PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Jeho hlas, silný, krásný a barevný, kombinoval elegantní zpěv s moderním vzrušujícím projevem, jaký vyžadovaly opery veristů.“

„Můžeme kouzlu starých snímků propadnout a tvrdit, že tehdejší pěvce později už nikdo nepřekonal. Můžeme naopak krčit rameny…“

„Jak moc by kulhalo srovnání s milovníky starých pohlednic a automobilových veteránů?“

Doba se zrychluje. Banální konstatování. Projevuje se to však i na našich domácích diskotékách. Usedá na ně prach. Kdy jste si naposledy opravdu v klidu pustili nějaké CD…? Závažné a opravdu celé? A kdy to nebyla nějaká podnětná novinka, na kterou jste byli opravdu zvědavi, ale stará vyčištěná historická nahrávka, třeba nějaká s Emou Destinnovou nebo Enricem Carusem…?

„Otec byl soudce, vášnivý klavírista, který výborně četl z not a Jiřího zasvětil do světa vážné hudby.“

„Zanechal až neuvěřitelné kvantum práce.“

„Myslím, že je obecná tendence technickou stránku dirigování trochu podceňovat.“

Poslední květnový den uplynuly čtyři roky od odchodu dirigenta Jiřího Bělohlávka. Přízní osudu se v roce 2012 po dvou desetiletích vrátil na post šéfdirigenta České filharmonie, který napoprvé nemohl zastávat dostatečně dlouho. Krutostí stejného osudu nemohl však ani napodruhé misi přirozeně završit… V roce jeho nedožitých pětasedmdesátých narozenin přináší portál KlasikaPlus.cz seriál využívající texty a fotografie publikované dosud jen soukromě nebo na sociálních sítích…

„Sliboval si od Vídně nové podněty, uplatnění, zakázky. Císařova smrt se tomu všemu nicméně postavila do cesty.“

„Pokud je ve městě zachováno apartmá, kde bydlel Mozart, nebo domy, ve kterých postupně přebýval Beethoven, s Italem Vivaldim to máme, jak je vidět, složitější.“

„Není vyloučeno, že při svých cestách na sever navštívil Vivaldi kolem roku 1730 také české země.“

Antonio Vivaldi většinu života strávil v rodných Benátkách, ale zemřel ve Vídni. Letos 28. července se připomínalo 280 let od jeho odchodu. Dům, ve kterém tam necelý rok žil, už nestojí, neexistuje ani hřbitov, kde byl pochován. Vídeňský hudební život staví své tradice na jiných jménech. Ostatně, cesta italského houslisty, skladatele a impresária do císařské metropole se značně nevydařila. Do cílů, které si od pouti za uplatněním Vivaldi sliboval, zasáhla totiž fatálně smrt Karla VI.

„Riccardo uměl v osmi letech zahrát na housle úryvky z Vivaldiho, ale nikoho v rodině nenapadlo, že by se hudbou mohl jednou živit.“

„V milánské La Scale šéfoval Muti plných devatenáct let. Pak ale došlo roku 2005 v proslulém operním domě ke konfliktu.“

„Do letoška vkročil Riccardo Muti poselstvím: ‚Tělesné zdraví je důležité. Ale stejně důležitá je zdravá mysl. A pro ni je kultura nepostradatelná.‘“

Dneškem se legenda mezi dirigenty dožívá osmdesáti let. Stále aktivní a vitální umělec oslnil jako mladý talent a téměř čtvrtinu svého života strávil v čele operní Mekky: milánské La Scaly. Kromě toho stanul s taktovkou před nejslavnějšími orchestry světa, v díle symfonickém i operním, a dodnes působí u Chicagského symfonického orchestru.

