře…

„Dnes jsou všichni skladatelé schopní si noty sami „vyrábět“, tedy sázet v notačních programech a korigovat.“

„Nedám dopustit na ZUŠky, na celý ten úžasný systém, kdy profesionální hudebníci profesionálně učí hudbu děti a kultivují tím celý národ.“

„Třeba se vydávání not promění v jakési virtuální licencování bez přítomnosti jakéhokoli papírového vydání.“

Nakladatelství Bärenreiter Praha existuje 30 let a patří do mezinárodní nakladatelské sítě značky Bärenreiter.  S více než třemi tisíci aktivními tituly ve svém katalogu je celosvětově největším dodavatelem notových materiálů české hudby. Vydává hudbu českých autorů od baroka až po současnost, zaměřuje se na vědecko-kritické edice a nabízí i pedagogickou a instruktivní literaturu pro téměř všechny tradiční nástroje…

„Máme plný kalendář, ale jak se akce blíží, tak postupně ty korálky jeden za druhým ze šňůrky odpadají.“

„Daleko hůř než my dopadl Beethoven. Z opravdu velkého výročí, na které se všichni chystali, nezbylo vůbec nic…“

„Podařilo se uskutečnit projekty a hudební sny, o kterých jsem na počátku existence Collegia 1704 a Collegia Vocale 1704 neměl ani tušení.“

Václav Luks, zakladatel a umělecký vedoucí barokního orchestru a sboru Collegium 1704 a Collegium Vocale 174, v době pandemie bez velkého upozorňování prošel patnáctým výročím obou těles a stejně nenápadně sám oslavil padesátiny. Těžce se svými hudebníky nese následky vládních opatření, která už rok mají za cíl omezit šíření koronaviru. Angažuje se pro druhé ve vedení iniciativy Sdružení umělců klasiky, veřejné skupiny pro hudebníky a hudebnice na volné noze…

„Vyučování je disciplína, na kterou mám ještě trochu času, ale v době covidu to byla docela příjemná alternativa.“

„Prázdný sál je tristní a skličující. Při zkouškách je normální hrát v prázdném sále. Ale při koncertech už potřebujeme i ten další rozměr – publikum.“

„Povedu smyčcový orchestr, který vzejde z posluchačů akademie a který se představí i na festivalu Dvořákova Praha.“

Chystá další Letní hudební akademii, kterou ve své domovské Kroměříži inicioval a umělecky vede, plánuje vystoupení v Essenu, kde je u filharmoniků pro koncerty i opery hudebním ředitelem, předpokládá, že se dostane do Vídně a Salcburku, má své plány i s Českou filharmonií, kde je jedním ze dvou hlavních hostujících dirigentů… 

„Osm sezon ve Vlachově kvartetu Praha pro mě znamenalo hluboké poznání hudební spolupráce lidsky až neuvěřitelné, absolutně harmonické.“

„Dvě a půl sezony v Pavel Haas Quartetu neváhám ve svém životě označit za jízdu horskou drahou.“

„První myšlenka či, řekněme, hudební nápad nevzniká zásluhou člověka, ale je mu ‚darován‘.“

V sedmatřiceti letech toho už ve světě hudby dokázal požehnaně a má se za čím ohlížet. Na Pražské konzervatoři studoval hru na violu, skladbu a dirigování, vysokoškolské vzdělání získal v Glasgow na prestižní Royal Conservatoire of Scotland. Důvěrně poznal prostředí legendárního Vlachova kvarteta Praha a zkušenosti z něj uplatnil v souboru, který patří ke světové špičce – Pavel Haas Quartetu. Narodil se sice v Praze, ale za kraj svého srdce považuje Broumovsko a zejména okolí Police nad Metují, kde má jeho rodina kořeny…

„František Emmert byl a vždy zůstane vzorem nejen jako skladatel, ale především jako člověk, jako velká a silná osobnost.“

„Je ze mě už taková česká Rakušanka.“

„Jsem věřící člověk a zpracování duchovních textů je pro mě inspirující.“

Lenka Nota – komponistka, absolventka brněnské Janáčkovy akademie múzických umění ze třídy Františka Emmerta a – jak sama sebe vidí – „česká Vídeňačka“. Její skladby zejména poslední dobou můžeme slýchat na našich pódiích a co více – následující měsíce slibují hned několik premiér. Nejen o nich, ale i o své cestě k nim Lenka Nota hovořila v rozhovoru pro KlasikuPlus.

