PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Mým silným rysem je jasný a zářivý zvuk, jenž se dobře hodí k charakterním rolím, travestiím či podivínským postavám.“

„Žijeme totiž v době, kdy se umění stává zbytečným, okrajovým – a to je možná největší drama, jakému čelíme.“

„Travesti role se dotýkají se hranic, které společnost stále staví. A právě v tom je jejich síla.“

Marcel Beekman je dobře známý jak v oblasti staré hudby, tak v hudbě soudobé. Patří mezi nejvšestrannější evropské pěvce s výrazným hereckým talentem. Často spolupracuje s předními soubory historicky poučené interpretace, jako jsou Les Arts Florissants, Orchestra of the 18th Century a Cappella Mediterranea. Intenzivně se věnuje také koncertnímu repertoáru. Získal uznání za přesvědčivé vystoupení v Andriessenově Theatre of the World či v opeře Dora Bernharda Langa ve Stuttgartu. Jeho ztvárnění Platée v inscenaci Roberta Carsena v Theater an der Wien pod vedením Williama Christie se stalo ikonickým a stejná role ve Státní opeře Praha mu letos vynesla Cenu Thálie.

„Úkolem šéfdirigenta BBC Symphony Orchestra je poznávat hudbu, která se hraje málo, a hledat kombinace, v nichž může zaznít novým způsobem.“

„Mahler mluví jazykem židovské kultury v Čechách, jazykem Rakušana mezi Židy a Evropana mezi Američany.“

„Pojem svoboda znamená především svobodu pohybu, možnost cestovat a žít bez omezení, bez ohledu na kultury či území.“

Finský dirigent Sakari Oramo patří k nejvýraznějším hudebním osobnostem dnešní Evropy. Již dvanáctou sezónu stojí v čele BBC Symphony Orchestra, s nímž s neúnavnou zvídavostí objevuje méně známé skladatelské hlasy i nové partitury, aniž by přitom ztrácel kontakt s klasickým repertoárem. V minulosti vedl City of Birmingham Symphony Orchestra, Finskou rozhlasovou filharmonii či Královskou filharmonii ve Stockholmu a opakovaně hostoval u Berlínských či Newyorských filharmoniků. Oramo má na kontě desítky světových premiér a je jednou z ústředních osobností legendárního festivalu BBC Proms. Do Prahy se vrací, aby s Českou filharmonií 16. a 17. listopadu uvedl Mahlerovu Druhou symfonii na koncertu Pro svobodu a demokracii.

„Co do objemu práce je každá skladba taková jedna diplomka; skladby pro menší obsazení jsou bakalářkou, opera na vlastní libreto disertací.“

„Až příště budete tleskat skvělým výkonům hráčů ve filharmonii, v rockovém nebo jazzovém klubu, prosím, vzpomeňte si na jejich existenční podmínky.“

„Otázky typu ‚odkud berete inspiraci‘ jsou absurdní – lidi myslí, že upadnete do nějakého transu a že někdo nebo něco tu skladbu napíše za vás, že za tím není skoro žádná práce.“

František Chaloupka je úspěšný český skladatel hraný v naší zemi i v zahraničí. Věnuje se komponování skladeb sólových, orchestrálních i operních. Opakovaně se objevil na mezinárodním operním festivalu NODO, kde mu loni byla provedena opera Zaprodanec. 13. listopadu bude mít na festivalu MusicOlomouc světovou premiéru jeho Dvojkoncert pro klavír, violoncello a orchestr. V rozhovoru se dočtete něco o této novince, o názvech jeho kompozic a také o tom, jaké je to doopravdy být skladatelem.