„Jedním z častých rysů úspěšných ´šéfů´ je nepředvídanost. Nic z toho nevidím v pohledu dirigenta Jiřího Bělohlávka do mého mobilu, jen laskavost, vřelost, důvěru a radost ze života.“

„Byl nejen prodchnutý láskou ke své vlasti, ale až neuvěřitelně propagoval její hudbu.“

„Jiří včera večer zemřel… Je to, jako by se to stalo současně letos i před deseti lety.“

Poslední květnový den uplynuly čtyři roky od odchodu dirigenta Jiřího Bělohlávka. Přízní osudu se v roce 2012 po dvou desetiletích vrátil na post šéfdirigenta České filharmonie, který napoprvé nemohl zastávat dostatečně dlouho. Krutostí stejného osudu nemohl však ani napodruhé misi přirozeně završit. V roce, kdy se v únoru připomínaly jeho nedožité pětasedmdesáté narozeniny, přináší portál KlasikaPlus.cz seriál využívající texty a fotografie publikované dosud jen soukromě nebo na sociálních sítích…

„Včerejší večer se vydařil moc pěkně, v některých aspektech to bylo nejlepší představení.“

„Mám už tady celou rodinku, moji vnoučci mi dělají velikou radost.“

„A budeme lenošit… i když já se budu muset učit Makropulos…“

Uplynuly čtyři roky od úmrtí dirigenta Jiřího Bělohlávka. V roce, kdy se v únoru připomínaly jeho nedožité pětasedmdesáté narozeniny, přináší portál KlasikaPlus.cz seriál využívající vzácné texty a unikátní fotografie, které shromáždil v Londýně žijící publicista, producent a skladatel Alexander Goldscheider. Do sesbíraného materiálu nechává postupně nahlédnout. Inicioval a zachytil díky osobnímu přátelství i podrobná a intimní svědectví…

„Obec Borová se stala pravidelným místem návštěv Bohuslava Martinů. Byl zde hostem evangelického faráře Vladimíra Čecha a jeho hudbymilovné manželky Gabriely.“

„Právě sem k rybníku Sykovci situoval Miloslav Bureš konání lidových zvyků čištění studánek. Navíc k místu měl osobní vazbu Martinů, který zde strávil několik dní o prázdninách 1938 jako host rodiny Kaprálových.“

„Martinů sem jezdil velmi rád: i jeho fascinovala okolní příroda a atmosféra. Naposledy Kozlov navštívil dle vzpomínek Ely Švabinské nedlouho před svým odjezdem do Francie v létě roku 1923.“

Pokračujeme druhou částí virtuální prohlídky míst spojených s mládím Bohuslava Martinů (první díl věnovaný zejména městu Polička a jeho nejbližšímu okolí, najdete ZDE.). Dnešní díl představuje místa v blízkém i vzdálenějším okolí skladatelova rodiště, která Martinů rád navštěvoval a jejichž přitažlivost nezmizela ani s odstupem jednoho století.

„Všichni protagonisté se překonali a posunuli své výkony o kvalitu výše. To platilo i o orchestru a z toho jsem měl největší radost.“ 

„Včera jsem měl dlouhou zkoušku s náhradnicemi…přestože za 4 hodiny je začátek, dosud nemám žádnou zprávu z divadla…“

„Mohl jsem si dovolit ještě nápadněji podtrhnout dramatická místa a provedení dostalo novou dimenzi.“

Uplynuly čtyři roky od úmrtí dirigenta Jiřího Bělohlávka. V roce, kdy se v únoru připomínaly jeho nedožité pětasedmdesáté narozeniny, přináší portál KlasikaPlus.cz seriál využívající vzácné texty a neméně unikátní fotografie, které shromáždil v Londýně žijící publicista, producent a skladatel Alexander Goldscheider. Do sesbíraného materiálu nechává postupně nahlédnout. Inicioval a zachytil díky osobnímu přátelství i podrobná a intimní svědectví..

„Pařížské radnici patří obdiv za to, že letos už podeváté vsadila na klasickou hudbu, respektive operní gala.“

„14. července 2014 se mezi davy stojících diváků ještě tísnil prezident François Hollande; o dvanáct měsíců později už o čemsi podobném nemohlo být ani řeči.“

„Tak, jako je úvod koncertu vyhrazen Uherskému pochodu, zůstává neměnný také závěr. Všichni účinkující se sejdou na jevišti, aby společně zazpívali Marseillaisu.“

Za týden bude Paříž místem tradičních oslav pádu Bastily, který odstartoval Velkou francouzskou revoluci. Při této příležitosti je každý rok uspořádán gala koncert přímo v srdci francouzského hlavního města. Letos se budou moci velkolepé akce zúčastnit diváci opět přímo pod Eiffelovou věží – a kdo se na daný večer do Paříže nedostane, má příležitost sledovat ho prostřednictvím televizního přenosu.

