PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Mozartova Mše c moll se podle všeho měla stát skutečně velkým, monumentálním slavnostním dílem, v chrámové hudbě označovaným „missa solemnis.“

„Vezme-li se v úvahu, jaký významný mezník představuje Mše c moll v Mozartově skladatelském vývoji, pak v tomto smyslu, i přes její nedokončenost a určitou stylovou nesourodost, jí označení „Velká mše“ náleží plným právem.“

„Prozatím asi k nejodvážnějším (a současně i do jisté míry velmi kontroverzním) náleží rekonstrukce „plně dokončené“ verze díla z pera muzikologa Roberta D. Levina. Prvně zazněla v lednu 2005 v nastudování Helmutha Rillinga.“

Od jedné z nejstarších nahrávek z roku 1955 až po ty nedávné, včetně mnoha historicky poučených s dobovými nástroji, je diskografie Mozartovy Mše c moll mimořádně rozsáhlá. Stejně nepřehledná jako nesčetné pokusy dílo dokomponovat či rekonstruovat. Autorem nedokončenou skladbu popisuje Libor Dřevikovský podrobně z hlediska stylu i okolností. Z nahrávek nevybírá jen jednu, rozhodnutí nechává na uměleckých preferencích posluchače. Z mnoha obalů existujících desek nicméně přece jen jeden zvolil nakonec jako důležitý – ten s nahrávkou Helmutha Rillinga.

„Podle vzpomínek doprovázela koncert elektrizující atmosféra.“

„Právě operní repertoár pod Abbadovou taktovou dostává opravdu grády.“

„Murray Perahia se v interpretaci nepodobá žádnému jinému.“

Digital Concert Hall je z důvodu koronavirové pandemie zdarma. Nabízí hodiny a hodiny kvalitní hudby napříč hudební historií, dirigenty i sólisty. Je plná nejrůznějších perliček, dokumentů, výpovědí a vzdělávacích programů. Já předkládám svůj osobní playlist, ke kterému se pravidelně vracím. Snad udělá radost i vám.

„Byl to právě mnichovský orchestr, kde se tvořila představa autentické interpretace Brucknera.“

„Osmá symfonie přitahuje všechny, kteří mají o Brucknerově hudbě alespoň malé podvědomí.“

„Gergiev bez jeho příznačné krátké dirigentské hůlky, jen prázdnými dlaněmi a především prsty, moduloval celou skladbu.“

Kam jinam zasadit provedení 8. symfonie Antona Brucknera než do klášterní baziliky Sv. Floriána v Horním Rakousku, která se pyšní jeho nejoblíbenějšími varhanami a kde je tento skladatel, muzikolog a varhaník na své přání také pochován. Je obtížné oprostit se od objemného melodického toku Brucknerovy hudby. Od vnějškové efektnosti, od její patetické povahy, aby pak člověk dokázal vnímat její další, veskrze osobní světy. Až pak je možné začít spekulovat o interpretační tradici této hudby.