„Tosca? Nic veselého. Ani Aida nenabízí happy-end.“

„Porgy a Bess nejsou jen známé songy, ale opravdové drama.“

„K wagnerovským rolím opravdu velmi pomalu. Ale určitě směřuji i k dalším a dalším současným operním dílům.“   

Tosca, Lady Macbeth, Luisa Miller, Amélie, Leonora v Síle osudu a v Trubadúrovi, ale také Gershwinova Bess… A především Aida. To jsou nejčastější operní úkoly americké sopranistky Adiny Aaron. Titulní roli ve Verdiho Aidě zpívá také v Praze. Po dnešním představení se na jeviště Státní opery vrátí v této úloze ještě třikrát a pak znovu na konci léta. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus zmiňuje rozdíly mezi Puccinim a Verdim a mezi Amerikou a Evropou.

Jaké hlavní rozdíly mezi Ameriku a Evropou vidíte v operním provozu?

V Evropě je tolik operních divadel! A v každém se můžete dostat k mnoha rolím! Začínala jsem v Americe, ale brzy jsem se dostala do Evropy a jsem za všechny příležitosti vděčná. Evropské operní dění je také o dost odvážnější, v Americe převládá tradičnější přístup.

V režii?

Ano, ale i v dramaturgii.

V Americe se ovšem dostanete víc i k americkým operám.

To je pravda. Ale mohlo by se jich hrát i víc. Zdaleka to nejsou jen díla typu Barberovy Vanessy.

Jak se dá dočíst, ztvárnila jste například hlavní ženskou postavu v opeře Treemonisha od Scotta Joplina, a to dokonce v Evropě, na scéně Théâtre du Châtelet v Paříži. To je ovšem spíše rarita a výjimka, viďte?

Treemonisha od skladatele ragtimů je moc zajímavá a dá se v ní poznat cesta ukazující ke Gershwinovi.

Ve Státní opeře v Praze se před lety hrála. Jako idylický obraz o ženě pomáhající v afroamerické komunitě.

Ale úplná idylka ten příběh také není… I když proti Gershwinově opeře Porgy a Bess přece jen asi ano.

Úlohu Bess jste také zpívala, že?

Ano, v Lyrické opeře v Chicagu. To je mimochodem úžasné dílo. Porgy a Bess nejsou jen známé songy, ale opravdové drama. Dotýká se vražd, drog… Bess není žádný andílek. A vůbec nejde o nějakou idylu se šťastným koncem.

O idylu se šťastným koncem nejde v případě mnoha oper…!

To máte pravdu. Taková Tosca, to je příběh jednoho dne, ve kterém se děje jedna příšerná věc za druhou. Tosca zažije tvrdé vydírání, stane se vražedkyní, přijde o partnera… a nakonec sama ukončí svůj život. Nic veselého. Ani Aida nenabízí happy-end.

Vnímáte nějaký zásadní rozdíl, posun v pojetí a vyjádření dramatičnosti u Verdiho a pak později u Pucciniho?

Jeden určitě. Verdi nechává zpěvákovi víc odpovědnosti, je na sólistovi, kolik emocí a psychologického výrazu dokáže do hudby, do svého partu, dát. Verdiho hudba dává sólistovi víc prostoru. Puccini a další modernější autoři, jak já to vnímám a cítím, vtělují často víc emocí a výrazu do orchestrálního partu a pěvec se tím přívalem nesmí nechat pohltit a překrýt.

Kam směřujete vzhledem k vývoji hlasu? K dramatičtějším rolím?

Určitě ano, hlas zraje a zraju určitě i já sama.

Třeba i k Wagnerovi?

K wagnerovským rolím opravdu velmi pomalu. I když samozřejmě platí „…nikdy neříkej nikdy…“ Ale jsou i další možnosti, jak postoupit v opeře dál od úloh mladých žen. Třeba Belliniho Norma, úloha matky. Nebo díla Richarda Strausse. A určitě směřuji i k dalším a dalším současným operním dílům.

———

Adina Aaron patří k výrazným mladším dramatickým sopranistkám současnosti. V uplynulých letech si vysloužila velké uznání v rolích Aidy, Tosky, Leonory, Luisy Miller či Lady Macbeth na scéně vídeňského divadla Theater an der Wien, v operních domech ve Washingtonu, Marseille, Kolíně nad Rýnem, Essenu a Stuttgartu a také na významných festivalech včetně finské Savonlinny nebo Maifestspiele ve Wiesbadenu. S nadšením mezinárodní kritiky se setkalo její ztvárnění titulní role v nové inscenaci Aidy v bruselském divadle La Monnaie. V Hessenském státním divadle ve Wiesbadenu debutovala jako Norma i jako Amélie v nové adaptaci Maškarního plesu. Na scéně Opéra de Marseille a pak v Avignonu zpívala po boku Roberta Alagni v opeře Poslední den odsouzence, kterou napsal podle stejnojmenného románu Victora Huga tenoristův bratr David.

Její repertoár dále zahrnuje role Donny Anny v Donu Giovannim, Vitellie v opeře La clemenza di Tito, Hraběnky ve Figarově svatbě, Mimi v Bohémě, Alžběty v Donu Carlosovi, Alice Ford ve Falstaffovi, Rosalinde v Netopýrovi, Dido v Purcellově opeře Dido a Aeneas, Carlisle Floyd v Susannah, Micaely v Carmen, Musetty v Bohémě a Liu v Turandot nebo Sestry Rose v operním thrilleru Mrtvý muž přichází.

Do jejího koncertního repertoáru patří mim jiné Straussovy Čtyři poslední písně, Beethovenova Devátá symfonie a Missa solemnis, Verdiho Requiem, Berliozův písňový cyklus Letní noci, Barberovo Léto v Knoxville roku 1915 a další díla.

Adina Aaron je absolventkou Floridské mezinárodní univerzity, kde získala titul bakalář hudby, a Bostonské konzervatoře, kde se stala magistrem hudby.

Foto: Národní divadlo – Hana Smejkalová