PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Dva samostatné sborové koncerty ve dvou nejprestižnějších sálech Hongkongu, to považuji za událost sezóny. Bohužel zasáhl osud.“

„S Velkým divadlem jednáme o možném samostatném koncertě, a to dokonce ještě letos.“

„V Moskvě máme skvělé zázemí v Českém domě – člověk si tady připadá jako doma.“

Pražský filharmonický sbor se na konci února měl vypravit nejen do Moskvy, kde v posledních letech navázal blízké vztahy, ale poprvé se měl představit také v Hongkongu, a to na prestižním Hong Kong Arts Festival. Vzhledem k okolnostem byl však nucen asijskou část turné zrušit. Vycestoval tedy alespoň do Moskvy, kde vystoupil s Velkým symfonickým orchestrem P. I. Čajkovského ve zbrusu novém moderním sále v Zarjaďje,…

„Mým cílem bylo vypracovat právě dokonalý zvuk, protože dokonalou techniku mají všichni.“

„Od té doby jsem pochopil, že samotné ruce o hudbě hodně řeknou.“

„Čajkovskij nikdy nebyl sentimentální, ale západní umělci jej tak často interpretují.“

Vladimir Fedosejev letos oslaví 88. narozeniny. Je tedy jen o dva roky mladší než orchestr, u kterého, a to už přes 45 let, zastává pozici šéfdirigenta. S Velkým symfonickým orchestrem Petra Iljiče Čajkovského pořádá koncerty po celém světě a v posledních letech se opakovaně objevoval i v České republice. S Pražským filharmonickým sborem jsou v podstatě už staří známí. Společně se představí také při dnešním zahájení Festivalu hudby Beethovena a Čajkovského v moderním moskevském Koncertním sále Zarjaďje. V rozhovoru po portál KlasikaPlus pan dirigent uvažuje o zvuku svého tělesa, o ruské dirigentské škole i o hudbě obecně. Nelze bez ní žít, říká…

„Teď, když slavíme 90 let, jsme nachystali tři velké zájezdy do Číny, Japonska a Koreje.“

„Náš orchestr premiéroval celou řadu děl. V tom chceme pokračovat, a proto hrajeme skladby autorů 20. a 21. století.“

„Náš orchestr byl jediný, který zůstal tady v Moskvě v roce 1941 a hrál a posílal své nahrávky na frontu vojákům.“

Pražský filharmonický sbor v rámci hostování v Moskvě spolupracuje s Velkým symfonickým orchestrem Petra Iljiče Čajkovského. Těleso bylo založeno v roce 1930 jako Moskevský rozhlasový orchestr a až v roce 1993 přijalo současný název. S Taťjanou Nazarbekovovou, jeho uměleckou ředitelkou, jsme si v pátek v den orchestrální zkoušky, v předvečer společného koncertu, povídaly o minulosti i budoucnosti orchestru. Nemusela jsem ani pokládat první otázku – vše, co jsem si mohla přát vyzvědět, mi vylíčila sama a jedním dechem…

„Nikdy jsem se nedostal k dirigování některého z děl Leoše Janáčka. Přitom mám Janáčka rád, patří ke světovým skladatelům.“

„Reakce na dobrou nebo špatnou hudbu je na celém světě stejná.“

„Napsat dobrou komorní skladbu je daleko těžší než skladbu pro velký symfonický orchestr.“

Mario De Rose (62) je argentinský dirigent italské národnosti žijící v Rakousku a pracující v Českých Budějovicích. Vystudoval kompozici a dirigování na Pontifikální katolické univerzitě v Buenos Aires a řídil celou řadu symfonických nebo operních orchestrů v Argentině. Od roku 2003 žije ve Vídni, od 2004 je hlavním hostujícím dirigentem na italském festivalu Metapontum Lyrica. Od roku 2011 je generálním hudebním ředitelem Jihočeského divadla.

