PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Byl jsem rád, že jsem mohl na koncertě zažít tak početné obecenstvo. Vždycky je příjemné, když můžeme hrát pro hodně lidí.“

„Olivier Latry je jeden z největších světových varhaníků. Profesionál. A také moc milý člověk.“

„Jsem opravdu šťastný, že mám v Nancy přístup k jednomu z největších nástrojů Cavaillé-Coll.“

Johann Vexo je titulárním varhaníkem katedrály v Nancy, vyučuje ve Štrasburku, koncertuje po světě. Na začátku podzimu byl posledním účinkujícím v programu 26. mezinárodního varhanního festivalu, který pořádá Audite Organum v Praze v bazilice sv. Jakuba. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz vzpomíná na pražský koncert, přibližuje jednoho ze svých učitelů Oliviera Latryho, popisuje situaci varhan v Notre-Dame v Paříži…

„Drážďany, to byl moment, kdy jsem zjistila, že mě muzika ohromně baví.“

„Mně se líbí i na koncertě, když je tam diverzita – jeden hlas je větší, druhý menší, je tam spousta rozdílných způsobů a technik, barev…“

„S písňovým i klavírním repertoárem Martinů jsem se setkávala od útlého dětství, takže mám k němu hluboký vztah.“

Jméno Heleny Hozové se možná neskloňuje v hudebních médiích tak často jako jména dalších členů její rodiny, tato talentovaná sopranistka je však vyhledávanou interpretkou nejen staré hudby, ale také písňového repertoáru, který, jak v rozhovoru prozrazuje, je jejímu srdci nejbližší…

„Japonsko pro nás bylo vždycky prioritou.“

„Jako nestátní nezisková organizace hledíme na to, aby naše zájezdy měly ekonomickou logiku.“

„To byla úplná živá voda, takže jsme si i přes všechna omezení zájezd užili…“

Cesta do Japonska, od druhé poloviny dvacátého století častého cíle českých hudebníků, vypadá v době covidu podstatně jinak. Dva týdny s nepřetržitým monitorováním polohy a pod dohledem vládní aplikace, s opakovanými testy a denním měřením teploty, bez možnosti vyjít na ulici, s jídlem v hotelovém pokoji…

„Jsme asi jediným orchestrem, který v podstatě funguje na privátních zdrojích.“

„Z každého koncertu jim stát bral pětapadesát procent. Byli zaměstnanci, dostávali plat jako všichni ostatní, ale navíc dostávali diety a ty byly násobně vyšší než jejich plat.“

„Ideální počet mezi dvaatřiceti a pětatřiceti hráči dává PKO jeho kompaktní a nádherný zvuk.“

Nedělní koncert na Žofíně, kterým Pražský komorní orchestr bez dirigenta zahajuje další abonentní sezonu, se koná přesně v den, na který připadá sedmdesát let od vzniku tělesa. Vytvořili ho na podzim roku 1951 hráči Symfonického orchestru Československého rozhlasu, kteří se chtěli věnovat stylovější interpretaci starší české hudby. V šedesátých letech se PKO osamostatnil. Získal v české hudební kultuře 20. století naprosto jedinečné, nezastupitelné místo…

„Široký intelektuální záběr, láska k životu, svobodomyslná povaha a úžasný umělecký odkaz Jana Nováka je pro mě velkou inspirací!“

„Sbírka latinských básní je napsána humornou, mírně vulgární a ´pobrněnštěnou´ latinou.“

„Po sovětské okupaci odmítl zůstat v Československu. Žil v Dánsku, Itálii a v Německu.“

V rámci víkendového maratonu věnovaného v Brně na festivalu Moravský podzim hudebnímu odkazu Jana Nováka, od jehož narození letos uplynulo sto let, uvede violoncellista Štěpán Filípek spolu se souborem Brno Contemporary Orchestra pět světových premiér z pera pěti autorů…

„Název Akademický jubilejní orchestr 2021 dostal, aby bylo jasné, že se příště už zase nikdy v takovém složení nesejdeme. Bude to zázrak.“

„Školu jsem ukončil jako poslední žák Václava Neumanna. A měl jsem štěstí, že i mimo školu jsem narazil na výborné osobnosti. Hlavně mám na mysli dirigenta Zdeňka Košlera.“

„Na naší škole se teď pod vedením děkana Ivana Klánského vytvořila moc pěkná atmosféra.“

