PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Každý koncert teď beru jako velký svátek.“

„Jako Bible je tahle hudba stále aktuální a stále v ní nacházíme odpovědi na otázky naší doby.“

„Nemyslím, že lze přenést cembalový idiom do klavíru. Je to jiný zvukový prostor, který vyžaduje jiný přístup.“

Koncertní cyklus Hybatelé rezonance v této sezóně pokračuje v Anežském klášteře v Praze pondělním recitálem klavíristy Martina Kasíka. Koncert je podle sólisty koncipován jako tři velká B – Bach, Beethoven, Brahms, jen s malou odbočkou k Mendelssohnovi…

„Kulturní ztráty nevyčíslíte. A ekonomické jdou jenom u nás v divadle už do desítek milionů.“

„Už několik měsíců jedeme v neustálé improvizaci.“

„Vypnout lze sice okamžitě, ale zapnout nelze ani náhodou tak rychle!“

Brněnské Národní divadlo pořádá v těchto dnech mezinárodní festival Janáček Brno s programem operních představení a koncertů, v jeho rámci se příští středu měla konat premiéra nové inscenace Řeckých pašijí Bohuslava Martinů, přeložená z jarního termínu…

„Jsem přesvědčený, že dirigování se dá naučit pouze praxí.“

„Dirigent by měl vědět, kdy ho orchestr skutečně ‚potřebuje‛ a kdy ne.“

„Chci chodit na koncerty a do divadel, ne si doma pouštět výkony kolegů na počítači.“

Marek Šedivý je novým hudebním ředitelem opery Národního divadla moravskoslezského. V Ostravě jej také čekají nové úkoly, jako je například nové nastudování Smetanovy opery Hubička či premiéra opery Zásnuby ve snu skladatele Hanse Krásy. Zkušenosti Marek Šedivý získal také jako šéf opery Slezského divadla v nedaleké Opavě. V rozhovoru jsme se dotkli jeho názorů na uměleckou praxi i na aktuální restrikce kulturního života v České republice.

„On-line koncerty měly na jaře velký význam, ukázaly, že umělci i publikum živé koncerty potřebuje a nelze je ničím nahradit.“

 „Před několika měsíci vůbec nebylo možné na koncerty pomyslet a dnes máme naději, že festival proběhne.“

„Tradičně na podzim na svátek zemřelých provádíme Requiem, pokaždé jiného skladatele.“

Snad každý pořadatel v tomto roce trne do poslední chvíle nebo v horším případě svůj projekt ruší. Mezi ty, kdo se  nevzdali, patří i festival Plzeňský podzim, který začíná právě dnes. Jak už jsme psali ve VýhleduPlus, letos nabídne šest hudebních zastavení. Přehlídku pořádá smíšený pěvecký sbor Česká píseň Plzeň. Jeho sbormistrem a zároveň dramaturgem festivalu je hobojista Vojtěch Jouza, který v RozhovoruPlus vyjádřil naději, že vše proběhne, jak má, a prozradil i plány do příštích let.

„Ticho v reálném životě, to je hudba v opeře.“

„Pracuju docela hodně intuitivně.“

„Janáček se často pokouší popsat něco vnitřního, něco, co se ve skutečnosti ani popsat nedá.“

Robert Carsen je jedním z nejuznávanějších operních režisérů současnosti. V paměti je například jeho působivé ztvárnění Janáčovy Káti Kabanové, hrané v koprodukcích postupně v několika evropských divadlech, včetně Janáčkova divadla v Brně. Přímo pro Brno teď nastudoval se souborem Národního divadla Brno Osud, čtvrtou z devíti Janáčkových oper. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se zamýšlí nad Janáčkovou genialitou a jeho jedinečnou hudební řečí a poetikou, popisuje spolupráci s dirigenty a pěvci, dává nahlédnout do svého vidění žánru opery a přiznává, že tvoří hodně instinktivně.

