PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Lady Macbeth Mcenského Újezdu navazuje na linii „Operní hity 20. století“.“

„Hry o Marii okouzlí neobvyklým umístěním smíšeného sboru na obě protilehlé strany arkád.“

„Pro mě osobně je každé uvedení tohoto operního mystéria vzácné, zažívám na dirigentském stupínku něco nepopsatelného, duchovního a povznášejícího.“

Zásadní dílo operní literatury 20. století, tragická satira zkažené společnosti vyvěrající z nezřízené moci sexuality. To je Lady Macbeth Mcenského Újezdu – Opera Dmitrije Šostakoviče, která zpočátku dosáhla ohlušujícího úspěchu a sto osmdesáti repríz. Stalinský teror ji ale zakázal a dalšího uvedení se tak dočkala až v 60. letech. A teď tento výjimečný titul zavítá i na festival Smetanova Litomyšl…

„Jsem rád, že mě „zkušenější“ kolegové i letos chtějí mít po svém boku.“

„Vidím tu mnohem větší potenciál dosáhnout jistého pokroku, který hlavně bude mít pro daného žáka i podstatně dlouhodobější efekt.“

„Jestli nám pan Preiss i něco zahraje na kytaru, to ví pouze a jedině on sám.“

7. ročník letního hudebního festivalu a kurzů Třeboňská letní setkávání letos proběhne 13. až 18. srpna. Letos nabídnou koncerty a hudební semináře v oborech hra na hoboj, violoncello, kytaru a akordeon. Možnost přihlásit se na kurzy potrvá ještě několik dní, termín přihlášek je do 30. června. Jednotlivé obory letos povedou violoncellista Petr Nouzovský, hobojista Vilém Veverka, akordeonisté Markéta Laštovičková a Ladislav Horák a kytarista Patrick Vacík, který je nejen lektorem této letní školy, ale bude také účinkovat na gala koncertu s Viktorem Preissem.

„Co je velice zajímavé a důležité: každá ze Smetanových oper je úplně jiná.“

„Silnější inspiraci Wagnerem a vyrovnávání se s wagnerovským hudebním dramatem vidím v české operní tvorbě u Zdeňka Fibicha.“

„Hlavním motivem v opeře Dalibor je pro mě hudba.“

Pražské Národní divadlo dnes a v sobotu uvádí v premiéře novou inscenaci Smetanovy opery Dalibor. Za týden, ve čtvrtek a v pátek 4. a 5. července, s ní pak hostuje na festivalu Smetanova Litomyšl. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz uvažuje ředitel Národního divadla moravskoslezského Jiří Nekvasil, režisér pražské inscenace, o celém Smetanově operním díle.

„Šostakovičova hudba je velmi excentrická, zajímavá, náročná, je napsaná s velkou originalitou a moc se mi líbí, že má mnoho odstínů, je silně kontrastní, mocná, vlivná…“

„Ostravská inscenace má úžasnou působivost, zpracování, nasvícení. Stalin původní verzi zakázal.“

„V Litomyšli si užíváme krásné letní dny spojené s mimořádně příjemnou prací.“

Frustrovaná a utlačovaná hospodyňka, která za sebou zanechává mrtvoly – to je charakteristika hlavní postavy Šostakovičovy opery Lady Macbeth Mcenského Újezdu. V pátek 28. června ji na festival Smetanova Litomyšl přiveze soubor opery z Ostravy. Jde o zásadní dílo operní literatury 20. Století, které je „tragédií-satirou“ zkažené společnosti vyvěrající z nezřízené moci sexuality…

„Příroda patří k největším zdrojům inspirace.“

„Nestavím na sentimentálnosti a povrchnosti lásky.“

„V Bratislavě se otvírá výjimečný projekt pro mladé pěvce – Operní studio.“

Je jedním z nejmladších operních režisérů v česko-slovenském prostoru. Studoval na JAMU v Brně, má za sebou několik pěkných úkolů, včetně inscenace Prodané nevěsty v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích. Před sebou vidí další, ale hlavním úkolem nyní je a bude právě vznikající Operní studio při Slovenském národním divadle v Bratislavě, které od podzimu povede. Teď je však začátek léta a Marek Mokoš je v Nových Hradech…

