Podzimní řada pražského Hudebního salónu Café crème bude pokračovat v neděli 10. listopadu. V kostele sv. Vavřince v pražské Hellichově ulici odvypráví Monika Knoblochová se svými hosty od půl osmé večer příběh skladatelky Geraldine Mucha. 

Již šestnáct let nabízí Hudební salón Café crème dramaturgicky vytříbené projekty kladoucí v kontrast i soulad hudbu starou a moderní a zapojující rovněž literaturu, divadlo, tanec či výtvarná umění. Za tu dobu si vysloužil záštitu festivalu Pražské jaro, v jehož prostorách, v pražském kostele sv. Vavřince, se odehrává. Dramaturgický plán podzimní komorní řady vedené cembalistkou Monikou Knoblochovou představil portál KlasikaPlus.cz ZDE. 

Po úvodním komorním provedení Bendovy Médey bude Hudební salón Café crème pokračovat pořadem připraveným k poctě skladatelské osobnosti Geraldiny Mucha, jejíž život se uzavřel před dvanácti lety. V neděli 10. listopadu trojice protagonistů včele s hostitelkou Monikou Knoblochovou odkryje život i skladatelský odkaz ženy, jejímž osudem se stala Praha, výrazná umělecká rodina i prostředí totalitního státu. Večer představí nápadité skladby z odkazu Geraldiny Mucha, z nichž veřejnost doposud slyšela jen malý zlomek. Vokálních partů se zhostí koncertní i operní pěvkyně Kamila Mazalová, která ve spolupráci s cembalistkou a hráčkou na kladívkový klavír Monikou Knoblochovou uvádí zejména písňovou literaturu klasicistního období. Knoblochová tentokrát usedne ke klavíru.

Koncert doprovodí rozhovor s Tomášem Kleisnerem, který se s návštěvníky podělí o vzpomínky na život rodiny Muchů a především na Geraldine, která byla snachou malíře Alfonse Muchy a manželkou spisovatele a novináře Jiřího Muchy. Geraldine Mucha se narodila 5. července 1917 v Londýně v rodině se silným hudebním zázemím. Noty se tak naučila dříve, než uměla číst slova. Ke komponování ji vedl její otec Marcus Thomson, který byl profesorem zpěvu na Královské hudební akademii, a lekce harmonie jí dával jeho kolega, skladatel Benjamin Dale. Mucha později studovala skladbu a dirigování také na Královské hudební akademii. Záhy na sebe upozornila prvním baletem Nausicaa či doprovodnou hudbou k antifašistické hře pro BBC. V roce 1941 se seznámila se spisovatelem a válečným zpravodajem Jiřím Muchou, synem slavného českého secesního malíře Alfonse Muchy. Pár se na podzim 1945 vrátil do Prahy, jejich sousedem byl dirigent Rafael Kubelík, s nímž se Muchovi záhy spřátelili. Geraldine Mucha se zapojila do pomoci při organizaci prvního ročníku festivalu Pražské jaro, po koncertech pořádala večeře a mezi jejími hosty byli tak významní hudebníci jako Leonard Bernstein, David Oistrach nebo Yehudi Menuhin. V roce 1950 byl Jiří Mucha komunisty uvězněn, protože byl za války zaměstnán v BBC. Geraldine Mucha začala pracovat v hudebním nakladatelství jako redaktorka a překladatelka a věnovala se i kompozici a stala se členkou Svazu československých skladatelů. Díky tomu byla některá její díla provedena orchestry včetně České filharmonie a také nahrána a vydána Supraphonem. Geraldine Mucha napsala mnoho komorních skladeb, noneta, smyčcové kvartety, sonátu pro housle a klavír, dechové trio, klavírní trio, dua a celou řadu vokálních skladeb a písní. Zejména v závěru života o skladby Geraldiny Mucha projevilo zájem i několik českých interpretů. Mucha zemřela 12. října roku 2012, pouhé dva týdny předtím se zúčastnila koncertu s některými svými orchestrálními skladbami, který se konal na počest jejích pěadevadesátin.

Foto: archiv Geraldine Mucha, Vojtěch Havlík

Facebook X E-mail WhatsApp