PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Houslistu Josefa Špačka v poloze, kterou předvedl ve Vivaldiho notoricky známé hudbě, tak moc neznáme.“

„Pokud se letos zjistilo, že i komorní hudba stojí za to a že je pro ni v tuzemsku řada povolaných, bylo by pěkné, kdyby se i na to dalo navazovat.“

„Navzdory koronaviru a vládním opatřením, která dlouho vypadala jako likvidační pro letní kulturní nabídku, se v rodišti Bedřicha Smetany nakonec uskutečnil hodnotný festival komorní hudby.“

Josef Špaček a Barocco sempre giovane uzavřeli v neděli večer Smetanovu Litomyšl virtuózním, osobitým, značně neortodoxním provedením Čtvera ročních dob. Kvůli opatřením proti virové pandemii se letošní ročník konal nakonec v posunutém termínu a ve výrazně jiné podobě, bez oper a symfonických programů, bez zahraničních hostů a bez větší poloviny obvyklého publika. Nicméně uskutečnil se, a to doslova navzdory jarním zprávám o koronaviru. A paradoxně dokonce díky nim přinesl posluchačům ve své vynuceně nové podobě řadu zážitků, které by tato festivalová platforma jindy asi nenabídla.

„16. 6. 1948 koupila zdejší náboženská obec třímanuálové varhany systému UNIT vyrobené firmou Rieger z Krnova, a to z bývalého kina Beránek v Praze.“

„Pan Heger ml. chtěl nástroj přestavět na varhany s mechanickou trakturou, jeho otec však chtěl pneumatický systém zachovat.“

„Doufejme, že se v budoucnu bude nástroj více využívat a odkryje se tak jeho znamenitý potenciál.“

Další díl cyklu Vybrané varhany Královéhradecké diecéze Církve československé husitské pojednává o varhanách Husova sboru v Náchodě. Jedná se o jeden z největších diecézních nástrojů, který je unikátní svou plně mechanickou trakturou a spojkovým prvním manuálem. Vznikly přestavbou původních kinovarhan vyrobených firmou Rieger z Krnova pro jeden slavný pražský biograf, které ve Sboru hrály od roku 1948 do 1989.

„Můžeme se domnívat, že vzhledem k významu a velikosti baziliky mohly být podmínky podobné bazilice svatovítské na Hradě, kde víme o varhanách od 13. století.“

„Jednotu se stylem a estetickým pojetím bohatě zdobeného interiéru baziliky tvoří od roku 1903 velké varhany z dílny bratří Paštiků.“

„Jedním z ´tajemství Vyšehradu´ je varhanní pozitiv, velmi vzácný nástroj velké historické a umělecké hodnoty, jehož citlivé a vysoce poučené restaurování je nezbytné.“

V pondělí mají svátek Petr a Pavel. Podle církevního kalendáře jde o slavnost svatých Petra a Pavla – katolických světců, dvou „sloupů církve“, v případě Petra nejvýznamnějšího z dvanácti Ježíšových apoštolů a v případě Pavla prvního velkého misionáře. Je jim zasvěcen nespočet kostelů, v Praze je to bazilika na Vyšehradě. Dnes večer v ní pokračuje festival Varhanní Vyšehrad… Dávnou i novější minulost místa – už 950 let spojeného s nepřetržitou existencí Královské kolegiátní kapituly,…

„Na svatomikulášském kůru v 18. století působil známý skladatel a pedagog František Václav Habermann.“

„Příznivý posudek Josefa Vocknera vyzdvihl jasnou intonaci jednotlivých hlasů i v plenu a technickou spolehlivost nástroje.“

„Můžeme jen litovat, že unikátní Zausovy romantické varhany nejsou víc využívány.“

Romantické varhany v hlavním městském kostele v Chebu postavil místní mistr varhanář Martin Zaus v roce 1894. Jsou dokladem vysoké úrovně jeho umění ovlivněného pobytem v Paříži u významného varhanáře Josepha Merklina a poznáním francouzského varhanářství. Jsou jeho největším nástrojem a shodou okolností se zachovaly v téměř nezměněné podobě do dnešní doby.