„Milada je těžká role, taková vypečená, špekózní.“

„S panem dirigentem Bělohlávkem se pracovalo tak nádherně, že na to stále dodnes s láskou vzpomínám.“

„Co má přijít, to přijde. Nemám vysněné role. Ale Taťána z Oněgina byla druhá kůže. Jen jsem si ji natáhla a žila v ní.“

Národní divadlo v Praze přichází s dalším typicky českým titulem – na závěr letošní sezóny připravilo premiéru Dalibora. Tato třetí opera Bedřicha Smetany je úzce spojena s budovou Národního divadla podobně jako pozdější Libuše. Premiéru měla 16. května 1868 v pražském Novoměstském divadle v rámci oslav spojených s položením základního kamene Zlaté kapličky…

„Spojení festivalů Janáčkův máj a Janáčkovy Hukvaldy se osvědčilo.“

„Vrátili jsme po letech na Hukvaldy operu.“

„Zafouká vítr – a všechna houslová sóla odnese…“

Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka, který vznikl spojením festivalů Janáčkův máj a Janáčkovy Hukvaldy, se letos v nové podobě koná podruhé. Od 28. května do 1. července láká publikum v Ostravě a v desítce dalších míst regionu do velkých koncertních síní, ale také do kostelů, do zámku, hornického muzea a rozhlasového studia a opakovaně také do prostředí pod otevřeným nebem, v oboře v Janáčkových rodných Hukvaldech. Portál Klasikaplus.cz hovořil s ředitelem festivalu Jaromírem Javůrkem. O regionu, o programu, o Janáčkovi.

„Sním teď konkrétně o tom, že bych v beethovenském roce 2020 objel Českou republiku se všemi 32 sonátami. Máme to rozjednané, držte palce, ať to vyjde.“

„Každá komorní spolupráce je pro mě svátkem hudby a výbornou zkušeností, ze které pak čerpám pro své sólové hraní.“

„Nevyhýbám se žádné hudbě, která ke mně přijde. Nechávám si cestu otevřenou. Ale myšlenkové a hudební bohatství Beethovenova světa mě přímo pohltilo.“

Má za sebou četná studia i soutěžní úspěchy, hraje sólově a zároveň doprovází mnoho hudebních kolegů, zejména pěvců. Klavírista Pavel Voráček zítra zahájí sérii písňových recitálů VIVAT PÍSNI! s mezzosopranistkou Michaelou Zajmi v kostele Českobratrské církve evangelické na Vinohradech. Nabídnou výběr z Moravské lidové poezie Leoše Janáčka, Čtyři poslední písně Richarda Strausse, výběr z písní Franze Schuberta a Dvořákovy Cigánské melodie. A jak potvrdil KlasicePlus.cz, v příštím roce chce oslavit výročí Beethovena provedením všech jeho klavírních sonát.

„Mám už na Wagnera nějaké nabídky, ale zatím je nepřijímám.“

„Člověk milující hudbu nemůže být zlý. – To je překrásná myšlenka.“

„U Smetany je to celé trošku měkčí a lahodnější.“

Jedním ze dvou představitelů Smetanova Dalibora v inscenaci, která má v Národním divadle premiéru ve čtvrtek a v sobotu a s níž pak soubor ještě hostuje 4. a 5. července na festivalu Smetanova Litomyšl, je slovenský tenorista Michal Lehotský. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se vyznává ze vztahu k české opeře, vysvětluje, proč zpívá hlavně v italských a francouzských dílech a proč se mu zatím vyhýbá opera německá, a zamýšlí se nad případnými podobnostmi Dalibora s Wagnerovými operami a s Beethovenovým Fideliem. 

