„Soutěž Carla Nielsena znamenala asi nejtěžší chvíle mého života. A současně ty nejkrásnější.“

„Mám v hudbě opravdu rád všechno. Rád ztvárňuji každý aspekt, nevybírám si období.“

„Hudební partneři si nemůžou dobře rozumět jen v muzice, musí se shodnout i v životě. Známe se dopodrobna, víme o svých přednostech i o svých slabostech. A umíme si vzájemně pomoci.“

Pětadvacetiletý estonský houslista Hans Christian Aavik je loňským vítězem Mezinárodní soutěže Carla Nielsena v dánském Odensee. Hraje sólově i v duu se svou ženou, nadanou klavíristkou Karolinou Aavik, Žukovou za svobodna. Pojí je nejen společný život, studia a koncertování, ale i nahrávka Enescovy sonáty a současných autorů v řadě Rising Stars u Deutsche Grammophon. Skromné a přemýšlivé vystupování mladého houslisty v soukromí kontrastuje s jeho pódiovým projevem – sebevědomým, virtuózním, charismatickým. Loni se představil na hudebním festivalu v estonském Pärnu, jehož letošní ročník zanedlouho započne.

Co považujete za svůj dosavadní největší úspěch?

Myslím, že to je vítězství v Mezinárodní soutěži Carla Nielsena v dánském Odensee v roce 2022. Dostal jsem nejen první cenu, ale i několik dalších. Jednu z nich za provedení povinné skladby Jespera Kocha. Jako odměnu jsem získal speciální smyčec. Má vyrytá písmena C a N jako Carl Nielsen. Je nádherný.

Popište prosím svou cestu Soutěží Carla Nielsena, jedné z nejtěžších houslových soutěží na světě. Co bylo pro vás nejnáročnější?

Ta soutěž sama o sobě je velmi těžká. Ale nejtěžší na ní je, jak je intenzivní. Trvá totiž pouhých deset dnů a během té doby musíte předvést rozsáhlý repertoár, zahrát mnoho skladeb. Vyčerpávající je, že mezi jednotlivými vystoupeními nemáte mnoho času cvičit. Musíte se proto velmi dlouho před soutěží usilovně připravovat a cítit se v interpretovaných skladbách jistý. Navíc vás na pódiu nesmí nic rozhodit a to se mi myslím podařilo. Povzbuzující bylo, že jsem si rozuměl s různými orchestry i dirigenty, s nimiž jsem hrál. Navíc když jsem viděl v publiku kritiky ze Strandu nebo BBC Music Magazine, připadal jsem si spíš jako na festivalu než na náročné soutěži. Ale musím říct, že to byly asi nejtěžší chvíle mého života. A současně ty nejkrásnější.

Z kolika kol se skládá Nielsenova soutěž?

Ze čtyř. První kolo je rozdělené do dvou částí, hrál jsem tedy v prvním kole dva dny. Následovalo druhé a třetí kolo, semifinále a čtvrté kolo opět rozdělené do dvou částí. V první jsem hrál Čajkovského houslový koncert, v druhé Nielsenův houslový koncert.

Jaké jsou rozdíly mezi Soutěží Carla Nielsena a Soutěží královny Alžběty v Bruselu, další z velmi těžkých výzev pro interprety?

Před Soutěží Carla Nielsena na rozdíl od Soutěže královny Alžběty sice víte, co budete hrát, a můžete se připravit předem, ovšem obě soutěže jsou na množství repertoáru velmi náročné. Rozdíl je však v časovém vypětí. Bruselská soutěž trvá měsíc – hrajete, pak máte týden na cvičení a odpočinek, zase hrajete a zase máte týden volna. A tak to jde celý měsíc. V Odensee vystoupíte, máte den na sebrání sil, pak přijde Mozart a zase jeden den na odpočinek. Po Čajkovském den volna, a jdete na Nielsena.

Chystáte se na Soutěž královny Alžběty?

To ještě nevím. Nechávám si to projít hlavou, mám zatím čas. Spíše se porozhlížím po dalších zajímavých houslových soutěžích. Ne po všech, ale některé z nich jsou něčím specifické a něco vám přinesou. Zatím nevím, kterou si vyberu, účast v Soutěži královny Alžběty nechávám otevřenou. V budoucnu uvidíme.

