PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Když se odbourají manýry, tak se z Ludmily vykřeše něco úžasného.“

„Přesně to jsem chtěla do díla dostat – pokoru, cit, víru v Boha.“

„Občas třeba udělat pěvecky krok dopředu, do neznáma.“  

Vokálně-instrumentální dílo Antonína Dvořáka má v repertoáru sopranistky Kateřiny Kněžíkové výjimečné postavení. Aktuálně si to uvědomuje při letošním festivalu Dvořákova Praha, při němž se před týdnem podílela na provedení kantáty Svatební košile a na němž pro dnešní večer nastudovala titulní postavu oratoria Svatá Ludmila. „Je to moje srdcová záležitost,“ říká.

„Nemám nic proti škrtům, ale Svatá Ludmila má už ve svých genech velkorysou monumentalitu.“

„Nezkrácená podoba mi připomíná největší liturgické události.“

„Dvořák je srozumitelnější, někdy až příliš, Janáček je ten pro náročnější publikum.“

Velkolepé oratorium Svatá Ludmila Antonína Dvořáka zazní po sto letech v původním rozsahu – festival Dvořákova Praha tak dnes přispěje k letošním jubilejním oslavám československé státnosti. Nastudování se ujala špičková tělesa a sólisté z obou zemí. Pod taktovkou Jakuba Hrůši vystoupí Kateřina Kněžíková, Alena Kropáčková, Richard Samek, Jozef Benci, Ondřej Koplík, Pražský filharmonický sbor a Česká filharmonie. Dílo patří mezi mistrovy nejrozměrnější a nejhlubší kompozice, spojuje v sobě křesťanskou symboliku i linii vlasteneckou.

„S Jiřím jsme se shodli na lyrické, vroucí, ale vnitřně silné ženě.“

„Role Libuše má řadu krásných lyrických míst.“

„V této sezóně se opět setkám s Alicí Nellis.“

U této role není ani tak otázkou v jakém věku, ale zda vůbec k ní sopranistka může dospět. Není to jen věcí hlasu, ale také celkové osobnosti a vrozené důstojnosti. Rodačka z Náchoda LUCIE HÁJKOVÁ všechny tyto atributy splňuje a v letošní inscenaci Smetanovy „národní opery“ v Brně ztvárnila kněžnu charismatickou i svěží.

„Libuše by neměla být obrazem historizujícím, ale nadčasovým.“

„Přejít z prostoru divadelní budovy do pavilonu P je pro mne jako vyskočit do vesmíru.“

„Prozradit to nechci, to je smysl divadla, aby si to každý našel sám pro sebe.“

Umístění Smetanovy Libuše do pavilonu na brněnském Výstavišti se díky vzácnému setkání i splynutí tvůrčího rukopisu a poetiky Jiřího Heřmana s možnostmi tak velikého prostoru stalo bezpochyby zcela bezprecedentním ztvárněním české klasiky. Ztvárněním abstraktně básnivým, ryze a zároveň nově divadelním…

„V ideálu autentické interpretace se znovu a znovu musí metodicky začínat od nuly.“

„V Polsku si nesmírně váží vlastních zdrojů, netrpí komplexem méněcennosti.“

„Jsem přesvědčen, že hudební interpretace děl 19. století byla ve své době muzikálnější.“

Musica florea připomíná dnešním večerním koncertem jako neprávem pozapomínaného velikána české hudby Jana Křtitele Vaňhala, a to novodobými premiérami jeho Symfonie f moll a Mše C dur a českou premiérou Requiem Es dur. Po pražském Klementinu vystoupí barokní orchestr a jeho sbor Collegium Floreum se stejným programem ještě 11. září v Městském divadle v Jablonci nad Nisou. KlasikaPlus.cz hovořila při té příležitosti s Markem Štrynclem, zakladatelem a uměleckým vedoucím tělesa. 