„Práce Roberta Carsena je poctivá, ale současně uctivá – k tomu dílu a ke skladateli jako takovému.“

„Dostala jsem se na pozici, že dělám a zpívám, co chci, což je prostě nádhera, plní se mi jeden sen za druhým.“

„Musíme se snažit překonat tuhle těžkou dobu ve zdraví a síle a vzít si z toho třeba nějaká pozitiva do budoucna.“

Se sopranistkou Alžbětou Poláčkovou jsme se potkaly nedlouho před plánovanou premiérou Janáčkovy opery Osud, jejíž nastudování pro pondělní uvedení na Festivalu Janáček právě v Brně finišuje. Když mě v dopoledních hodinách přivítala ve své šatně, měla už za sebou jeden rozhovor a před sebou zkoušku, přesto si se mnou ochotně povídala – o brněnské inscenaci a spolupráci s režisérem Robertem Carsenem, o svém pražském angažmá, o přejíždění mezi Prahou a Brnem, o zkušenostech a pocitech z uplynulého jara… a za pětadvacet minut jsem si na diktafonu odnášela materiálu na sedm stran… Ostatně – be my guest…

„Celé období pandemie je pro Český filharmonický sbor Brno velmi náročné a komplikované.“

„Pokud mám jmenovat některá duchovní díla, kterých si nejvíce cením, tak jsou to především kantáty a oratoria k poctě českých světců.“

„Poslední mojí velkou partiturou je Stabat Mater pro violu sólo, smíšený sbor a orchestr z roku 2017.“

Český filharmonický sbor Brno patří mezi nejlepší sborová tělesa nejen u nás, ale i ve světě. Jako obecně prospěšná společnost (o. p. s.) je odvislý od toho, zda obdrží granty a získá sponzory a mecenáše. Přes tyto nelehké podmínky oslaví letos třicet let své činnosti. Toto významné jubileum v průběhu podzimu stvrdí třemi koncerty v „rodném“ Brně. O aktuální situaci sboru jsme při příležitosti jeho účinkování na festivalu Lípa Musica hovořili s jeho zakladatelem a v současné době ředitelem i sbormistrem, Petrem Fialou.

„Když hraji Janáčka, tak se nemusím do ničeho ‚vžívat‘, stačí pár not a jsem takříkajíc teleportován do jiného světa.“

„Svým programem chci ukázat diverzitu Beethovenova díla a také lehce vyvrátit zažitá klišé.“

„Jsem přesvědčen, že to nejlepší z díla Vítězslava Nováka patří ke klenotům české hudby.“

Jan Bartoš patří k našim klavíristům světového renomé. Jeho diskografie není nijak bohatá, ale co nahrávka, to mimořádný úspěch, jak u kritiky, tak u posluchačů. Je to dáno jeho přístupem k natáčení, na které se léta připravuje a se skladatelem doslova žije. Skutečným svátkem pro milovníky klavírní tvorby je pokaždé i jeho koncert. Ten nejbližší bude 20. září 2020 v Biberově kapli v České Lípě na festivalu Lípa Musica.

„Proboha, hlavně ať to takhle není pro zbytek života! Zpívat v koupelně prostě nikdy není tak dobré, jako zpívat před lidmi, uprostřed nich a pro ně.“

„Verdiho zpívám ráda, ale chci ukázat lidem, že jsem všestrannější.“

„V Aidě musím využívat všechny stránky svého hlasu. Je zatím nejtěžší rolí v mém repertoáru.“

Pražské Národní divadlo uvádí na scéně Státní opery Verdiho Aidu. V titulní roli jak host vstupuje do inscenace dnešním večerem mladá americká sopranistka Michelle Bradley. Zpívá pak do 23. října ještě ve čtyřech dalších představeních a má se do Prahy po tomto podzimním českém debutu vrátit k úloze Aidy i v zimě, počátkem příštího roku…

„Dnešní vývoj v interpretaci předromantické hudby je tak daleko, že si už málokdo dovolí tuto hudbu interpretovat nahodile.“

„Je stále co objevovat a jsem přesvědčen, že archivy a soukromé sbírky ještě nevydaly všechny skryté poklady.“

„Scéna staré hudby se nevyhnutelně stala součástí kulturního života.“

Mezinárodní hudební festival Lípa Musica už dávno přesáhl svůj region a i z celostátního hlediska patří k našim významným festivalům. Každý rok rozšiřuje svůj záběr. A i letos si vybral novou lokalitu – děkanský kostel sv. Jakuba staršího v České Kamenici. Cappella Mariana v něm věnuje svůj festivalový koncert anglickým mistrům duchovní polyfonie. Nejenom o tomto koncertě jsme si povídali s Vojtěchem Semerádem, houslistou a uměleckým vedoucím souboru.