„Porozumět panu Ebenovi je klíč k tomu, jaké téma a jaké motivy v jinak bezedném Faustovi chce akcentovat.“

„Melodram je vždycky lákavá výzva. Zároveň je těžká.“

„Obtížné je to, že ten kdo hraje na varhany, bývá na druhé straně prostoru a trochu ukrytý.“

Faust. Téma, za kterým se skrývá nepřeberné množství jeho úprav, od divadelních, přes literární, až po hudební, popřípadě kombinnované. A právě jedno takové připravil na letošní rok národní festival Smetanova Litomyšl. V pondělí 24. června zazní v Kapitulním chrámu Povýšení sv. Kříže stejnojmenný varhanní cyklus s přednesem úryvků z Goethova veršovaného dramatu od Petra Ebena. Souboj dobra a zla, který se odehrává se v nitru hlavní postavy, vyjadřuje zvukové bohatství varhan a doplňuje ho lidský hlas. Za královský nástroj usedne Irena Chřibková, recitovat budou Hana Benešová a Miroslav Táborský, který si udělal pro KlasikuPlus čas na několik otázek.

„Ano, Berlioz byl hudební revolucionář.“

„Výročí jsou vždy dobrou věcí – obzvláště užitečnou pro naše publikum.“ 

„Jako koncertní dílo shledávám Faustovo prokletí naprosto uspokojivým.“ 

„This is my first time in Litomysl,“ odpovídá Dennis Russell Davies na otázku, zda jeho hostování na Národním festivalu Smetanova Litomyšl je první cestou do skladatelova rodiště. Směřuje sem o tomto víkendu opravdu poprvé. Šéfdirigent Filharmonie Brno má za sebou první sezónu v jihomoravské metropoli. Přinesl tam už řadu děl ze světa, dotkl se Janáčkova odkazu, má ale připraveny ještě další podněty, které do Brna a jeho kulturního dění přinesou nové souvislosti a zážitky…

„Chuť dětí objevovat je neunavená „životní prózou“, což je odzbrojující.“

„Litomyšl vzkvétá a lidem se tam žije dobře.“

„Mozart (a také Bach) jsou v podstatě studnice hudby, stejně jako se říká, že celá evropská filosofie jsou jen poznámky k Platónovi.“

Na prázdniny se těší, ale jak postupně vyplývalo z našeho rozhovoru, bude i přes ně mít pěkně napilno! Ivo Kahánek patří v současné době mezi nejžádanější české klavíristy a zároveň jeho jméno zaznívá stále častěji i s pedagogickou činností. Učí na HAMU i soukromě, vede několikery mistrovské kurzy a také se stal jedním z mentorů projektu MenART. A právě v rámci nich se s ním můžete setkat v sobotu 22. června na festivalu Smetanova Litomyšl.

„Toužím psát hudbu, která zažehává.“

„Duchovní hudba je taková, která dokáže být katalyzátorem proměny našeho vnímání, pohledu na svět a sebe sama.“

„V Ave Maria jsem se snažil především o prostotu, čistotu.“

Ve své tvorbě rád zkoumá prostorové aspekty hudby a vrací se jako ke zdrojům a k výchozímu materiálu k chorálu, k etnické hudbě a dokonce k prvkům odvozeným z analýzy zvuku. Nekomponuje nicméně nijak abstraktní nebo odtažitou hudbu, i když by předchozí slova mohla k podobné představě vést. Slavomír Hořínka, skladatel a pedagog na katedře skladby Akademie múzických umění, je naopak rozhodnut psát hudbu, která nenechá lidi lhostejnými…

„Celou Smetanovu hloubku a genialitu jsem si uvědomil až při nahrávání jeho kompletního klavírního díla.“

„Pro některé posluchače je právě komorní hudba tím největším hudebním zážitkem.“

„Talentovaných dětí neubývá, pouze současné společenské poměry bohužel úplně profesi hudebníka nesvědčí.“

Z domoviny – to je podtitul jednoho z očekávaných komorních koncertů na Národním festivalu Smetanova Litomyšl. Ryze smetanovský program přijedou ve čtvrtek 20. června zahrát houslista Leoš Čepický, violoncellista Michal Kaňka a klavírista Ivan Klánský, který před časem nahrál kompletní Smetanovo klavírní dílo a v rozhovoru pro KlasikuPlus se netajil tím, že hudbu litomyšlského rodáka hraje rád.