„Když chce člověk dělat něco opravdu naplno, tak tomu musí věnovat sto nebo ještě víc procent času.“

„Oživení klavírního koncertu Vítězslavy Kaprálové stálo za to. Už jenom kvůli tomu nesmírnému talentu, který neměla šanci rozvinout naplno.“

„Toužím nacházet ve všem harmonii.“

Se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu a dirigentem Robertem Jindrou účinkuje v pondělí poprvé mladý pianista Marek Kozák. Hraje málo známý Klavírní koncert Vítězslavy Kaprálové. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus přibližuje skladbu, ale uvažuje také o Chopinovi a Beethovenovi, vypočítává, v čem má rezervy, a dává nahlédnout do svých plánů týkajících se mezinárodních interpretačních soutěží.

„Ako jediné divadlo na Slovensku systematicky uvádzame operetu či klasický muzikál, čo kladie na našich sólistov oveľa väčšie nároky.“

„La Gioconda je skvelé hudobné dielo – dokáže osloviť hneď na prvé počutie.“

„Som naozaj hrdým šéfom opery.“

Štátna opera Banská Bystrica, ktorá tento rok oslavuje 60 rokov od svojho založenia, sa v pondelok 17. februára predstaví v Prahe na Festivale Opera 2020. Prinesú Giocondu Amilcare Ponchielliho. Inscenáciu, ale aj stredoslovenskú scénu všeobecne, približuje v rozhovore jej umelecký šéf Šimon Svitok.

„Tosca? Nic veselého. Ani Aida nenabízí happy-end.“

„Porgy a Bess nejsou jen známé songy, ale opravdové drama.“

„K wagnerovským rolím opravdu velmi pomalu. Ale určitě směřuji i k dalším a dalším současným operním dílům.“  

Tosca, Lady Macbeth, Luisa Miller, Amélie, Leonora v Síle osudu a v Trubadúrovi, ale také Gershwinova Bess… A především Aida. To jsou nejčastější operní úkoly americké sopranistky Adiny Aaron. Titulní roli ve Verdiho Aidě zpívá také v Praze. Po dnešním představení se na jeviště Státní opery vrátí v této úloze ještě třikrát a pak znovu na konci léta. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus zmiňuje rozdíly mezi Puccinim a Verdim a mezi Amerikou a Evropou.

„Kdo půjde na operu, tak se v zásadě opery dočká. Monument je vlastně docela tradiční.“

„Snažil jsem se, aby asociace na padesátá léta hudebně přítomny nebyly.“

„Nejde nám o heroizování obyčejného člověka, protože pravda byla mnohem složitější.“

V Janáčkově divadle se v pátek koná premiéra nové opery. Má název Monument a napsal ji Marko Ivanović, který také dílo hudebně nastudoval a diriguje. Autorem libreta a scény je David Radok, režisér představení. Námětem je životní osud sochaře Otakara Švece, v padesátých letech autora Stalinova pomníku v Praze na Letné, umělce, kterého nakonec okolnosti dohnaly k sebevraždě…

„Filharmonie Brno mi psala před dvěma lety, že bude dělat českou premiéru, a zvala mě. Tehdy jsem odpověděl, že pokud tou dobou budu živ, pak mi bude potěšením zavítat do Janáčkova města.“

„Arménská hudba je modální. Současně s tím lidové písně používají vše velmi umírněně, ekonomicky.“

„Hudební život v Brně je svědectvím místního hudebního bohatství. Chovám nejhlubší obdiv k lidem, kteří se na tomto podílejí.“

Tigran Mansurjan přijal pozvání do Brna, aby byl přítomen provedení svého Requiem věnovaného obětem genocidy Arménů v době první světové války. Vedle toho, že se skladba poprvé dostala k uším českých posluchačů, byl koncert unikátní i obsazením. Requiem přijeli českému publiku představit s Filharmonií Brno a se sborem Czech Ensemble Baroque ti, kteří stojí za jeho vznikem, prvním nastudováním vůbec a také za oslnivou nahrávkou, která pak získala prestižní ocenění: dirigent Alexander Liebreich a sólisté Anja Petersen a Andrew Redmond…

„Kdo je mým vzorem? Opravdu pravdivá odpověď je, že vedle Jiřího pro sebe dodnes objevují i mnoho dalších českých osobností.“

„Zájem o českou hudbu ve světě je obrovský“

„Pokud interpret má jméno, tak myslím, že je jeho zodpovědností, aby program nezapadal do rutinních kolejí.“

Jakub Hrůša dnes patří mezi přední světové dirigenty. Působil u mnoha světových orchestrů včetně Berlínských a Vídeňských filharmoniků, je šéfdirigentem Bamberských symfoniků, stálým dirigentem České filharmonie a hostem významných operních domů. Zároveň je ale nadšeným a neutuchajícím propagátorem české hudby. A ta je také hlavním tématem druhé části RozhovoruPlus. Tu první si můžete přečíst ZDE.