„Jedná se o temně symbolické dílo, které má v současné době velký význam.“

„K hudbě přistupuji vždy stejným způsobem, se střízlivým smyslem pro detail a respektem.“

„V hudbě jde především o rovnováhu.“

Po loňském debutu se americká pianistka Claire Huangci vrací k Janáčkově filharmonii Ostrava. Ve čtvrtek 13. listopadu se vítězka soutěže Gézy Andy v Curychu, která už pevně zakotvila na mezinárodní klavírní scéně, ujme sólového partu v Bernsteinově Druhé symfonii zvané Věk úzkosti. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz mluví o své spřízněnosti s americkou hudbou i o tom, co ji fascinuje na Bernsteinově opusu balancujícím mezi symfonií a klavírním koncertem. Přiznává také, že s českou hudbou zatím zkušenost nemá, ale jejím snem je nastudovat Dvořákův Klavírní koncert. Současně připravuje nový projekt věnovaný ženám-komponistkám.

„Hrála jsem celý cyklus jako celek v různých sálech i na různých kontinentech.”

„Ze Šostakovičových nahrávek je neustále cítit energie a vědomí, že hudba někam míří.”

„Jsem si jistá, že ten účastník, který ve Varšavě nedostal cenu, bude mít skvělou budoucnost.”

Dmitrij Šostakovič se před bezmála sto lety dostal do finále prvního ročníku Chopinovy soutěže ve Varšavě. Letos, v roce 50. výročí skladatelova úmrtí, na téže soutěži v porotě zasedla Julianna Avdějeva – pianistka, která v posledních měsících intenzivně uvádí na koncertech jeho Preludia a fugy, op. 87. Rozhovor vznikl k příležitosti jejího pondělního recitálu na Klavírním festivalu Rudolfa Firkušného a logicky propojil témata Šostakoviče a varšavské soutěže.

„Zpěvák i varhany tvoří tón, samozřejmě ‚trochu‘ jinak. Sbor i varhany musí například stát na tom správném místě.“

„‚Acappelláky‘ je potřeba několikrát do roka realizovat. Ano, je to dřina a bolí to, ale sbor se jimi zásadním způsobem posouvá k lepšímu.“

„Říkávali mi ‚Mikeš‘, samozřejmě v návaznosti na verš ‚Mikeš mračí se, dál žene stádo po úbočí‘.“

Sbormistr a varhanář Marek Vorlíček stojí před důležitým úkolem. Spolu s Kühnovým smíšeným sborem, který opětovně může nazývat „svým“ (byť jen ze čtvrtiny), zahájí 10. listopadu 31. ročník festivalu Dny Bohuslava Martinů. Klíčovým bodem programu bude kantáta Mikeš z hor samotným Martinů sboru dedikovaná a s životem zmíněného sboru silně spjatá. Zahajovací koncert festivalu v jeho širším kontextu je tématem rozhovoru, který Vorlíček poskytl portálu KlasikaPlus.cz.

„Mozarta jsem zpívala – jako většina – od prvopočátku. Říká se: lehoučké zpívání, očista hlasu… Ale Mozart je ošemetný právě tím, jak je čistý.“

„Snažím se být interpretačně poučená, na druhou stranu ale i maximálně autentická.“

„Hrdinou je pro mě každý, kdo dokáže vyhrát sám nad sebou a kdo dokáže být lidský a laskavý, i když mu bylo ublíženo.“

V letošním roce jí byla udělena Cena generálního ředitele Národního divadla, která míří na umělce do pětatřiceti let věku. S tím v rozporu se jeví být fakt, že tato pěvkyně je na českých pódiích profesionálně činná už bezmála dvacet let. Pokud až dosud unikala vaší pozornosti, seznámení je možné právě nyní – lepší pozdě nežli později… Barbora Perná je relativně čerstvou posilou operního ansámblu pražského Národního divadla a v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se vyznává z náklonnosti k dílům Wolfganga Amadea Mozarta (ale nejen jeho). Tradiční úlohou etablovaných sólistů je part v jeho posledním díle Requiem a Perná jej ztvární 11. listopadu ve společnosti Pražských komorních sólistů a dirigujícího Radka Baboráka.

