PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Kolem roku 1900 chtěl tuhle novou vitální americkou hudbu hrát na piano ve Spojených státech kdekdo.“

„Joplinovo vlastní libreto je poměrně prostým příběhem o černošské dívce Treemonishe, která díky vzdělání vyvede svůj lid z bludů a pověr.“

„Prvním, kdo dokázal opravdu geniálně prolnout afroamerickou hudbu s evropskou operou, nebyl ovšem Joplin, ale až o něco později George Gershwin.“

Afroamerický hudebník Scott Joplin napsal v roce 1903 slova a hudbu k ragtimové opeře A Guest of Honor. Dílo bylo jednou jedinkrát provedeno v St Louis, nikdy nevyšlo tiskem a jeho rukopis se ztratil. O pár let později se pustil do něčeho podobného ještě jednou. Žil tehdy v New Yorku a na vlastní náklad zveřejnil v podobě klavírního výtahu tříaktovou operu Treemonisha. Nezůstal v ní jen u rytmu ragtimu. Pokusil se o lidovou americkou operu a o syntézu řady hudebních poloh. Podoba s orchestrem vznikla však až dlouho po jeho smrti. Poprvé pak kompletně zazněla před padesáti lety, 27. ledna 1972.

„Tosca? Nic veselého. Ani Aida nenabízí happy-end.“

„Porgy a Bess nejsou jen známé songy, ale opravdové drama.“

„K wagnerovským rolím opravdu velmi pomalu. Ale určitě směřuji i k dalším a dalším současným operním dílům.“  

Tosca, Lady Macbeth, Luisa Miller, Amélie, Leonora v Síle osudu a v Trubadúrovi, ale také Gershwinova Bess… A především Aida. To jsou nejčastější operní úkoly americké sopranistky Adiny Aaron. Titulní roli ve Verdiho Aidě zpívá také v Praze. Po dnešním představení se na jeviště Státní opery vrátí v této úloze ještě třikrát a pak znovu na konci léta. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus zmiňuje rozdíly mezi Puccinim a Verdim a mezi Amerikou a Evropou.