„Snažím se dětem dát impuls k tomu, aby začaly nad hudbou přemýšlet samy.“

„Před nástupem do orchestru jsem se nevědomě ochuzoval o množství nádherné muziky, jejíž jsem nebyl součástí.“

„Kdyby všichni houslisté byli stejní, tak by nikdo nechodil na koncerty.“

Na festivalu Dvořákova Praha dnes Jan Mráček vystoupí jako sólista Beethovenova Houslového koncertu. Před deseti lety byl nejmladším laureátem soutěže Pražského jara, pak se stal titulárním sólistou Symfonického orchestru Českého rozhlasu a v roce 2014 vyhrál Mezinárodní houslovou soutěž Fritze Kreislera ve Vídni. Na pódiu bude večer s dirigentem Jakubem Hrůšou a s Českou filharmonií, jejímž je od září 2016 členem…

„Hudbu jsem vnímal už jako batole, protože jsem slýchal maminku cvičit na klavír a tatínka na housle.“

„Myslím si, že soutěže jsou naprosto nejdůležitější. Zvykáte si odmalička být na pódiu – a to se v pozdějším koncertním životě hodně hodí.“

„V tomto školním roce budu mít individuální studijní plán – jeden týden škola, druhý týden individuální studium, takže budu moci cvičit i šest hodin denně.“

Třináctiletý Jan Schulmeister si z mnoha klavírních soutěží odnesl ta nejvyšší ocenění, mimo jiné se dvakrát stal vítězem Národní soutěže ZUŠ, dvakrát získal absolutní vítězství v soutěži Piano Talents v Miláně a stal se absolutním vítězem soutěží Amadeus a Beethovenovy Teplice. Jeho posledním výrazným úspěchem je vítězství v Mezinárodní klavírní soutěži Césara Francka v Bruselu. Patří k nejpozoruhodnějším mladým českým klavíristům. Je také nejmladším členem hudební rodiny PETROF…

„Pana profesora beru svým způsobem jako člena rodiny.“

„Řekl bych, že finále Concertina Praga je asi největší úspěch, jakého jsem kdy dosáhl.“

„Jako houslista hraju klasickou hudbu, ale díky klavíru a marimbě či vibrafonu se dostanu i k jiným žánrům, jako jsou jazz nebo moderní hudba.“

Představujeme české finalisty soutěže Concertino Praga. Zatím poslední úspěch patnáctiletého houslisty Daniela Matejči je první cena v soutěži Georga Philippa Telemanna pro houslisty do osmnácti let v červnu v polské Poznani. Mimo jiné je absolutním vítězem Národní soutěže ZUŠ, vítězem ústředního kola německé Národní soutěže Jugend musiziert a vítězem a laureátem mezinárodních klání Soutěž Josefa Muziky a Soutěž Josefa Micky. V letech 2016 a 2018 byl nejúspěšnějším zástupcem ČR na prestižní Kocianově houslové soutěži a v roce 2019 se stal jejím absolutním vítězem…

„Kultura je kapitolou, která se neobejde bez veřejné podpory, a pevně věřím, že si nikdo nedovolí ani vyslovit něco o zbytnosti kultury.“

„Česká hudební elita přichází už řadu měsíců o významná koncertní pódia po celém světě.“

„Historie ukázala, že hodnota umění přečkala staletí, a tak věřím, že i touto zkouškou projde posílena.“

V sobotu začíná už 19. ročník Mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica. I přes mimořádné okolnosti se podařilo zachovat rozsah přehlídky, jen interpreti se z části změnili. Jak ale říká v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz ředitel festivalu Martin Prokeš, máme jedinečnou příležitost slyšet české umělce, které bychom pravděpodobně jinak do jedné dramaturgické řady dostávali jen velmi obtížně…

„Už když jsem byl hodně mladý, tak jsem věděl, že chci jít studovat do Paříže.“

„Pro improvizaci je samozřejmě důležité mít dobrý materiál. Pokud ne, tak to může být dost těžké.“

„Je úžasné, když se můžete také dotýkat kláves u varhan, na které hrál Vierne.“

Mladý polský umělec Karol Mossakowski po pražském recitálu na Mezinárodním varhanním festivalu v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz uvažuje o francouzské hudbě a pařížských varhanách, o hudbě Felikse Nowowiejského, kterou v Čechách představil, o soutěžích, kterých se úspěšně zúčastnil, i o nástroji v bazilice svatého Jakuba. S obdivem a uznáním hovoří také o svých učitelích, mezi nimiž byl i Olivier Latry.

