Ve věku šedesáti let se uzavřel život operní pěvkyně Lenky Šmídové, od roku 1990 sólistky pražského Národního divadla. V poslední době zastávala také roli asistentky režie a nápovědy. Na pražských operních scénách zpívala stěžejní role svého oboru – Bizetovu Carmen, Verdiho Eboli v Donu Carlosovi, Amneris v Aidě, Azucenu v Trubadúrovi, Preziosellu v Síle osudu a Mrs. Quickly ve Falstaffovi, Mascagniho Santuzzu v Sedláku kavalírovi, Mozartovu Dorabellu v Così fan tutte, Janáčkovu Varvaru v Kátě Kabanové, titulní roli ve Dvořákově opeře Čert a Káča nebo Hraběnku v Čajkovského Pikové dámě…  a také menší role ve Smetanově Hubičce a Prodané nevěstě, v Janáčkově Její pastorkyni, v Mozartově Figarově svatbě, v Šostakovičově Lady Macbeth Mcenského újezdu, v Glassově opeře Kráska a zvíře nebo v Ivanovićově Čarokraji. K jejím posledním úlohám patřily postavy v komorních dílech Miloše Orsona Štědroně a Petra Wajsara. Koncertní úkoly ji zavedly do řady evropských zemí, do Jihoafrické republiky i na Blízký a Střední východ. Na Pražské konzervatoři Lenku Šmídovou učila Helena Tattermuschová, na Akademii múzických umění René Tuček. Studium si pak prohloubila ročním pobytem v Itálii. V Národním divadle na ni vzpomínají jako na obětavou kolegyni, která přinášela humor, neutuchající zájem o milované divadlo a o jeho další směřování i o pracovní podmínky umělců, které hájila v Umělecké radě sólistů s obdivuhodným nasazením. Narodila se v Praze 15. 12. 1961, zemřela 27. 5. 2022.

Facebook X E-mail WhatsApp