„Kdyby se nestalo, co se letos stalo, čekala by nás zítra na Smetanově Litomyšli Beethovenova Devátá a později v týdnu na Zimním stadionu Libuše.“

„Místo toho Met zůstává zavřena do konce kalendářního roku… a v Londýně se děsí prognóz, které orchestry koronakrize nenávratně položí.“

„Sebelepší streamy nemohou nahradit setkávání lidí, hudbu chvějící se v obrovském, a přitom tak intimním vesmíru mezi pódiem a auditoriem.“

Na festivalu Smetanova Litomyšl, kdyby zůstal v naplánované podobě a původních termínech, by se dnes večer konalo operní gala Slovenského národního divadla. Takzvaná koronakrize s brutálními opatřeními proti šíření pandemie však tento program nenávratně pohřbila. Jako mnohé a mnohé jiné. Pozdější rozpačité rozvolňování restrikcí nepřišlo včas. Není to jedno… Ano, virus se nám docela vyhnul, zákazy srocování, obcování a sdílení, stejně jako textilie přes obličej, mizejí, černé prognózy, že budeme zavřeni ve státních hranicích měsíce a roky, se nenaplňují. Otrnulo nám, a tak bude lítost nad ekonomickými i kulturními ztrátami vcelku pochopitelná a čím dál neodbytnější.

„Do Canticora jsem přišel dva roky po jeho založení, zpěvem zcela nepolíbený.“

„Trubka je moje srdeční záležitost a velmi mě mrzelo, že jsem musel přestat hrát.“

„O tom, abych se hudbě věnoval profesionálně, jsem neuvažoval. Mě chytla chemie!“

Profesor chemického inženýrství, dlouholetý předseda Akademie věd ČR, držitel Medaile Za zásluhy o stát v oblasti vědy I. stupně, spoluautor řady patentů, mimo jiné na recyklaci PET lahví nebo vysoušení papírového materiálu, kandidát na prezidenta ČR, nyní senátor… to vše je Jiří Drahoš. V jeho životě ale současně zaujímá významnou pozici hudba. Původně hráč na trubku našel celoživotní zálibu ve sborovém zpěvu, kterému se věnuje už bez mála půl století v komorním sboru Canticorum Iubilo. Zároveň se snaží nevynechat příležitosti plynoucí z jeho pracovních cest a navštěvuje při nich rád koncerty i divadla a také architektonicky zajímavá místa. Zejména o hudební stránce svého života se rozpovídal v RozhovoruPlus.

„Od začátku byly předurčeny stát se varhanami poznamenanými složitým vývojem uměleckých názorů, které měly zásadní vliv na jejich zvukovou koncepci.“

„V tomto stavu přežily stále ještě v podstatě barokní varhany následné třicetileté období, kdy řada cenných historických nástrojů podlehla neuvážené likvidaci.“

„Prakticky celé vzduchové hospodářství, které pochází z 1. poloviny 20. století, se jeví dnes jako dosluhující a vyžaduje nutnou rekonstrukci.“

Bazilika sv. Jakuba je téměř ztracena v uličkách Starého Města, ale přece je jedním z nejznámějších pražských chrámů, stále vyhledávána Pražany a nesčetnými návštěvníky ze všech koutů republiky i ze zahraničí. Každý, kdo překročí práh vzácného portálu, užasne nad překrásnou velebností vnitřku s bohatě zdobnými klenbami a také nad jedinečným barokním varhanním prospektem na západním kůru.

