PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Prsty Praženicovy pravé ruky švitořily po klaviatuře a reflektovaly paprsky jarního slunce, které ten den oblažily hlavní město.“

„Chřipkové infekce se bohužel operním pěvcům nevyhýbají.“

„Bedřich Smetana by si na svoje narozeniny každoročně zasloužil větší oslavu nežli dopolední koncert.“

V neděli 2. března uplynulo 201 let od narození jednoho z našich nejvýznamnějších skladatelů, Bedřicha Smetany. Na rozdíl od loňských hojných připomínek, které definovaly i oslavy Roku české hudby, bylo akcí pomálu. Té nejvýraznější se ujala Opera Národního divadla, která u připomínky tohoto výročí uspořádala tradiční matiné v historické budově.

„Mozartova Figarova svatba v nastudování Jiřího Heřmana a Václava Lukse s Collegiem 1704 má v Brně premiéru 22. března.“

„Protagonisty operního gala mají být sopranistka Corinne Winters, která se poslední dobou intenzivně věnuje českému repertoáru, a tenorista Pavel Černoch.“

„Sál má přijít na 85 milionů korun, obdobný rozpočet má letošní festivalový program.“

Národní festival Smetanova Litomyšl, jehož 67. ročník se uskuteční od 14. června do 6. července, se po dvouleté pauze vrátí operními představeními a hlavními koncertními programy na zámecké nádvoří. Vznikne tam letní auditorium, nazývané SmetaNOVÝ sál, nově koncipované architektem Josefem Pleskotem. Na festivalu se vystřídají operní soubory z Brna a Prahy, Drážďanská filharmonie, Kremerata Baltica, The King’s Singers, zahraniční i tuzemští sólisté a další orchestry a komorní soubory. V pravidelné spolupráci budou pokračovat Česká filharmonie, Collegium 1704 a Pavel Haas Quartet. Nově se festival víc zaměří i na balet a tanec. Na 48 pořadů se bude prodávat 31.000 vstupenek.

„Kateřina Kněžíková zaujala připraveným přednesem a úplným ponořením se do interpretovaných písní.“

„Zpívaná němčina je i v rámci pěvecké výuky kategorií sama pro sebe a Bruns ji zvládá výborně, jeho dikce i intonace je přímo čítanková.“

„Nejnáročnější poslední věta celého cyklu Rozloučení je hluboce filozofická, plná melancholie, ale také smíření se smrtí a v podání Pučálkové byla skutečně jímavá.“

Týden po koncertu Jessicy Pratt ve Státní opeře připravilo Národní divadlo další koncertní lahůdku, tentokrát zaměřenou na písňovou tvorbu. Programem koncertu byly Kouzelné noci Bohuslava Martinů a Píseň o zemi Gustava Mahlera, tedy dvou v Čechách narozených a následně světově proslulých skladatelů. Interpretace písní Bohuslava Martinů se ujala naše přední sopranistka Kateřina Kněžíková, v Písni o zemi vystoupila především v Německu působící mezzosopranistka Štěpánka Pučálková a s ní německý tenorista Benjamin Bruns. Orchestr Národního divadla vedl hudební ředitel opery Robert Jindra.

„Jedním z mých hlavních úkolů bude využít jedinečné šance na provedení nutných transformačních změn, kterou otevírá nově přijatý Zákon o veřejných kulturních institucích.“

„Bez Jiřího Heřmana bych o změně angažmá mohl jen těžko přemýšlet… Jsem rád, že se mnou spolu s dramaturgyní Patricií Částkovou do Prahy půjde. Tým uměleckého vedení doplní i Mário Radačovský jako příští šéf baletu.“

„Dlouho jsem zvažoval, zda vůbec měnit dres, protože v Brně se nám objektivně velmi daří a je mi tam lidsky dobře. Národní divadlo Brno budu po očku sledovat a držet mu palce.“

Od léta 2028 bude po Janu Burianovi ředitelem pražského Národního divadla Martin Glaser, do té doby ředitel Národního divadla Brno. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje argumenty pro „změnu dresu“, zmiňuje některá jména a vize i svou „opravdu velkou pokoru“ před budoucí misí. A vyjadřuje se i k odkazu Leoše Janáčka, který k Brnu neodmyslitelně patří a v roce 2028 se bude připomínat sto let od jeho úmrtí.

„Inscenácia je stávkou na to, že príbeh a vzťahy postáv budú fungovať aj v abstraktnejšom, pomerne komornom a navyše relatívne statickom prostredí.“

„Oveľa viac akoby režisérovi imponovala osudovosť a temnota príbehu, ktoré sa nemusia nutne spájať s intenzívnou drámou.“

„Výkon Arnheiður Eiríksdóttir považujem za najvyrovnanejší a najkomplexnejší.“

Po Fibichovej Šárke zaradila Opera Národního divadla medzi svoje premiéry ďalší titul, ktorého protagonistkou je výrazná ženská postava: Cherubiniho Médeu. Opera, ktorá sa rozhodne neradí k tým najviac uvádzaným zaznela v Stavovskom divadle po takmer dvesto rokoch. Nová inscenácia umožňuje vnímať dielo ako plnohodnotný opus, nielen ako kurióznu raritu. Zároveň však z naštudovania ostáva zreteľné, prečo sa záujem operných domov neobracia k Médei pravidelnejšie.