„U nás v rodině byli všichni doktoři.“

„Člověk vypuštěný ze školy musí sám sobě být velmi tvrdým trenérem.“

„Nedokážu mít malou radost nebo malý smutek, vždycky to musí být veliké!“

Těší se na zítra, na Alpskou symfonii se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK, miluje své studenty a už pátým rokem pro ně chystá mistrovské kurzy v Broumově, kde také vystoupí na festivalu Za poklady Broumovska, snaží se hrát výjimečné skladby, které se u nás dlouho neobjevily. Horna se jí zaryla pod kůži už v dětství. A jak dodává v rozhovoru pro KlasikuPlus, až v momentě, když se něco v životě stane, tak člověk začne vnímat sám sebe.

„Jsme jedna slovanská kultura.“

„Dirigoval jsem v Praze rozhlasový orchestr. Vůbec poprvé jsem účinkoval v zahraničí.“

„Musorgského hudba patrně naši kulturu reprezentuje opravdu nejzřetelněji.“

Čajkovského Labutí jezero, Smetanova Vltava a scény z ruských oper Kníže Igor, Chovanština a Boris Godunov. Taková je náplň vzácného hostování Velkého symfonického orchestru P. I. Čajkovského z Moskvy, který spolu s Pražským filharmonickým sborem a českými sólisty vystoupí dnes večer na festivalu Smetanova Litomyšl. Šéfdirigentem tělesa, do roku 1993 Moskevského rozhlasového orchestru, je Vladimir Fedosejev…

„Nyní je mi vlastně každé vystoupení v Česku svátkem.“

„Kdyby mě zahraniční a vlastně i naše orchestry chtěly jen na český repertoár, byl bych smutný, ale opak je pravdou.“

„k opeře se dostanu ve svátečním modu, což mně odjakživa vyhovuje a asi na tom nehodlám nic měnit.“

Jakub Hrůša má jaro zahajovacích koncertů. Před měsícem s nadšenými ohlasy dirigoval zahájení Pražského jara tradičně Smetanovou Mou vlastí a podobnou příležitost dostává hned s dalším významným festivalem – Smetanovou Litomyšlí. 13. června tak stane na dirigentském stupínku a zahájí 61. ročník. Zazní Smetanův Pražský karneval, Čajkovského Houslový koncert s Josefem Špačkem, Dvořákův Karneval a Janáčkova rapsodie Taras Bulba.

„Detaily jsou v editorské práci zásadní, jinak to nemusíte dělat.“

„Nastupující šéfdirigent Berlínských filharmoniků Kirill Petrenko zvolil Sukovu hudbu jako jeden z hlavních pilířů svého programu.“

„Radost z napsaného uměleckého textu je euforie, něco úplně jiného je zanícení pro badatelský nápad, za kterým si jdete. Je to jiné, ale oboje neméně intenzivní.“

„Je to nejmodernější hudba, kterou máme, a zařadí se patrně k té nejtrvalejší,“ napsal hudební kritik Emanuel Chvála na adresu Sukovy smuteční symfonie Asrael po její premiéře v roce 1907. Urtextová edice Sukovy velkolepé skladby, kterou loni vydalo hudební nakladatelství Bärenreiter Praha, získala od Německého svazu hudebních nakladatelů ocenění Best Edition 2019…

„V posledních letech jsem v Olomouci ztělesňovala spíš vážnější postavy, které mne velmi bavily.