„S počtem píšťal 4 736 byly tehdy varhany třetí největší v Rakousko-Uhersku.“

„Pro stavbu varhan byla zvolena firma Heinrich Voit, která jediná v Evropě byla schopna zkonstruovat posuvný hrací stůl.“

„Na tuto sezónu byla naplánovaná tři sobotní matiné a další tři mají proběhnout v příštím cyklu. Cenný romantický nástroj v krásném secesním sále si to zaslouží.“

Krásný secesní Obecní dům v Praze byl postaven před I. světovou válkou a v centrální Smetanově síni korunován postavením nových varhan od německé firmy Heinrich Voit z Durlachu. Jejich rejstříkovou dispozici navrhl profesor Karel Stecker. Prvním zahraničním varhanním virtuózem, který na ně zahrál už v roce 1912, byl Joseph Bonnet, varhaník pařížského chrámu sv. Eustacha…

„K doprovodu bohoslužeb využívali farníci nejdříve jen harmonia: první značky Petrof Hradec Králové a druhé Hinkel.“

„Píšťalovými varhanami disponovala zdejší náboženská obec až od roku 1985.“

„Je pozoruhodné, že i po tolika letech bez generální opravy nástroj funguje zcela spolehlivě, ačkoli se jedná o obyčejné varhany tehdejší doby.“

Následující díl cyklu Vybrané varhany Královéhradecké diecéze Církve československé husitské pojednává o nástroji ve Sboru Tůmy Přeloučského v Přelouči, sídle tamní náboženské obce. Varhany byly původně určeny pro jiný kostel, pocházejí zřejmě z roku 1902 a do Přelouče se dostaly díky daru jedné místní členky. Postavil je pražský varhanář Heinrich Schiffner, jsou jednomanuálové s pedálem a mají šest rejstříků.

„Iniciativa Hrajeme do oken je jednou z mnoha současných alternativních aktivit, které chtějí potěšit… a také upozornit na sbírky pro potřebné.“

„Zůstat už jednou provždy pouze u streamů by bylo hrozné.“

„Škoda, že se teď nenašli například dva pianisté, kteří by pro narozeniny Pražského jara zahráli na čtyři ruce.“

V úterý bylo dvanáctého května. Většina z nás nepamatuje doby, kdy ten den ještě nezačínalo Pražské jaro, kdy nezněla Smetanova Má vlast. Letošní podivné rouškové jaro a jeho původci, tedy virus, osud a vláda, zamávalo tradicemi jako už dlouho nikdo. Pražské jaro je a není, to podle úhlu pohledu, o Mé vlasti naživo si můžeme nechat zdát a na koncerty se díváme v počítači. Pokud to bude trvat ještě nějaké měsíce, zapomeneme, kudy a proč se na ně chodí. Jako ten pán na legračním obrázku z facebooku, který se „…po dvou měsících vrací do práce a nepamatuje si technologické postupy…“. Ano, ten, co drží housle způsobem, který užívají flétnisté.

„Vysokomýtský Husův sbor byl postaven roku 1937 a od roku 1990 je památkově chráněn.“

„Na konci roku 2019 varhanář Jan Karel ze Sázavy nainstaloval nový nástroj.“

„Jedná se o malé dvoumanuálové mechanické varhany s pedálem neobarokního typu a jedenácti rejstříky.“

Další díl cyklu Vybrané varhany Královéhradecké diecéze Církve československé husitské představuje varhany v Husově sboru ve Vysokém Mýtě. Původní nástroj tam postavila firma Jana Tučka ml. z Kutné Hory, pro svou poruchovost však byl roku 2019 nahrazen použitým neobarokním nástrojem od špičkové německé firmy Walcker z Ludwigsburgu.

