Týden před návratem do škol se skončil čtvrtý ročník Lied Academy – písňové akademie a hudebního festivalu. Závěrečný koncert účastníků se konal opět v Barokním refektáři profesního domu na pražském Malostranském náměstí. Inaugurační pražský ročník představil devět pěveckých nadějí s klavírním doprovodem a uvedl nositele mimořádné Ceny festivalu Mahler Jihlava. Spolu s nimi se z výsledků akademie a festivalu těšil lektorský tým: sopranistka Birgid Steinberger, klavírista a pedagog Ralf Heiber a Giuseppe Ravì, zakladatel metody Respiro e Movimento, a rovněž Johanna Haniková, hlavní organizátorka celé akce.

Johanna Haniková, která se uvedla jako precizní klavíristka na zahajovacím koncertu Písňové akademie se tento večer věnovala organizátorskému konání. Poté co pronesla uvítací projev s obligátním poděkováním sponzorům, Technické univerzitě, v jejímž Barokním refektáři se konaly úvodní a závěrečný koncert, Akademii múzických umění v Praze, která hostila studenty, a lektorům, kteří se hudebním talentům obětavě věnovali, patřilo pódium účastnicím a účastníkům akademie. Večer byl přichystán jako gradující hudební slavnost s převahou sopranistek, dvěma mezzosopranistkami a jedním tenoristou.

Mezzosopranistka Beatriz Botó si vybrala písně Johannesa Brahmse, Francise Poulenca a tradiční repertoár doplnil soudobý americký skladatel převážně operní hudby Jake Heggie. Botó zpívala zřetelným jasným hlasem lehce snivou hudbu romantika Brahmse i Poulenca, v jehož písni Voyage a Paris se spustila do skotačivé nálady. Současnost v hudbě, kterou si vybrala, demonstrovala v páté části cyklu Songs to the Moon – The Moon´s the North Wind‘s Cooky, kde má pianistka, konkrétně to byla Sofija Subotina, předepsáno rytmické podupávání s potleskem, zatímco pěvkyně recituje. Zcela samozřejmě tím strhla dychtivce z publika, kteří se k potlesku bez zaváhání přidali. 

Sopranistka Runa Niedecken přišla na pódium s klavíristkou Julií Leszczyńskou a zpívala Mahlera, Wolfa a Schuberta. S písní Gustava Mahlera Rheinlegendchen se zapojila do klání o Cenu festivalu Mahler Jihlava. Tmavovláska Runa potěšila uměřenými gesty, jimiž svou Mahlerovskou legendu doprovázela. Stejně výstižně se pohybovala v nostalgicky tažené písni Hugo Wolfa a pěkně přednesla dramatickou Schubertovu píseň o příběhu mladé jeptišky s náležitou katarzí v závěru. Plavovlasá Julie hrála zručně a s klidem v proměnách nálad. 

Jediným tenoristou v běhu čtvrtého ročníku Lied Academy byl Barnaby Fildes, kterého doprovázela pianistka Anastasia Gould. Zpíval výběr z cyklu Dichterliebe, op. 48 Roberta Schumanna kultivovaným, příjemným, až zdvořilým, leč tichým hlasem. Ale dokázal nasadit náležitou vroucnost v příslušných momentech textu. Pěkně si s moc milou partnerkou vedli v tempu.

Sopranistka Johanna Holzhauer to vzala od podlahy s první písní. Hexenlied, op 8: č. 8 Felixe Mendelssohna-Bartholdyho hnala v divokém tempu s báječnými výšlehy hlasu do výšek. Současně vyprávěly příběh i její ruce, které zůstaly na závěr v teatrálním rozpažení. Kráska v zeleném pak předvedla vkusné zaujetí v hudebním vývoji písní Schuberta i Mahlera. Všechna čest klavírnímu doprovodu Benjamina Wolffa, jak bezpečně ustál úvodní Hexenlied. 

Domácí barvy v Akademii hájila dvojice Karolína Böhm (soprán) a Jana Rambousková (klavír). Skladatelé Fauré, Crumb a Vítězslava Kaprálová. Za tu Vitulku jsem měl velkou radost… Karolína zaujala oblostí sopránu ve vyšších polohách krásně proměnlivé Faurého melodie o Motýlu a květině (Le papillon et la fleur), op. 1: č. 1. V písni Night Georga Crumba si svého partu užila víc pianistka. A Jarní pouť Kaprálové byla odvázaně bujará s doprovodem gest, jistě i k radosti Giuseppa Ravìho, jehož managing v „prodávání“ výkonu slavil úspěch.