„Vůči Pavarottiho hlasu nemám vůbec žádnou imunitu, roztaju a jsem v sedmém nebi.“

„Chtěl bych zůstat v některých odvětvích a žánrech jen nadšeným posluchačem.“

„Cílem a posláním dirigenta by mělo být spíš inspirovat než korigovat a opravovat.“

Významná kariéra u Bamberských symfoniků, kde je šéfdirigentem, hostování u proslulých Berlínských a Vídeňských filharmoniků, stálé působení u České filharmonie, vynikající operní inscenace… Jakub Hrůša pomalu ale jistě naplňuje odhad britského časopisu Gramophone, který ho už v roce 2011 označil za jednoho z deseti mladých světových dirigentů, kteří mají před sebou hvězdnou budoucnost…

„Hlas chci zatěžovat postupně a právě díky mužským rolím tak mám teď co zpívat.“

„Miluji připravené režiséry!“

„Cest ke krásné inscenaci je spousta. Nebráním se jakýmkoliv přístupům. Vlastně se těším, co mi ten který režisér nabídne.“

Octavián, Lišák, Lapák, Siebel, Nicklausse, Cherubín… samí muži, ovšem v opeře se jich ujímají ženy. Jednou z těch, kterou vnímáme v divadelních programech velmi často, je mezzosopranistka Václava Krejčí Housková. Teď ji ale naopak čeká femme fatale. V Plzni se od soboty stane novou Carmen. A jak říká v RozhovoruPlus, na tuto roli, která ji nepřetržitě provází už sedmým rokem, se velmi těší.

„Turandot je pro mne esencí toho nejlepšího ze všech Pucciniho oper.“

„Nechtěl bych se podílet na tom, aby ze Zlaté kapličky byl jenom skanzen.“

„Brno je spojováno s Janáčkem. Podobně je k pražskému Stavovskému divadlu přišpendlen Mozart.“

Národní divadlo má na repertoáru nově Pucciniho Turandot. Režie a scéna je dílem Zuzany Gilhuus. Na jeviště historické budovy postavené v Praze Čechy se tato opera vrátila po více než čtyřiceti letech, během nichž se ovšem hrála ve Státní opeře, v někdejším divadle pražských Němců. Hudební ředitel Opery Národního divadla Jaroslav Kyzlink, který inscenaci připravil hudebně, se těsně před premiérou v rozhovoru pro portál KlasikaPlus zamýšlí nejen nad Pucciniho posledním dílem, ale také nad tradicemi a nad budoucností pražských operních divadel…

„Ve třinácti jsem měl velké štěstí, protože jsem se dostal do blízkosti Claudia Abbada.“

„Jsem Ital, ale z jedné čtvrtiny se cítím být Skandinávcem.“

„Operu není možné dobře dělat s týmem, který by byl celý jedné národnosti. Nezbytné jsou nové a nové podněty.“

V pražské Státní opeře se dnes večer poprvé ujímá taktovky dirigent Vincenzo Milletarì. Národní divadlo do zrekonstruované a počátkem ledna otevřené budovy přeneslo svou inscenaci Pucciniho opery Madama Butterfly, kterou v roce 2016 připravil režisér Jiří Heřman. Mladý italský umělec teď řídí prvních šest představení…

„Většinou se mi nelíbí, jak crossovery dělají lidé, kteří v klasice příliš neuspěli.“

„Mám pocit, že klasická hudba chytá novou vlnu a začíná být zase cool.“

„Hlas potřebuje výzvy k tomu, aby se rozvíjel dál.“

Adam Plachetka ve čtvrtek vstoupí na tenký led, a to doslova. Čeká ho vlastní recitál v O2 areně, který nazval Bez mantinelů. Stane se tak prvním a zároveň nejmladším domácím operním pěvcem, který tam samostatně vystoupí. Kromě toho má za sebou podzim v Chicagu a v New Yorku a před sebou opět New York a pak Vídeň…