„Vládl citem pro zhudebňované slovo, jemuž své kontrapunktické řemeslo bezvýhradně podřizoval. Tyto umělecké kvality vedly k celoevropskému uznání jak mezi profesionály, tak mezi laiky.“

„Jako klerik žil v celibátu, tudíž po své smrti – na rozdíl od Palestriny a Lassa – neměl nikoho, kdo by o jeho odkaz aktivně pečoval.“

„Pětisté výročí Monteho narození je dobrým důvodem iniciovat novou vlnu odborného zájmu o tuto osobnost.“

V pátek 4. července 1603 se uzavřela v Praze životní pouť hudebního skladatele Philippa de Monte, kapelníka císaře Rudolfa II. V čase jeho skonu mu bylo dvaaosmdesát let, což lze na tehdejší životní podmínky označit za vskutku požehnaný věk. Přesto zde byl jistě důvod ke smutku. Odešla totiž výjimečná skladatelská osobnost, jeden z nejplodnějších hudebních tvůrců své doby, uznávaný a ctěný po celé Evropě. My si ovšem v souvislosti s ním letos připomínáme velmi významné jubileum, a to rovných pět set let od narození.

„Máme dochováno jedinečné foto Bohuslava Martinů na poličském náměstí s morovým sloupem a částí radnice v pozadí. Je to jediná fotografie z rodiště, na níž je Polička patrná.“

„Pokud bychom chtěli procházet Poličkou po stopách Bohuslava Martinů, začít musíme v jeho rodné světničce.“

„Sám skladatel vzpomínal, že tudy v dobách mládí téměř denně chodil na procházky. Byl vídán, jak hloubavě prochází parkem s knihou v ruce, zabrán natolik do četby, že téměř nevnímal okolí.

Prázdniny začínají a mnoho z nás plánuje letní dovolenou či výlety. Pro ty, kdo budou cestovat po vlastech českých, nabízíme malý manuál prohlídky míst spojených s mládím Bohuslava Martinů. Je to pochopitelně především jeho rodiště, město Polička, ale také její blízké i vzdálenější (to v příštím díle) okolí. Vydejme se společně na imaginární cestu po stopách slavného skladatele, neboť v Poličce je genius loci přítomen doslova na každém kroku.

„Přivítala mne mrazivým chladem, a pravila, že nerozumí, co se stalo…“

„A rozloučili jsme se opět v nejlepším přátelství a kolegiálním uctívání se.“

„Nemýlil jsem se, když jsem před třemi lety Karitě doporučoval jít do role Kostelničky, je to její nová poloha, kterou bude moci dalších mnoho let cizelovat a prohlubovat.“

Uplynuly čtyři roky od úmrtí dirigenta Jiřího Bělohlávka. V roce, kdy se v únoru připomínaly jeho nedožité pětasedmdesáté narozeniny, přináší portál KlasikaPlus.cz seriál využívající vzácné texty a neméně unikátní fotografie, které shromáždil v Londýně žijící publicista, producent a skladatel Alexander Goldscheider. Do sesbíraného materiálu nechává postupně nahlédnout. Inicioval a zachytil díky osobnímu přátelství i podrobná a intimní svědectví… 

„Po posledním potlesku jsme se navzdory našemu dobře známému dvoumetrovému odstupu semkli a objali…“

„Když jsem vyjížděla z tunelu ve Francii, spadl mi obrovský kámen ze srdce. A v tu ránu jsem zjistila, že musím jet vpravo.“

„Vrátila jsem se domů – a přece jsem v Anglii něco zapomněla. Vlastně záměrně nechala. Kus života, kus srdce, kus sebe sama.“

Sopranistka Kateřina Kněžíková byla od dubna do června v Glyndebourne na jihu Británie, v místě proslaveném mezinárodním operním festivalem. Zpívala tam v desítce představení titulní roli v nově připravené inscenaci Janáčkovy Káti Kabanové. Režii měl Damiano Michieletto, dirigentem byl Robin Ticciati, hrál London Philharmonic Orchestra…

„Orchestr není dost důsledný v zachovávání nízkých dynamik.“

„Při další zkoušce už musím hlídat, abychom dokázali stavět celky.“

„Z Prahy jsem dostal zprávu, že mi paní primátorka udělí čestné občanství – kdyby raději naslouchala mým doporučením ohledně výstavby nového sálu, to by mne potěšilo…“