Mezzosopranistka Ana Paulina Robledo byla přesvědčivě smutná v úvodní části výběru Schumannova cyklu Láska a život ženy (Frauenliebe und Leben), op. 42. Proměna byla brzká, do cyklu vstoupila radost, pak slavnostní nálada. Ana zručně modelovala melodii, blýskla se v koloratuře a její výšky měly naléhavě kovový pel a v dynamice neváhala přidat na síle. Jared Gómez měl pěkné sólo v zakončení Schumannova cyklu a excelentně doprovázel v Ponceho písni Estrellita. Byli báječní v rytmu a vášni, mezzosoprán Any Pauliny měl barvy a pěkně se nesl.

Valeria Harbachonak vládla pódiu průrazným, spíše paprskovým sopránem a nevšedním soustředěním na obsah písní, který působil dojmem duchovního vytržení. Rachmaninovova píseň Je tu hezky (Zdes‘ khorosho) i Mahlerova Marná snaha (Verlor‘ne Müh‘) k této pozici zavdávají příčinu, ale tímto provedením se jim dostalo jistého ozvláštnění. Finální Mendelssohnovu Hexenlied jsme už slyšeli, tentokrát jsme byli svědky prezentace divé lítice až k zatrnutí. A pianista Daria Brukhnova to jistila.

Sopranistka Nela Kindigerová a pianistka Inéz Maria Zapatero López vystoupily se čtyřmi písněmi nikoli běžného výběru. Nejprve zazněla krátká líbezná píseň od Clary Schumannové Liebst du um Schönheit, opět jsme slyšeli Mahlerovu Rheinlegenden, pak repertoárovou novinku Reynalda Hahna Si mes vers avaient des ailes (Kdyby mé verše měly křídla) a pak Winterweihe (Zimní zasvěcení) Richarda Strausse. Nela zpívala kultivovaným sopránem a sdělností co do obsahu písní. Rýnskou legendu přesvědčivě zpěvem vyprávěla a Hahnovu toužebné verše byly nadány milostnou vlnou. A Straussovo Zimní zasvěcení zpívala přirozeně, mile, až přepěkně. Inéz Maria Zapatero ji kompletně podporovala a v melodiích přidávala poezii.

Ve finále programu vystoupila sopranistka Maria Kozewnikow, kterou doprovázel pianista Rishi Mirchandani. Přinesli si Čajkovského Serenádu, nekatalogizovanou píseň Sergeje Rachmaninova pojmenovanou anglicky All once I gladly owned (nejspíše Vsjo eto vremya ya s radost’yu vladel – Celou tu dobu jsem s radostí měl), píseň Almy Mahlerové Licht in der Nacht (Světlo ve tmě) a Brahmsovu Unbewegte laute Luft (Stále hlučný vzduch). Mariin hlas a celá ona sama byly úhledné, její pružný soprán lehce přecházel v dynamické škále. Čajkovského zpívala s rytmem, projev v Rachmaninovovi jsem vnímal jako citové vydírání. Světlo ve tmě od Mahlerové podala Maria jako romantický kus s náležitým nešťastnickým výrazovým zvlněním. V Brahmsovi předestřela velmi pěkné tempové proměny s lehce chvějivým tónem. 

Závěrem večera byla udělena Cena festivalu Mahler Jihlava za interpretaci písně Gustava Mahlera. Získala ji dvojice sopranistka Maria Kozewnikow a pianista Rishi Mirchandani. Sopranistka Kozewnikow je doktorandka na katedře zpěvu a herectví Hudební univerzity Fryderyka Chopina ve Varšavě ve třídě Roberta Cieśly. Vystudovala tutéž univerzitu s hlavním oborem opera a komorní hudba (diplom s vyznamenáním). Zpěvu se věnuje od sedmi let.

Indicko-americký klavírista Rishi Mirchandani vystoupil ve věku osmnácti let jako sólista s oceněným Pittsburghským symfonickým orchestrem, který získal cenu Grammy. To už měl šest zlatých medailí v národních a mezinárodních soutěžích. Získal bakalářský titul z matematiky s vyznamenáním summa cum laude z Yaleovy univerzity. Během studia matematiky také studoval hru na klavír u Elizabeth Parisot a založil Yale Undergraduate Piano Collective. Mirchandani žije teď v Londýně, kde v roce 2025 absolvoval na Royal College of Music.

Lied Academy 2026 uzavřel závěrečný koncert a všechny frekventantky i frekventanti působili na pódiu veskrze radostně se slavnostním výrazem a zároveň s odpovědností směrem k auditoriu a zejména k lektorské ekipě. Týden v Praze byl pro Lied Academy nepochybně přínosný.

Foto: archiv Johanny Hanikové

Facebook X E-mail WhatsApp