„Chtěl bych, aby to bylo hezké, milé a otevřené těm, co chtějí vnímat hudební i obrazovou krásu.“

„Když se držíte hudby, jde to téměř samo.“

„Dokážu si představit, že se jednou bude opera odehrávat i ve vesmíru.“

Ve čtvrtek večer se v pražské O2 aréně sejdou tisíce posluchačů a diváků. Chtějí se nechat potěšit galakoncertem Adama Plachetky, prvním mezi tuzemskými operními pěvci, který pořádá podobně velké vystoupení na místě nespojovaném s klasickou hudbou. Adama na pódiu podpoří několik hostů z jeho i z jiných hudebních žánrů a moderátor Leoš Mareš, doprovod obstará multižánrové uskupení Epoque Orchestra s dirigentem Janem Kučerou…

„Nepochybně hudba má svůj pozitivní význam na psychiku. Jen to musí být něco, co skutečně stimuluje, ne co dráždí.“

„Na koncertech zavírám oči, ale ne proto, že bych spal. A přemýšlím vlastně o tom, proč se lidé dívají.“

„Všichni umělci jsou tak trochu jiní a každý jinak.“

Je pravidelným divákem v koncertních síních a divadelních sálech. Přiznává, že mívá zavřené oči, ale nespí. A hudbu obecně považuje nejen pro sebe za nezbytnou součást života. Prof. Pavel Pafko patří k předním chirurgům v naší zemi. Přesto je jeho vztah k umění a umělcům velmi blízký. V RozhovoruPlus ale rozvádí i etické a filosofické úvahy inspirované kulturou a jeho profesí, třeba otázku dobrovolného odchodu ze života v souvislosti s Jakubem Janem Rybou nebo Janem Palachem.

„Současný trh je obrovský a objevuje se stále mnoho zajímavých lidí.“

„Myslím, že mé útočiště bude opravdu a jen tam nahoře. U nádraží, jak říkáme. Ne dole u řeky…“

„Operety rozhodně nebudou ve Státní opeře zakázány.“

Na první lednovou neděli připadlo po tříleté rekonstrukci znovuotevření pražské Státní opery, jejíž soubor je opět součástí Národního divadla. Budova Neues deutsches Theater s krásným neorokokovým interiérem začala sloužit 5. ledna 1888 a divadlem pražských Němců byla až do konce druhé světové války. Krátce se stala Divadlem 5. května, od roku 1949 jako Smetanovo divadlo patřila k ND a v letech 1992 až 2012 byla samostatnou institucí, Státní operou Praha…

„Centrální postavou Veithovy opony není básník typu Karla Hynka Máchy, ale básník, který má na sobě brnění.“

„Kolem se to hemží násilím, vraždami, láskou… tedy tématy, která divadlo nejčastěji zpracovává.“

„Ne, nemám pocit, že odteď už budu malovat jen jako na konci devatenáctého století.“

Státní opera, kterou v neděli čeká po téměř tříleté rekonstrukci znovuotevření, má novou oponu. Vznikla podle původní opony namalované Eduardem Veithem. Ta zdobila interiér v letech 1888 až 1945, tedy po celou dobu existence Nového německého divadla, avšak na konci války, kdy i pražští Němci museli opustit Československo, se záhadně ztratila…

„Lidé potřebují vidět divadlo.“

„V jubilejní sezóně musíme finančně vyjít s tím, co bylo v minulých letech.“

„Nejsem proti experimentům, ale musejí být inteligentní a musejí vycházet z hudby.“

Má za sebou nespočet operních představení a operních koncertů, dirigoval v Japonsku, Rakousku, Švýcarsku, Španělsku, Německu, Rusku, Egyptě, Brazílii, Číně a Spojených státech, doprovázel Editu Gruberovou, Petra Dvorského, Montserrat Caballé, Gabrielu Beňačkovou, Jelenu Obrazcovovou, Ilonu Tokody, Lawrence Brownleeho, Mojcu Erdmann, Pavla Bršlíka, Petra Mikuláše, Evu Urbanovou… Je stálým hostujícím dirigentem Slovenské filharmonie a od roku 2008 šéfdirigentem Opery Slovenského národního divadla. Teď je druhou sezónu i jejím ředitelem. Rastislav Štúr, letošní padesátník, bratislavský rodák a absolvent brněnské JAMU, v rozhovoru pro portál KlasikaPlus zdůrazňuje, chce dělat operu pro lidi. Uvažuje o cestách k naplňování nejvyšších uměleckých cílů a upozorňuje, že obě bratislavské budovy, v nichž SND hraje, potřebují rekonstrukci. Ta historická hodně velkou.