Láká vás vídeňská Soutěž Fritze Kreislera?

To je vedle německé soutěže ARD jedna ze soutěží, o které uvažuji. Mě totiž nejvíc na soutěžích láká to, když požadují po svých účastnících široké rozpětí repertoáru. Některé se spokojí jen se základním repertoárem a to mi není blízké. Lákají mě soutěže, které vás chtějí slyšet v komorní hře, Mozartově koncertu i dalších skladbách.

Váš repertoár je velmi široký. Slyšela jsem vás výtečně hrát barokní repertoár – Bibera, Vivaldiho – a další večer Enesca. Tak rozsáhlý záběr myslím není u mladého houslisty obvyklý.

Možná. Ale já mám opravdu v hudbě rád všechno. Rád ztvárňuji každý aspekt, nevybírám si období. Zmínila jste Enesca, ale já jdu ještě dále. Moc rád hraju současnou hudbu. Nevím, kde se to ve mně vzalo. Přitom celý život poslouchám starou hudbu, zejména Vivaldiho v podání výborného italského houslisty Guiliana Carmignoly. Ale zrovna tak rád hraju romantické skladatele, a když jste zmínila Enesca, musím přiznat, že to je můj favorit.

Co vám přineslo vítězství v Soutěži Carla Nielsena?

Na jedné straně důležité a zajímavé příležitosti, na druhé straně něco, co ještě nejsem schopen dohlédnout a co se teprve zúročí. Po soutěži jsem podepsal novou smlouvu se severským managementem, mám i možnost nahrát CD pro Orchid Classics, label, který poskytuje umělcům opravdovou tvůrčí svobodu.

Máte výbornou klavírní, a čerstvě i životní, partnerku Karolinu Aavik. Jak jste se poznali a co na její hře nejvíc oceňujete?

Karolina je báječná klavíristka, hrajeme spolu osm let. To je dost dlouhá doba na to, abychom se dobře poznali a vzájemně si vyhověli. Chodili jsme na stejnou školu a od prvního okamžiku jsme si výborně sedli. Hudební partneři si nemůžou dobře rozumět jen v muzice, musí se shodnout i v životě. Známe se dopodrobna, víme o svých přednostech i o svých slabostech. A umíme si vzájemně pomoci. Prošli jsme i společným školením ve Frankfurtu a ve Vídni, kde jsme měli výborné učitele, a to nám pomohlo, aby se naše hra ještě více sjednotila a naučili jsme se spolu ještě lépe hudebně komunikovat. Karolina je výborný posluchač a navíc z vás dokáže dostat to nejlepší, co ve vás je.

Kdy jste vlastně začal hrát na housle?

V pěti letech.

A proč padla volba na tento nástroj?

Doma jsme měli housle a já je měl každý den na očích. Když jsem je míjel, doslova jsem na ně zíral. Jednoho dne se mě rodiče zeptali, jestli si je chci zkusit vzít do ruky. Řekl jsem, že ano, a od té doby jsem je obrazně řečeno z ruky nedal. Ale ještě dřív, než jsem začal hrát na housle, jsem trochu skládal. Mnohem víc než houslistou jsem totiž chtěl být skladatelem. Až později jsem se stále více zamilovával do houslí.

Jakým hudebním vzděláním jste prošel?

Na hudební škole jsem měl velmi inspirativní učitelku, která mě nejen naučila mít ráda housle, ale také mi dala dobré základy techniky. Neocenitelné bylo, že mi ve správný okamžik dala najevo, že bych měl přejít k jinému učiteli, protože ona sama mě naučila, co mohla. Bylo mi asi kolem čtrnácti. Přihlásil jsem se na špičkovou estonskou střední uměleckou školu, Talent Music High School. A zase jsem měl štěstí na učitele. Kaido Välja byl pro mě skoro táta. Věnoval se mi nejen po hudební stránce, ale naučil mě i hodně z historie… a ze života. U něj jsem zůstal až do závěru střední školy, strávili jsme spolu pět let. A pak jsem hned šel studovat do Frankfurtu k Eriku Schumannovi na Akademii hudby a umění. Pořád k němu dojíždím, obdivuji na něm jeho komplexnost. Skvěle učí, je výborný sólista a k tomu primárius Schumann Quartett.