„Když se sejde chladné publikum, tak vám ani ta „zlatá kaplička“ k radosti nepomůže.“

„Učení napomáhá hlídat si kvalitu vlastního zpěvu.“

„Věřím, že koronavirus zmutuje do neškodného tvaru a že my na tuto rouškovou dobu budeme po čase už jen vzpomínat.“

Eva Dřízgová-Jirušová letos oslavila pětatřicet let na operní scéně. Jedna z nejrespektovanějších českých sopranistek získala během své kariéry dvě Thálie a trvale se zapsala do povědomí diváků v Ostravě i jiných městech. Nezapomenutelná byla její Mařenka, Liška Bystrouška, Rusalka a celá plejáda dalších slavných postav…

„Mít takovou techniku, abyste byl schopen zazpívat nekonečné legato, velké forte a vzápětí něžné piano.“

„Německý repertoár je u mě takový odříkací evergreen.“

„Mými zamilovanými jsou jednoznačně Princ v Rusalce, Laca v Jenůfě a Mario Cavaradossi v Tosce.“

Chtějí po něm Janáčka, italský repertoár, ruskou hudbu i Prince v Rusalce. Také německé role, ty ale doposud odmítal. Tenorista Pavel Černoch je kvůli celosvětové nemoci v těchto týdnech a měsících neplánovaně v Česku. Zpíval v Litomyšli, v Praze, vystoupí v Českém Krumlově, zazpívá pro festival Zlatá Praha, na podzimních beneficích…

„Vycpálka jsem vídal pravidelně z uctivé vzdálenosti při koncertech v Rudolfinu, vždy na balkoně vpravo.“

„Významnou součástí Temlova kompozičního talentu je neobyčejná schopnost vyhledat nové a neotřelé způsoby instrumentálního řešení nejen u varhan, ale i u dalších nástrojů.“

„U všech kompozic tohoto typu je námět jen celkovou inspirací a blíž se skladatel k programu nevyjadřuje.“

Mezinárodní varhanní festival Audite Organum ve staroměstské bazilice sv. Jakuba pokračuje dnes večer koncertem Jana Hory. Varhaník a dlouholetý pedagog Pražské konzervatoře a profesor hudební fakulty AMU, známý jako interpret evropských klasiků baroka a romantismu a děl starých českých mistrů i současné hudby, zvolil pro svůj recitál skladby Johanna Sebastiana Bacha a Felixe Mendelssohna-Bartholdyho a kompozice Ladislava Vycpálka a Jiřího Temla. Právě k nim se vyjadřuje v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz nejobsáhleji.

„Horna je jeden z nejtěžších nástrojů. Dá se bohužel zkazit velmi mnoho, když děti učí lidé, kteří ji přímo nevystudovali.“

„Jsem velmi šťastný, že teď máme v České filharmonii Semjona Byčkova“

„Jakub Hrůša je zrající osobnost, pro mě by to byl důstojný nástupce pana Byčkova..“

Broumov si postupně vybudoval pověst mekky hornistů. Kromě festivalu Za poklady Broumovska, který se tam koná každé léto, hostil letos už pošesté Letní hornové kurzy, které jsou největší svého druhu u nás. Vedle zakladatelky Zuzany Rzounkové, profesora Jindřicha Petráše, Lenky Němcové a významných zahraničních hornistů je jedním z lektorů i sólohornista České filharmonie Jan Vobořil…

„Rád bych, abychom Letní hudební akademií Kroměříž vytvořili úplnou nabídku pro orchestrální hráče.“

„Úplně hodit přes palubu účinkování mladých na festivalu Dvořákova Praha jsme nechtěli.“

„Regule jsou v Německu tak přísné, že do prosince musíme v Essenu pracovat jen s malým orchestrem!“

