„Ve staré hudbě je tím prvním, o co se jako zpěvák musíte starat, text.“

„V dnešní době je zcela normální, že přísnost v historicky poučené interpretaci je trochu rozmělněná.“

„V poslední době mě fascinuje středověká hudba; je tak těžká, ale tak krásná…“

Španělská sopranistka Beatriz Lafont Murcia koncertuje se souborem Musica Florea 5. prosince v Českých Budějovicích a 6. prosince v Praze. Se stejným programem, sestaveným z děl neznámých španělských barokních skladatelů, už za sebou mají koncert v Kutné Hoře. Předtím také před několika měsíci účinkovali na festivalu Hudební léto Kuks. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se pěvkyně zamýšlí nad vokální specializací ve světě historicky poučené interpretace staré hudby, nad známou a neznámou, hranou a nehranou hudbou i nad tím, jak vyučovat. Sama se totiž vrací do Čech nejen koncertovat, ale bezmála deset let také jako pedagožka a lektorka Letní školy staré hudby ve Valticích.

Poměřujete, třeba jen tak pro sebe, hodnotu hudby složené známými autory, jako jsou Vivaldi, Rameau a podobně, a zapomenutých či dosud neobjevených, těch, které teď zpíváte, jako jsou Francisco Hernández de Illana, Antonio de Literes a další?

Určitě ano!!! Vždy je příjemné poslouchat a interpretovat hudbu známých skladatelů, ale někdy se zdá, že všichni uvádějí tu samou hudbu, znovu a znovu. Je hezké věnovat se hudbě skladatelů, kteří jsou méně známí. A také od skladatelek, i když se zdá, že už neexistují. Dokonce se v těch dobách některé skladatelky nemohly podepsat pod vlastní hudbu. Autor byl pak označen jako Anonym – a nebo se někdy jejich hudba na veřejnosti objevovala pod mužskými jmény… Je velmi důležité snažit se najít rovnováhu mezi známou hudbou a méně známou hudbou i mezi muži a ženami skladateli a skladatelkami. Všechno tohle dohromady byla v minulosti existující realita hudby.

Mají pojmy „dobře známý“ či „dosud neobjevený“ něco společného s komerčním světem?

Samozřejmě!!! Máte pravdu!! Například v operních domech jsou dnes stále na programu skladatelé jako Mozart, Wagner, Bellini, Donizetti, Verdi… Vím, že úvahy jdou tímto směrem: Lidé jdou do divadla a platí za lístek. A kdyby byli na programu skladatelé, které nikdo nezná, nebo opery jako „Los Elementos“ od Antonia Literese či mezihry ke hře „La Pellegrina“ z roku 1589, tak možná budou menší příjmy… Říkám operní domy, ale jde i o divadla nebo festivaly… Vím, že ne všechna hudba má dobrou kvalitu. Stejné je to i dnes, se soudobé hudby část přežije a část ne. Ale věřím, že pořád ještě existuje dobrá muzika, která spí v nějakém archivu a čeká na probuzení!!!

Zdá se, že vaše snaha souvisí s cílem toto změnit, s nutností rozšiřovat mnohem víc hranice obvyklého – či komerčního. Je to tak?

Ano, nebo se o to alespoň pokouším. Jedním z mých dalších projektů je vytvořit celý program pouze z hudby skladatelek, které byly anonymní, a také od některých žen jménem známých, jako byly Hildegarda von Bingen, Barbara Strozzi nebo Francesca Caccini. Ale protože existují i díla podepsaná jako anonymní, nebo uvedená pod mužským příjmením, není snadné takovou hudbu najít.

Je i vaší vlastní radostí zpívat a hrát nové věcí? A je to impulsem k hledání a prezentování takové hudby?

Ano, líbí se mi to. Je radost vytvářet nové věci.

Máte kolegy, nejspíš nějakého muzikologa, kteří hledají repertoár, nebo jste to často vy sama, kdo na tom pracuje?

Vždy tuto práci přenechávám muzikologům, kolegům, kteří vědí, jak hledat a jak dělat někdy dost těžké přepisy.

Mimochodem, máte nadále nějakého vokálního kouče, učitele…?

Už ne. Studovala jsem jedenáct let ve Španělsku a dalších pět let v Holandsku u Jilla Feldmana, Michaela Chance, Petera Kooije… a pořád jsem chodila na kurzy specialistů. To je celkem šestnáct let… Dnes, když chci něco konkrétního, jdu cíleně a hledám dobrého specialistu. Třeba kdybych chtěla dělat nějakou středověkou hudbu nebo něco podobného.

V opeře devatenáctého a dvacátého století existuje specializace typu několika druhů sopránového hlasu mezi lyrickým a dramatickým a podobně. Jak to funguje ve staré hudbě? Jsou požadavky univerzálnější a existuje třeba menší strach z překročení hlasových hranic?