„Česká spořitelna se k blížícímu se padesátému výročí svého vzniku rozhodla vybudovat nový koncertní sál.“

„Od začátku bylo do velkého sálu počítáno se stavbou varhan.“

„Byla zvolena německá varhanářská firma Wilhelm Sauer z Frankfurtu nad Odrou.“

Pro rozvoj kultury v druhé polovině 19. století bylo rozhodnutí České spořitelny vybudovat v Praze reprezentativní budovu s koncertním sálem velice přínosné. Po dostavění byla sličná budova od roku 1885 na vltavském nábřeží centrem pražského hudebního dění. Po habsburském korunním princi byla nazvána Rudolfinum. Součástí nového sálu bylo také postavení nových varhan…

„Hrstka sólistů s neustále se spokojeně usmívajícím šéfdirigentem zahrála Mahlera jako úžasně zajímavou skladbu.“

„Berlínští prokázali, že jsou na světové špičce. Nejen interpretačně, ale i dramaturgií a způsobem sebeprezentace.“

„Pražský večer s nezaviněně podivnou atmosférou osamělého hraní a zpívání bez reakce druhé strany.“

Symfonické a orchestrální koncerty nejsou zatím v naší nenormální karanténní době možné, a tak se malé i velké instituce soustřeďují už po řadu týdnů při benefičních a dalších koncertních streamech ke komorní hudbě. Nejdál teď zašli Berlínští filharmonikové, když při svém třicátém prvomájovém koncertě zahráli v pátek v přímém televizním přenosu v méně než patnácti lidech Mahlerovu Čtvrtou symfonii.

„Pašije podle Lukáše posloucháme dnes nejen jako svědectví doby, ale i jako dílo jednoznačně nadčasové.“

„Hudbu měl rád. Ale stromy podle svých slov také. Moc.“

„Úvahy, jestli avantgardu zradil, nebo jasnozřivě opustil, nechme otevřené.“

Krzysztof Penderecki, jehož život se uzavřel přesně před měsícem, 29. března, byl bezpochyby jedním z nejznámějších Poláků. Až skončí pandemie a odezní návazná opatření přijatá proti jejímu dalšímu šíření, uspořádá Polsko státní pohřeb. Zatím se na počátku dubna v Krakově v kostele Nejsvětější Panny Marie Královny Polska uskutečnila zádušní mše jen v rodinném kruhu…

„Zdejší nástroj postavil roku 1904 varhanář Andreas Schuster, zakladatel dodnes fungující firmy Orgelbau A. Schuster & Sohn v Olbersdorfu u Žitavy.“

„Varhany působí v kostele takřka dekorativním dojmem.“

„Dobrušské varhany mnoho let nehrály. Generální opravu inicioval až koncertní varhaník Pavel Svoboda.“

Další díl cyklu Vybrané varhany Královéhradecké diecéze Církve československé husitské představí již známé varhany v Husově sboru v Dobrušce, o jejichž opravu a propagaci se postaral vynikající český varhaník Pavel Svoboda. Tím bude tento díl trochu jiný než ty předchozí a následující. Tamní nástroj byl původně umístěn v krkonošském Rudníku, posléze se ho podařilo pořídit do dobrušského sboru…

„Varhany zde byly postaveny až roku 1952, do té doby se bohoslužby doprovázely jen na harmonium.“

„Dispozici nástroje navrhl profesor pražské konzervatoře a koncertní varhaník Jan Bedřich Krajs.“

„Varhany prošly v letech 1999 až 2000 generální opravou, kterou realizoval varhanář František Nožina z Prahy, a to za éry biskupa Štěpána Kláska.“

Další díl volného cyklu Vybrané varhany Královéhradecké diecéze Církve československé husitské představuje varhany ve Sboru kněze Ambrože v Hradci Králové, hlavním kostele diecéze, jenž je mimořádným dílem významného architekta Josefa Gočára. Zdejší varhany postavil v padesátých letech podnik Organa Kutná Hora za takřka 1 000 000 Kčs. Jedná se o největší diecézní nástroj s bohatou dispozicí.