„Je to opět exhibice virtuozity, orchestrálně opulentní, efektní muzika. Děj v Dittersovi je politicky zaměřený na budoucnost Evropy.“

„Najít klíč k výrazovému ztvárnění letošního kusu s tematikou božstev a oslav panovníka je pro mě výzva.“

Blíží se Olomoucké barokní slavnosti. Letos se konají od 7. do 28. července. Už teď, v rámci hostování na Mezinárodním hudebním festivalu Leoše Janáčka, ale nabídnou světovou premiéru serenaty Il tribunale di Giove Karla Ditterse von Dittersdorfa, a to zítra na hradu Hukvaldy od osmi večer. Olomoučtí diváci ji pak uslyší také na zahajovacím koncertu samotných slavností, a to 7. a 8. července. V dvojroli Génius Evropy a Minerva vystoupí sopranistka Kristýna Vylíčilová, která si udělala čas na rozhovor pro KlasikkuPlus.

„Jakub Hrůša samozřejmě nechce být a není v Bamberku jen dirigentem české hudby, ale Mé vlasti se nešlo vyhnout.“

„K tomu, abychom integrovali debut do systému Pražského jara, nás v dobrém slova smyslu přemluvil Jiří Bělohlávek.“

„Při zvaní dirigentů k tuzemským orchestrům jde o to, aby vedení partnerské instituce nepřijalo hosta jen se skřípěním zubů.“

Festival Pražské jaro zahájí v roce 2020 Smetanovou Mou vlastí Česká filharmonie, a to s šéfdirigentem Semjonem Byčkovem. Protože však vůbec poprvé společně uvedou cyklus symfonických básní už letos v říjnu, ve vlastní sezóně, chystají organizátoři festivalu na 12. května zatím blíže nespecifikované ozvláštnění. Navíc ještě předtím, 7. května, bude mimořádný prolog Pražského jara patřit Berlínským filharmonikům.

„Tento koncept má obrovské možnosti, co a jak tvořit, každé představení je vlastně úplně jiné.“

„Není důležité jen „co“, ale také „jak“.“

„Jako první Ind jsem začal studovat dirigování na Pražské konzervatoři.“

Hudební festival Antonína Dvořáka nabízí několik nevšedních projektů, třeba benefici pro vilu Rusalka, kompoziční soutěž pro skladatele do 40 let, aktivity pro děti nebo už zítra Den s Antonínem Dvořákem. Od loňska k nim přibyl originální koncept immersive concerts, které se konají zítra a pozítří. Diváci se při nich stávají nedílnou součástí, zažívají hudbu uvnitř orchestru a v podstatě tak ovlivňují konečný výsledek koncertu. Za projektem stojí Příbramská filharmonie, americký dirigent David Rutheford a indický dirigent Debashish Chaudhuri, který nám skvělou češtinou odpověděl na pár otázek.

„Poznávat různá pojetí interpretace je vždy něco, co váš vlastní pohled obohatí a znovu dál posune jiným směrem, což mě právě baví, stále hledat nové pohledy na skladbu a její další rozměry“

„S Czech Ensemble Barouqe hraju už deset let, takže právě oni by mohli být takovým mým domovským souborem…“

„Díky hladkému průběhu soutěže i cestování jsem měla nakonec radost ze dvojího vítězství – z toho flétnového i z vítězství nad sebou samou a svými obavami.“

Michaela Koudelková není jméno známé v široké veřejností, ale určitě je možné ji řadit k nejtalentovanějším a nejúspěšnějším interpretům mladé generace. Hře na zobcovou flétnu se věnuje od pěti let, vystupuje s mnoha českými i zahraničními orchestry a soubory specializujícími se zejména na interpretaci staré či soudobé hudby. Po několika předchozích oceněních bylo jejím zatím posledním velkým úspěchem vítězství v mezinárodní soutěži zobcových fléten v Izraeli v rámci Tel Aviv Recorder Festival letos v dubnu…

„Je to tak trochu mystérium. Přicházejí noví hráči, nová generace, ale od starších přejímají tradice, učí se od nich. A tak Česká filharmonie je prostě stále svoje.“