„Když tak někdy „baby kecají“, tak z toho i někdy něco vznikne.“

„Barokní hudba má tu vlastnost, že umí vlézt pod kůži a že se jí člověk nedokáže nasytit.“

„Když člověk zpívá většinou novější hudbu, tak na starou hlas není až tak uzpůsobený.“

Zahajuje už desátou sezonu v Deutsche Oper Berlin, těší se nové kalhotkové role a jednou si touží zazpívat i ty negativní, třeba Ježibabu. Jejím nejbližším snem je ale třeba Komponista z Ariadny na Naxu nebo Octavián z Růžového kavalíra. JANA KURUCOVÁ Kromě opery miluje starou hudbu a tak není divu, že se už velmi těší na dnešní koncert se souborem Alba Musicale v zámeckém areálu Ctěnice v Praze-Vinoři…

„Janáček byl určitě člověk s velkým egem, ale jednoduchost písní uměl ocenit.“

„U Janáčka se s překladem ztrácí virtuozita.“

„Mahlerova Druhá a před ní Ravelův Kadiš… Když na to myslím, mám husí kůži.“

Sopranistka Martina Janková od devadesátých let žije a pracuje ve Švýcarsku. Vrací se tam z cest domů. Současně se občas vrací jako domů na Ostravsko, odkud vyšla. A po vyučování na srpnových pěveckých kurzech se letos ještě jednou vrací do středočeské Litně, kde bývala doma sopranistka Jarmila Novotná. Martina Janková tam má 9. září koncert. 

„Atmosféru na všech soutežích jsem zatím vnímala jako jednoznačně přátelskou.“

„Nový koncert čínského soudobého skladatele dělat na dvě zkoušky není až tak jednoduché.“

„Dovolená bude nutná.“

Spojené státy, Česká republika a Ukrajina, to je pořadí vítězů letošní mezinárodní houslové soutěže Isaaca Sterna v Šanghaji. Se stříbrnou „medailí“ přijela domů pětadvacetiletá Olga Šroubková. Na jaře vystoupila jako sólistka Brahmsova houslového koncertu na festivalu Pražské jaro, o rok dříve vyhrála i jeho interpretační soutěž a ceny sbírala i na mnoha dalších soutěžích. S KlasikouPlus.cz se podělila o čerstvé dojmy těsně poté, co získala druhé místo.

„Zapsat se do historie jako Přemysl je radost a čest.“

„Myslím, že Libuše může zůstat v dobrém slova smyslu do jisté míry muzeem.“

„Je pár rolí, co bych si pomalu rád vyzkoušel, ale čekám na správnou příležitost.“

Rok 2018 je rokem stého výročí československé státnosti, což se nemůže obejít bez nových inscenací Libuše Bedřicha Smetany. Chystá ji mimo jiné i Národní divadlo v Praze, a to v pátek 14. září jako první premiéru sezony. Přemyslem ze Stadic bude Adam Plachetka.

„Jestli je ještě někdo, kdo o filharmonii neví, je nejvyšší čas to napravit.“

„Hrajeme v aréně, hrajeme na náměstí, nebráníme se koncertům na letišti…“

„Jsme pyšní na činnost, kterou v kraji děláme pro děti.“

„Sezónu otevře Libor Pešek, před půlstoletím první šéfdirigent.“

„Symbolicky od něj převezme taktovku Stanislav Vavřínek, nový šéfdirigent, v pořadí desátý.“

Komorní filharmonie Pardubice vstupuje do jubilejní padesáté sezóny, a to dnešním žánrově uvolněným open-air koncertem v centru města. V pondělí 10. září pak v Sukově síni zahraje abonentům na zahajovacím koncertě klasický program – Mozarta, Dvořáka a Suka. Ředitelka orchestru Jarmila Zbořilová v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz odpovídá na otázky týkající se pozice tělesa ve městě a v kraji, jeho repertoárového záběru, koncertů a natáčení – i chystaného symbolického předání taktovky mezi prvním šéfdirigentem z roku 1969 a tím novým, letošním. 

„Lapidární, dramatická, místy i melancholická hudba Liboše Fišera ji oslovila.“

„Skladby Luboše Fišera vyžadují hodně energie, ale jsou pianisticky dobře napsané.“

„Janáčka znali. Ale zajímalo je, jak je napsaná tahle neznámá působivá hudba.“

„Ocitla jsem se v městečku ve Skalistých horách. Byly zrovna třicetistupňové mrazy.“

„V hudbě chtějí Korejci jen libozvučné věci, nic konfliktního.“

Zuzana Šimurdová nastudovala, natočila a hraje všech sedm klavírních sonát Luboše Fišera. Jednu z nich dnes česká pianistka žijící v Kanadě také zařadila do programu koncertu, který v Edmontonu připomněl dvacet let Wirthova institutu pro rakouská a středoevropská studia na University of Alberta.