Uplynuly čtyři roky od úmrtí dirigenta Jiřího Bělohlávka. V roce, kdy se v únoru připomínaly jeho nedožité pětasedmdesáté narozeniny, přináší portál KlasikaPlus.cz seriál využívající vzácné texty a neméně unikátní fotografie, které shromáždil v Londýně žijící publicista, producent a skladatel Alexander Goldscheider. Do sesbíraného materiálu nechává postupně nahlédnout…

„Traduje se, že se Weber k vykreslení noční scény odlévání očarovaných kulí inspiroval cestou k Velkému Štolpišskému vodopádu, nebo případně ve vedlejší rokli Malého Sloupského potoka.“

„V Praze se hrál Čarostřelec už v roce 1822, rok po premiéře. Dirigovat přijel sám autor.“

„Paralelním kulturním příběhem ke krystalizaci německé romantické opery jsou obrozenecké snahy pražských umělců začít hrát divadlo v češtině, a to i opery.“

Čarostřelec se považuje za zakladatelské dílo německé romantické opery. Inspiraci k němu libretista Johann Friedrich Kind získal zřejmě v literární předloze týkající se Šumavy a skladatel Carl Maria von Weber nejspíš při procházkách v Jizerských horách. I když v té době byl kapelníkem v Praze, nemá ale smysl hledat v opeře něco českého. Jednak se jedná v obou případech o oblasti jazykově německé, jednak dílo vzniklo až později v Drážďanech…

„Nic není zažité, jedná-li se o stagionové produkce.“

„Moc šikovná dáma, která umí přesně popsat fyziologická postavení mluvidel při různých obtížných českých hláskách. A pěvci reagují výborně.“

„Karita je pro mne vzorem umělecké odpovědnosti a náročnosti na sebe – a ovšem následně, nebo možná předcházivě, na druhé.“

Uplynuly čtyři roky od úmrtí dirigenta Jiřího Bělohlávka. Přízní osudu se v roce 2012 po dvou desetiletích vrátil na post šéfdirigenta České filharmonie, který napoprvé nemohl zastávat dostatečně dlouho. Krutostí stejného osudu nemohl však ani napodruhé misi přirozeně završit. Poslední květnový den roku 2017 podlehl ve věku 71 let těžké nemoci. V roce, kdy se v únoru připomínaly jeho nedožité pětasedmdesáté narozeniny, přináší portál KlasikaPlus.cz seriál využívající vzácné texty a neméně unikátní fotografie, které shromáždil v Londýně žijící publicista, producent a skladatel Alexander Goldscheider…

„Dnešní Městskou hudební síň tvoří objekt bývalého kněžského semináře a někdejšího seminárního kostela svatého Jana Nepomuckého.“

„Ryze koncertní a reprezentativní nástroj zde postavila krnovská Továrna na varhany, n. p., neoficiálně Rieger-Kloss, roku 1982. Instalace se však uskutečnila až v roce 1985.“

„Skoro přesně před deseti lety, tedy v roce 2011, bylo takřka rozhodnuto, že se varhany prodají Královéhradeckému kraji a posléze umístí do kostela v Neratově.“

Královéhradecká Městská hudební síň se nachází v bývalém kostele svatého Jana Nepomuckého, tedy v přestavěné sakrální stavbě, podobně jako hudební síně v Uničově, Písku nebo Krnově. Obsahuje velké koncertní varhany z osmdesátých let minulého století od továrny Rieger-Kloss, o nichž se právě před deseti lety uvažovalo, že by měly být prodány Královéhradeckému kraji a po opravě instalovány do kostela v Neratově…

„Jaromír Javůrek zvítězil i nad covidem: zahajovací koncert festivalu byl vůbec prvním koncertem v Česku s účastí regulérního publika po uvolnění covidových restrikcí.“

„Srovnání podmínek v obou koncertních sálech volá mocným hlasem po co nejrychlejší přestavbě sídla Janáčkovy filharmonie.“

„Hraje se s chutí, členové orchestru se navzájem rádi vidí a mají chuť i do méně obvyklých projektů, třeba edukativních.“

Lukáš Hurník ve svém seriálu uvažuje nejen nad Mezinárodním hudebním festivalem Leoše Janáčka a jeho koncerty, které měl příležitost osobně uvádět, ale také nad celkovou atmosférou hudebních akcí po covidové pauze. Byla nucená odmlka v něčem i přínosná? A jak by to mohlo být s kulturními akcemi v době postcovidové?