„Leden až březen je pro nás z hlediska nabídky kultury daleko lepší než podzim.“

„Je to jako s převozníkem, co drží pádlo a nemá, komu by ho předal. Docela klidně bych moji krásnou pozici touto cestou nabídla, ale myslím to samozřejmě jen napůl vážně.“

„Regiony vytvářejí technicky daleko složitější inscenace než dřív a množí se problémy, jak je v krátkém časovém prostoru v Praze připravit a nazkoušet.“

Už přes dvacet let stojí v čele festivalu Opera, který se koná jednou za dva roky. V těchto dnech Lenka Šaldová dolaďuje poslední detaily přehlídky s letopočtem 2020, která začne už za týden, v sobotu 4. ledna. Festival pod jejíma rukama roste a nabídne devatenáct inscenací v podání sedmnácti operních souborů z České republiky i ze Slovenska. A jak říká v RozhovoruPlus, někdy je to velké dobrodružství.

„Účinkující spojuje profesionalita, vzájemný respekt i osobní přátelství. Věci, které publikum velmi citlivě vnímá.“   

„Interpret je v tomto případě zcela v rukou zvukaře, který jeho výkon může vyzdvihnout i zadupat.“

„Adam je jedním z těch, o nichž platí, že čím víc toho člověk umí, tím je normálnější, skromnější a nohama na zemi.“

Adam Plachetka má 16. ledna jako první český operní pěvec samostatný koncert v pražské O2 areně. Večer nese název Bez mantinelů, protože mezi hosty budou zpěváci zastupující nejrůznější žánry: Eva Pilarová, Dagmar Pecková, Jan Smigmator, Ondřej Gregor Brzobohatý, Leoš Mareš, Tomáš Klus a vokální skupina Skety a samozřejmě i Plachetkova manželka Kateřina Kněžíková. Vizuální stránku zaštiťuje Michal Caban a hudbu koordinuje a řídí Jan Kučera…

„My si vlastně můžeme točit, co chceme. Ale na financování nahrávek se významnou částkou podílíme sami.“

„Funguje to tak, že lidé, kteří stojí o to, aby ta která nahrávka vyšla, si ji prostě zaplatí…“

„Nahrát skladbu na CD nestačí. Je důležité ji také hrát na koncertech.“

Collegium 1704 se chystá vydat nahrávku Zelenkovy liturgické skladby Missa 1724. Dílo nově sestavil Václav Luks z jednotlivých samostatných částí mešního ordinária, které drážďanský hudebník českého původu napsal v první polovině 20. let 18. století. Do pokrytí projektu Collegium 1704 zapojilo i crowdfunding – skupinové financování, propojení kreativních lidí s těmi, kteří je chtějí podpořit…

„Konec Zimní cesty není o tom, že by chlapec zůstal sám a zoufalý, že by neměl kam jít.“

„Kamkoliv jsem přišel, že bych rád nahrál Zimní cestu, tak mi tam řekli: Teď tu byli Martiník s Marečkem.“

„S Gerym je to spolupráce, která funguje.“

V srpnu křest a včera, v předvečer prvního zimního dne, autogramiáda – basbarytonista Adam Plachetka a britský klavírista Gary Matthewman společně natočili slavný a jímavý cyklus Franze Schuberta Zimní cesta. U mikrofonů se sešli letos na jaře v Praze a nahrávka pak vyšla v srpnu u společnosti Radioservis. Adam Plachetka mluví v té souvislosti o splněném snu. Víc v RozhovoruPlus.