„Piazzollu není těžké nacvičit, ale dobře zahrát.“

„Nejvíc mne baví objevovat nové zvukové možnosti, druhy artikulace a poznávat jeho hudbu skrze jiné hudební nástroje než akordeon.“

„Jeho hudba je proměnlivá a neustále pulsuje.“

Přesně před sto lety se v Argentině narodil jeden z nejpopulárnějších a nejvýraznějších skladatelů dvacátého století. Astor Piazzolla byl fenomén, který spojil vysmívané a odlehlé světy. Spotřební hudbu lidového tanga a bachovské kontrapunkty stmelil do nového významového celku a okořenil vlastní senzitivitou…

„Máme štěstí, že nás zřizovatel v této nelehké době podporuje velmi dobře.“

„Každá sezóna by měla obsahovat něco výjimečného, neotřelého, něco, co se vidí či slyší málokdy.“

„Kultura může pomoci se vypořádat se všemi negativními skutečnostmi, kterými jsme si museli nyní všichni projít. Pomůže vrátit lidi do reality a vnést optimismus do jejich života.“

Všichni máme tak nějak zafixovaný souboj mezi Karlovarským symfonickým orchestrem a Západočeským symfonickým orchestrem Mariánské Lázně o to, kdo je nejstarším orchestrem u nás. Přitom zapomínáme, že existuje ještě jeden, který může směle o tento predikát usilovat – Severočeská filharmonie Teplice…

„Prožíváme absurditu. Divadlo se přece dělá proto, aby ho lidé viděli. Takže zkoušet a zkoušet… a přitom tušit, že to ještě dlouho nikdo neuvidí, je dost zvláštní…“

„Určité limity a omezení vyplývající z hudby se snažím brát jako pozitivní věc.“

„Don Giovanni zemřel. Co dál? Pro ty, co zůstávají, už život nebude až tak moc zábavný…“

Ve Stavovském divadle pracuje na nové inscenaci Mozartova Dona Giovanniho s operním souborem Národního divadla norsko-švédský režisér Alexander Mørk-Eidem. Zatím „do zásuvky“. Plánovaný televizní přenos premiéry byl z 18. března odložen. A kdy se do divadla dostanou diváci, není zatím jasné…

„Vychytilova soutěž byla první, které jsem se kdy zúčastnil, a to ve svých šesti a půl letech. Až na jeden ročník soutěže tam účinkuji pravidelně.“

„Nikdy jsem si neuvědomoval, že bychom měli být slavná rodina. Vnímal jsem úspěchy rodičů a sourozenců nějak ‚normálně‘.“

„Mými vzory jsou ze současných violoncellistů určitě Kian Soltani, Michal Kaňka, Mischa Maisky, z minulosti Mstislav Rostropovič či Jacqueline du Pré.“

O Janu Mráčkovi jr. se lze dočíst na portálu KlasikaPlus.cz velmi často. Psali jsme i o jeho mladším bratru Kristianovi, který vystoupil na Svátcích hudby spolu s Václavem Hudečkem. Zbýval benjamínek –violoncellista Viktor, který shodou okolností nedávno získal druhé místo na mezinárodní soutěži. Co si myslí čtrnáctiletý mladík? Je to normální kluk, nebo nezná nic jiného než hodiny a hodiny cvičení? I proto jsme se rozhodli požádat ho o rozhovor.