„Na varhany za téměř dva tisíce dolarů se krajané složili za jediný víkend. Poté, co na ně hrával Dvořák, jsou dnes prý nevyčíslitelné hodnoty.“

„U soutoku jedné říčky a potoka, kam Dvořák chodil, je nevýrazný pomník připomínající jeho pobyt, ale socha Mistra přímo ve vesnici dodnes chybí.“

„Nemohl jsem se zbavit dojmu, že tomuto místu něco dlužíme. I proto jsem tam byl, abych to pochopil a přemýšlel o tom, jak to změnit…“

Sto dní, které v létě 1893 skladatel Antonín Dvořák strávil v iowské vesnici Spillville, navždy změnily její osud. Dvořák s manželkou tu měli po delší době v Americe konečně pohromadě celou rodinu se šesti dětmi. A hlavně svatý klid po prvním náročném roce stráveném v rušném a pro něj stresujícím New Yorku ve funkci ředitele Národní konzervatoře hudby. Iowa, kam počátkem června odjeli vlakem a pokračovali na povozu, mu připomínala domov. A ve Spillville se mluvilo ještě stále česky.

„Koncerty letní noci jsou pro diváky zdarma; v normálních letech mohou hudbu poslouchat vstoje, vsedě, zatančit si při ní, či dokonce uspořádat piknik.“

„Vystoupení Vídeňských filharmoniků s datem 18. června 2021 se odehraje pod taktovkou britského dirigenta Daniela Hardinga, v jedné ze skladeb rozezní křídlo stále uznávanější klavírista Igor Levit.“

„Loni svůj Schönbrunn přesunuli Vídeňští filharmonici na druhou polovinu září, kdy smělo být přítomno jen kolem dvoustovky diváků; letos jich mají být tři tisícovky.“

Za týden zazní už tradiční Koncert letní noci ve vídeňském Schönbrunnu v podání Vídeňských filharmoniků. Večer, jehož dramaturgie posluchače provede vzdálenými končinami, bude řídit Daniel Harding. Koncertu smí být přítomny pouze tři tisíce diváků – ostatní mohou sledovat přímý televizní přenos.

„Právě tehdy se otevřel prostor pro úvahy, jestli přítomnost v sále s tisícovku míst, ale jen třemi stovkami diváků, je více radostí, nebo ještě stále depresí.“

„Nápad oslovit Václava Lukse, aby připravil jako mezinárodní projekt Mou vlast ve zvuku dobových nástrojů a ve světle tehdejší interpretační praxe, by jinak, nebýt covidu, letos (a možná ještě několik let) nevznikl.“

„Kdo si nedal pozor, propásl nejen Pražské jaro, ale i jaro v Praze.“

Sklenice s padesáti procenty tekutiny je buď poloplná, nebo poloprázdná. Záleží na úhlu pohledu, na postoji pozorovatele, na spíše optimistickém, nebo spíše pesimistickém pohledu. Stejně může dopadnout ohlédnutí za festivalem Pražské jaro. Už druhý ročník se konal-nekonal. Už podruhé byl program pozměněn na variantu umožňující udržet cennou značku za každou cenu a viditelně a slyšitelně naživu a schopnou symbolizovat nezničitelnost znějící hudby. Šestasedmdesátý ročník Pražského jara v tradičním slova smyslu jakoby nebyl, ale v nově nastavených podmínkách, dříve a v normálním světě nemyslitelných, existenci obhájil a životnost prokázal a udržel.

„Kde je psáno, že premiérou práce na představení končí…?“

„Prvních pět týdnu jsem byla ráda, když jsem se stihla zregenerovat, vyspat a najíst. Na stýskání nebyl čas.“

„Často si kladu otázku, jestli budu schopná se s Káťou opravdu rozloučit.“ 

Sopranistka Kateřina Kněžíková je v Glyndebourne na jihu Británie, v místě proslaveném mezinárodním operním festivalem. Zpívá tam od květnové premiéry opakovaně Janáčkovu Káťu Kabanovou. V devátém dílu seriálu, který exkluzivně píše pro portál KlasikaPlus.cz, přibližuje trochu nostalgické pocity, které má s blížícím se koncem projektu. Dává nahlédnout do provozu v Glyndebourne, kde před každou reprízou přijde asistentka režie a probírá se sólisty postřehy z předešlého představení. Popisuje publikum s piknikovými koši a přibližuje vzácné volno, které strávila v nedalekém Londýně. A zamýšlí se nad tím, kam ji příště osud zavane.