„Kdyby ležel sníh, mohla by to být úplně čistokrevná štědrovečerní noc někde na vesnici.“

„V modlitebně se scházejí tři muži v černém a s bílými rouškami. Povedou televizní bohoslužbu.“

„Koncert a divadlo, stejně jako kostel, v televizi nebo na obrazovce natrvalo nestačí.“

Ke křesťanům směřovala pro noc ze soboty na neděli výzva, aby zapálili za okny svíčku. Mohli tak veřejně vyznat „Ježíš je světlem našeho života“. O moc víc toho o letošních Velikonocích projevit nemohli. Zavřeni doma, s rouškami pověšenými u klíčů, aby nezapomněli na jedenácté přikázání „Nenakazíš bližního svého“, pokud by snad přece jen chtěli z nějakého povoleného důvodu vyjít do liduprázdného prostoru za dveřmi svých domovů. O bohoslužbách si směli nechat jen zdát a duchovní hudbu si mohli maximálně pustit z nahrávky. Takové svátky – s výjimkou roků morových ran, pogromů, skrývání v katakombách a egyptského a babylonského zajetí – lidstvo už asi dlouho nezažilo.

„V posledních letech jsme svědky vydávání mnoha organologických publikací, o žádném jiném nástroji se u nás tolik nepíše.“

„Kniha v sobě zahrnuje popisy a fotografie celkem 114 vybraných varhan z konce 16. století až po současnost.“

„Konstatují, že se nemůže jednat o zcela vyčerpávající dílo, což je logické.“

Od sklonku minulého roku je v českých knihkupectvích k dostání překrásná obrazová kniha Nejvýznamnější varhany České republiky. Jedná se o unikátní monografii, která synteticky a aktuálně pojednává o nástrojích různých slohových období nacházejících se v celé naší vlasti. Obsahuje technické popisy daných nástrojů a vždy také jejich několik fotografií. Autory knihy jsou dva čeští organologové: jeden diecéze pražské a druhý ostravsko-opavské.

„Festival měl podporu, renomé a úctu. Tváří v tvář celosvětovému úleku z nové nemoci to nebylo nic platné.“

„Čím dál zřetelnější v posledních dvou týdnech bylo, že není reálné, aby 7. května přijeli Berlínští filharmonikové.“ 

„Určitě nebylo lehké rozhodnout tak zásadní věc. Však také Pražské jaro dlouho mlčelo.“

Bude letos jaro, nebo díky globálnímu oteplování přejde zima téměř plynule v léto? To je jedna možná otázka po tyto dny. Odpověď nikdo nezná, ale dá se tušit, že jarní květy zmizí, než se plně vymaníme z nedobrovolných izolací v našich domovech, a že záhy přijdou vedra, stejně jako loni… Druhá otázka pro tyto dny byla podobná. Velikonoce nebudou. Bude letos Pražské jaro?

„Pardubickým farníkům se situace zdála neuspokojivá, a tak sháněli pro sbor nové píšťalové varhany.“

„Původní varhany v nemocniční kapli v německém Straubingu postavil varhanář Michael Weise z Plattlingu v roce 1965.“

„Varhany lze považovat za zdařilé, přičemž slouží nejen jako liturgický nástroj, kde plně dostačuje, ale i jako nástroj využívaný ke komorní hře, doprovodu sborů, nahrávání CD i koncertním účelům.“

Církev československá husitská oslavuje letos sto let existence. Její liturgie je z velké části doprovázena varhanami, takže právě ony jsou nepostradatelnou součástí každého Husova sboru. V celé České republice jsou stovky takových varhan, přičemž většinou se jedná o nástroje českých varhanářů vzniklé v první polovině dvacátého století…

„Návrat k zimnímu času by se na našem prožívání vlastních životů podepsal také – podobně jako koronavirus.“

„Nikdo z těch, kdo sedávají v auditoriu Smetanovy Litomyšle či českokrumlovského „otáčka“, ale ani nikdo z těch, kdo v létě rádi do večera za světla pracují na zahradě nebo chodí po horách, by přece nemohl hlasovat pro zrušení letního času…“

„Je čím dál pravděpodobnější, že si letos soumraků po koncertech a snášejících se nocí během operních představení moc neužijeme.“

Nevstávalo se nám dnes možná tak snadno, posunovali jsme v noci hodinky dopředu. Máme tu opět letní čas. „Bílé noci“ sice zrovna u nás nemáme, ale pokud se náš život, obrácený teď naruby pandemií koronaviru, vrátí v dohledné době zase k normálu a začneme opět chodit na koncerty, budeme určitě za delší večery až do 25. října rádi. A třeba si jednou zajedeme i na festival „Bělyje noči“ do Petrohradu.