Tak na tohle bychom potřebovali dva nebo tři dny, abychom to probrali. Můj Bože…! Ve staré hudbě obecně nejde o specializaci jako v romantické nebo moderní hudbě, kde máte soprán leggero coloratura, nebo dramatický soprán, nebo spinto… Záleží hlavně na tom, jestli jsi soprán, alt, nebo tenor… Ale záleží samozřejmě také na tom, jaký přesně repertoár člověk zpívá, vokální nároky jsou dost odlišné. Rozhodně není to samé zpívat píseň z počátku baroka z Itálie, nebo zpívat pozdně barokní skladbu z Francie… O překračování hranic se také dá hodně mluvit. V dnešní době je zcela normální, že přísnost v historicky poučené interpretaci je trochu rozmělněná. Před několika lety se hnutí kolem oživování staré hudby snažilo být co nejvěrnější. Ale teď máme i velmi známé soubory, které míchají styly… Jsou v tomto globálním světě flexibilnější. Také se míchá stará hudba s jazzem… Ale stále naopak existují i lidé, kteří se snaží být hudbě minulosti co nejblíže. Prakticky to znamená, že například někdy můžete přidat velmi působivou kadenci, pokud jste velmi vysoký soprán.

Otázka se dá formulovat i trochu jiným způsobem: Jak byste popsala specializaci ve staré hudbě?

Obecně, abyste byli specialistou na starou hudbu, musíte samozřejmě vědět o té době, o historii, politice, způsobu života, druhu práce, kterou lidé dělali… A abyste byli hudebníkem, musíte také vědět, odkud pochází hudba, kterou interpretujete. Z těchto důvodů je velmi důležité vrátit se trochu zpět do středověku a renesance, pokud se věnujete baroku. Dále si samozřejmě musíte být vědomi stylů a ornamentiky v dané době. A pro zpěváky jsou velmi důležité jazyky, použití vibrata, a také povědomí o tom, kde melodii zdobit – a možná ještě důležitější: kam ozdoby nedávat… Se zpěvem máme trochu kontroverze. Protože se třeba naskýtá otázka, který typ zpěváka může zpívat například Monteverdiho, Cacciniho nebo Dowlanda? Někdy najdete hlasy, že mají velmi silnou moderní techniku, hrtan nízko, měkké patro velmi vysoko, kořen jazyka velmi nízko, hodně vibrata a také velmi široké vibrato. A někdy je těžké poslouchat nějakou velmi delikátní disonanci mezi hlasem a nástrojem. A nebo pro všechnu tu techniku, která se snaží vytvořit zvuk, opravdu nerozumíte textu. Ve staré hudbě je tím prvním, o co se jako zpěvák musíte starat, text. Tím druhým je rytmus. To poslední, co nás zajímá, jsou výšky.

Jste doma „ve Španělsku“? Nebo byste řekla „ve Valencii“ nebo „v Gironě“…?

Teď jsem doma ve Valencii. Ale žila jsem deset let v Holandsku.

Zdá se být celkem logické, že se vaše pozornost soustřeďuje na starou španělskou hudbu. Bylo to od počátku přirozené, nebo šlo o výsledek nějakého rozhodnutí?

Víte, repertoár, se kterým jsem vždy žila, a důvod, proč jsem šla studovat starou hudbu do Haagu, byla raně barokní italská hudba. Mám nějaké zvláštní spojení s hudbou od Monteverdiho, Giulia Cacciniho, Jacopa Periho… Ale samozřejmě vzhledem k tomu, že jde o mou kulturu a jazyk, a také proto, že máme ve Španělsku úžasnou renesanční a barokní hudbu – autory jako Luis de Narváez, Luys de Milán, José Marín, Juan de Hidalgo, José de Nebra, Sebastián Durón – tak uvádím na svých koncertech hodně španělské hudby.

Co se vám v repertoáru staré hudby opravdu líbí?

Jak už jsem řekla, raný italský barokní repertoár.

A mimo tuto hranici? Jako interpretka? Jako posluchačka?

Jako interpretka italské rané baroko, renesanční španělskou hudbu a také období baroka. V poslední době mě fascinuje středověká hudba; je tak těžká, je tak krásná! A jako posluchačka? Ráda poslouchám Bacha, ale z jednoho důvodu mi nečiní potěšení ho zpívat. Vzpomínám si na své hodiny s Peterem Kooijem, úžasným specialistou na barokní německou hudbu. Říkal mi, že německá hudba se k mému hlasu hodí a že ji umím…, ale moje srdce nenaplňovala.

Nejen zpíváte, ale také jste hrála a hrajete. Na které všechny nástroje?

Nyní hraji na barokní kytaru a theorbu. Většinou se doprovázím, mezitím zpívám. To byla v té době běžná praxe.

Pomáhá vám to pro zpěv?

Samozřejmě!! A nikdy nevíte, jak moc!!! Každému zpěvákovi, který chce zpívat starou hudbu. A samozřejmě to platí pro každý druh hudby, ale speciálně pro starou hudbu, protože víme, že tam zpěváci doprovázeli sami sebe.