Dosud jste nezmínil Juliana Rachlina, u kterého jste studoval ve Vídni…

My jsme ve Vídni studovali s Karolinou komorní hru u Christopha Egnera a Jevgenije Sinajského. Ti nám dali hrozně moc a pod jejich vedením jsme nastudovali mnoho nového repertoáru. Máte pravdu, studoval jsem ve Vídni i sólovou hru u Juliana Rachlina. S ním jsem stále v kontaktu, voláme si, konzultuji s ním, když je třeba. Když jsme se poprvé potkali, byl jsem překvapený, jak skromný, příjemný a vstřícný člověk to je. Od něj jsem se naučil také mnoho, zejména pokud jde o techniku vedení smyčce. V tom je neuvěřitelný. A ta jeho muzikalita a preciznost! Hraje třeba Mozarta potisící, a stále tam slyšíte každý detail. (Loni v prosinci vystoupil Hans Christian Aavik s Julianem Rachlinem na benefičním komorním koncertě ve Vídni. – pozn. redakce)

Nyní studujete na proslulé Kronbergově akademii v Německu.

Vedle Curtisova hudebního institutu je to asi nejznámější hudební akademie na světě. Opět mě vede Erik Schumann, k tomu máme možnost se každý měsíc na masterclass setkávat s nejlepšími světovými hudebníky, například se sirem Andrásem Schiffem, Gidonem Kremerem, Augustinem Hadelichem, Stevenem Isserlisem…

Kteří houslisté na vás měli největší vliv?

Poslouchám různé osobnosti a mám rád různé hudební styly. Ale je tu pár skvělých muzikantů, kteří mě ovlivnili, a nejsou to jen houslisté. Na prvním místě to je Gidon Kremer, obdivuji jeho schopnost promlouvat hudbou. Dále Isabelle Faust, pro mě jedna z nejlepších houslistek, která umí perfektně vyjádřit různé styly, od Bachových sonát po Albana Berga. Mohl bych jmenovat další a další – i z nejstarší generace – Oistracha, Heifetze, hodně jsem je poslouchal a hodně jsem se od nich naučil. Kdo mě však také ovlivnil v celkovém přístupu k hudbě a jejímu vyjádření, to byli violoncellista Steven Isserlis a klavírista Grigorij Sokolov.

Čekají vás sólová vystoupení s orchestry i komorní koncerty s Karolinou v Izraeli, ve Francii, v Estonsku a Německu. Máte nějaké tajné přání?

Když spolu mluvíme my dva, tak to řeknu. Moc rád bych si někdy zahrál také v Praze.

——————

Hans Christian Aavik (*1998) je estonský houslista, držitel mnoha cen, z nichž nejvýznamnější je vítězství v Mezinárodní soutěži Carla Nielsena v roce 2022. Od roku 2017 studoval na frankfurtské Akademii hudby a umění u Erika Schumanna a Angeliky Merkle. Byl též žákem Juliana Rachlina a Jevgenije Sinajského ve Vídni. Od října 2022 studuje na Kronbergově akademii v Německu.

Hraje na nástroj Giovanni Paolo Maggini, vyrobený v italské Brescii v roce 1610, s laskavým zapůjčením Estonského fondu hudebních nástrojů a rodiny Sapožninových. Používá smyčec Victor Fétique, vyrobený v roce 1930 ve Francii.

Jeho debutovou nahrávkou je album Aeternus z roku 2021 s díly Johanna Sebastiana Bacha, Franze Schuberta a Arva Pärta, na kterém spolupracoval s klavíristkou Karolinou Aavik.

Foto: Aivo Kallas, Susann Kõomägi, Kaupo Kikkas, Facebook Hanse Christiana Aavika, Mezinárodní soutěž Carla Nielsena (Facebook)