„Ve kterém jiném hlasovém oboru můžete střídat vzezření, gender a charakter rolí právě jako v mezzosopránu?“

„Obsahu Mahlerových písním nelze porozumět hned zcela, chce to čas a vnímat hudbu ve spojení s textem.“

„Nabídky na čistě dramatické mezzosopránové role stále s díky odmítám.“

Česká mezzosopranistka Štěpánka Pučálková patří k pěvkyním, které zaujaly místo na předních evropských jevištích. Hudební cestu započala na JAMU v Brně a dále ji rozvinula na salcburském Mozarteu; od roku 2018 je stálou sólistkou Semperovy opery v Drážďanech. Nyní se umělkyně vrací do Prahy, aby ve Státní opeře 18. a 23. listopadu ztvárnila Adalgisu v Belliniho Normě v koncertních provedeních tohoto belcantového skvostu.

„U uvedení nových skladeb je vždy přítomen prvek nejistoty: jak silná a živá hudba ve skutečnosti bude, je pro mě stále záhadou.“

„Oproti světoběžníku Cartellierimu byl Ryba skromný kantor, ale musel být v kontaktu s dobovými vlivy, jinak by nevznikla jeho specifická hudba.“

„Mezi autory, jejichž díla zůstávají neprávem opomíjena, bych rád zmínil Pavla Vranického nebo Leopolda Koželuha.“

Cembalista a dirigent Aapo Häkkinen patří k nejvýraznějším postavám evropské scény staré hudby. Jako umělecký ředitel Helsinského barokního orchestru udává od roku 2003 jeho osobitý směr a s neúnavným zápalem s ním objevuje zapomenuté skvosty hudební historie. Na Pražské jaro, jehož příští ročník portál KlasikaPlus.cz představil ZDE, přiváží mj. novodobou premiéru oratoria skladatele Antonia Casimira Cartellieriho. V rozhovoru přibližuje toto dílo i svou cestu od katedrálního zpěváka až k mezinárodně uznávanému dirigentovi, jenž proměnil vnímání early music nejen ve Finsku, ale i daleko za jeho hranicemi.

„Jakmile barokní hudba přestala mít strach z odborných soudů a pedantské kritiky, jako by se znovu nadechla k životu.“

„Když postava prožívá úzkost nebo hněv, přidám ozdobu, která nezní krásně – ne všechny pocity jsou hezké a hudba by to měla reflektovat.“

„Mahler dokázal napsat pasáže naplněné extrémním klidem i děsivým chaosem.“

Britská sopranistka Lucy Crowe je nositelkou Řádu britského impéria a proslulá interpretka händelovských hrdinek, která okouzluje publikum na předních světových scénách od Londýna po New York. Byla nominována na cenu Grammy i BBC Music Magazine Award a její umělecký záběr sahá od Händela až po Strausse a Mahlera. 16. a 17. listopadu se vrací k pražskému publiku – s Českou filharmonií na koncertě Za svobodu a demokracii zazpívá Mahlerovo Vzkříšení pod taktovkou Sakariho Orama.

„Letos se přihlásilo 112 mladých pěvců z 18 zemí.“

„Znalost repertoáru mi pomáhá při kontrole, zda skladby, které soutěžící nahlásili do jednotlivých kol, odpovídají jejich hlasovému oboru a vypsaným podmínkám.“

„Spojení nádherného oduševnělého Kvapilova textu s vroucností Dvořákovy hudby mě dodnes dojímá a nemá podle mého názoru v operní literatuře obdoby.“

Mezinárodní pěvecká soutěž Antonína Dvořáka v Karlových Varech patří k nejvýznamnějším pěveckým kláním ve střední Evropě. Soutěž byla založená roku 1966 a dlouhodobě podporuje objevování nových pěveckých talentů i jejich první profesní kroky. Mezi jejími laureáty jsou takové osobnosti jako Gabriela Beňačková, Magdaléna Hajóssyová, Edita Gruberová, Dagmar Pecková, Eva Urbanová, René Pape, Peter Mikuláš, Jana Sýkorová, Kateřina Kněžíková, Adam Plachetka a další. Letošní ročník začíná 7. listopadu. Před zahájením jsme požádali o rozhovor novou ředitelku soutěže Karolinu Hromádkovou.