„Jsem přesvědčený, že musíme bránit a prosazovat hudbu naší doby. Z klasické hudby se stalo trochu muzeum a z toho se musíme dostat.“

„U Mahlerových symfonií, tam je vše skoro dané, zato u Francka naopak, toho musíte přímo vysochat, dát mu eleganci, sensualitu, obrysy.“

Louis Langrée (58) je francouzský dirigent, působící nyní jako hudební ředitel Cincinnati Symphony Orchestra i jako ředitel festivalu Mostly Mozart v newyorském Lincoln Centru. Dirigoval  řadu špičkových orchestrů (Berlínské, Vídeňské a Londýnské filharmoniky a další) a představil se na řadě významných festivalů. V České republice pracuje poprvé a na festivalu Pražské jaro bude za pár minut řídit Českou filharmonii na večeru, věnovaném francouzské hudbě.

„To, co před dvaceti lety hráli soutěžící ve třetí kategorii, se dnes hraje v kategorii druhé.“

„Pokud bude Daniel Matejča dále takto pokračovat a eventuálně časem zkusí studium někde v cizině, může se stát špičkou další generace.“

„Organizační výbor Kocianovy soutěže dává všem zúčastněným velkého plyšáka – a z toho mají všichni největší radost.“

Pavel Hůla, poslední desetiletí každým rokem na jaře předseda poroty Kocianovy houslové soutěže, je s Ústím nad Orlicí spjat vlastně už celé půlstoletí – byl v ní jako začínající malý houslista úspěšný v první polovině šedesátých let. Nyní se vyjadřuje k letošnímu již uzavřenému 61. ročníku i k úrovni účastníků v posledních letech, uvažuje o odkazu slavného houslisty Jaroslava Kociana a oceňuje úlohu Pavla Šporcla…

„Komplet českému repertoáru jsem se bránil – nechci být zaškatulkován. Ale dělat osvětu chci. Proto Kabeláčovo Mysterium času a Dvořákův Othello.“

„Na koncertě očekávají nejen jasnost záměru, ale také nápady, o kterých se nemluvilo. Musí to být s adrenalinem.“

„Vídeňští filharmonikové jsou opravdu poslední z těch nejlepších orchestrů na světě, které jsem dosud na koncertě nepoznal.“

Jakub Hrůša je podruhé pozván k Berlínským filharmonikům. Téměř doslova do roka a do dne od tamního debutu. V polovině letošního prosince bude v sále Filharmonie v německé metropoli dirigovat Kabeláčovo Mysterium času, Dvořákovu symfonickou báseň Othello, Berliozovu lyrickou scénu Kleopatra a suitu z baletu Podivuhodný mandarína od Bély Bartóka. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz prorokuje, že v zahraniční skutečně nastává čas pro objevování hudby Miloslava Kabeláče…

„Se stylem Jiřího Bělohlávka dennodenně konfrontováni.“

„V případě mého recitálu je základ ve francouzské hudbě, která se zároveň vine jako červená nit celým šéfovským obdobím Emmanuela Villauma u PKF.“

„V triu někdy bývá debata citově zabarvenější. Ale to je zdravé a vždycky se dohodneme.“

Jan Fišer, koncertní mistr PKF — Prague Philharmonia, je jedním z nejvýraznějších houslistů mladé generace. Vztah k hudbě a houslím získal v rodině a ve folklorním prostředí. Po absolvování Pražské konzervatoře studoval v USA na Carnegie Melon University, kde byl žákem Andrese Cárdenese. Vystupuje sólově doma i v zahraničí, kromě svého domovského orchestru spolupracuje s dalšími předními hudebními tělesy, věnuje se i komorní hudbě…

„Koncertu se bojíme den předem, pak možná ten den a je hotovo. Na soutěži se všechno táhne mnohem delší dobu.“