Pětasedmdesáté výročí založení Akademie múzických umění připomene v pátek v pražském Rudolfinu symfonický koncert Akademického jubilejního orchestru 2021, tělesa sestaveného především z bývalých i současných studentů školy. V přímém přenosu na ČT art zazní Dvořákův Houslový koncert a tři básně ze Smetanova cyklu Má vlast. Nastudováním programu a jeho řízením pověřila Hudební a taneční fakulta Leoše Svárovského, svého pedagoga a zároveň někdejšího absolventa…

„Určitě se publikum brzy dozví, kam se vyvíjím. Nebude to rozhodně pořád jenom Rossini.“

„Když přišla nabídka z Národního divadla, tak jsem ani moc nepřemýšlel a řekl jsem samozřejmě ano. A rozjíždí se spolupráce, na kterou se nesmírně těším.“

„Národní divadlo je pocit domova, jaký v žádném jiném divadle není.“

Novým členem souboru pražského Národního divadla je Petr Nekoranec. Spolu s Adamem Plachetkou v hlavní roli Figara, s islandskou mezzopranistkou Arnheiður Eiríksdóttir jako Rosinou a s basistou Jiřím Sulženkem jako doktorem Bartolem se mladý tenorista chystá na čtvrteční premiéru Rossiniho Lazebníka sevillského, díky svěží hudbě i díky Beaumarchaisově předloze jedné z nejúspěšnějších operních komedií všech dob. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz Petr Nekoranc zmiňuje nejen rossiniovské role, ale také skutečnost, že angažmá v Národním divadle cítí jako něco mimořádného.

„Nejsem vázaný na to, co někdo někdy vytvořil, na hledání interpretační dokonalosti v detailu a preciznosti.“

„V den koncertu si připomínáme narozeniny Václava Havla. Vezmeme si názvy několika jeho děl jako inspiraci pro hudbu.“

„Co je pro mě vzácné, to je míra cítění jednoho s druhým, které nám s Jiřinou Marešovou vzájemně funguje.“

V pražském evangelickém kostele U Martina ve zdi patří část úterního koncertu festivalu Prague Music Performance dvojici Terra incognita a jejím improvizacím. Tvoří ji Jiřina Marešová, varhanice se silným zázemím v umění improvizace a v interpretaci staré hudby, a Matouš Vlčinský, někdejší člen Scholy Gregoriany Pragensis a nyní manažer v gramofonovém průmyslu, vystupující příležitostně jako klarinetista a vokalista…

„Mám v sobě více osobností a jedna nemusí nutně souviset s druhou.“

„Kdyby mi tohle někdo řekl v roce 2013, považoval bych ho za velkého snílka.“

„Za nejdůležitější pro vývoj mladých hráčů považuji otevřenost – čím více vlivů, směrů a perspektiv, tím bohatší umělecká osobnost.“

Festival Prague Music Performance má za sebou další mistrovský kurz vedený pianistou Alfredem Brendelem a před sebou v říjnu trojici koncertů, které budou ohmatávat hudební prostor nových souvislostí, experimentu a improvizace. Klavírista Jan Bartoš, který za Prague Music Performance stojí jako ředitel a dramaturg,…

„Ukázalo se, že multimediální kompozice je umělecky, intelektuálně, i osobnostně nesmírně náročný obor.“

„Nepál, to je moje láska!“

„Už i u nás existuje řada akcí, která je na undergroundovou tvorbu zaměřená.“

Hana Mlnaříková alias Hana Foss je mladá umělkyně, zástupkyně poněkud specifického oboru multimediální kompozice. Pochází z krásného kraje Valašska a absolvovala studium na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se svěřuje, jak se ke své profesi dostala, jaké jsou její další zájmy a jak se snoubí s tvůrčím uměleckým vyjádřením.

„Dvořáka se člověk nenaučí za dva dny.“

„Z velké části jsou to náladové kusy, které si člověk vybere, potěší se s nimi… a příště si vytáhne jiné.“

„U Dvořáka je dost neprobádané, přesněji – na pódiích nepříliš často uváděné – hudby. Můžete k ní dodat vlastní komentář, něco ze sebe.“

Ivo Kahánek natočil a vydal v roce 180. výročí skladatelova narození novou nahrávku kompletního díla Antonína Dvořáka. Má moc rád Dvořákovu upřímnost a také jeho bezprostřední slovanskou vřelost, Dvořákova hudba mu zní „česky zcela nenuceně, spontánně, jako by mu ji někdo shora diktoval…“ Po velkém úspěchu a mezinárodním ocenění CD s nahrávkou klavírních koncertů Antonína Dvořáka a Bohuslava Martinů je sólový komplet 4 CD dalším významným tvůrčím počinem našeho předního klavírního virtuosa.