„Pořadatelé dnes čím dál častěji vyžadují, aby byla do programů zařazena soudobá hudba.“

„Fonetická abeceda zpěvákům neuvěřitelně pomáhá zdokonalit výslovnost.“

„U nás se říká, že studium v zahraničí je jen pro bohaté, ale není to pravda – jen je potřeba vědět, jak požádat o podporu.“

Kristýna Kůstková je česká sopranistka působící doma i v zahraničí. Vystupovala na scénách jako Carnegie Hall, Teatro Nuovo Gian Carlo Menotti či Festival dei Due Mondi a interpretuje operní role i koncertní repertoár. V tomto měsíci ukončila sezónu v italském Spoletu rolí Zuzanky ve Figarově svatbě a současně pokračuje ve studiu doktorského programu na AMU a pravidelně se věnuje sólovým recitálům a spolupráci s českými i zahraničními soubory. 10. listopadu v rámci festivalu Dny Bohuslava Martinů v skladatelově kantátě Mikeš z hor přednese sólový part za podpory Kühnova smíšeného sboru a dalších hudebníků.

„Covent Garden je v podstatě divadlo jako každé jiné, jen je tam všechno, abych tak řekl, dotažené do konce.“

„Janáček se mi zpívá dobře, ale musím přiznat, že úplně stejně miluju i Mozarta, Verdiho nebo Pucciniho.“

„Mít rodinu považuju za důležité z mnoha důvodů: pokud máš zázemí, funguje i tvůj profesní život.“

Přimět sólistu Opery Národního divadla, tenoristu Daniela Matouška k obsáhlejšímu rozhovoru nebylo úplně snadné. Jednak má momentálně opravdu napilno a jednak má napilno nikoliv v Praze, ale až za kanálem La Manche. Nicméně se to přece jen podařilo, a tak jsme si v jedné kavárně nedaleko Stavovského divadla docela příjemně popovídali. Tématem neformálního interview byly přípravy nové operní produkce premiérované 4. listopadu v Londýně, dále se řeč stočila k Danovým budoucím angažmá a došlo i na jeho vyznání Janáčkovi nebo shrnutí zkušeností, které zatím získal díky svému debutovému albu O sole mio.

„Největší zlozvyk, který u studentů vidím, je špatné držení těla.”

„Když jsem sám na pódiu, nejde jen o hraní samotných skladeb. Jde také o vytváření atmosféry večera.”

„Nejdůležitější věc, kterou by se měl student naučit, je umět pracovat sám.”

Koncertní kariéra kanadského klavíristy polského původu Jana Lisieckého začala už v jeho patnácti letech, kdy podepsal smlouvu s prestižním hudebním vydavatelstvím Deutsche Grammophon. Od té doby vystupuje na nejvýznamnějších pódiích v Evropě, Americe i Asii a spolupracuje s předními orchestry a dirigenty. V listopadu se vrací do České republiky, aby zde 8. listopadu představil recitál složený výhradně z preludií. Půjde zároveň o jeho dlouho očekávaný debut na Festivalu Rudolfa Firkušného. Nejen o dramaturgii recitálu, ale i inspiracích a zlozvycích klavíristů jsme vedli rozhovor pro portál KlasikaPlus.cz.

„Roste silná generace slovenských hudebníků.“

„S Andrésem Orozco-Estradou se znám dobře a je to také velmi dobrý dirigent, ale Petr si orchestr umí získat na svoji stranu. On přijde na zkoušku a ti lidé mu věří…“

„Vídeňští filharmonikové opery někdy hrají z listu.“

Slovenský houslista Dalibor Karvay jako koncertní mistr Vídeňských symfoniků… na toto spojení jsme u orchestru, který od loňského roku vede náš Petr Popelka, zvyklí. Avšak pozor! Formulka platí jen do konce aktuálního roku. Karvay své čerstvé rozhodnutí přesvědčivým způsobem zdůvodňuje v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz, nic však nemění na faktu, že s košickou filharmonií a jejím novým stálým hostujícím dirigentem Tomášem Braunerem brzy vystoupí ve Smetanově síni Obecního domu – akce 4. listopadu je slavnostní příležitostí u výročí narození zakládajících osobností Československé republiky.