Jakým způsobem učíte? Jen osobními příklady, nebo spíše víc o věcech mluvíte?

První věc, o kterou se ve všech svých lekcích snažím, je upravit způsob práce podle toho, koho mám před sebou, a podle studentových potřeb. Také se liší, pokud pracujete na vokální technice, nebo pouze na stylu. A nebo jestli je student amatér, nebo profesionál.

S amatéry, neprofesionály, se jako pedagožka setkáváte na Letní škole staré hudby ve Valticích… Je to tedy rozdíl?

Ano, je trochu jiné, i proto, že tam máme jen tři lekce v jednom týdnu. Pak se pokusíte pracovat na věcech, o kterých věříte, že mohou studentovi v tu chvíli pomoci. Myslím tím, že pokud má student dobrý technický základ a chce pracovat na nějaké skladbě pro soutěž nebo koncert, dělám jiné věci, než když student se starou hudbou začíná.

Kdo udělal první krok a otevřel vaši společnou práci se souborem Musica Florea?

Určitě Marek Štryncl. Je to moc hezký příběh, který ráda lidem vyprávím. V roce 2013 jsem jela do Holešova na kurz staré hudby. Šla jsem tam jako studentka theorby a také proto, že tam byl učitel Joel Frederiksen. Byla jsem zamilovaná do promlouvání prostřednictvím hudby. A dodnes jsem. Zoufale jsem hledala někoho, kdo by uměl zpívat a hrát zároveň. A byl tam!!! Zpívala a hrála jsem na studentských koncertech „Dalle piú alte Sfere“ z Pellegriny. Je to velmi obtížná skladba, protože je v ní spousta velmi rychlých tónů, které můžete zazpívat pouze tehdy, když použijete speciální techniku zvanou „gorgia“. Na zkoušce naslouchal Marek. Zkoušeli jsme jen první část, nebylo tolik času. A po té jedné části přišel Marek a zeptal se mě na telefonní číslo!!! Příští rok, byl to rok 2014, jsem byla poprvé jako učitel ve Valticích. Takže napřesrok, v roce 2024, tam budu mít deset let!!! Jsem šťastná a vděčná, že mě v Holešově našel tak dobrý muzikant jako Marek.

Letošek snad není poslední spolupráce. Vrátíte se? Jsou už nějaké pevné plány?

Od roku 2014 jezdím do České republiky každoročně!!! Učím ve Valticích a v Kuníně a také mám každý rok nějaké koncerty! Být se souborem Musica Florea je úžasné. Koncertuji s nimi potřetí. Je velmi těžké najít tak dobrý soubor, jsou spolu tolik let – a můžete to vnímat hudebně i osobně. A Marek je dobrý muzikant a lídr. Myslím, že přišli na tajemství, jak být v rovnováze a být tak fantastičtí, jak jsou.

Co je hlavní věcí pro posluchače, aby naslouchali opravdu hluboce a „rozuměli“? Čemu by měli věnovat zvláštní pozornost v repertoáru vašich tří koncertů v Čechách? Co byste doporučila na svých koncertech poslouchat a nenechat si ujít?

Nejdůležitější je, aby znali text a věděli, o čem kus je. Hudba sice velmi dobře popisuje význam textu, ale vědět přesně, co se děje, je nejlepší. – A pak už jen vypněte mobil a užívejte si!!

———-

Beatriz Lafont Murcia se narodila ve Valencii, kde se začala učit hře na kytaru a zpěvu. Studovala na Conservatorio Superior de Música Joaquín Rodrigo. Za podpory stipendia Instituto Valenciano de la Música absolvovala magisterský program ve zpěvu staré hudby a ve hře na theorbu na oddělení staré hudby Koninklijk Conservatorium v Haagu. Vystupuje napříč Evropou a v Jižní Americe. Historický i klasický zpěv vyučuje soukromě, ale také na různých institucích jako Conservatori de Música Isaac Albéniz (Girona). Od roku 2014 vyučuje na Mezinárodní letní škole staré hudby ve Valticích.

Soubor Musica Florea vznikl roku 1992 jako jeden z prvních výrazných počinů na poli stylově poučené interpretace hudby v České republice. Založil ho violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Hra na originální nástroje nebo jejich kopie podložená studiem dobových pramenů a estetiky a kreativní oživování zapomenutých interpretačních stylů i prostředků tvoří nezbytný základ činnosti souboru a jsou zároveň zárukou jeho renomé. Repertoár souboru zahrnuje instrumentální komorní hudbu, světské i duchovní vokálně-instrumentální skladby, orchestrální koncerty i monumentální skladby symfonické, operní a oratorní od počátků baroka po 20. století. Od roku 2002 pořádá Musica Florea vlastní koncertní řady s důrazem na prezentaci nově objevených děl i skladeb, které si zasluhují návrat k interpretační původnosti.

Foto: archiv souboru Musica Florea, Jan Slechta, Hudební léto Kuks / Miloš Šálek, Musica Poetica, Christiaan de Roo, Facebook Beatriz Lafont