„Řada hráčů za mnou chodí s přátelskými uvítáními a projevy nadšení, že pracujeme na tak krásné kompozici.“

„Evidentně nejsou dost trénovaní na jemné dynamiky, do těch se jim nechce.“

„Pan režisér zrušil večerní zkoušku, naštěstí jsem byl u toho, když se domlouvali, a hned jsem si pozval sólisty, kteří by jinak šli domů, na individuální korepetice.“

Uplynuly čtyři roky od úmrtí dirigenta Jiřího Bělohlávka. Přízní osudu se v roce 2012 po dvou desetiletích vrátil na post šéfdirigenta České filharmonie, který napoprvé nemohl zastávat dostatečně dlouho. Krutostí stejného osudu nemohl však ani napodruhé misi přirozeně završit. Poslední květnový den roku 2017 podlehl ve věku 71 let těžké nemoci. V roce, kdy se v únoru připomínaly jeho nedožité pětasedmdesáté narozeniny, přináší portál KlasikaPlus.cz seriál využívající texty a fotografie, které shromáždil v Londýně žijící publicista, producent a skladatel Alexander Goldscheider….

„Roku 1972 byla založena Nadace pro udělování Hudební ceny Ernsta von Siemense s cílem pravidelně oceňovat špičkové osobnosti světové klasické hudby.“

„Druhá z cen se postupně vyprofilovala jako speciální podpora významným skladatelům soudobé hudby.“

„Slavnostní večer se letos uskuteční 15. června v mnichovském Divadle prince regenta, poprvé skoro za padesát let bez diváků v sále.“

Průmyslový gigant Siemens, jehož centrála sídlí v Mnichově, zaměstnává po celém světě kolem tří set tisíc lidí. Plná desetina z nich se věnuje výzkumu a vývoji. Před pandemií se roční obrat šplhal k osmdesáti miliardám eur, čistý zisk činil 5,6 miliard v téže měně. Ne, nespletl jsem se, pro které médium tento článek píši… Řeč je totiž o firmě, která od roku 1974 stojí za každoročním udělováním ceny v klasice, která je – díky své finanční odměně i společenské prestiži – přezdívána „Nobelova cena v hudbě“…

„Pak mi dovolí se nechat vyfotit a ověřit mé otisky prstů a konečně jsem vpuštěn…“

„Nejvíc mne fascinovalo oddělení ryb – výběr úžasný. Jenom se mi vkrádá myšlenka, že to všechno přece nemohou prodat, že se toho spousty musí vyhazovat… a s tím mám vnitřní problém.“

„První den zkoušek byl výživný – měl jsem dvě tříhodinové frekvence s orchestrem a pak ještě jednu tříhodinovou zkoušku se sborem na jevišti. Nemohu tvrdit, že nejsem unavený, ale bylo to důležité vykročení.“

Dnes jsou tomu čtyři roky, kdy zemřel dirigent Jiří Bělohlávek. Přízní osudu se v roce 2012 po dvou desetiletích vrátil na post šéfdirigenta České filharmonie, který napoprvé nemohl zastávat dostatečně dlouho. Krutostí stejného osudu nemohl však ani napodruhé misi přirozeně završit. Poslední květnový den roku 2017 podlehl ve věku 71 let těžké nemoci…

„Co změnilo můj život, byla jedna návštěva u Jiřího, kdy mě vzal do velké šatny, kde byly desítky šanonů s životní dokumentací, neuvěřitelně pečlivě a dojemně sebranou jeho tatínkem a později Jiřího sestrou Růženkou a jeho blízkým spolupracovníkem Danem Voříškem.“

„Byl už v té době vážně nemocen, ale s typickou střídmostí a snahou nepřenášet své problémy na jiné se o nich téměř nezmiňuje.“

