PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Někde se hudba jakoby dotýká hranic muzikálového žánru. Nicméně instrumentací a celkovým velmi dramatickým výrazem jednoznačně zůstává na straně nejnáročnějšího operního umění.“

„Režie Martina Otavy nesklouzla do příliš snadných paralel se současností.“

Operní událost, která se neděje každý den. Přesněji řečeno neudála se v tuzemsku už dlouhá léta. Totiž premiéra celovečerní současné závažné opery – přesně tím byl sobotní večer na Nové scéně plzeňského Divadla J. K. Tyla, kde poprvé zazněla jako novinka opera Quo vadis Sylvie Bodorové, dílo s historickým námětem, dramatické a koncipované jako velká podívaná, přes veškerou modernost vstřícně přístupné a navíc s velkým nadčasovým poselstvím.

„Dávám přednost něčemu povznášejícímu, něčemu, co hladí duši… Mému naturelu je to bližší.“

„Quo vadis mě jako téma přitahovalo, skoro jako světlo můru, ale měla jsem zároveň obavu, jak tuto tematiku pojmout, jak ji zvládnout na jevišti, jak to udělat, aby to nebyl jen převyprávěný příběh, to opera nesnese…“

„Když skladatel nemá rozvrh, stavbu a text dobře postavený, tak v podstatě nemá absolutně šanci uspět. Základem je, že se posluchač nesmí nudit.“

Na Nové scéně plzeňského Divadla J. K. Tyla bude mít 11. června premiéru nová opera Sylvie Bodorové s názvem Quo vadis. Libreto, které napsala ve spolupráci s režisérem Martinem Otavou, má základ ve stejnojmenném romantickém románu Henryka Sienkiewicze z roku 1895, jehož příběh je situován do antického Říma za vlády císaře Nerona. V hlavním motivu pronásledování prvních křesťanů nechybí ani milostná zápletka…

„Premiéra oratoria Quo vadis v amsterdamském sále Concertgebouw v roce 1909 přinesla Nowowiejskému mezinárodní uznání, následovaly desítky provedení po Evropě i v Americe.“

„Úvahy, jestli avantgardu svým úkrokem k postmodernímu neoromantismu takzvaně zradil, nebo jasnozřivě opustil, můžeme nechat otevřené. Penderecki patří a bude v hudebních dějinách patřit do sousedství Beethovena a Mahlera.“

„Do trojice polských skladatelů druhé poloviny 20. století, kteří respektovaným způsobem, výraznějším než většina ostatních autorů ze střední Evropy, spoluutvářeli charakter a stylový vývoj moderní hudby, patří vedle Pendereckého a Lutosławského ještě Górecki.“

Feliks Nowowiejski je dobrým příkladem toho, jak málo známe své severní sousedy. Polsko se svou kulturou nebylo a není pro Čechy tak zajímavé jako Západ, jako Německo, Rakousko. Říká se dokonce, že Poláky nemáme rádi. Ať už to má nějaké důvody, nebo nemá, ať už je to pravda, nebo ne, skutečností je, že toho o nich víme méně, než bychom mohli. A platí to i o polské hudbě…