„Řekl bych to tak: všichni klavíristé, s nimiž jsem spolupracoval, byli výborní, ale s Klánským to byla báseň!“

„Opera je něco výjimečného. Může žít i jako koncert a nikomu to nebude zvlášť vadit.“

„Hlavní je v opeře vždy zhudebnění textu a nejdůležitější jsou zpívající herci.“

Po čestném doktorátu, pro který si v roce 2017 přijel operní režisér Otto Schenk z Vídně na brněnskou JAMU, se uskutečnila jeho beseda se studenty, pedagogy a hosty, na níž se setkali mimo jiné autorka těchto řádků, pěvec Richard Novák a tehdejší student, japonský houslista Hiroaki Goto. A ten při spatření Richarda Nováka prohlásil: „Ó, ikona Brna,“ a hluboce se uklonil…

„Mozartova Královna je jedna z psychicky nejnáročnějších operních rolí.“

„Povzbuzení a chvála od kolegů, jako je on, vám dodá tolik chuti na sobě pracovat, jako nic jiného!“

„Ráda bych uvedla na koncertním pódiu skladbu mého dědečka Jindřicha Felda. Inspiroval se významným literárním dílem – Kosmovou kronikou.“

Jméno sopranistky Lucie Kaňkové v poslední době rezonuje českou, ale i zahraniční hudební scénou. Mladá umělkyně má na svém kontě řadu významných úspěchů. Kromě rolí, které ztvárňuje po celé naší vlasti a k nimž se nedávno připojil i debut v Národním divadle, se objevuje často i na koncertních pódiích…

„Toužil jsem po čirém zvuku menšího sboru.“

„Hlavně jsem chtěl, aby každý student měl sbor, kde bude sám něco dělat. To je nesmírně důležité.“

„Když stojíte na zadním jevišti, zvuk orchestru v odposlechu máte prakticky okamžitě, ale živý zvuk letí od orchestřiště pomaleji a je mezi nimi opravdu znatelný rozdíl.“

Jsem přesvědčena, že Josefa Pančíka netřeba dlouze představovat. Zejména v brněnských souborech, ale jejich prostřednictvím vlastně v celém světě zanechal svým sbormistrovským umem nesmazatelnou stopu. S Operním sborem Národního divadla Brno pracoval přes půl století, z Brněnských madrigalistů během jejich bezmála třicetiletého působení vybudoval fenomén naší sborové kultury a poté zakotvil na patnáct let u Pražského komorního sboru…

„Doufám, že v mé interpretaci nebude víc Sekery než samotných autorů.“

„Mám rád vytváření koncertu s někým druhým. Zvláště, když tím partnerem je někdo, kdo je vám inspirací a kdo vám zároveň dokáže naslouchat.“

„Všichni před Chopinem se snažili udělat ze všech pěti prstů naprosto rovnocenná kladívka. Fyziologicky tohle konkrétně po čtvrtém prstu ale nemůžeme chtít!“

Pianista Miroslav Sekera má za týden recitál v pražském cyklu Hybatelé rezonance. V Anežském klášteře zahraje 4. října Haydna, Chopina, Mozarta a Liszta. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz v té souvislosti přibližuje své vidění skladatele Franze Liszta a jeho hudby, upozorňuje na odlišnosti mezi Chopinem a Lisztem, probírá, čím jsou mu milé sólové recitály,…

„Smetanu a Dvořáka vnímám jako méně pražské skladatele než Zemlinského. Jsou hodně ´čeští´, ale on je opravdu ´pražský´.“

„Když zblízka člověk vnímá zdejší přírodu, tak potom víc chápe ideje, které stojí za Smetanovou Vltavou a za českou hudbou vůbec.“

„V Praze jsem se docela hodně stavěl za objednávky nových děl u současných skladatelů.“

Šéfdirigentem Symfonického orchestru Českého rozhlasu je Alexander Liebreich od roku 2018. V pátek 1. října v Rudolfinu řídí zahajovací koncert abonentních programů. Rozhodnutí rozhlasu, že tato sezóna bude v Praze jeho poslední, bylo v zimě překvapivé, i proto, že vzhledem ke koronakrizi nemohl zatím ze svých představ uskutečnit zdaleka vše…