„Nejstarší barokní varhany v Praze se shodou příznivých okolností zachovaly v unikátním nezměněném stavu ze 17. století.“

„Dá se předpokládat, že už v době gotiky stály v Týnském chrámu varhany, ale doložen je až renesanční nástroj z roku 1574.“

„Pro hudební Prahu 18. století bylo neobyčejně přínosné 41leté působení na týnském kůru Josefa Segera, skladatele a významného pedagoga.“

Týnské varhany jsou nejkrásnějším barokním nástrojem v Praze a pozoruhodným příkladem úrovně varhanářského umění 17. století. Jsou jedním ze tří nástrojů spolu s varhanami ve františkánském kostele ve Vídni a blízkém Klosterneuburgu (oba byly dostavěny roku 1642), které se zachovaly do dnešní doby v původním stavu. Týnské varhany se stylově řadí k varhanářství jihoněmeckému…

„Příběhy hudebníků, kteří najednou nemají co dělat a proč cvičit.“

„Budou se množit alternativní způsoby koncertování.“

„Muzikanti, kteří přišli o práci, propady ve svých financích už těžko kdy dohoní.“

Čelíme celosvětově se šířící nemoci, ale také problémům, které z toho vyplývají. Přicházíme o práci, o jistoty, o plány, také o podněty z živé hudby, na které jsme zvyklí. Máme dostatečnou odolnost? Přečkáme?

„Duchovní díla obou završitelů barokní hudební éry budí úctu a úžas, těší nás a přesvědčují… a toho, kdo chce, vedou blíž k víře.“

„Na Händela je opravdu potřeba dávat pozor. Není totiž o nic menší než Bach.“

„Jejich hudba je odlišná, třebaže oba patří baroku.“

Mozart a Salieri tvoří hudební dvojici, které přidaly na věhlasu společnou rukou literatura, divadlo a film. Začal s tím básník Alexander Sergejevič Puškin a na něj navázal skladatel Nikolaj Rimskij-Korsakov, o století později téma oživil dramatik a scenárista Peter Shaffer a pár let po něm filmový režisér Miloš Forman. Podobné zajímavé hudební dvojice by mohli tvořit Smetana s Dvořákem nebo Prokofjev se Šostakovičem… Bach s Händelem také, jen s tím rozdílem, že oni dva se zřejmě nikdy nepotkali.

„Byl zamilovaný do jazzu a nechtěl studovat klasiku.“

„Až mnohem později ho jeho žáci přesvědčili, aby opět veřejně vystupoval.“

„Byl nejstarším hrajícím kytaristou na světě, jak sám tvrdil. A dodával k tomu, že i nejstarším chodícím.“

V prosinci se uzavřel dlouhý a naplněný život kytaristy Jiřího Jirmala, jednoho ze zakladatelů české kytarové školy, interpreta klasické, jazzové i taneční hudby, oblíbeného a úspěšného pedagoga. Vzpomínat na podobné osobnosti se dá různým způsobem. S patosem, oficiálně, vážně. A nebo tak, jak to udělali jeho přátelé a žáci, když se sešli v sobotu v sále pražské galerie Villa Pellé. S pietou, vděčností a úctou, to samozřejmě, ale jinak a hlavně uvolněně, s úsměvem. Bez patosu, bez oficialit… a i docela nevážně.

