„Manžel tehdy jen kroutil hlavou: ‚Tobě se tohle vážně líbí?‘ Odpověděla jsem přesvědčivě: ‚Zatím ne, ale bude!‘ A skutečně jsem si Janáčka oblíbila.“

„Samozřejmě to není dramaturgicky jen o Janáčkovi, máte pravdu, to bychom posluchače z řad lázeňských hostů odradili.“

„Snažíme se, aby lázně Luhačovice žily festivalem i přes den, nejen večerními koncerty.“

Leoš Janáček lázně Luhačovice pravidelně navštěvoval od roku 1903. K jeho poctě založil v roce 1992 skladatel Jaromír Dlouhý hudební festival, který v letošním roce 2023, po dvouleté odmlce zapříčiněné omezením v době covidu, vstupuje do svého jubilejního třicátého ročníku. Od počáteční komorní podoby se jeho dramaturgie rozšiřuje a vedle komorních večerů si troufá i na opery a symfonické koncerty. Dramaturgickou i realizační práci má na starosti manažerka a duše festivalu Milena Hrbáčová.

Kdy jste začala na festivalu pracovat a co vás k tomu vedlo?

V roce 2010 se dohodlo vedení akciové společnosti Lázně Luhačovice s doktorem Jaromírem Dlouhým, že převezme Festival Janáček a Luhačovice, který v roce 1992 založil. V tuto dobu jsem již dva roky působila, po mnohaletých zkušenostech v lázeňských domech, v oblasti kultury jako kulturní manažerka v akciové společnosti Lázně Luhačovice. Nabídka ujmout se dramaturgie a přípravy festivalu byla pro mě velkou výzvou. Už tehdy jsem byla přesvědčená, že festival musí být jednou z top akcí Luhačovic a že musí být postaven na Janáčkově hudbě. Mám-li být upřímná, moc jsem toho tehdy o Janáčkovi a jeho hudbě nevěděla, ale začala jsem studovat veškerou dostupnou literaturu a poslouchat jeho skladby. Manžel tehdy jen kroutil hlavou: „Tobě se tohle vážně líbí?“ Odpověděla jsem přesvědčivě: „Zatím ne, ale bude!“ A skutečně jsem si Janáčka oblíbila a naposlouchala tak, že mi je jeho hudba blízká.

Zpočátku se na festivalu Janáčkovy skladby moc nehrály?

Ale ano, pan doktor Dlouhý zařazoval do festivalového programu Janáčkovy skladby, ale spíše jen jeho skladby komorní. Velká díla jako například Glagolská mše nebo Sinfonietta či jeho opera Příběhy lišky Bystroušky nebo Její pastorkyňa nezazněly. Je nutno se ovšem zmínit o tom, že doktoru Dlouhému patří velký dík a obdiv nejen za založení festivalu, ale také a především za jeho udržení po celých osmnáct let, což bylo v tehdejší době ekonomicky velmi složité a náročné. Rok 2010 jsme pojali jako zkušební a stavěli jsme na osobnostech interpretů a v roce 2011 jsme dokonce dvacátý ročník festivalu zahájili Glagolskou mší v kostele Svaté Rodiny a v roce 2012 jsme uvedli i Sinfoniettu. V roce 2016 jsme se poprvé odvážili hrát operu na Lázeňském náměstí. Oslovili jsme operní souboru Slezského divadla v Opavě, který přivezl Její Pastorkyni! Byl to tehdy nádherný festivalový večer.

Ale přece jen, festival jen z děl Leoše Janáčka? Je to návštěvnicky přitažlivé?