„Snažíme se, aby výsledkem bylo komplexní divadlo. Aby od sebe svět hudby a svět divadla nebyly odtržené.“

„Liberecká opera je má domovská scéna a já k ní cítím velkou zodpovědnost. Těšilo by mě, kdyby si Liberec Leoše Janáčka zamiloval.“

„Jako kdyby nám Janáček v Lišce Bystroušce dopřával jakýsi druh terapie.“

Poslední operní premiérou roku 2019 jsou v Liberci Příhody lišky Bystroušky. Poprvé se hrají dnes a v neděli. Režisérka inscenace Linda Keprtová v rozhovoru pro portál KlasikaPlus uvažuje o důvodech nadvlády režisérů v některých zahraničních operních projektech a o své vlastní práci pro divadlo…

„Rozdíly mezi národními školami se stírají, protože se stírají rozdíly i v našich životech, kultury se vzájemně ovlivňují, nejsme již tak jedineční. Ale jsme autentičtí.“

„Vídeň vnímám jako směs německé preciznosti a italské uvolněnosti.“

„Když jsme však na turné a chlapci mají nějaké problémy, jsem první člověk, který jim je nablízku.“

Hudební festival České doteky hudby, který se koná tradičně na přelomu roku, přivítal 18. prosince proslulé vokální těleso Wiener Sängerknaben. V Praze společně poprvé vystoupili se svým sbormistrem narozeným v Hongkongu, Jimmym Chiangem. KlasicePlus.cz poskytl rozhovor, v němž přibližuje svou hudební dráhu, zamýšlí se nad oblibou západní klasické hudby v Asii a objasňuje, v čem spočívá jedinečnost Vídeňského chlapeckého sboru.

„Existuje tolik úžasné hudby od žen nebo skladatelů z menšin, která byla dlouho opomíjená.“

„Čím víc lidí nadchne skladatelská činnost, tím víc krásné hudby budeme mít.“

„Zahraničním skladatelům můžu nahrávání s orchestrem v Česku jen doporučit.“

Mladý americký dirigent a skladatel William White dokládá, že i na druhé straně světa má česká hudba a čeští interpreti skvělou pověst. Povídali jsme si ale nejen o české hudbě a o jeho zkušenosti s nahráváním vlastních skladeb Janáčkovou filharmonií Ostrava. V rozhovoru pro KlasikuPlus jsme se mimo jiné dotkli i momentálních poměrů skladatelů a dirigentů ve Spojených státech nebo tlaku na genderovou vyváženost v koncertních programech.

„Jak obtížné je vybudovat „na zelené louce“ velký profesionální sbor, jsem si uvědomil až později.“

„Pěvecká a hudební úroveň zájemců je velmi slabá, většinou nesplní požadavky ani prvního kola konkurzu.

„Přesto, že se nám umělecky daří a že získáváme řadu koncertních nabídek u nás i v zahraničí, naše ekonomická situace je velmi složitá a náročná.“

Český filharmonický sbor Brno si připomene v příštím roce třicet let umělecké práce. Jeho zakladatel, ředitel a sbormistr Petr Fiala v bilančním rozhovoru pro portál KlasikaPlus odpovídá na otázky týkající se minulosti, současnosti i budoucnosti tělesa a přibližuje, v čem spočívá zahraniční renomé sboru, ale hovoří i o své skladatelské práci a dcerách, které se také věnují profesionálně hudbě. Sám přiznává, že vést profesionální sbor, který si musí polovinu prostředků na provoz vydělat vlastní koncertní činností, je práce vyčerpávající, „na dva úvazky“, jak říká. Ale nelituje…

„Ještě jsme ani nezačali s reklamou a už byl koncert v synagoze vyprodaný.“

„Ohrnovali nad ním nos a trvalo to dlouho.“

„Bylo mi osmnáct. Byl to koncert, který se mnou zacloumal.“

Martinů Festtage se v Basileji letos v listopadu konaly pětadvacátým rokem. Vystoupil při nich Gidon Kremer, zněl jazz i hudba Viktora Ullmanna a Petra Ebena a od Bohuslava Martinů mimo jiné mechanický balet Podivuhodný let a kantáta Izajášovo proroctví. Za pořádáním přehlídky stojí pianista Robert Kolínský. Narodil se ve Švýcarsku a žije tam, ale jeho rodiče přišli v roce 1968 z Československa…