„Po přečtení dopisu, jsem pocítila inspiraci ukázat mého dědečka jako mladého imigranta hledajícího nové příležitosti v novém světě.“

„Dnes je mnoho výjimečných skladatelek, které jsou široce uznávané a oslavované. Přesto však přetrvávají problémy v tom, jak hudební instituce nahlížejí na ženskou tvořivost.“

„Formát krátkých jednoaktových minioper dokáže lépe vystihnout současné příběhy a odpovídá tempu i zkušenosti dnešního publika.“

Americká skladatelka Beth Ratay vystudovala hudební kompozici se specializací na světovou hudbu na univerzitě v Santa Cruz v Kalifornii a nyní působí jako pedagožka hudební teorie a skladby na Univerzitě Nového Mexika v Albuquerque. Její tvorba se rozprostírá od vokálních a operních děl až po komorní a orchestrální skladby. Za svůj operní koncept The Morpheus Quartet v letošním roce obdržela ocenění Female Composer Discovery od organizace OPERA America. Do Prahy přiváží svou skladbu Two Worlds, inspirovanou příběhem jejího dědečka, který v roce 1922 emigroval z Československa do Spojených států. Dílo zazní 1. listopadu na koncertě Lieder Society na Novoměstské radnici v Praze.

„Větší smysl mi dává hudba, která vzniká teď pro tento den.”

„Nešel jsem do nahrávání Hábova opusu s vizí jakéhokoli profitu.”

„Bylo pro mě fascinující vidět, že stále vzniká hudba, která odráží nálady dneška.”

Cesta Miroslava Beinhauera začala tradičním způsobem studia stěžejního klavírního repertoáru na Janáčkově akademii múzických umění. Během studií v Rakousku a Belgii se však probudila jeho vášeň k soudobé hudbě, které se věnuje dodnes. Je to zároveň jediný hráč na světě, který ovládá hru na šestinotónové harmonium Aloise Háby. Své umění předvede nejprve 30. října v Atriu Žižkov po boku rakouského hudebního skladatele Klause Langa a poté na závěrečném koncertu MusicOlomouc ve světové premiéře koncertu Františka Chaloupky. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz jsme si povídali o jeho vášni k soudobé hudbě, studiích a samozřejmě i o Hábově harmoniu.

„Čím se Linek odlišuje od svých současníků, je zejména časté užívání češtiny ve skladbách.“

„Chtěl bych potvrdit nebo vyvrátit genealogickou souvislost mezi Linkem a Smetanou.“

„Asi bude dlouho trvat, než si budeme moci poslechnout Linkovu hudbu v podání Pražského filharmonického sboru, ale bylo by to krásné…“

Jiří Ignác Linek (1725–1791), od jehož narození letos uplynulo tři sta let, patří k pozapomenutým osobnostem z prostředí české kantorské hudby 18. století. Jeho význam je srovnatelný snad jen s osobností Jakuba Jana Ryby. O tom, proč má smysl se k Linkově hudbě vracet, je následující rozhovor s muzikologem Pavlem Ostrým. Skladateli věnoval disertační práci, za kterou získal Cenu prorektorky Masarykovy univerzity. Spolek Via ad Artem na 2. listopadu chystá koncert, který Linkovo výročí připomene v jeho domovském Bakově nad Jizerou.