Samozřejmě to není dramaturgicky jen o Janáčkovi, máte pravdu, to bychom posluchače z řad lázeňských hostů odradili. Snažím se, aby byla dramaturgie pestrá, a to jak večerní, tak i doprovodný program. Ale Janáček nesmí nikde chybět. Stále neopouštím myšlenku, že je potřeba prezentovat osobnosti uměleckého světa, které naštěstí na naše pozvání slyší. Byli zde představováni významní umělci, ze světových pěveckých sólistů jsme zde slyšeli Evu Urbanovou, Dagmar Peckovou, Simonu Šaturovou, Martinu Jankovou, Juliettu Galstian, Aleše Brisceina, Petra Nekorance či Petera Bergera, vysoký počet instrumentálních sólistů, k nimž například patří houslisté Sophie Jaffé, Julie Svěcená, Ivan Ženatý, Jan Mráček, Josef Špaček, violistky Jitka Hosprová a Kristina Fialová, violoncellistka Michaela Fukačová, hobojista Vilém Veverka, hornistka Kateřina Javůrková, flétnistky Simona Pingitzer a Michaela Koudelková, klavíristé Ivo Kahánek, Karel Košárek a Maroš Klátik, cembalistka Barbara Maria Willi, varhaníci Jaroslav Tůma a Kateřina Chroboková. Letos je tu klarinetista Irvin Venyš s Komorní filharmonií Pardubice, Smetanovo trio, Petr Nouzovský a Slovak Sinfonietta Žilina, Collegium Marianum a klavírista Jan Jiraský.

Jaké publikum na vaše koncerty chodí? Náhodné, nebo máte stálou klientelu?

Je potěšitelné, že máme hodně stálých abonentů, kteří si rezervují své abonentky již rok dopředu. Dokonce si podle našeho festivalu plánují svoje lázeňské pobyty! A vedle českých a slovenských hostů jsou to i rakouští návštěvníci, kteří se sem každoročně vracejí a hlásí se mi jako staří známí. A současně se těšíme z každého nového hosta – posluchače a snažíme si jeho přízeň vždy udržet.

Co covid, způsobil vám problém?

Samozřejmě, všichni víme, že doba covidová natropila mnoho problémů. My jsme museli v roce 2020 festival úplně zrušit a v dalším roce 2021 jsme udělali jen jedno představení, jako Festivalové zastavení. A další příčinou částečného úbytku zahraniční klientely je i válka na Ukrajině. Od loňského roku 2022 už zase festival běží ve svých kolejích. Jen pomalu se zase abonenti vracejí a vracejí se i naši příznivci, dokonce i ti, kteří se zde neléčí a přijedou pouze jen na festival.

Na programu máte vedle oper i symfonické koncerty. Máte tu koncertní sál?

Bohužel ne. To je náš obrovský problém. K velkým projektům využíváme venkovní pódium na Lázeňském náměstí. Díky možnostem zvukové techniky se i amplifikovaný poslech stále zlepšuje. Orchestry a divadla si vozí svoje zvukaře a svoji techniku, kterou již mají prověřenou. Vím, že to stále ještě nemá parametry studiového poslechu, ale to se snad dá prominout. Jde tu především o genius loci našich krásných lázní. U venkovního provedení opery nebo velkého koncertu na Lázeňském náměstí nad námi ale stále visí „Damoklův meč“ v podobě nepřízně počasí. Při špatném počasí je nutno uspořádat akci buď v KKC Elektra, nebo v kostele Svaté Rodiny. Případná vynucená operativní změna místa konání je bohužel provázena částečnou improvizací či koncertním provedením opery, jež dílu neprospěje; promítne se na jeho kvalitě. Ale doposud nás při operních představeních provázelo štěstí příjemného počasí a možnosti uskutečnění zmiňovaných oper pod „širým nebem“ na Lázeňském náměstí. Kéž by tomu bylo tak i nadále…

Taková ambiciózní dramaturgie vyžaduje jistě také silné ekonomické zázemí. Máte ho?

To víte, že peněz není nikdy dost. A jak se říká, finance jsou vždy až na prvním místě… Shromáždit dostatek finančních dotací a darů bylo a je stále nesmírným problémem, který může zmařit snahu a úsilí pořadatelů o připravení a realizaci projektu. Na tomto místě se patří vyslovit poděkování všem laskavým donátorům festivalu, a to Ministerstvu kultury, Nadaci Leoše Janáčka, Zlínskému kraji, Státnímu fondu kultury České republiky, Nadaci ČEZ, městu Luhačovice a dalším sponzorům, podnikatelům ze Zlínského kraje a ostatním, za jejich přízeň a vstřícnou podporu. A je faktem, že velkým mecenášem je akciová společnost Lázně Luhačovice, která po řadu let, opakovaně pokryla schodek vysokého rozpočtu festivalu.

