„Byl jsem rád, že jsem mohl na koncertě zažít tak početné obecenstvo. Vždycky je příjemné, když můžeme hrát pro hodně lidí.“

„Olivier Latry je jeden z největších světových varhaníků. Profesionál. A také moc milý člověk.“

„Jsem opravdu šťastný, že mám v Nancy přístup k jednomu z největších nástrojů Cavaillé-Coll.“

Johann Vexo je titulárním varhaníkem katedrály v Nancy, vyučuje ve Štrasburku, koncertuje po světě. Na začátku podzimu byl posledním účinkujícím v programu 26. mezinárodního varhanního festivalu, který pořádá Audite Organum v Praze v bazilice sv. Jakuba. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz vzpomíná na pražský koncert, přibližuje jednoho ze svých učitelů Oliviera Latryho, popisuje situaci varhan v Notre-Dame v Paříži dva a půl roku po tamním požáru a vysvětluje rozdíly mezi jakubskými varhanami a romantickým nástrojem proslulého francouzského stavitele Aristide Cavaillé-Colla, na který hraje v Nancy, svém rodném městě.

Jak vnímáte pražský mezinárodní varhanní festival Audite organum? Jako významný a silný?

Neznám varhanní prostředí v České republice tak dobře, ale zdá se mi, že jde o nejdůležitější mezinárodní akci v Praze určenou varhaníkům a milovníkům varhanní hudby. Samozřejmě vím, že varhanice Irena Chřibková, která za festivalem stojí, má velmi blízko k Francii, takže není vůbec divu, že většina francouzských varhaníků už na tomto festivalu hrála.

Vy sám jste byl teď v Praze poprvé?

Ano, ve vašem městě jsem byl poprvé. A poprvé jsem hrál i v České republice.

Ve vašem programu mim jiné figurovalo Mozartovo Adagio a fuga c moll, a to v aranžmá, které pořídil Jean Guillou, slavný varhaník pařížského kostela sv. Eustacha. Jak jste tuhle podobu skladby našel? Zdála se extrémně těžká…

Dostal jsem se k tomuto aranžmá díky nahrávce Oliviera Latryho, kterou pořídil před několika lety v katedrále Notre-Dame. Celé jeho tehdejší CD je věnováno varhanním transkripcím a Mozartova skladba byla mezi nimi. Ihned se mi zalíbila. Ano, je záludná, zvláště fuga Vždyť také původně není napsána pro náš nástroj – byla určena pro čtyři instrumentalisty, pro smyčcové kvarteto…

Mimochodem, je to ještě stále Mozart?

Ale ano, ještě stále to je Mozartova hudba, protože respektuje polyfonii. Zvuk se mění, ale hudba sama o sobě zůstává.

Olivier Latry byl mezi vašimi učiteli. Publikum ho vnímá jako neuvěřitelného hráče, který celý program recitálu přednese zpaměti, který si sám všechno registruje… Jak ho pamatujete a vidíte vy?

Byl jedním z mých učitelů, když jsem studoval na pařížské konzervatoři. Někdy kolem roku 2000. Jak si umíte představit, náš vztah se od doby, kdy jsem byl studentem, pochopitelně proměnil. Dnes patří k mým blízkým kolegům i přátelům. Mám pro něj ale samozřejmě nadále velký respekt. Je to jeden z největších světových varhaníků. Kariéru, kterou prožívá, si moc zaslouží… Profesionál. A také moc milý člověk.

Jak to vypadá s varhanami v pařížském chrámu Notre-Dame po požáru v roce 2019? Jaká je jejich budoucnost?

Varhany byly zcela rozebrány a budou restaurovány v různých varhanářských firmách. Je téměř zázračné, že nástroj sám o sobě zůstal naprosto nepoškozený. Nic během toho příšerného ohně neshořelo, dokonce se do nich ani nedostala voda od hasičů. Takže vlastně jediným problémem je, že varhany jsou plné prachu a prostě potřebuji být vyčištěny.

V Nancy máte možnost být v každodenním kontaktu s romantickými varhanami proslulé francouzské firmy Cavaillé-Coll. Co je po tyto nástroje typické, co je pro nástroje od tohoto varhanáře charakteristické?

Jsem opravdu šťastný, že mám v Nancy přístup k jednomu z největších nástrojů Cavaillé-Coll. Má čtyři manuály a pětašedesát rejstříku. Nástroje Cavaillé-Coll jsou proslulé poetičností basového základu, krásou harmonických fléten, expresivitou crescenda a silou celého tutti. Navzdory nějakým změnám, které se udály v šedesátých letech, nám v Nancy všechno to, co jmenuji, zůstalo. Včetně píšťal, které si stavitel schovával z osmnáctého století a které dávají nástroji velmi specifický charakter. Naše varhany budou v blízké době rozebrány pro restaurování, které má trvat asi tři roky. Je to samozřejmě důležitá věc, ale pochopitelně nám v tom mezičase budou velmi chybět…

Dá se alespoň v obecné rovině nástroj Cavaillé-Coll nějak srovnat s nástrojem u svatého Jakuba v Praze, o kterém se říká, že je vhodný pro francouzskou hudbu?

Takové srovnání je opravdu těžké… Varhany v Praze jsou mnohem víc ovlivněny německým varhanářstvím. Mám například na mysli vysoko laděné mixtury, tenké jazyky… Zatímco Cavaillé-Coll je prostě francouzský. Musel jsem u Jakuba užít větší počet rejstříků, abych našel zvuk podobný nebo blízký tomu francouzskému. Naštěstí jsou svatojakubské varhany natolik velké, že to umožnily.

Ale hraní v Praze jste si užil?

Samozřejmě – a moc. Byl jsem rád, že jsem mohl trošku prozkoumat vaše proslulé a krásné hlavní město. A také jsem byl rád, že jsem mohl na koncertě zažít tak početné obecenstvo. Vždycky je příjemné, když můžeme hrát pro hodně lidí. A všichni, se kterými jsem se setkal, byli moc milí. Zejména Irena Chřibková a Jan Rotrekl, můj asistent.

———-

Reflexi koncertu Johanna Vexo na Mezinárodním varhanním festivalu čtěte ZDE.

Foto: archiv a Fb Katedrály v Nancy, archiv KlasikyPlus