„Je hezké, když přijdou lidi po koncertě, že se jim to líbilo, ale člověku to nepomůže rozjet kariéru, samo o sobě to nepřinese příležitosti k hraní.“

„Nadchnout pro hudbu je fantastické umění a hrozně ráda bych tohle jednou dělala i já ve vztahu ke svým studentům nebo k posluchačům.“

Pokud spočívá hlavní smysl soutěží v setkávání, flétnová soutěž Pražského jara obdivuhodně plní tento úkol ještě týden po  finále. Setkala jsem se díky ní s flétnistkou Annou Taláckovou, která na Pražském jaru vybojovala druhé místo a s níž jsme se kupodivu dosud neměly možnost seznámit, ačkoli jsme obě flétnistky a není mezi námi ani příliš velký věkový rozdíl. Setkání proběhlo v příjemné pražské kavárně, jako kolegyně jsme si hned potykaly a strávily spolu dvě hodiny plné spontánního sdílení zážitků a zkušeností s příslibem možné další spolupráce i dalších setkání. Aničce vedle její cílevědomosti a seriózního přístupu k oboru nechybí humor a nadhled a převážně v tomto duchu proběhl i náš rozhovor.

„Láska ke třem pomerančům je pro mě srdeční záležitost.“

„Jako režisér jsem od toho, abych motivoval, hlídal a dovedl je k tomu nejlepšímu výkonu.“

„Prvky commedie dell’arte jsem výrazně potlačil. Prostě ji v Prokofjevově díle tolik necítím…“

Pohádkou pro dospělé nazývá Radim Vizváry Prokofjevovu operu Láska ke třem pomerančům, za jejíž čerstvou, úspěšně přijatou inscenací v pražském Národním divadle stojí jako režisér a choreograf. Sám je činný v pantomimě, je mezinárodně uznávaným představitelem nonverbálního a fyzického divadla, mimem a performerem…

„Cestu k Wagnerovi jsem si vyhledal postupně.“

„Pokud už si člověk troufne na Tamburmajora ve Vojckovi, pak se může vrátit i k romantičtějšímu Wagnerovi.“

„Pěveckou náročnost wagnerovských rolí dělá jejich délka – a také hutnost orchestru, který zpěváky nešetří.“

Pražské Národní divadlo připravilo do Fora Karlín na čtvrtek a neděli koncertní provedení Wagnerova Zlata Rýna – prvního večera operní tetralogie Prsten Nibelungův. Vystoupí v něm pod taktovkou Andrease Sebastiana Weisera vedle tuzemských sólistů také respektovaní zahraniční wagnerovští pěvci – lotyšský basbarytonista Egils Silins jako Wotan, německý basbarytonista Thomas Gazheli v úloze Albericha, nizozemský tenorista Arnold Bezuyen jako Mime, rakouský basista Karl-Heinz Lehner v roli Fasolta… a jako Loge se představí Štefan Margita, v jehož kariéře má právě tato role profilové místo…

„Inscenace není dílem, je pouze jeho interpretací. Dílo je vždy partitura.“

„Mám rád, když hudba vzniká v kolektivu a když se lidé navzájem inspirují. Ten kvas je pro mě živnou půdou!“

„Myslím, že v dnešních dnech už s největší pravděpodobností neobjevíme skladatele, za kterým by zůstaly hluboké brázdy.“

Pyšní se tím, že ho celou LŠU nedonutili zpívat. Dnes je šéfkorepetitorem Národního divadla a při práci s kolegy samozřejmě musí zpívat denně. Kromě toho je Zdeněk Klauda klavírista, flétnista, skladatel, dirigent a hudební manažer. Právě v těchto dnech probíhá Festival Jakuba Jana Ryby, který spoluzaložil a stará se o jeho dramaturgii, stejně tak jako o málo známý, zato bohatý odkaz tohoto pro většinu „autora jedné skladby“. Také vystupuje se svým orchestrem L´Armonia Terrena. A KlasicePlus přiznal, že si hudbu pustí i po náročném pracovním dni.