PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Zvolenou dramaturgií dala Anna Paulová najevo, že nechce zdůraznit své ego, ale svým uměním hodlá zprostředkovat sdělení skladatele.“

„Vzájemná inspirace, souznění, souhra na setiny taktu dělají ze společné hry Anny Paulové a Daniela Wiesnera zvukově i umělecky silný zážitek.“

„Bez rušivé přítomnosti kamer vykreslila klarinetistka spolu s violoncellistou Michalem Kaňkou přednosti Hindemithovy hříčky.“

Jedním z prvních „regulérních“ koncertů, které se uskutečnily po době koronavirové, byl absolventský koncert Anny Paulové. Čtrnáct dnů od svého pražskojarního streamovaného debutu se šestadvacetiletá klarinetistka v pátek 5. června znovu postavila na pódium Sálu Martinů, aby publiku předvedla, co se naučila pod vedením svých profesorů na Akademii múzických umění v Praze.

„Živá interakce s publikem je pro mě podmínkou.“

„Orchestr bez možnosti koncertovat je něco, na co ani nechci pomyslet…“

„Mně má práce a můj orchestr už teď velmi chybí, ale vůbec si nedokážu představit, jak se cítí muzikanti na volné noze, kteří najednou přišli o vše.“

Kulturní život, a to nejen v Česku, doznal v současnosti i v blíže neurčené budoucnosti radikálních změn. Netýká se to jen divadel, kin, galerií či vydávání knih a CD, ale i klasické hudby. Tak jako v jiných oblastech se i aktivity muzikantů přesouvají na internetové platformy, ať už jsou to domácí videa, či streamované plnohodnotné koncerty. Nejde ovšem nevidět, do jakých existenčních problémů se dnes hudebníci – a zejména ti na volné noze – dostávají. KlasikaPlus některé z nich oslovila a zeptala se, jak se se současnou situací vyrovnávají.

„Celou Smetanovu hloubku a genialitu jsem si uvědomil až při nahrávání jeho kompletního klavírního díla.“

„Pro některé posluchače je právě komorní hudba tím největším hudebním zážitkem.“

„Talentovaných dětí neubývá, pouze současné společenské poměry bohužel úplně profesi hudebníka nesvědčí.“

Z domoviny – to je podtitul jednoho z očekávaných komorních koncertů na Národním festivalu Smetanova Litomyšl. Ryze smetanovský program přijedou ve čtvrtek 20. června zahrát houslista Leoš Čepický, violoncellista Michal Kaňka a klavírista Ivan Klánský, který před časem nahrál kompletní Smetanovo klavírní dílo a v rozhovoru pro KlasikuPlus se netajil tím, že hudbu litomyšlského rodáka hraje rád.

„Některé výkony jsou jasné od prvních taktů. Ty skvělé i ty nepřijatelné. Ovšem nejvíc je bohužel těch ostatních.“

„Vítěz houslové soutěže může pomýšlet na sólovou kariéru, vítěz hobojové soutěže v uvozovkách ´jen´ na dobrý post komorního či orchestrálního hráče.“ 

„Pokud korejský muzikant vyhraje mezinárodní soutěž, je osvobozen z vojenské služby.“

Violoncellista Michal Kaňka byl na konzervatoři u založení Havlákovo kvarteta, později přejmenovaného na Kvarteto Martinů. Své místo však nakonec našel v Pražákově kvartetu, kde jeho aktivní členství přesáhlo už třicet let. Dva roky vystupuje také jako člen Wihanova kvarteta. Od roku 2011 je pedagogem AMU, potom začal učit rovněž na Pražské konzervatoři…

„Provedení přimrazilo posluchače do sedadel.“

„Michal Kaňka na sebe – vedle Sharon Kam – strhl největší pozornost.“

„Dramaturgům náleží pochvala za podobné „výstřelky“, které se v běžné sezoně neuvádějí.“

Osm muzikantů, kteří se „náhodně“ potkali v jeden večer. Tři zkoušky před koncertem. Výsledkem nádherné hudební ztvárnění smíření, odpuštění a apokalypsy, kterou střídá naděje. A důkaz, že ti nejlepší muzikanti dokážou své ego odevzdat celku, podřídit své ambice ansámblové souhře. Závěrečný koncert Komorní řady, kterou svým jménem a umem zaštítila izraelská klarinetistka Sharon Kam, se uskutečnil 17. září v pražském Rudolfinu.