„Máme před sebou řadu měsíců, během nichž nás bude provázet víc než předtím a potom Beethovenova hudba.“

„Osobnosti jako Jakub Hrůša, a určitě i další podobní, dávají příslib, že nic nekončí, naopak.“

„Ani dvacátá léta by nám neměla odebrat radost z hudby a nějaký ten kousek idealismu.“

Ve dvacátém století přinesla dvacátá léta mnoho nového. Po skončení Velké války přišla reakce v podobě bezstarostného uvolňování – hranic, kulturní výměny a uměleckých pravidel i morálky. Přišla moderní doba a prosperita a s nimi nejen jazz a nové tance, ale také sport, emancipace žen, auta, černé desky… a rozhlas. Co přinesou dvacátá léta jedenadvacátého století, krom další a další kulturní rozmanitosti, teď asi neodhadneme. Možná se ani neshodneme, jestli už začala rokem 2020, což říká selský rozum, nebo začnou až s rokem následujícím, což tvrdí někteří vědci. Tak si aspoň přejme, ať nám přinejmenším v hudbě neodnesou příliš mnoho z toho podstatného, co by mělo raději co nejdéle zůstat.

„Rybovka? Nic podobného neexistuje.“

„Vánoce jsou definitivně tady. Ať je stupňů nad nulou, kolik chce.“

„Dnes by jen pošetilec tvrdil, že se Rybovka nesmí hrát a zpívat už během prosince…“

Symbol našich Vánoc. Známý, populární, obecně sdílený. Zlidovělý… Rybovu Českou mši vánoční nemá smysl srovnávat s čímkoli jiným. Nic podobného neexistuje. Když stojíte odpoledne před Štědrým dnem v Praze na Kampě, když vnímáte, jak přirozeně tam v plenéru jako každým rokem tahle průzračná hudba zní, a vidíte, jak fascinovaně vás pozorují shora z Karlova mostu turisté, dochází vám, že nejde jen o nějaký happening, neřku-li koncert, ale o nefalšovaný rituál. 

„Dodnes nás nepřestává fascinovat, kolika revolučními kroky rozšířil a proměnil formy a obsahy.“

„Projekt odstartovaný v Bonnu 16. prosince je pro příštích 365 dní napěchovaný událostmi.“

„Pražské jaro eviduje největší zájem o zahajovací koncert s Berlínskými filharmoniky, o Smetanovu Mou vlast… a o závěrečný koncert, na kterém po letech zazní Devátá.“

Shluk písmen a číslic BTHVN2020 dává lidem kolem hudby jasný smysl. V roce 2020 uplyne celá čtvrtina tisíciletí od narození skladatele, kterého málokdo neoznačí za velkého. Možná byl za svého života kontroverzní osobou – ostatně, který génius, snad vyjma Bacha, nebyl a není… Jeho odkaz nicméně žije nezpochybnitelně, víc než dostatečně: hrají ho děti v ZUŠ i světoví mistři a Óda na radost z Deváté symfonie se stala hymnou Evropské unie. Dnes uplynulo 249 let ode dne, kdy byl Beethoven v Bonnu pokřtěn. Dá se předpokládat, že se narodil o den dřív, ale datum doloženo není.

„Skrytou krásu Elgarova díla objevila publiku cellistka Jacqueline du Pré.“

„Má v sobě intenzivní hloubku a nostalgii… a určitě i smutek nad válkou poničenou Evropou.“

„Mahlerova nebo Janáčkova neopakovatelného novátorství však přece jen nedosáhl.“

V Praze je dnes mladý maďarský sólista István Várdai. Se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu nastudoval a hraje Violoncellový koncert Edwarda Elgara, letos stoletý. Abonentní večer je možné sledovat v Rudolfinu či v přímém přenosu na stanici Vltava, nebo pak ve středu v záznamu na stanici D dur. Várdai hraje na Stradivariho nástroj patřící kdysi violoncellistce, díky níž se skladba dostala do mezinárodního povědomí. Jmenovala se Jacqueline du Pré a její život se předčasně uzavřel v roce 1987.