Předposlední prázdninový týden patřil v Kroměříži Letní hudební akademii. Jejím iniciátorem, zakladatelem a uměleckým garantem je Tomáš Netopil, který je v tomto městě doma. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se ohlíží za setkáním, které se navzdory letošním opatřením proti pandemii a nejistotám a nejasnostem posledních měsíců podařilo zorganizovat…

„Učení mě naplňuje stejně, jako mě naplňovala vlastní produkce.“

„Jsme vlastně takoví vrcholoví sportovci, musíme své zdraví brát vážně, jinak nemůžeme svoji vytouženou profesi dělat.“

„Nároky jsou dnes obrovské a nevím, zda si to všichni pěvci uvědomují.“

Interpretační kurzy na zámku Liteň si za sedm let existence získaly vysoké uznání mezi odborníky i velký zájem mladých pěvců. Je to i díky významným osobnostem, které na nich učily. V letošním roce je spolu s Markétou Cukrovou vede od 22. do 27. srpna Helena Kaupová, docentka na Katedře zpěvu a operní režie pražské HAMU i Katedře zpěvu brněnské JAMU.

„Doby, kdy jsem se obávala, jestli se nám přihlásí dost kvalitních účastníků, jsou pryč. Dnes si můžeme vybírat.“

„Hlavní část pozůstalosti Jarmily Novotné je u pana George Doubka. Věnuje ji Zámku Liteň.“

„Mým snem je uvedení Rusalky. Vždyť máme v parku jezírko…“

Neziskovou organizaci Zámek Liteň vede Ivana Leidlová od doby, kdy s manželem na Berounsku koupili liteňský zámeček. Tehdy si předsevzala, že by Češi měli vědět víc o sopranistce Jarmile Novotné, které kdysi patříval, a začala na tom pracovat. Napřesrok už to bude deset let. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz Ivana Leidlová teď přibližuje své plány a vize, ale zmiňuje také Čechoameričana George Daubka, syna Jarmily Novotné a Jiřího Daubka…

„Ráda pracuji se sopranistkami. A Katka Kněžíková jako lektor je sázka na jistotu.“

„Stará hudba a opera se můžou krásně doplňovat. Líbilo by se mi kombinovat obojí.“

„Jsem moc ráda, že mi Václav Luks svěřil i tak těžkou úlohu, sólový part v Mesiáši.“

Donedávna Maličkayová, ale ač umělkyně, nebála se změny a vzala si jméno manžela. Tereza Zimková je nadějnou mladou sopranistkou, která už má za sebou nejednu pěknou pěveckou příležitost na jevišti i na pódiu. Přesto se dál vzdělává. A jak se svěřila v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz, vždy ráda zajede na Letní hudební akademii v Kroměříži, kde jsme ji také zastihli…

„Hlavní varhany v krásné barokní skříni bohužel u Mikuláše již téměř třicet let nehrají.“

„Varhanní hudba Franze Liszta je podobně virtuózní jako jeho klavírní dílo.“

„S Otto Novákem mohl člověk nahlédnout do dávných časů již často zaniklé dobové hudební praxe.“

Přemysl Kšica je stejně jako jeho otec profesionálním chrámovým varhaníkem a koncertním umělcem. Dnes večer vystoupí jako druhý z osmi letošních umělců na Mezinárodním varhanním festivalu, který v Praze v bazilice sv. Jakuba do konce září pořádá Audite Organum. Hraje Bacha, Liszta, Jiřího Ropka… a bude také improvizovat…

„Zatím plánuju, že budu na lesní roh hrát tak ještě pět let.“

„Tátu většinou neposlechnu, ale postupem času pak dělám ty věci tak, jak mi řekl.“

„Teď budu psát skladbu pro příští kurzy, abych to měl včas a mohli jsme to nacvičit dřív“

Letní hornové kurzy v Broumově už pošesté rozdaly diplomy. Letošní ročník se uzavřel v sobotu 8. srpna a odjíždělo z něj domů na šest desítek mladých hornistů obohacených o cenné zkušenosti a setkání. Mezi nimi i patnáctiletý Jan Vobořil. Toto jméno v souvislosti s lesním rohem ale slýcháme už déle, jeho otec je už léta sólohornistou České filharmonie, vyhledávaným komorním hráčem a v Broumově na kurzech jedním z lektorů. Zdá se, že jablko nepadlo daleko od stromu, i když jasno v tom, jestli bude hornistou, zatím Honza nemá.