„Být režisérem je jako sjíždět divokou vodu na raftu.“

„Cherubinimu se podařilo vystavět hluboce psychologickou postavu mnoho let předtím, než s tímto principem přišel Richard Wagner.“

„Půtky mezi dirigenty a režiséry jsou tak strašně staromódní…“

První premiérou roku 2025 Opery Národního divadla v Praze bude Médea italského skladatele kdysi žijícího převážně v Paříži Luigiho Cherubiniho (1760–1842). Inscenace, která má premiéry 23. a 25. ledna ve Stavovském divadle, je uváděna v nastudování hudebního ředitele operního souboru Roberta Jindry a režisérem je francouzský rodák Roland Schwab, který tento příběh lásky a pomsty vnímá nejen jako studii zločinu, ale především jako sondu do lidského podvědomí.

„Zdeněk Košler působil ve funkci šéfa Opery ND vyčerpávajících pět a půl sezóny.“

„Ze sólistů se na kompletech podílejí především domácí sólisté Opery Národního divadla.“

„Vydaný komplet všech oper Bedřicha Smetany je jedinečným dokumentem práce Zdeňka Košlera.“

Komplet Smetanových oper v hudebním pojetí Zdeňka Košlera, jak je uvedl v osmdesátých letech v pražském Národním divadle, je další nahrávkou vydanou ve vztahu k Roku české hudby 2024. Jde o původně pracovní záznamy, nyní však důkladně zvukově zrevidované. Z pěvců se na kompletu podílejí především domácí sólisté Opery Národního divadla.

„Neměl jsem moc rád divadlo, měl jsem ale rád herce.“

„Zdeněk Liška je stále nedoceněný.“

„Umělecká všestrannost je v Ypsilonce hodně důležitá, ale primární je přece jenom herectví.“

Profesor Jan Schmid byl prototypem renesančního člověka. Původní profesí výtvarník začal záhy pronikat k divadlu jako herec, dramatik a režisér. V roce 1964 založil dnes již legendární Studio Ypsilon, v jehož čele stál až do konce svého života. Kromě toho se věnoval kulturní publicistice, spisovatelské činnosti a moderování televizní literární revue Třistatřicetři, k tomu více než čtvrtstoletí vyučoval na DAMU na katedře alternativního a loutkového divadla. Setkali jsme se letos v dubnu v jeho divadelní kanceláři, abychom se poohlédli po jeho životních milnících a u příležitosti Roku české hudby popovídali i o vztahu k české opeře a jejím autorům. Jan Schmid měl tehdy ještě mnoho plánů, které už bohužel nestihl dokončit. Zemřel uprostřed rozdělané práce 3. června 2024 ve věku nedožitých osmaosmdesáti let. 

„Moderní vizuální podoba Rameauovy Platée nádherně koresponduje s hudbou, která je roztančená, chytlavá, veselá.“

„Přes účast Václava Lukse nejde o ´barokní´ projekt, o historicky poučeně znějící hudební podobu, ale o rozumný kompromis.“

„Člověku by Platée bylo i líto, kdyby opera právě v okamžiku jejího posmutnělého zklamání rychle neskončila.“

Skutečné hudební divadlo, zábavné, barvité a rozverné, nabízí pražský operní soubor kvalitním nastudováním Rameauovy barokní opery Platée. Za čtvrteční vydařenou premiérou ve Státní opeře stojí režisérská dvojice SKUTR, choreograf Jan Kodet, velmi dobře připravení sólisté a dirigent Václav Luks, který i s divadelním orchestrem používajícím současné nástroje dosáhl iluze dobové estetiky.

„Dirigentu Jindrovi se podařilo vytvarovat mnoho hezkých hudebních míst a všechny nástrojové skupiny profiloval tak, aby se vzájemně nekryly.“

„V samopalech na jevišti problematika inscenace věru nevězí.“ 

„Zejména ve třetím dějství jsem měl pocit, že Fibich při komponování koukal Wagnerovi přes rameno.“

Opera Národního divadla vypustila 7. listopadu do světa nové nastudování nejznámější Fibichovy opery Šárka. Ta v podstatě začíná tam, kde Smetanova Libuše končí – dějově a dá se říci i hudebně. Libreto ve staročeštině napsala Anežka Schulzová, vycházela v něm ze čtyřdílné epické básně Šárka Jaroslava Vrchlického z roku 1874. Opera měla světovou premiéru 28. prosince 1897 v Národním divadle v Praze v režii Adolfa Krössinga a pod taktovkou Adolfa Čecha. Aktuální nastudování z dílny hudebního ředitele operního souboru Národního divadla, dirigenta Roberta Jindry, režíroval umělec německé národnosti Kay Link.

„I když je Vlasta obsahem menší role nežli třeba Carmen nebo Santuzza, mám pocit, že v ní dokážu ukázat vše, co umím.“

„Jen pěvec, který umí dokonale ovládat svůj hlas, zvládne správně interpretovat i písňový repertoár.“

„Charles Spencer má na Dvořáka svůj vlastní názor nezatěžkaný naší hudební tradicí.“

Ester Pavlů je jednou z našich předních dramatických mezzosopranistek. V této sezóně nově vystoupí na své domovské scéně v Národním divadle v Praze v roli Vlasty v novém nastudování Fibichovy Šárky, načež ji zde můžeme slyšet i jako Carmen, Santuzzu (Sedlák kavalír) a Cizí kněžnu (Rusalka). Mimo to často vystupuje v lotyšské Rize a častá je i její spolupráce s našimi orchestry. Se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK přednese na konci sezóny Berliozův mistrovský písňový cyklus Letní noci. Písním věnovala i své první profilové CD, které nedávno natočila s pianistou Charlesem Spencerem. O rozhovor jsme ji požádali po návratu z USA, kde vystoupila v Kennedyho centru ve Washingtonu na recitálu se slovenským pianistou Róbertem Pechancem.