Debashish Chaudhuri: Immersive koncerty v Příbrami stírají hranici mezi hudebníky a diváky

3. červen 2019 08:24 RozhovorPlus KlasikaPlus.cz

Facebook X E-mail WhatsApp

„Tento koncept má obrovské možnosti, co a jak tvořit, každé představení je vlastně úplně jiné.“

„Není důležité jen „co“, ale také „jak“.“

„Jako první Ind jsem začal studovat dirigování na Pražské konzervatoři.“

Hudební festival Antonína Dvořáka nabízí několik nevšedních projektů, třeba benefici pro vilu Rusalka, kompoziční soutěž pro skladatele do 40 let, aktivity pro děti nebo už zítra Den s Antonínem Dvořákem. Od loňska k nim přibyl originální koncept immersive concerts, které se konají zítra a pozítří. Diváci se při nich stávají nedílnou součástí, zažívají hudbu uvnitř orchestru a v podstatě tak ovlivňují konečný výsledek koncertu. Za projektem stojí Příbramská filharmonie, americký dirigent David Rutheford a indický dirigent Debashish Chaudhuri, který nám skvělou češtinou odpověděl na pár otázek.

Nevšední koncept immersive concerts jste společně s Davidem Ruthefordem představili loni. Jak byste ten projekt popsal?

Na tomto koncertě není jasná hranice mezi posluchači a hudebníky, jak to bývá obvyklé na běžných koncertech. Na imerzním koncertě diváci zažijí hudbu jakoby „zevnitř“ orchestru. Tento zážitek jim poskytne úplně jinou dimenzi toho, co slyší, vidí a vnímají. Snahou každého imerzního koncertu je, aby se posluchači stali jeho přirozenou součástí. Tento koncept má obrovské možnosti, co a jak tvořit, každé představení je vlastně úplně jiné. A také každý návštěvník zažije něco jiného. Lepší, než to popisovat, je přijít a zažít to na vlastní kůži (směje se).

Překvapila vás něčím loňská premiéra? Vzešly z ní pro letošek nějaké změny?

Ano. Překvapilo a potěšilo mě, jak otevření byli příbramští diváci. I přesto, že jedna skladba byla dost moderní, tak způsob, jakým jsme ji provedli, umožnil posluchačům, aby jí líp porozuměli. A reagovali s nadšením! Ukazuje to potenciál imerzního koncertu, kde není důležité jen „co“, ale také „jak“. Pro letošní rok máme připravené úplně jiné téma a elementy, které uvedeme. Soustředíme se na žáky Antonína Dvořáka, což bude jistě velmi zajímavé.

Co Vás vlastně přivedlo do České republiky? A proč se indický dirigent usadí v Praze?

Osud mě přivedl z Kalkaty do Prahy v době, kdy jsem toužil ještě víc prohloubit svůj vztah k evropské klasické hudbě. Dozvěděl jsem se o možnosti jít studovat do České republiky a díky povědomí o přátelském vztahu obou zemí mně přišlo jako zajímavý nápad vydat se právě sem. Tak jsem jako první Ind začal studovat dirigování na Pražské konzervatoři. Časem jsem si uvědomil, že to byla výborná volba. V Čechách je velmi bohatá hudební historie a česká hudební kultura patří mezi poklady ve světovém orchestrálním repertoáru. A tím, že jsem se seznámil pak i s rodinou Antonína Dvořáka, se můj osobní vztah k jeho hudbě ještě prohloubil. A dostal jsem se tak i do Příbrami.

A co se vám vybaví, když se řekne Příbram?

Právě oblast, ve které žil a tvořil Antonín Dvořák. To je asi má hlavní asociace s Příbramí. Poprvé jsem tam přijel před 18 lety, abych potkal skladatelova vnuka Antonína Dvořáka III. „Děda a babička“ mě neuvěřitelným způsobem přijali do jejich rodiny a vřele na ně dodnes vzpomínám. V dalších letech jsem se pak seznámil i s širší historií města a teď se mi k němu nevyhnutelně pojí i Hudební festival Antonína Dvořáka. Je pro mě ctí a radostí být jeho součástí. Za ta léta se Příbram také hodně modernizovala, ale je dobře, že si i přesto stále zachovává svůj historický charakter. A samozřejmě opravdovou perlou je Svatá hora. To je pro mě velmi silné duchovní místo.