„I když se člověk snaží připravit na nadcházející odchod někoho blízkého a předpokládat, kdy k němu může dojít, v mém osobním životě se to nikdy nezdařilo.“

Poslední květnový den tomu budou čtyři roky, kdy zemřel dirigent Jiří Bělohlávek. V roce, ve kterém se v únoru připomínaly jeho nedožité pětasedmdesáté narozeniny, přichází portál KlasikaPlus.cz se seriálem využívajícím texty a fotografie publikované jen soukromě nebo na sociálních sítích, případně dosud nepublikované…

„Symbolicky se devět veřejnoprávních stanic včetně ČT art spojí do beethovenovského defilé, ve kterém zazní – hodinu po hodině – všech jeho devět symfonií.“

„Pod taktovkou svého amerického dirigenta Stevena Mercura provede Český národní symfonický orchestr úderem páté odpolední Beethovenovu Symfonii č. 5 Osudovou.“

„V devět večer se přihlásí Vídeň, kde bude oblouk přenosů završen zrovna tak jako kdysi skladatelův život. Beethovenova Devátá se rozezní prostranstvím přímo před Hofburgem.“

S ročním odkladem přesně za týden zazní z devíti evropských stanic Pocta Beethovenovi. Devítka evropských orchestrů postupně zahraje celou kolekci Beethovenových symfonií a ještě něco navíc. Česká strana přispěje proslulou „Pátou“, jak jinak než v pět hodin odpoledne, a to v podání Českého národního symfonického orchestru pod taktovkou Američana Stevena Mercuria. Přenos, který čeští diváci mohou s určitým časovým posunem zhlédnout na programu ČT art, doprovodí průvodním slovem Jiří Vejvoda, který nyní celý projekt představuje čtenářům KlasikyPlus.

„Ze zamýšlených šesti koncertů pro živé publikum zbyly čtyři jen formou streamu, zato však dobře dramaturgicky vyprofilované.“

„Úmyslným vybočením – a gestem k mladším divákům, kterých je v univerzitní Olomouci potencionálně velké množství – byl třetí večer pod sloganem Jazz a smyčce.“

„Speciální zmínku si zaslouží minitým zvukařů a kameramanů, kteří zážitky na dálku zprostředkovali uspokojivému počtu diváků, výrazně převyšujícímu kapacitu sálu.“

Mezi 13. a 23. květnem Olomouc hostila tradiční Dvořákův jarní festival. Kvůli problémům způsobeným pandemií byl s číslovkou 19, která měla patřit už loňskému ročníku, a „jen“ online. Náplň však koronavirem neutrpěla ani v nejmenším: internetoví diváci ochutnali prvotřídní dramaturgii v rukou prvotřídních interpretů.

„Intendant vítal diváky. Silně jsem si uvědomila to, že jsme zase kompletní.“

„Já jsem zpívala taková piana, o kterých jsem ani nevěděla, že je dokážu.“

„Došlo mi, že to Káťou nekončí. Posunula jsem si svou laťku zase o kousek výš.“

Sopranistka Kateřina Kněžíková je v Glyndebourne na jihu Británie, v místě proslaveném mezinárodním operním festivalem. Zpívá tam na přelomu května a června opakovaně Janáčkovu Káťu Kabanovou. V osmém dílu seriálu, který exkluzivně píše pro portál KlasikaPlus.cz, přibližuje poslední dny mnohatýdenních příprav nové inscenace a své pocity z procesu zkoušek a po čtvrteční premiéře se zamýšlí nad další etapou cesty, kterou urazila…

„Spolu s rozsahem manuálů do g3 a pedálu do f1 také nástroj v kostele sv. Antonína umožňuje uplatnění širšího výběru repertoáru.“

„Nástroj u sv. Kříže představuje čistě romantický zvukový ideál.“

„Jejich současný stav je velmi dobrý – dostaly do vínku poctivý řemeslný základ.“

V centru Liberce leží asi tři sta metrů od sebe dva kostely, sv. Antonína a Nalezení sv. Kříže. V obou z nich nalezneme varhany krnovské firmy Rieger. Jedny jsou po téměř sto třiceti letech v původním stavu, druhé, mladší o čtyřicet let, prošly čerstvě opravou a úpravami. Nabízí se tak zajímavá možnost porovnání.