Mluvila jste o doprovodném programu. Co si pod tímto termínem máme představit?

To je program, který je připravován na odpoledne vedle večerních koncertů a někdy je i termínově přesahuje. Letos jsou to tři výstavy, v hale Vincentka Janáčkovy cesty, na ulici dr. Veselého Příběhy krajiny a malířů Luhačovic, na kolonádě zase výstava Prameny hudební inspirace. Výstavy jsou samozřejmě volně přístupné. Festival je vždy slavnostně zahájený v první festivalový den u busty Leoše Janáčka, kdy Žesťová harmonie Zlín hraje fanfáry ze Sinfonietty a významní představitelé kraje, lázní a spolupracujících institucí pronesou svoje zdravice. Po celý týden festivalu probíhá interaktivní workshop pro děti Dobrodružství s Bystrouškou. V úterý 11. července se uskutečnila komentovaná procházka okrašlovacího spolku Calma S Calmou za Janáčkem, ve středu 12. července na Lázeňském náměstí hrála stará beskydská muzika RukyNaDudy, ve čtvrtek 13. července se promítal v kině Elektra film Il Boemo. A v pátek 14. července účinkuje na Lázeňském náměstí Dětský folklorní soubor Děcka z Kunovic v pásmu s názvem Janáček: Perličky života. Snažíme se, aby lázně Luhačovice žily festivalem i přes den, nejen večerními koncerty.

Janáček a folklór – Janáček byl velkým sběratelem lidové hudby. Jak se to promítá do festivalu?

Bez folklóru by to nebylo ono, Janáček ho měl rád, sbíral ho a inspiroval se jím. A mnohé folklórní skupiny se zase zpětně inspirují Janáčkem. Folklór na festival patří a má své místo především na náměstí. Prezentovaly se zde například Musica Folklorika a ženský sbor Oskoruša, cimbálová muzika Pramínky, Varmužova cimbálová muzika a další. Vrcholným vystoupením byly například v roce 2022 Kostelní písně ze Znorov v podání Cimbálové muziky Danaj a pěveckého sboru Spinek. Tento nádherný koncert se uskutečnil v kostele Svaté Rodiny.

Říkáte „my”. Co to znamená, jak velký jste tým?

Musím se přiznat, že festival připravuji po velkou část roku sama. Jsem v roli dramaturga, komunikuji s interprety, uzavírám smlouvy, připravuji podklady veškerých festivalových tiskovin, žádosti o dotace a granty… Teprve vlastní organizaci akce po stránce technické a personální zabezpečuje alespoň měsíc před festivalem tým šesti až deseti kolegů, od jejichž perfektní přípravy se následně odvíjí spokojenost hostů a interpretů, která je bezpodmínečně nutná. Je to velmi náročné a je potřeba pracovat na přípravě s velkým předstihem. Už teď máme představu, co bude náplní festivalu v roce 2024.

A prozradíte svoji představu?

Prozradím jen to, že termín jednatřicátého ročníku festivalu je stanoven na 15. až 20. červenec 2024. A bude to v roce České hudby, takže v Luhačovicích bude znít nejen hudba Leoše Janáčka, ale i ostatních českých skladatelů. Opět jednáme s operním souborem Slezského divadla Opava o opeře Jakobín a o koncertu s Filharmonií Bohuslava Martinů spolu s dirigentem Leošem Svárovským, jehož program není zatím finální. Dál už se nechte překvapit, určitě nikdo nebude zklamán. Budeme se těšit na setkání s našimi pravidelnými příznivci a novými hosty. Srdečně posluchače zveme!

Foto: archiv a Facebook festivalu