„To, že zazní Mikeš z hor, není ani trochu náhodou, protože tato kantáta je pevně spjata s Kühnovým smíšeným sborem už od dob jeho vzniku.“

„O tom, že se rodina Kühnů přátelila s Bohuslavem Martinů, není nejmenších pochyb.“

„Hudba a pěvecké sbory jsou jednoznačně i v mém dlouhodobém výhledu, klidně doživotním.“

Dirigent, sbormistr, hudební režisér, skladatel, varhaník i pedagog Jakub Pikla je hudební osobností spjatou snad zejména s prostředím pěveckých sborů. Tři roky zastával funkci hlavního sbormistra Kühnova smíšeného sboru, po neshodách s jeho vedením však na svou pozici rezignoval s koncem minulé sezony. 10. listopadu Pikla přesto zanechá svůj otisk na koncertě Kühnova smíšeného sboru při zahájení festivalu Dny Bohuslava Martinů. Jak je to možné? Umělec vše osvětluje v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz.

„Janáčkova opera je skvost, takový malý briliant ve světovém kontextu a věřím, že je tak široce vnímán. V České republice je svou úrovní bezkonkurenčně na prvním místě.“

„U nás je Korngold méně známý, což je škoda, jeho hudba má mimořádnou hloubku.“

„Na barokní hudbě nás přitahuje dobrodružství neustálého objevování v archivech.“

Absolvent Janáčkovy akademie múzických umění Tadeáš Hoza patří k nejvýraznějším mladým českým barytonistům. Od roku 2021 je sólistou Národního divadla Brno a v tomto roce debutoval v Opéra Bastille jako Harašta v Janáčkově Lišce Bystroušce. Je stálým členem Collegia Vocale 1704 a spolupracuje s významnými dirigenty i orchestry doma i v zahraničí. Vedle opery se věnuje barokní hudbě, koncertní činnosti i edukativním projektům. V rámci koncertu spolku Lieder Society s titulem Za leskem Hollywoodu se 1. listopadu představí na Novoměstské radnici, kde přednese písně Ericha Wolfganga Korngolda i současné americké skladatelky Beth Ratay. 

„Styl vyučování na Berklee a celá tamní mentalita vzdělávání je diametrálně odlišná.“

„Hodně se zapomíná na to, že to, co děláme, není jenom umění – musíme se tím taky uživit.“

„Každý má schopnost vnímat emoce a hudbu, pokud dýchá a bije mu srdce.“

Tomáše Kača nejspíš netřeba nijak blíže představovat. Jeho příběh je inspirací pro mnoho lidí, jeho píle a odhodlání ho dovedly ze skromných poměrů v Novém Jičíně až do Los Angeles; vystupoval v Rudolfinu, v Carnegie Hall a v dalších koncertních sálech světa. K hudbě přistupuje progresivně a věří, že je bez předsudků. Nezalekne se jen tak nějaké překážky a tvrdošíjně si jde za tím, co ho baví a co mu dává smysl… 31. října Kačo vystoupí v rámci festivalu Lípa Musica v saském městečku Seifhennersdorf na koncertě pod názvem Silnější než včera.

„Jsme ochotni jít až na hranu.“

„Nečteme partitury laxně.“

„Odezva, speciálně po pátém kvartetu, je na Martinů vždycky velmi silná.“ 

Pavel Haas Quartet, česky Kvarteto Pavla Haase a zkráceně Haasovci, je mezinárodně mimořádně oceňovaný komorní soubor. Má teď v katalogu Supraphonu další nahrávku – čtyři ze sedmi kvartetních kompozic Bohuslava Martinů. Čísla dva, tři, pět a sedm. Neznamená to sice, že se z nich stávají ambasadoři tohoto autora, ale hrají ho a hovoří o něm s chutí. K rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se sešli všichni čtyři: primárius Veronika Jarůšková, Marek Zwiebel usedající u pultu druhých houslí, violista Šimon Truszka a violoncellista Peter Jarůšek, odjakživa přirozený mluvčí celé čtveřice.