„V Salcburku se cítím zase jako čerstvý dvacátník.“

„Budoucnost našich dětí mi leží na srdci víc, než ztvárnění operní role.“

„Tentokrát budu mít první představení už po čtyřech měsících od porodu.“

„Spíš než „znovu zkrotit“ hlas, je náročná veškerá organizace kolem dcer.“

„Raritní materiál si necháme na příští CD.“

Posedmé a naposledy zítra vystoupí jako Papageno basbarytonista Adam Plachetka na Salcburském festivalu. Uzavře tak své pracovní léto v Mozartově rodišti, kde od konce června účinkuje v inscenaci Mozartovy Kouzelné flétny. Nedávno navíc vyšlo u Deutsche Grammophon CD s loňským záznamem Mozartovy opery La Clemenza di Tito z Festspielhausu v Baden-Badenu, kde Adam zpívá Publia. Pilně v práci už je ale i jeho žena, sopranistka Kateřina Kněžíková…

„Sárská opera jakožto divadlo A kategorie je tím nejlepším pro začátečníka v nových vodách.“

„Tady mezi sebou lidi opravdu fungují.“

„Krásná role a inscenace, skvělé režijní pojetí, je to úplně ten nejlepší začátek, jaký jsem si mohla představovat.“

„Opery se tu vybírají víc lidem na tělo.“

„V Německu se občas rád dělá Janáček.“

Sopranistka Olga Jelínková dnes večer debutuje jako Violetta v premiéře nové inscenace Verdiho La traviaty v Sárském státním divadle. Zároveň se tím stává stálou členkou tamního ansámblu. Zatím byl její doménou čistě koloraturní obor, třeba Královnu noci zpívala už v deseti produkcích u nás i v zahraničí. Jak ale tvrdí, k roli Violetty Valéry hlasově dozrála až teď.

„Jsem vlastně rád, že jsem soutěž Operalia loni nevyhrál.“

„Od podzimu 2019 nastoupím jako sólista Bavorské státní opery.“

„Jednou bych možná mohl být i Heldentenor. Nebo vysoký baryton.“

„V Asii nemají písničky o lásce, ale o bojovnících s draky.“

„Na zpěvákovi je vidět, jestli emoce jde z hloubi srdce, nebo jestli ji jen hraje.“

Srpnový koncert Borise Prýgla v rodném Hodoníně vzbudil obrovský zájem, přišlo na tisíc lidí. Ohlas mělo také zařazení jeho jména mezi sólisty sobotního operního koncertu na Litoměřických svátcích hudby. „Kecal a Vodník jsou srdcovou záležitostí, ale jsem na ně pro jeviště ještě moc mladý… Ostatně jsem dnes rád, že jsem souěž Operalia loni nevyhrál. Možná by mě to ve světě semlelo,“ řekl mladý pěvec portálu KlasikaPlus.cz.

„U Antonína Dvořáka je jasně slyšitelná ´česká písnička´.“

„Pokud nehraju Dvořáka, tak je to nejčastěji koncert Haydnův a nebo Elgarův.“

„Přepínání mezi žánry a mezi nástroji mě baví, a proto to jde.“

„V Escualo Quintetu hraju na klavír, věnujeme se hudbě Astora Piazzolly.“

„První symfonie Bohuslava Martinů mě zatím ve filharmonii minula.“

Cítil se výjimečně, ale rozechvění se poddat nesměl. Ivan Vokáč hrál v pátek večer sólový part Dvořákova Violoncellového koncertu na Litoměřických svátcích hudby při zahajovacím koncertě věnovaném stému výročí vzniku Československa.

„Co dělal 21. srpna 1968, si Byčkov pamatuje velmi přesně.“

„Byla členkou komunistické strany, ale v jejich očích jsem viděl stud – znak inteligence.“

„O sedm let později emigroval do Ameriky.“

„Byčkov bude dirigovat 28. října v Carnegie Hall koncert České filharmonie k výročí Československa.“

„Některé okamžiky jsou šťastné, některé nesou pocit studu. Připomínat si musíme oboje.“

Bylo mu necelých šestnáct, žil v Leningradě, studoval… a co tehdy dělal, si pamatuje velmi přesně. Semjon Byčkov, nastupující šéfdirigent České filharmonie, vzpomíná na dny po 21. srpnu 1968 jako na dobu, kdy řada lidí v Sovětském svazu cítila stud. Sám o sedm let později emigroval do Ameriky.