„Velký úspěch. I proto, že jsme se po pandemii vůbec sešli.“

„Do nádvoří se vkrádá soumrak. Jak se ukazuje, jde o nejdelší letošní koncert.“

„V Evropě existují odlišnosti ve hře na lesní roh, ale nejsou tak velké jako před dvaceti lety.“

Úsměv! Teď! Je to dvoubarevná skrumáž. Na schodech sedí několik desítek mladých lidí v jasně tyrkysových tričkách a s lesklými mosaznými lesními rohy v rukou. Končí týdenní Letní hornové kurzy, vzniká závěrečná fotka. Právě dohráli, a to pod žhnoucím dopoledním sluncem, své tradiční „halali“. Ještě je čeká závěrečný koncert nahoře v opatském sále, dostanou diplomy, budou se loučit…

„Hudbu píšu proto, aby žila.“

„Měla jsem pocit, že oproti českým studentům mě chtějí ti američtí vyždímat, zato se ale těžko loučí s přebytečnými pasážemi svých děl.“

„Hudbu, pokud jsem na světě, mám s sebou vždycky, je to moje životní stálice.“

Úspěšná, skromná, přátelská k těm, které má ráda. Taková je hudební skladatelka Sylvie Bodorová. Píše muziku, která se dobře poslouchá, a díla od ní chtějí soubory i sólisté z celého světa. K tomu učila na vysokých školách jak v Česku, tak v Americe. Na kontě má velké množství úspěšných děl, většina z nich má přitom hluboký duchovní kontext. V současnosti pilně pracuje na nové (své druhé) opeře. Jmenuje se Quo vadis a píše ji pro operní soubor plzeňského Divadla Josefa Kajetána Tyla.

„Dotýkat se cítění lidí minulosti je zásadně důležité, pokud chce být člověk kultivovaným a komplexním interpretem.“

„Směřuju tam, kam mě vedou moje zájmy, senzitivita a vkus.“

„Považuji se víc za milovníka umění než za patriota.“

Pětadvacátý Mezinárodní varhanní festival Audite Organum v pražské bazilice sv. Jakuba otevře první srpnový čtvrtek mladý francouzský varhaník David Cassan, rozkročený jako pedagog mezi metropoli a východofrancouzské město Nancy a jako interpret mezi svou vlast a velkou část světa…

„Jsem nadšen, když skvělí lektoři z Německa řeknou, že by si nás nejradši pozvali do své země, abychom i tam zorganizovali takovou školu, jako je Mezinárodní letní škola staré hudby ve Valticích.“

„Panika a z ní plynoucí protikoronavirové restrikce jsou a budou daleko horší než koronavirus samotný.“

„Autentická interpretace staré hudby je na straně ctnosti, která brání svobodný prostor.“

Pro Olomoucké barokní slavnosti připravila Musica Florea hudbu Clary Schumannové, uvádí Antonína Dvořáka, hraje s převozným barokním divadlem staré opery, věnuje se Bachovi a Zelenkovi, Biberovi, Vranickým, Josefu Leopoldu Dukátovi a Václavu Horálkovi… Dirigent a violoncellista Marek Štryncl, který za tím vším už třetí desetiletí stojí, v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz zmiňuje „barokáře“ i Václava Talicha,…

„To je v rámci mých pedagogických plánů velká touha – přinést loutnu blíž k mladším dětem.“

„Z toho původního rukopisu to přečtou asi tři lidé v republice, kdežto z těch dalších materiálů všichni loutnisté a všichni, kdo umí noty.“

„V originále jsou to zkrátka potrhané jednotlivé listy, takže dát to dohromady je dost výzva.“

Český loutnista, muzikolog a pedagog Jan Čižmář vydal před pár týdny CD s názvem Codex Jacobides: Praga circa 1600. Navázal tím na dlouhodobou výzkumnou práci na zmíněném rukopise, kterou započal Jiří Tichota před více než půl stoletím. Jedná se o vůbec první kompaktní disk věnovaný veskrze tomuto nástroji a oficiálního představení se dočká na galakoncertě na podzim tohoto roku…