„Na zahajovacím koncertě festivalu MusicOlomouc jsem 13. října představil vlastní skladbu Landscape: MeadowShiver.“

„Příkladem je tvorba pro děti, kde spolupráce probíhala tak, že Michaela vytvořila texty s příběhy pro děti a já k tomu udělal hudbu.“

„Máme vlastní projekty, které realizujeme jak v Bavorsku, tak tady v Česku. Je to především pro ansámbl Konvergence.“

Tomáš Pálka je hudební skladatel střední generace, který pochopil, že hudba není jen samoúčelným projevem, ale má blahodárný účinek na lidský organismus. Společně se svojí ženou Michaelou tvoří i umělecký pár, který se nebojí ani podnikat – a využívá k tomu právě účinky hudby. Pracují společně, nebo každý sám, podle potřeby. Ale výsledky považují vždy za týmovou práci.

„To je na barokní hudbě to nejzábavnější – je to dialog.“

„Osobnosti se silnou uměleckou vizí ve mě dokážou otevřít nové, překvapivé pohledy na roli, o které jsem si myslela, že ji znám důvěrně.“

„Vždycky se nejdřív dívám do partitury a snažím se něco ukrást z partu houslí nebo jiného nástroje a nechat se tím inspirovat.“

Jeden z ostře sledovaných koncertů Moravského podzimu je na programu tuto neděli 19. října v Janáčkově divadle. Do Brna zavítá Orchestra & Choir of the Age of Enlightenment s dirigentem Johnem Buttem a čtveřicí skvělých sólistů, aby předvedli oratorium Šalomoun Georga Friedrich Händela. Jednou ze sólistek bude britská mezzosopranistka Helen Charlston. KlasikaPlus.cz přináší rozhovor.

„Na těremin můžete interpretovat všechny nuance, třeba i glissando nebo vibrato, jako na smyčcových nástrojích.“

„Vynálezce jsem znala jako člověka aktivního, neustále pracujícího – do konce jeho života mi opravoval těremin, byl vždy připravený vyrazit na koncert.“

„Ze všeho nejdříve se musíte naučit koncentrovat na obraz zvuku a představu tónů ve vás.“

Těremin je bezdotykový hudební nástroj, který v roce 1920 vynalezl ruský fyzik a hudebník Lev Sergejevič Těrmen. Instrument je známý z oblasti filmové hudby, kde byl mnohokrát použit především v hororovém, mysteriózním a sci-fi žánru. Jeho možnosti tím ale zdaleka nekončí, věnovalo se mu a věnuje mnoho skladatelů z oblasti klasické hudby, mimo jiné Bohuslav Martinů. Hra na něj má svá specifika a je považována za velmi obtížnou. Rozhovor o tomto nástroji pro portál KlasikaPlus poskytla praneteř samotného vynálezce, celosvětově uznávaná těreministka Lydia Kavina aktuálně žijící v Oxfordu a Martin Jaroš, koncertní těreminista působící v České republice. Lydii Kavinu bude možné slyšet hrát 19. října na koncertě v Bratislavě v rámci festivalu Konvergencie.

„Mnoho let jsem byl stálým dirigentem jedné z nejlepších oper na světě, Opery v Curychu.”

„V Moravské filharmonii jsem poznal fantastický, talentovaný orchestr s velkým elánem.”

„Krok za krokem můžeme dále rozvíjet kvality orchestru a ukázat divákům, jak inspirující může být opera, když se hraje s vášní a odhodláním.”

Šéfdirigentem Moravské filharmonie Olomouc je od sezony 2022/23 maďarský umělec Zsolt Hamar. Jeho orchestr vstoupil do nového ročníku snažení, který je specifický tím, že jde o první úplnou sezonu od sloučení Moravské filharmonie s Moravským divadlem. Hamar, který tak nově spolupracuje i s divadelním orchestrem, v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz naznačuje, že minulé měsíce a roky nebyly nejjednodušší, obecně se však dívá hlavně do budoucnosti a bude se snažit naplnil její potenciál.