„Věřím tomu, že základní umělecké školy i nadále budou pokračovat ve svém poslání – vychovávat nejen budoucí profesionály, ale hlavně nadšené amatéry.“

„Můj názor na soutěže a přehlídky je takový, že pro většinu žáků je účast na těchto akcích přínosná.“

„Je třeba být neustále pružný a ochotný to, co roky fungovalo a nyní již tolik nefunguje, změnit.“

Prakticky celý rok 2020 a polovinu roku 2021 byla z důvodu celosvětové pandemie koronaviru veškerá výuka na základních uměleckých školách velmi omezena. Učitelé se museli přizpůsobit situaci a hledat jinou, „neosobní“ cestu ke společné práci i k získávání alespoň některých nových poznatků o možnostech online výuky. Jak se s tímto problémem vypořádali nejen kantoři, ale i žáci? O tom hovoří Jan Kotrč, ředitel Základní umělecké školy Bedřicha Smetany v Plzni, která slaví sto let od založení.

„Klíčem je najít způsob, jak vytvořit hloubku se zřetelnou lehkostí.“

„Nejsem nostalgik, ale nostalgii a krásu, kterou Vivaldi vepsal do své hudby, velmi obdivuji.“

„Čeká nás všechna štěstěna, která se ve Vivaldim protnula, a všechny jeho záhady.“

L’amour d’aujourd’hui… neboli Láska dnešního dne. Pro rozhovor podtitul lehce tajemný, avšak dokonale vystihující osobnost zpovídaného: dirigenta a houslisty Jeana-Christopha Spinosiho. Ten se svým Ensemble Matheus a s kontratenoristou Jakubem Józefem Orlińským zahájí 2. října šestý ročník Lednicko-valtického hudebního festivalu, který je letos zcela věnován hudbě Antonia Vivaldiho…

„Jazyk a hudba sú veľmi silne prepojené. I keď hrám českú hudbu, hoci nehovorím česky, snažím sa v rámci interpretácie češtinu študovať, zistiť, ako sa čo vyslovuje.“

„Národnosť alebo pas nedáva hráčovi privilégium, musí to siahať hlbšie, ale určitá výhoda tam je.“

„Musíme stráviť veľa času s hudbou a s naším nástrojom, ale stačí cvičiť nanajvýš štyri hodiny. Zvyšok by mal umelec stráviť čítaním, výstavami, filmom, prechádzkami, prírodou…“

Rezidenčným umelcom festivalu Dvořákova Praha je uznávaný klavirista András Schiff. V rozhovore pre portál KlasikaPlus.cz sa ho pianista Adam Stráňavský pýta na českých komponistov, na národnosť skladateľa a interpreta, na momentálnu inšpiráciu, body zlomu v kariére, na to, prečo potrebuje publikum…, ale aj na obľúbené diela literárnej fikcie.

„V této sezóně doskakuju do Lazebníka sevillského, Carmen, Rusalky, Prodané nevěsty a do Madam Butterfly. Nové premiéry jsou pak Řecké pašije na podzim a na jaře Kouzelná flétna.“

„Divadlo na Orlí pro mě bylo první seznámení s provozem, což je pro studenty hrozně důležité – a je super, že tu to divadlo je, protože jsme jediní v republice, kdo něco takového má.“

„Pro mě tyto ‚výlety do baroka‘ s Collegiem nejsou ani práce, ale něco, co mě posouvá. Pokaždé tam objevuju něco nového, a proto mě to baví.“

Tuším, že čtenářům portálu KlasikaPlus.cz není tento talentovaný pěvec neznámý. Naopak, jeho jméno figuruje v řadě reflexí na koncerty. A ostatně ani rozhovor s ním nepřinášíme poprvé. Impulsem k novému bylo – slovy jeho nového působiště – že „od sezóny 2021/2022 nastupuje jako nejmladší sólista do operního angažmá Národního divadla Brno“. Na barytonistu Tadeáše Hozu se však mohou těšit nejen brněnští návštěvníci – zůstává věrný souboru Collegium 1704 i dalšímu hostování.