„Ve prospěch postižených vystoupí v pondělí dvojnásobná držitelka Thálie, Jana Šrejma Kačírková.“

„Snad na chvíli zapomenou na bolesti a trápení a nechají se unést do mého světa.“

„Koncerty jsou pro mě náročnější než divadlo, snadněji vnímám diváky.“

„Pokusím se načerpat romantickou atmosféru zámku Kratochvíle.“

„Můj cíl je potěšit diváky, dostat je pryč z běžného světa, vyvolat v nich emoce.“

Vlahý letní večer plný hudby na podporu lidí s postižením – to je myšlenka, která provází benefiční koncerty na jihočeském zámku Kratochvíle u Netolic. Letos pro proběhne už 4. ročník, vstupné je tradičně dobrovolné a výtěžek opět půjde ve prospěch Chelčického domova sv. Linharta.

„Doma se pořád zpívalo a něco se poslouchalo.“

„Od školky jsem chtěla hrát na housle.“

„Pan profesor Fišer je nekonečnou studnicí inspirace nejen na poctivou houslovou hru, ale i na muzikantství jako takové.“

 „Akademie Václava Hudečka je především obrovskou zkušeností.“

 „Na odpočinek je potřeba vždy myslet! Ale housle přece jen aspoň na chvíli chytnu.“

Mladá, krásná, úspěšná.. a letošní vítězka XXII. Akademie Václava Hudečka v Luhačovicích, to je Marie Hasoňová.

„Po pěti minutách jsem se do díla nevratně zamiloval.“

„Hudba Vanessy je poměrně jednoznačně americká.“

„Režijní ztvárnění přímo vyzývá k opakovanému zhlédnutí.“

„Smekám před jejich hereckým projevem.“

„Glyndebourne je naše ideální verze toho, co pro jiné lidi představuje chalupa.“

Jsem tu šťasten, shrnuje v rozhovoru pro KlasikuPlus Jakub Hrůša uplynulé týdny na operním festivalu v Glyndebourne – studium, přípravy a zkoušky završené nedělní premiérou Vanessy Samuela Barbera. Se zápalem hovoří o díle, o režii a pěvcích i o hře Londýnských filharmoniků a stejně tak nadšeně i o tom, jak se v mezinárodně proslulém divadle ve venkovském rodinném sídle Guse Christieho pracuje a žije dirigentovi, který chystá novou inscenaci. A ohlasy v tisku? Hned druhý den jich byla desítka a jsou pozitivní. A asi ještě přibudou další.

„Žádám, aby varhaníci přiváželi na festival hudební literaturu svého národa.“

„Z Islandu ani z Portugalska zde ještě nikdy nikdo nehrál.“

„Zdaleka ne všichni varhaníci chtějí na koncertech improvizovat.“

„Lidé chtějí slyšet Bacha.“

„Milan Šlechta vychoval mnoho výborných varhaníků.“

Varhanicí v římskokatolické bazilice sv. Jakuba v Praze na Starém Městě je Irena Chřibková už čtvrtstoletí. A víc než dvě desetiletí současně stojí za pořádáním Mezinárodního varhanního festivalu, který se v kostele s největšími pražskými varhanami koná vždy na sklonku léta.

„Předem přemýšlet o registraci nemá smysl – varhany musíte slyšet.“

„Hledat zvukové barvy ke konkrétním skladbám je napínavé.“

„Studovala jsem ve Vídni a Praha mi ji hodně připomíná.“

 „Moje zázemí je v luterské církvi.“

„Může se stát, že si něco přeje uspořádat na zámku královna.“

Varhaníci musí vždycky být flexibilní, otevření změnám, směje se dánská umělkyně Bine Katrine Bryndorf, která ve čtvrtek večer otevřela v Praze 23. ročník Mezinárodního varhanního festivalu. K nástroji v bazilice sv. Jakuba na Starém Městě usedla o den dříve úplně poprvé.