„Mancini se ve Vídni pohyboval v komunitě věhlasných evropských hudebníků, kteří tam působili, ať už to byli pěvci, skladatelé, instrumentalisté nebo libretisté.“

„S Mancinim by se mělo pracovat tak, že pěvec nechá jeho myšlenky na sebe působit a bude je samostatně reflektovat.“

„Podle znalců ze 17. a 18. století kastráti nebyli výjimečnější než ženy nebo nekastrovaní muži.“

Na českém knižním trhu se objevila obsahově pozoruhodná, výtvarně atraktivní kolekce dvou knih zabývající se zpěvem a hudbou 18. století. První kniha je překladem významného spisu italského zpěváka a pedagoga Giambattisty Manciniho (1714–1800) Riflessioni pratiche sul canto figurato (Praktické úvahy o zdobeném zpěvu), druhá pak k ní připojuje podrobné komentáře a vysvětlivky. Za oběma knihami, které se prodávají jako jeden celek, stojí dvojice Vanda Martáková a Jan Marták.

„Pocházím ze Slovácka, takže tato idea zrála ve mně dlouho.“

„Pořadatelem je spolek Varhanní skvosty, jehož jsem spolu s mými přáteli a kolegy z oboru zakladatelem.“

„První ročník je oslavou výročí 340 let od narození génia varhanní hudby Johanna Sebastiana Bacha. To se zcela promítá do dramaturgie.“

Lukáš Hurtík je vynikajícím varhaníkem, klavíristou a úspěšným hudebním pedagogem. Jako zakladatele Slováckého varhanního festivalu jsme se v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz ptali nejen na okolnosti a důvod vzniku festivalu, který zahájilo vystoupení Michala Hanuše 5. října, ale i na další umělecké aktivity. Hurtík prozradil své názory na výchovu mladé generace hudebníků a podělil se i o osobní zkušenost s vážnou nemocí, která ho přivedla k pořádání benefičních koncertů.

„Já jsem sonátu slyšel někdy koncem devadesátých let.  Hned jsem věděl, že prostě tuhle věc chci mít na repertoáru.“

„A nakonec jsme dospěli k tomu, že si napíšeme ty skladby navzájem, pro ten opačný nástroj – já pro klavír a Sára pro mě pro violoncello.“

„Důležité je pro nás také systematické hledání a uvádění regionálních autorů, protože v oblasti Rousínov, Vyškov, Slavkov od baroka až dodnes se dá najít řada zajímavých jmen.“

Violoncellista, skladatel, organizátor a publicista Štěpán Filípek je výraznou osobností brněnské scény. Slyšet jej můžeme v nejbližší době třeba během festivalu Moravský podzim v Brně. Spolu s klavíristkou Sárou Medkovou nabídnou 19. října recitál s názvem Britten & Šostakovič, na kterém kromě skladeb velikánů 20. století zazní i dvě nová díla, která si pro sebe navzájem napsali interpreti-skladatelé. V rozhovoru jsme se bavili o hudbě, která na tomto koncertu zazní, ale také o mnoha dalších aktivitách Štěpána Filípka.

„Institut ,posledního slova‘ v inscenacích oper je velmi zrádný.“

„Z procesu přípravy na uvedení Jeníčka a Mařenky mám velké potěšení.“

„Obdivuji všechny skladatele, kteří svůj boj nevzdávají.“

Dirigent Jiří Štrunc patří k nejvýraznějším osobnostem české hudební scény. Stálý dirigent opery Divadla J. K. Tyla v Plzni, někdejší člen souboru pražské Státní opery i spolupracovník Národního divadla má za sebou desítky nastudování klasického repertoáru doma i v zahraničí. Absolvent pražské AMU a někdejší student londýnské Guildhall School of Music se pravidelně vrací také k symfonickým projektům a pedagogické činnosti. V rozhovoru hovoří o nové inscenaci Humperdinckovy opery Jeníček a Mařenka i o nové sezóně v Plzni.