„Vysoce angažovaným přístupem, přesným, ostrým dirigentským gestem vnáší Tomáš Netopil do barokní hudby svoje specifické pojetí…“ 

„Muffatův pětidílný sonátový cyklus má v nejednom ohledu blízko k barokní suitě.“

„Altové recitativní sólo Oh, selger Tag! v podání Jarmily Vantuchové, zaujalo svým temným, až tajuplným lyrismem.“

Pod dirigentskými gesty Tomáše Netopila zazněly v pondělí 15. prosince v barevně iluminovaném Rudolfinu tři barokní kompozice Johanna Sebastiana Bacha, Georga Muffata a Carla Philippa Emanuela Bacha. Kvarteto vokálních sólistů, které se vyčlenilo z Collegia Vocale 1704, na sebe právem upoutalo pozornost publika technickou vyspělostí a oduševnělým přednesem.

Do pražského adventního času vstoupily letos soubory Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704 koncertem nazvaným Magnificat. Pod dirigentskými gesty Tomáše Netopila zazněly v pondělí 15. prosince v barevně iluminovaném Rudolfinu tři barokní kompozice: Kantáta Christen, ätzet diesen Tag, BWV 63 Johanna Sebastiana Bacha, Sonata da camera No. 5 in D Georga Muffata a Magnificat, Wq 215 Carla Philippa Emanuela Bacha. Čistě orchestrální Muffatova Sonata od sebe oddělila vánoční kantátu Johanna Sebastiana od finálního slavnostního adventního Magnificat, které napsal jeho syn Carl Philipp Emanuel.  

Duchovní kantáta Christen, ätzet diesen Tag Johanna Sebastiana je sestavena ze sedmi částí, opěvujícími očekávaný příchod Spasitele. Tento okázalý chvalozpěv je rozvržen do sborů, árií a recitativů, přičemž duet sopránu a basu Gott, du hast es wohl gefüget, je neobyčejně působivě obohacen hobojovými instrumentálními vstupy.

Muffatův pětidílný sonátový cyklus má v nejednom ohledu blízko k barokní suitě, například vstupní Allemandou a bravurně napsanou Fugou. Jeho těžiště však spočívá v závěrečné rozsáhlé Passacaglii která v průběhu své formální výstavby klade tu více, tu méně velký důraz na funkční roli ostinátně se opakujícího, instrumentačně bohatě obsazeného basového tématu, invenčně rozvíjeného variačním pletivem horních hlasů. 

Velkolepé Magnificat Carla Philippa Emanuela Bacha má devět částí, rovněž obsahuje sóla, dueta a pompézní sbory, to vše na zestručněné liturgické texty. Autor od sólistů požaduje velký hlasový rozsah a technicky dostatečně vytříbenou schopnost melismatického zpěvu. Jako charakteristický prvek odcházející barokní éry nechybí závěrečná fuga pro celé obsazení. V hlavě jejího tématu zřetelně slyšíme hymnické Sicut erat in principio. Jedná se o vskutku reprezentativní dílo mladého skladatele, který ostudu svému slavnému otci rozhodně neudělal. Současně zde ale již cítíme zřetelný vývojový posun směrem k homofonii a zpěvnosti pozvolna se rodícího klasicismu.   

Základem souboru Collegium 1704 je skupina smyčců podepřená theorbou a průbojným bassem continuem, přednášeným violoncelly, kontrabasem, fagotem a střídavě varhanním pozitivem a cembalem, jeho ozdobou pak jsou skupiny dobových fléten, hobojů, trubek a lesních rohů. Chybět pochopitelně nemůže dvojice tympánů.   

Zvláštní pozornosti se těšilo kvarteto vokálních sólistu ve složení Tereza Zimková – soprán, Jarmila Vantuchová – mezzosoprán, Ondřej Holub – tenor a Tomáš Šelc – bas. Všichni čtyři do svých rolí postupně vystupovali z ensemblu Collegium Vocale 1704. Spolu s ním se pak podíleli i na realizaci sborových partů. Interpretační výkony všech čtyř byly vyrovnané, na vysoké úrovni. Altové recitativní sólo Oh, selger Tag!  ze vstupní kantáty, nesoucí se nad převážně drženými orchestrálními akordy, zaujalo v podání Jarmily Vantuchové temným, až tajuplným lyrismem. Naopak zněle a sebejistě zapůsobila tenorová árie Quia fecit v podání Ondřeje Holuba v závěrečném Magnificat. V tomtéž díle se pak oba pěvci organicky spojili při interpretaci ariózního dueta Deposuit potentes. Sopránová árie Quia respexit z Magnificat ožila jemným, mírně „provibrovaným“ hlasem Terezy Zimkové, basista Tomáš Šelc Dvořákovu síň Rudolfina pak rozezvučel svým znělým hlasem v árii Fecit potentiam, rovněž z díla Carla Philippa Emanuela.    

Vysoce angažovaným přístupem, přesným, ostrým dirigentským gestem vnáší Tomáš Netopil do barokní hudby svoje specifické pojetí, které spočívá především ve větších a zejména náhlých dynamických kontrastech a v důrazu na emocionální obsah melodických linií.

Interpretace jak vokální, tak i instrumentální hudby barokního období má v našich zemích již dlouholetou tradici. Připomeňme zde alespoň odkaz Milana Munclingera a jeho souboru Ars Rediviva. Cílevědomá dramaturgie Collegia 1704 a Collegia Vocale 1704 je tedy v tomto směru novou kapitolou, která přináší nové objevy a svým příznivcům rovněž nové, hluboké umělecké zážitky. 

Foto: Collegium 1704 / Petra Hajská

Facebook X E-mail WhatsApp