„Brzy po začátku rozvíjejícího se příběhu Kvartetu e moll asi nejvíce upoutala křehká struktura zvukového obrazu, a to jak ve smyslu vertikálního celku, tak v krátkých promluvách jednotlivých nástrojů.“
„V pojednávané interpretaci Hagenova kvarteta se však právě obsah jednotlivých vět stal východiskem nesmírně kreativního dotváření ad hoc.“
„Beethovena lze jistě hrát různými způsoby, Hagenovo kvarteto ovšem ukázalo, že jinak zároveň může znamenat dost radikální překvapení.“
Ne každý koncert má tak vysoko nastavenou pomyslnou „laťku“ – s faktorem značného očekávání bylo bezpochyby konfrontováno vystoupení smyčcového kvarteta Hagen Quartett 25. října ve Dvořákově síni pražského Rudolfina v rámci koncertů Českého spolku pro komorní hudbu. Očekávání bylo o to napjatější, že na programu byla dvě díla téhož autora, Ludwiga van Beethovena. Obě mají punc jedinečných počinů v rámci kvartetní tvorby svého autora i daného žánru vůbec.