„Ve Foersterově symfonii jde o velmi osobní prožitek duchovních hodnot, spíše o spiritualitu než náboženskost.“

„Zahrál jsem si taky po mnoha letech veřejně na klavír!“

„Prožitek a vědomí, že přivádíte na svět něco, co tu ještě nebylo, je v určité rovině ještě řádově cennější, než připomínání hodnot minulosti.“

Na Dvořákově Praze dnes večer zahrají Bamberští symfonikové s šéfdirigentem Jakubem Hrůšou a se sopranistkou Kateřinou Kněžíkovou. Otevřou Mahlerovou, Straussovou a Foersterovou hudbou svou rezidenci na festivalu, společnou s Českou filharmonií. Představí se při ní ještě v úterý, a to s Janem Mráčkem, sólistou Korngoldova Houslového koncertu. Jakub Hrůša v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje Foersterovu Symfonii „Veliká noc“, zamýšlí se nad soudobou hudbou, prozrazuje, co všechno ho čeká po pražských koncertech,…

„Moje modré housle léty získaly nádherný a nezaměnitelný zvuk. Zrajeme spolu!“

„V září a říjnu se opravdu nenudím…“

„I těžká hráčská technika musí být o hudbě.“

Houslista Pavel Šporcl vyjel po třech letech na nové turné Paganiniana Tour 2021, navazující na jeho nové album. Po prvním koncertě v Hradci Králové ho čeká ještě patnáct vystoupení ve dvanácti dalších městech. V programu hraje ty nejvirtuóznější skladby pro sólové housle, album sám nazval „Mount Everest houslového repertoáru“…

„Seriózně jsem začal komponovat, když mi bylo asi jedenáct.“

„Housle mi moc neseděly. Nebylo to pohodlné.“

„Teď se koncentruju na violoncello. Ale také mě baví dirigování. A mým největším snem je napsat operu.“

Jmenuje se Thomas Prechal, je z Nizozemska a upozornil na sebe letos v srpnu na Letní hudební akademii Kroměříž jako violoncellista a zároveň i jako autor skladby, kterou zahrál. Byl nakonec jedním z jejích čtyř oceněných laureátů, výjimečných absolventů vybraných z více než sedmi desítek účastníků. Při závěrečném symfonickém koncertě seděl mezi violoncellisty v orchestru, ale věděl už tehdy, že s nimi 14. září nebude v pražském Rudolfinu, kam pojedou jako Mladí filharmonici Dvořákovy Prahy program s dirigentem Tomášem Netopilem zopakovat na mezinárodní festival. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz šestnáctiletý interpret a komponista, slyšící i na jméno Tomáš Prchal, říká, proč ne. Ale hlavně přibližuje svůj hudební vývoj a další plány a také vysvětluje, jak je to s jeho vztahem k české hudbě.

„Cíl je ale pokaždé stejný: dosáhnout přirozeného a hlubokého hudebního napojení.“

„České kořeny člověk nikdy neztratí.“

„Violoncello je možná nejpodobnější lidskému hlasu, proto posluchače tak přitahuje.“

Dnes večer v Besedním domě při zahájení sezony Spolku přátel hudby při Filharmonii Brno, ve středu v královéhradecké Petrof Gallery, ve čtvrtek v Sukově síni pražského Rudolfina a v pátek v Grandhotelu Pupp v Karlových Varech. Čtyřikrát ve čtyřech dnech takto vystoupí violoncellistka Michaela Fukačová při miniturné nazvaném Můj hudební domov. V komorních programech ji doprovází pianista David Mareček, jinak ředitel České filharmonie, který v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje vybraný repertoár i pozici spolupracujícího klavíristy.

„Pro každou z našich divadelních budov máme jasně vyprofilovaný profil.“

„To by nebylo divadlo. Mohlo by to spíše připomínat navštěvování hrobů na hřbitově.“

„Budeme se ohlížet zpět na to, co tady bylo, ale budeme také uvažovat, co bychom si z toho mohli vzít jako inspiraci.“

Pražský operní soubor, hrající ve třech divadlech, vstoupil do nové sezony, která začíná bez restrikcí. Per Boye Hansen, umělecký ředitel Opery Národního divadla a Státní opery, v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz shrnuje pocity, s nimiž se divadelníci vracejí před publikum, popisuje, jak jsou vyprofilovány programy pro tři scény, a přibližuje výhledy. Včetně toho, kdy se podaří uskutečnit plánované nastudování Wagnerových Mistrů pěvců norimberských.