„Používám tužku. A hodně také gumu.“

„Shodou smutných okolností se téma hry – vzhledem k ruské invazi na Ukrajinu – stalo teď opravdu velmi aktuálním.“

„Žiju v Praze od roku 2016 a nevycházím z úžasu nad neuvěřitelnou krásou vašeho města.“

Příběh vztahu vězeňkyně a dozorce z koncentračního tábora propojený s dějem dětské pohádky o poznávání abecedy jidiš. To je téma inscenace Gramofon pražského Divadla MA, která má dnes premiéru. Originální zpracování je symbiózou činohry a hudebního a nonverbálního divadla a nabízí divákovi jedinečný pohled na lidskou bytost procházející holokaustem. Cílem Marianny Arzumanové, režisérky a zároveň ředitelky divadla, bylo vystihnout paralelu k událostem dnešních dní. Hudbu složil světoznámý pianista Jevgenij Kissin. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje inspirační zdroje, naznačuje, jak komponuje, a také se vyznává z obdivu ke krásám Prahy, kde už šestým rokem žije.

Jste výkonný umělec, známý pianista… zdaleka ne všichni ale vědí, že také skládáte hudbu. Stává se komponování větší a větší částí vašich aktivit?

To bych neřekl, vždyť komponování vyžaduje spoustu práce a soustředění, velké množství času – a ten já nemám. Takže skládám opravdu jen sporadicky, když dovolí čas. Na druhou stranu… napadají mě občas nejrůznější nové věci, a tak doufám, že je někdy v budoucnu budu schopen zrealizovat.

Přináší vám komponování impulzy k hraní? A naopak – získáváte z hraní na klavír podněty pro psaní hudby?

Upřímně, nemám takový pocit. Myslím, že podněty přicházejí do obojího spíše ze skutečnosti, že jsem z podstaty muzikant.

Komponujete u klavíru?

Ne, to ne. Ale někdy, i když opravdu jen vzácně, si nějaké konkrétní věci na klavíru ověřuju.

Používáte tužku, nebo počítač…?

Tužku. A hodně také gumu.

Jak vlastně začala vaše spolupráce s Divadlem MA? Díky přátelství, nebo na základě témat?

Už několik let jsem patronem Divadla MA. Marianna Arzumanova je moje švagrová. Ale nestal jsem se patronem jen díky tomu, že jsme příbuzní, ale proto, že její práci skutečně obdivuju. Známe se prakticky od narození. A kdykoli jsem viděl a vidím nějakou její inscenaci, nevycházím z úžasu, jakou mimořádně nadanou osobností se moje někdejší dětská kamarádka stala, co všechno v umění dokázala a čeho všeho nadále dosahuje. Když jsem před pár lety zhudebnil jako muzikál libreto Borise Sandlera, skvělého autora píšícího v jidiš a mého přítele, navrhl jsem Marianně, jestli by dílo nenastudovala a neuvedla. S nadšením tehdy souhlasila…

Hudebně-dramatický projekt Gramofon, který má dnes premiéru, se odehrává na pozadí událostí druhé světové války. Jde o téma, které se vás osobně nějak dotýká?

Pochopitelně. Vždyť třetina národa, ke kterému patřím, se během této války stala oběťmi genocidy.

A byl pro vás inspirací i jazyk jidiš?

Ano, naprosto: původní libreto Borise Sandlera bylo právě o jidiš. Marianna ho ale rozvinula tak, že je to teď ještě něco víc. A shodou smutných okolností se téma – vzhledem k ruské invazi na Ukrajinu – stalo teď opravdu velmi aktuálním.

Jakou hudbu můžeme v inscenaci očekávat? Dramatickou, expresivní…? Smutnou? Tichou?

Převážně veselou.

Trávíte v Praze velkou část svého času?

Ano. Od roku 2016 v Praze žiju.

A co zajímavého a pěkného v ní jako její obyvatel nacházíte?

Nemám české občanství, ale k pobytu v České republice mám povolení. Praha byla a je jedním z mých nejoblíbenějších míst na světě. Miluju starou architekturu, a tak kdykoli jdu ven (a chodím hodně, zvláště teď v poslední době v době pandemie), nevycházím z úžasu nad neuvěřitelnou krásou vašeho města. A navíc – jako Žid a Izraelec, který vyrůstal v Sovětském svazu, jsem vždy cítil velké sympatie k vašim lidem a solidaritu s nimi, protože moc dobře vím, co se vaší zemí přihodilo v roce 1938 a 1968. A opravdu oceňuji proizraelskou přízeň, kterou vyjadřují všechny vaše vlády od doby, kdy se stala Česká republika nezávislou. Zůstaňme sjednoceni!

————

Jevgenij Kissin, loni padesátiletý, umělec s aurou génia, patří dlouhodobě k nejvýznamnějším interpretům klasické hudby současnosti. Narodil se v Moskvě v ruské židovské rodině a mezinárodní ohlas získal už jako zázračné dítě. Vedle ruského občanství má také občanství Izraele a získal i britské občanství. Koncertuje na všech kontinentech a nahrává pro vydavatelství Deutsche Grammophon. Projevuje se také jako skladatel a básník. Komponuje rád, ale hlavní je pro něj nadále klavír. Od roku 2016 žije v Praze. V Česku se stal patronem divadelní skupiny Divadlo MA. Založila ji jeho švagrová, herečka a režisérka Marianna Arzumanová, a účinkují v ní Češi a Slováci, Ukrajinci a Rusové i příslušníci dalších národů. Kissinovo jméno čerstvě figuruje pod výzvou ruských umělců, aby Vladimir Putin zastavil agresi proti Ukrajině.

————

O projektu Divadla MA s názvem Gramofon jsme psali ZDE.

Foto: Fb J. Kissina, Felix Broede, archiv divadla MA